Pokud bychom tvorbu nápisů mohli zařadit spíše do té části, kde hodně záleží na přesném odměřování vzdáleností, tak pokud bychom modelovali například hlavu, tak zjistíme, že záleží na stejném množství použité hmoty na obou stranách, je-li předloha osově souměrná. Rozhodně nejde o nějaké zcela přesném množství, kdy bychom například část hmoty o hmotnosti 100g rozdělovali na dvakrát padesát gramů.
To určitě ne, už proto, že - když se opět vrátím k té hlavě - když bychom totiž potkali někoho, kdo by měl zcela osově souměrný obličej. tak by se nám určitě nelíbil. Pokud totiž nebudeme modelovat věc, jejíž předloha je umělého původu, pak si troufnu říci, že na 99.9% zcela souměrná nebude. Navíc při vlastním zpracovávání hmoty záleží i na tom, zda kousek hmoty přimáčkneme více, či naopak ho přimáčkneme méně. Pokud by se stalo, že hmoty použijeme více a chtěli bychom nějakou odebrat, máme ve své podstatě dvě možnosti.
Ta první je ta, že použijeme k tomu určený nástroj. Toto drátkové rydlo je dostupné (případně jeho obdoba) jak ve velikosti určené pro modelování velkých objektů. Tak i ve zmenšené verzi určené pro tvorbu miniatur. A tedy i figurek. Zde bych tento nástroj zařadil mezi ty vysoce potřebné. Nejde ani tak o to, že tento nástroj používám nějak velmi často (například u busty skřeta jsem ho zatím použil jen asi třikrát), ale o to, že v určitých chvílích je zkrátka potřebujeme přebytečnou hmotu odstranit a ne zamáčknout. Zamáčknutí přebytečné hmoty je totiž možné jen v případě, kdy se má přebytečná hmota kam zamáčknout, případně pokud pracujeme na nějaké větší a silnější ploše. Pokud totiž není tato podmínka splněna, tak se stane to, že dojde k nechtěné deformaci objektu. Nebo stejně tak nechtěnému zamáčknutí a vyboulení hmoty v jiném místě. Tento nástroj se dá používat jak při práci s dvousložkovými tmely jako je Milliput, Green-Stuff..., tak i při práci s polymerovou hmotou jako je FIRM, FIMO...
A druhou možností je 'mít to v oku'. To se v počátcích zdá jako poměrně obtížné, ale jen v počátcích. Navíc se tomu dá i napomoci. A opět je možné tento postup použít se všemi hmotami.
Nejprve si vyválíme z hmoty kuličku (pokud někdo preferuje krychličku, může si uplácat krychličku, fantazii se meze nekladou). Je ale důležité, aby tento objekt šel snadno rozdělit na dvě takřka identické poloviny.
Jednu polovinu budeme používat vždy (!) jen pro jednu polovinu modelu. Pokud z ní odebereme část, je potřeba stejnou část odebrat i z druhé, v tuto chvíli nepoužívané, části. Díky tomu se nám totiž nestane, že bychom vymodelovali jednu polovinu modelu příliš malou, tu druhou pak zase příliš velkou.
Věřte tomu, že po pár týdnech (mohl bych napsat i dnech, ale to by vyžadovalo opravdu práci v řádu několika hodin denně. Navíc se nejedná o nic složitého. Je určitě dobré si tento postup osvojit, protože patří mezi základny práce s hmotou. Pokud budete pracovat s dvousložkovým tmelem, který na vzduchu tvrdne, doporučuji rozpracovat jen tak velké (= malé) množství, které stihnete zpracovat. A vždy v začátcích postupovat tak, že co vymodelujete na pravé straně, vymodelujte pak i na levé. Navíc vždy je lepší následně (třeba druhý den) část domodelovat, než brousit. Broušení by totiž nemuselo být tím nejlepším. Riskovali bychom tím, že si zničíme vymodelované detaily.
 |
| Zde vidíte rozdělení hlavy na dvě poloviny. |
Žádné komentáře:
Okomentovat