BRZY - SOON -Figurky , vinětky a diorámy - Kapitola 4 - část druhá / Figures, Vignettes and Dioramas - Chapter 4 - part two

Ahoj všem čtenářům 😎


    Již brzy se znovu vrátíme  k našemu seriálu o skulptingu figurek. Čeká nás druhá část čtvrté kapitoly, v níž si vytvoříme základ figurky s pomocí drátové kostry. Projdeme si základy, řeknem si něco o výhodách i nevýhodách tohoto přístupu a ukážeme si tvorbu takové armatury od drátěné kostry až po základ těla postavy. Probereme také možnosti rozdělení figurek na části už v této fázi. Tato kapitola k Vám dorazí na druhý svátek vánoční, tedy  26.12. v 19:00 hod.

   Krásný den všem

         Cheers Borek
    

Pieta, seriál o skulptingu, velký BEES PUTTY test a další...

Ahoj všichni

   Takže jsem zpět (konečně). Třetí, a snad i poslední návrat nemoci jsem přestál. Konečná bilance je skoro 7 týdnů out, a i když jsem v období průběžných a dočasných zlepšení mého zdravotního stavu sem tam něco udělal, propadl jsem se do těžkých zpoždění, které teď musím dohánět.

   Práce proto teď bude mít přednost, nicméně chci se vrátit i sem na Lopeeho blog, jen to nebude tak často, alespoň prozatím. Rozhodně se i nadále bude střídat Pieta se seriálem o skulptingu, ale dost pravděpodobně mezi nimi budou větší rozestupy. Tady na blogu se sejdeme přespříští týden. Ti nedočkavější z vás se můžou mrknout na nový příspěvek na mém blogu, kde mimo jiné najdou starší figurku Dáckého kmenového náčelníka z dob bitvy u Tapae.  No a pokud jde o můj program tady na Akrylem,  pojďme se mrknout, jak dál.

      Projekt Pieta

Nad pokračováním Piety se tu spolu sejdeme už ve středu přespříští týden (23.11.). Čeká nás pokračování polymerového skulptingu, konkrétně vyladění předešlé práce s polymerem a vytvoření levé strany Piety (z našeho pohledu).  Postupy už máme zmáknuté z minulého dílu, budu si tedy moci dovolit šetřit  fotografiemi a ukázat vám hlavně stěžejní  fáze skulptingu (a zkrátit tím o něco délku článku).

      Seriál o skulptingu figurek

V seriálu jsme skončili první částí čtvrté kapitoly, kde jsem mluvil o vlastních zkušenostech s kostrami a manekýny. V dalším díle se mrkneme na konstrukci základu figurky vytvořeného z drátěné kostry. Pěkně krok za krokem si ukážeme postup a zásady při této tvorbě, přičemž se už okrajově dostaneme k anatomii a dynamice pohybu lidského těla. Přesné datum zveřejnění dílu upřesním tradičním teaserem.

      Velký skulptorský test hmot Bees Putty

   Tohle bude velká věc. I proto ji nechci uspěchat a spolu s Lopeem ji pořádně připravujeme, a to včetně překladů do angličtiny, které se nyní snažíme zajistit. První díl, srovnávací test Bees Putty ve stylu původního Velkého testu polymerových hmot, už je připraven. Z mých nadšených reakcí v úvodu vám je už nejspíše dávno jasné, že ani tak nepůjde o to, jestli je tato hmota skvělá, ale spíše jak moc je skvělá.

První skulpty z Bees Putty (samostatné zakázky)

   Na bonusových dílech, které budou hlavním lákadlem série článků o Bees Putty, už se pilně pracuje. Výhodou je, že v bonusových dílech vám představíme komerční produkt a tudíž je to práce, které mohu (a vlastně i musím) věnovat maximum času. Jak už jsem uvedl v úvodu, jde o fantasy miniaturu ve velikosti 54mm, a půjde o vskutku spektakulární projekt. Jen pro informaci, nebude to jen jedna figurka. Půjde o menší, ale hodně velkolepou scénu (vinětku). Přináším první náhled, prozatím jen rozostřenou siluetu celé scény. 

   Postupně, jak se bude blížit zveřejnění testu a bonusových dílů, budeme obrázek doplňovat a (řekněme) zpřesňovat. Díky výrobci, který nám za jistých podmínek povolil zveřejnění WIP tohoto exkluzivního modelu, budete moci sledovat vývoj tvorby vinětky od samotného začátku, od prvních úvah a následných návrhů scény, přes tvorbu základů figurek až po samotný skulpting a finální práce. Příběh o vzniku projektu jsme pojali tak trochu ve stylu literárního vyprávění. Pro ty, kterým se moc nechce číst, bude připravena bohatá fotodokumentace a pro zájemce o technickou a uměleckou stránku skulptingu bude text proložen vsuvkami rozebírajícími právě sochařské a materiálové aspekty projektu, především v souvislosti s Bees Putty. Tento text bude odlišen od samotného příběhu černým pozadím, a bude jen na čtenáři, zda si přečte jen příběhové nebo jen technicko-sochařské  pasáže, případně obě (najednou či postupně).0

   Tento projekt je pro mne opravdu vysoce exkluzivní záležitostí a už nyní jej velmi silně prožívám. Těším se, až se o něj budu moci podělit i s vámi :). Časovou rovinu publikace zatím prozrazovat nebudu, ale nebojte se, upoutávek bude víc a postupně budou gradovat obsahem a snad i upřesněním časového rámce zveřejnění.

      Great Battles 

Na leden je plánováno spuštění projektu Great Battles, kvůli kterému vlastně Velký test polymerů před mnoha měsíci odstartoval. Prezentace projektu bude probíhat především na Planet Figure, ale českou verzi představení  první bitevní diorámky vám přineseme i tady, na Akrylem. Jen snad prozradím, že silueta původního návrhu, kterou vidíte na obrázku, doznala v konečné podobě zásadních změn a také rozšíření co do počtu figurek. V lednu se dozvíte více :).

      Seriál o loutkové animaci v hraných filmech

   I k tomuto seriálu bych se rád vrátil, i když jej budu brát jen jako odpočinkový a pracovat na něm ve volném čase, zbude-li mi nějaký. První díl (po minulé předmluvě) pojednávající o Rayi Harryhausenovi  mám již předzpracovaný, před zveřejněním jej opět připomenu teaserem.

      Podstavec diorámy bitvy u Slavkova

   No a jako poslední přibudou další díly o tvorbě podstavce  velké devatenáctifigurkové diorámy. První díl najdete zde. Podstavec má v tuhle chvíli nejnižší prioritu, ale dokončit se prostě musí. A vy budete u toho.

   To je tedy pro tuto chvíli vše. Přeji vám hezké podzimní dny a ahoj přespříští týden :).

            Cheers Borek

Figurky , vinětky a diorámy - Kapitola 4 - část první / Figures, Vignettes and Dioramas - Chapter 4 - part one

!!!This post is in the Czech language only.
To translate you should use an integrated google
translator in this page. You can find it in the right column above!!!

Obsah zveřejněných i  připravovaných  dílů  seriálu najdete zde

Základ figurky, aneb věčná otázka - drát nebo manekýn?

   Hezký den všem. V první části této  kapitoly  shrnu své zkušenosti s oběma metodami a zároveň tato část poslouží jako  letmé seznámení s mým vývojem coby sochaře miniaturních figurek. Přeci jen, když už mám tu drzost psát tento seriál, je na místě trochu blíže vám představit svou práci, respektive vývoj mých 'dovedností' v průběhu minulých dvou desetiletí.

    V dalších dvou částech se pak dostaneme k samotným návodům a postupům.

   Mé zkušenosti

   Věčné dilema a k mému překvapení také častý námět vyostřených diskuzí na různých fórech. Použití drátové kostry pokryté vrstvou modelovacího tmelu (Green stuff, Magic sculp nebo jiného epoxidového tmelu) vs. použití manekýna  (což je většinou nahá,  anatomicky více či méně věrně vymodelovaná figurka  rozdělená na díly, které se slepují nebo jinak kompletují v kloubech a je tak možné dosáhnout téměř neomezených možností, pokud jde o pózy a pohyb postavy). Něco o komerčně dostupných manekýnech si můžete přečíst v Lopeeho článku zde

   Já sám jsem byl  ve svém začátku omezen pouze na drátovou kostru. Manekýni v té době, kdy jsem začínal (cca 1988) v naší zemi nebyli k dispozici, i když jsem jednou jednoho dokonce viděl (u mého známého-figurkáře), ale nikdy se mi žádného nepodařilo sehnat a tak jsem vesele modeloval z drátů a velmi pomalu se propracovával k postavám, které až v průběhu času získávaly alespoň přibližné (správné) anatomické proporce.  Moje figurky byly ze začátku dost špatné po všech stránkách, ale nejvíce to bylo vidět právě na postojích, respektive na  anatomických aspektech postoje figur.  Na následující fotografii můžete vidět  figurku rytíře vymodelovanou v období mezi lety 1993-94 – přesně to už nevím. Nejsou to úplné začátky, v té době už jsem mnoho let  modeloval, takže figurka už je o něco lepší, než ty úplně první kousky, ale pořád je na ní hodně vidět nedostatečnost mé tehdejší znalosti anatomie. Tato figurka je samozřejmě vyrobena s pomocí drátové kostry a je z moduritu (dávného a ve své době jediného předchůdce polymerových hmot, který se dal u nás sehnat). Na fotografii však není původní master, ale patinovaný cínový odlitek (meč je odlomen a navždy -obávám se- ztracen).

   Modurit byla prokletá hmota, alespoň pro mne. Nikdy jsem jí nepřišel na chuť a nenaučil jsem se s ní správně pracovat. Vícekrát vařená nebo pečená figurka praskala, zkoušel jsem různé postupy, nakonec jsem se sice naučil vytvrzovat opatrně a tak, aby model nepraskal, opravdu dobře jsem se ale s touto hmotou pracovat nenaučil. Drátová kostra vyžaduje zpevnění základní vrstvou pevnějšího materiálu a to mi umožnilo teprve použití epoxidových tmelů. 

   Materiál ale samozřejmě nebyl hlavním problémem mých tehdejších výtvorů. Pominu-li absenci jemnosti a preciznosti v přístupu ke skulptingu, musím se přiznat, že jsem se vždycky do všeho hrnul na rychlo, bez rozmyslu a přišlo mi tehdy, že zaobírat se nějakou vědou o lidském těle je přeci zbytečné. Vždyť vím, jak lidé vypadají, tak proč se zdržovat… Tento nerozumný názor jsem naštěstí poměrně záhy zkorigoval. Pamatuji si, že to bylo ve chvíli, kdy jsem poprvé viděl zahraniční figurky. A hned ty z nejlepších. Byla to dioráma bitvy u Agincourtu od Italské společnosti Pegaso. Tuto bitevní scénu modeloval i maloval sám zakladatel a majitel  firmy, pan Luca Marchetti, špičkový sochař i malíř figurek.

Obrázek najdete zde:   http://www.pegasomodels.com/image_view.asp?id=234&img=2

   Ty figurky mě tenkrát naprosto okouzlily. Nad nimi jsem pochopil, že je přede mnou dlouhá cesta, a že  pokud se mám dostat dál, bude třeba, krom ohromného množství práce, také spousta znalostí, a mimo jiné právě těch anatomických.

   První  epoxidový tmel, ke kterému jsem se v životě dostal a který jsem kdy použil, byl polské výroby, a bylo to asi tak v době, kdy jsem poznal produkci zahraničních firem v čele s Agincourtem pana Marchettiho. Nepamatuji si značku toho tmelu, jen si vybavuji,  že to bylo bílé balení připomínající malou tabulku čokolády. Přesně stejný obal. Tmel byl černo šedý (ve výsledku tmavě šedý) a oproti speciálním tmelům, jako je Magic Sculp nebo  Milliput za moc nestál. Ani na drátkovou kostru se nenanášel nijak úžasně. V porovnání s moduritem to byl ale posun olbřímých rozměrů a důsledkem byl téměř okamžitý nárůst kvality mé práce. Neznamená to, že by mé figurky z té doby už byly dobré, ale vyznačovaly se  rozhodně vyšší kvalitou oproti mým moduritovým kreacím, což bylo přímým důsledkem možnosti pokrývat drátěnou kostru epoxidovým tmelem. Samozřejmě že tam sehrála svou roli i modelovatelnost a ostatní vlastnosti tmelu. Navíc jsem se v té době opravdu začal zajímat o anatomii, což se samozřejmě také (prozatím lehce) projevilo na výsledcích, jakkoli nebyly zdaleka dokonalé. Na následující fotografii vidíte husitského válečníka z tohoto období vytvořeného právě z onoho polského materiálu. První fotografie ukazuje torzo masteru, druhá pak skoro kompletní cínový odlitek natřený základovkou. Chybí jen cep na konci násady.

    Velmi brzy jsem pak sehnal svůj první Milliput, který znovu posunul kvalitu o něco nahoru. Na fotce je torzo jedné z figurek diorámky bitvy u Sudoměře a na další (opět skoro kompletní) odlitek téže figurky (chybí ostruhy a peří na přilbě).

   Vždycky jsem toužil dělat velké diorámy, a scéna z bitvy u Sudoměře s devíti figurkami byla první mou rozsáhlejší prací, byť kvalitativně pořád ještě hodně nízko. Využil jsem v ní husitské figurky z polského tmelu, a dodělal k nim rytíře právě z Milliputu Standard (Yellow Grey).  Na archivní a ne moc kvalitní fotografii je zachycena tato dioráma v cínu, natřená základní barvou.

   Milliput byl výrazně lepší, než ona polská hmota, a na drátky se nanášel mnohem lépe. Nějakou chvíli jsem se ještě snažil základní kostru modelovat z té polské hmoty a teprve potom nanášet Milliput (ten se už sice sehnat dal, ale komplikovaně a trvalo to dlouho), nakonec jsem ale kompletně skulptil už jen z Milliputu.

    Tohle byl opravdový začátek mé cesty. Tehdy jsem si uvědomil, že se můžu opravdu zlepšovat a růst, že nejsem odsouzený stát na místě, že můžu posouvat tu laťku výš a cizelovat své předpoklady. Pořád jsem měl dost soudnosti, abych věděl, že moje figurky mají obrovské rezervy, ale taky jsem byl sám ze sebe celkem nadšený. Ta cesta byla přede mnou a já po ní kráčel bez ohledu na pochybovače a odrazovače.

   Začátky mého Ceysového  období  v časech, kdy jsem přešel na technický tmel Ceys dřevo, dobře dokumentuje následující fotografie z mého ‚archivu zbytků‘.

   Ceys dřevo nebyl tak dobrý, jako Milliput, ale na rozdíl od něj se dal bez problému sehnat kdykoli. Na drátkovou kostru se dal nanášet bez problémů, ale měl velmi krátkou dobu zpracovatelnosti, asi 20 - 25 minut. Přesto jsem si na něj zvykl a dokázal jsem jej využít na hranici jeho možností. Můj skytský válečník (jedna z následujících fotografií), který představoval ve své době vrchol mých schopností, byl vytvořen právě z Ceysu.

   Na následujících fotografiích už můžete vidět (rozpracované a nikdy nedokončené) figurky z mého Ceysového období, kdy jsem pořád ještě měl velké rezervy v mnoha oblastech skulptingu (rezervy mám, ostatně, dodnes), ale pokrok je v porovnání s první fotografií cínové figurky rytíře  již dobře znát. I tyto figurky byly vytvářeny za pomocí drátěné kostry a tmelu Ceys.

   Hodně velký pokrok jsem udělal v období, kdy jsem pracoval pro společnost Aitna. Bylo to v době, kdy byl můj osobní  i pracovní život rozbitý na kousky, což bohužel poznamenalo a nakonec i ukončilo moje angažmá u této společnosti, nicméně i přes to šlo o velké období růstu, v jehož průběhu jsem se soustavně učil a zlepšoval. Právě tehdy jsem dostal radu od pana Marchettiho zmíněnou v první kapitole. Samoizřejmě tu o napodování mistrovských děl. I díky ní jsem se posunul o velký kus dopředu.

   Na následujícím obrázku můžete  vidět jednu z mých tehdejších figurek. I zde jde o figurku, jejíž základ je vytvořený za pomoci drátěné kostry, základ je modelovaný z Ceysu - dřevo, také některé části figurky, na většinu jsem použil Millipiut Superfine White. Je to jedna z mála figurek, které jsem dělal z bílého tmelu, který mi k srdci nikdy moc nepřirostl.

   Figurka skytského válečníka,  kterou vidíte na dalším obrázku,  je  jednou z posledních figurek (i když ne úplně poslední), kterou jsem skulptil za pomocí drátěné kostry a také jednou z těch figurek, které jsem modeloval z technického tmelu Ceys Dřevo. Vytvořil jsem ji v době, kdy jsem spolupracoval se studiem Grey Wolf, které už dnes neexistuje.

   Asi tak zhruba ve stejné době jsem spatřila světlo světa i vinětka bitvy u Wogastisburku.

Tyto figurky jsou jedny z mála, které jsem i namaloval. Malování mi nikdy moc nešlo, tohle je, pokud jde o painting figurek, vůbec má nejlepší práce. A pokud jde o základ, i tyto figurky jsou ještě z těch posledních vytvářených z drátěných koster.

   Znovu jsem se k drátům vrátil až v poslední době, a to především z důvodů měřítka. Při práci na vinětce  After the Battle...

 ... jsem se poprvé vrhnul na 32mm figurky, a  protože jsem nevlastnil žádné manekýny v této velikosti (ani nevím, zda se takoví dají sehnat), nezbylo mi než použít drátěnou kostru. No a poslední drátovou zkušenost si prožívám právě teď, jednak v projektu Pieta, kde vznikly základy figurek právě z drátu...

... a také u příprav na příští díl, kdy si ukážeme postupnou tvorbu drátového základu figurky na větší velikosti (figurka vysoká cca 10cm)

   Už v době, kdy jsem se jakžtakž naučil vytvářet slušné postoje s pomocí drátových koster, jsem toužil po manekýnech. Jsem celkem líný člověk a kdykoli to nějak jde, tak se snažím  práci si ulehčit. A práce s drátovou kostrou chce svůj čas a velkou pozornost ke všem anatomickým aspektům. Takže jsem prostě chtěl vyzkoušet manekýna.  Nelíbila se mi ale představa, že bych si manekýny někde kupoval. Jistá forma hrdosti ve mně se tomu pomyšlení tvrdě bránila. A tak jsem se rozhodl, že když manekýn, tak vlastní výroby.  Když už si chci říkat skulptor, tak všechny aspekty figurky budou mým dílem. Ano, i takhle může vypadat projev ega :).

   Proto jsem začal tvořit  vlastního manekýna. Už při práci jsem si uvědomil, že komerčně dostupní manekýni mají  jeden  nedostatek. Většina z nich (pravda, jsou výjimky, jak už dnes vím) neumožňuje realistický pohyb ramene při zvednutí ruky. Pletenec horní končetiny totiž připojuje paži k trupu  jen jedinou kostí, a to je kost klíční (ta je spojená s lopatkou, jejíž součástí je i jamka ramenního kloubu). Paži k trupu váže především  mohutná soustava svalů upevněná na hrudním koši, klíční kosti a lopatce (samotná lopatka ale není přímo spojena s trupem žádným kloubem, pouze svaly). Díky tomu se při zvednutí ruky nahoru velmi vysoko zvedne i ramenní kloub., což dokumentuje další foto figurky vytvořené ale ještě z drátěné kostry. Jedná se o figurku galského válečníka, která byla rozpracována už dávno, nikdy jsem ji ale nedokončil (takových figurek mám spoustu).

   Také jsem nechtěl řešit trup v několika kusech (pánevní část a hrudní koš spojené třeba drátkem – páteří). Chtěl jsem mít prostě jeden kus, ale variabilní, abych mohl dělat těla otočená, skloněná, atd.

   Proto jsem hledal způsob, jak by můj manekýn mohl zvednout rameno, stejně jako to dokáže reálná postava. Na nic jsem ale nepřišel, proto rameno je jedna z částí, kterou můj manekýn neřeší, nebo lépe řečeno, řeší ho až posléze, v postprodukci, dalo by se říct. Pokud jde o  trup, vyřešil jsem celý problém tak uspokojivě, že jsem až do dnešního dne nenašel jediný důvod pro použití jiného systému (detailně vše vysvětlím ve třetí části této kapitoly). Můj skeletální systém dokonce používají i někteří  kamarádi, pro které jsem vyrobil formy.

   Tento manekýn je opravdu jen základ, mnohdy jej zásadně upravuji, takže z původního tvaru nezůstane skoro nic. Například jedna z mých posledních prací,  následující figurka nymfy, která je kopií sochy ze zámku  Lednice (více fotografií naleznete zde), je vytvořena ze stejného mužského manekýna, jakého vidíte na předchozím obrázku.

   Prostě výhodou manekýnů, které si uděláte sami a jsou ze stejného materiálu, jako je ten, s nímž modelujete vše ostatní, je (mimo jiné) stoprocentní a bezproblémová možnost jakýchkoli úprav. Žádné dráty, na které můžete narazit u úpravy drátové kostry (pokud je úprava  potřebná, jako třeba na mé verzi Piety).

   Co je tedy lepší? Obě možnosti mají své výhody. Manekýn zrychluje práci, a pokud je opravdu dobrý, zajistí vám správné proporce postavy, což je obzvláště u začátečníků velmi cenné. I práce s manekýnem chce ale určité znalosti pohybové dynamiky. Drátěná kostra je sice náročnější na čas i provedení, na druhé straně vám však  dává absolutní volnost, a obzvláště u komplikovaných projektů, jako je třeba naše Pieta, je určitě lepší použít právě drát.

   Čili verdikt zní - nezavrhujte ani jednu z možností. Jak už jsem vám radil v jiné souvislosti v minulé kapitole - buďte flexibilní.

   První část čtvrté kapitoly máme za sebou a já vás zvu na zítřejší pátý díl Piety, který bude zároveň prvním dílem polymerového skulptingu. A máte se na co těšit, protože se nám sousoší pěkně začíná rýsovat.

    Hezký den všem a ahoj zítra.

        Cheers Borek

   Příště , ve druhé části, se  podíváme trochu blíž na postup práce s drátěnou kostrou, při čemž se budeme lehce otírat o již několikrát zmíněnou anatomii. Možná že ne jen lehce. No a v přespříští (třetí)) části  této  kapitoly si probereme, jak si vytvořit svůj vlastní systém  manekýnů a jak s nimi pracovat.

Figurky , vinětky a diorámy - Kapitola 4 - část první je už na obzoru/ Figures, Vignettes and Dioramas - Chapter 4 - part one is on the horizon

         Zdravím všechny příznivce našeho seriálu.

   Ve středu, tedy 14. září, k vám zamíří nová kapitola seriálu o skulptingu. Touto kapitolou (čtvrtou v pořadí) už vstoupíme do světa samotného sochařství, v její první části však ještě zůstaneme u teorie a mých zkušeností. V rámci této části se vám pokusím přiblížit mou vlastní cestu poznávání technologií přípravy základu pro figurku a povíme si něco o obou možnostech, které při modelování postav máme, tedy o drátěných kostrách a manekýnech. V dalších dvou částech si pak ukážeme jak vytvořit drátěnou kostru a na ní vymodelovat základ pro figurku, a také si ukážeme mé vlastní manekýny a pro ty z vás, kteří by si třeba chtěli vytvořit jako já svůj vlastní manekýnový systém, budu mít pár rad pro jeho tvorbu.

   První část ale bude patřit souhrnnému povídání a zkušenostem, v jehož rámci si dovolím představit vám i vývoj mých skulptů od počátků mé posedlosti až po současnost.

Pro všechny ty, kteří sledují projekt Pieta, jen připomínám, že další díl našeho on-line workshopu nás čeká ve  čtvrtek 15.září  a že už začneme s konečnou fází skulptingu - tedy  modelováním povrchu s použitím polymerové hmoty.

Přeji hezký den a ahoj ve středu (a ve čtvrtek).

       Cheers Borek

Figurky , vinětky a diorámy - Kapitola 3 - část třetí / Figures, Vignettes and Dioramas - Chapter 3 - part three

!!!This post is in the Czech language only.
To translate you should use an integrated google
translator in this page. You can find it in the right column above!!!

Obsah zveřejněných i  připravovaných  dílů  seriálu najdete zde

         Ahoj všichni sochaři a sympatizanti miniaturního skulptingu.

   Tak se nám pomalu blíží sochařské kapitoly, ale sochařiny jsme se významně dotkli už v minulém díle, který je velmi zásadní pro přístup ke skulptingu. Jen zopakuji, že v minulé kapitole jsme řešili rozdílný přístup k modelování s různými hmotami, přičemž jsme se zabývali epoxidovými modelářskými tmely a polymery, ale také mixy hmot, dokonce i možnostem mixů obou typů hmot. Vše jsme si pak přiblížili i konkrétním postupem – skulptingem nohou na zkušební figurce.  Dnes budeme pokračovat v nastoleném tématu a povíme si něco o vyhlazování skulptů a jejich finální povrchové úpravě. Jen připomínám, že tímto tématem se už v budoucnu budu zabývat pouze výjimečně. V minulé a dnešní kapitole je soustředěna většina informací, které k práci budete potřebovat. A je to zásadní informační zdroj!  Materiálový aspekt je sice relativně štíhlý obsahem, takže jej zvládneme shrnout do této jedné kapitoly, jeho znalost je však zároveň velmi důležitá pro plnohodnotnou práci a možnost improvizace, kterou přináší nové a občas třeba i nečekané úkoly a výzvy.  V následujících kapitolách se budeme zabývat především miniaturním skulptingem v aspektu tvarování, pokud ale v průběhu seriálu budete mít jakýkoli dotaz ohledně materiálového aspektu, klidně se ptejte v komentářích. Samozřejmě si nedělám nárok na kompletní znalost tohoto aspektu, a pokud máte nějaký příspěvek, který by rozšířil tento okruh mých (našich) znalostí, podělte se s námi o něj, váš příspěvek bude velmi vítán.

Vyhlazování a finální povrchová úprava - rozdílný přístup - polymery vs. epoxidové tmely

   Vyhlazování a konečná úprava povrchu je nedílnou součástí miniaturního skulptingu. Může být prováděna buď přímo v rámci skulptingu, tedy na nevytvrzeném povrchu, nebo pak dodatečnou úpravou na už vytvrzeném povrchu. U opravdu zásadních a důležitých projektů jsou často využívány oba přístupy.

Epoxidové tmely tvrdé – vyhlazování nevytvrzeného povrchu

    V minulé kapitole jsme si řekli, že epoxidové tmely mají v první polovině DZ (doby zpracovatelnosti) lepší přilnavost k povrchu, zatímco ve druhé polovině pak lepší modelovatelnost. Z toho jsem odvodil, že v první polovině je lepší hmotu nanášet a tvarovat nahrubo, a ve druhé půlce pak modelovat a ladit povrch. Vyhlazování v tomto případě provádíme především nástroji, případně navlhčenými konečky prstů (na větších plochách, kde si to můžeme dovolit). Ne, že bych tento postup chtěl zpochybnit, ale existuje i jiný přístup, který si dnes popíšeme.

   V rámci tohoto postupu vytváříme skulpt už v první polovině DZ. Protože máme méně času k vytvoření konkrétně zamýšlené části skulptu, je v tomto případě lepší pracovat po menších úsecích.

Poznámka: v minulé části jsem modeling jedné z nohou (s pomocí epoxidového tmelu) rozdělil na tři etapy – bota, kalhoty, lem na kalhotách. Ve skutečnosti je pro zkušeného sochaře celkem jednoduché tyto tři kroky zvládnout naráz, v jediném kroku. Rozdělil jsem tento úkon především pro potřeby demonstrace způsobu postupné práce s epoxidy a nezkušeným modelářům rozhodně doporučuji postupovat  spíše po menších krocích – budete se tak moci plně soustředit na dosažení co nejlepšího výsledku a nebudete muset zbytečně spěchat. Jakmile dosáhnete určité rutiny, můžete postupně zvyšovat objem najednou modelovaných částí skulptu.

   Vytvoříme tedy základní skulpt (v našem případě si vše předvedeme na ukázce rukávu  zkušební figurky). Toto je základní modelace:

   Připravíme si štětec a vodu. V případě draperie oděvů volíme malý (v závislosti na měřítku – já používám rozsah 0-000 na 54mm, ale i na jiné velikosti – sami vyzkoušejte, co vám bude vyhovovat) kulatý štětec. Necháme tmel trochu zavadnout, asi tak 45 minut (po smíchání obou složek u dvouhodinové DZ). Pak štětec namočíme do vody, otřeme o okraj sklenice či kalíšku, a začneme vyhlazovat. Prostě štětcem natíráme skulpt.

   Protože jsou tmely jako Magic Sculp nebo Milliput ředitelné vodou, vlhký štětec nám pěkně vyhlazuje nerovnosti a zarovnává tak povrch skulptu. Voda v tomto případě slouží jako rozpustné médium a štětec pak jako nástroj samotného vyhlazování. Díky nim jsme schopni dosáhnout hladkých povrchů a plynulých tvarových přechodů. Pozor si dávejte na množství vody. Rozhodně nedoporučuji příliš tekutiny, opravdu stačí jen vlhký štětec. Vše je otázkou vyzkoušení, velmi rychle přijdete na to správné množství vody, které si tento úkon žádá. Volte štětce s jemným vlasem, protože na povrchu skulptu mohou zůstat stopy po nich.

Ale pozor, toto vyhlazení zarovná některé nepřesnosti a nerovnosti a vyhladí povrch do takřka  organických křivek, ale není ještě zárukou hladkého a čistého povrchu. Po vytvrdnutí je potřeba povrch zkontrolovat, zatmelit případně chyby, doladit a nakonec přeleštit jemným smirkem případně pak ještě leštícím kotoučkem, pokud trváte na lesklém povrchu.

   Tento způsob vyhlazování lze v zásadě použít pro všechny aspekty skulptu, já osobně je ale používám hlavně na organické tvary. Neocenitelné je toto vyhlazování při tvorbě lidského těla a muskulatury, ale také u modelování draperií (řasení) látek. Naopak velmi málo je využívám při skulptingu pevných částí (zbrojí, atp.), u nichž používám spíš postup modelování v první půlce DZ a ladění povrchu nástroji ve druhé polovině DZ.

   Vynikající je např. pro zjemnění struktury a hran vznikajících při tvarování záhybů kůže (draci, sloni, nosorožci, atp.), které si ukážeme v závěru dnešní kapitoly. 

Epoxidové tmely tvrdé – vyhlazování vytvrzeného povrchu

   Po vytvrzení tmelu (ať už jsme vyhlazovaly jen nástroji, nebo štětcem a vodou) přichází na řadu povrchová úprava modelu. Sem patří především vyhlazování a leštění za pomoci jemných až nejjemnějších smirků. V podstatě jde prostě o to vzít smirek a povrch jím vyleštit. Je také možné na závěr použít nějaký filcový nebo jiný látkový leštící kotouček nasazený na frézku nebo vrtačku.

    Někteří modeláři (kamarád jim říká leštiči) jsou doslova posedlí tímto přístupem, a každou část leští (a také to všem doporučují) do vysokého lesku. Vždy vymodelují část figurky, nechají vytvrdit do konečné tvrdosti, a pak leští, dokud se patřičná část neleskne jak zrcadlo. Teprve pak pokračují v další práci.  Jiní leští spíše až hotový skulpt, někteří jen některé jeho části.  Další tohle konečné leštění zcela ignorují, obzvláště Ti, kteří postupují tak, jak jsem uvedl v návodu z minulého dílu, a druhou část DZ věnují pečlivému doladění povrchu nástroji, ke kterému se hodí jak zubařská hladítka, tak silikonové štětce, a mnohdy i navlhčené konečky prstů (nezapomínejte se umýt po každém kontaktu tmelu s kůží).

   Mnohokrát jsem dostal dotaz, co z toho je správné. Takhle ale otázka nestojí, jsou to legitimní postupy, a dost možná existují i další možnosti. Jde o to, co komu vyhovuje, případně co požaduje zákazník, jde li o zakázkový skulpting. Podle mých zkušeností dobře modelovaný povrch nepotřebuje leštění. Mezi Odlitky z formy (ať už resinovými nebo cínovými) vytvořenými z leštěných a neleštěných (ale dobře povrchově zpracovaných) masterů (základních modelů) figurek prakticky není rozdíl, přinejmenším tedy ne rozdíl nijak zásadní. Po zakrytí barvou jistě NIKDO nepozná, zda figurka pod barevnou vrstvou byla leštěná, nebo ne. I já občas leštím (jednu dobu jsem patřil do skupiny leštičů a byl jsem na to náležitě hrdý :D), ale nijak to nepřeháním. U některých důležitých projektů používám jak vyhlazování vodou, tak následné povrchové leštění. Pokud už se rozhodnete pro leštění povrchu, doporučuji spíš postupné leštění každé dílčí části, než snahu o leštění hotového skulptu. Mnohé modely jsou členité, s detaily, to se pak smirkem leští dost mizerně. Pokud chcete přeleštit až výsledný skulpt, snažte se povrch co nejvíce vyhladit při samotném skulptingu a pak použijte frézku s leštícím kotoučkem.

   Tento typ vyhlazování si ukážeme na hotové levé noze našeho zkušebního skulptíku z minulé kapitoly. Určitého stupně vyhlazení jsme dosáhli už při samotném skulptingu, ale zdaleka to není ono. Takže…vezmeme do ruky smirek. Nejdříve hrubější, asi tak 400, a obrousíme povrch, čímž se zbavíme základních nerovností a případných stop po nástroji. Dáme si záležet v okolí lemu na kalhotách, pokud je potřeba u lemu použít nůž k odříznutí nějaké zásadní nepřesnosti, použijeme jej.

   Po tomto základním obroušení přejedeme model ještě hrubostí 600, a na konec použijeme smirek s hodnotou hrubosti 1000. S jeho pomocí dosáhneme lesklého povrchu, který můžeme umocnit přeleštěním za pomoci leštícího kotoučku.

   Tento způsob lze využít na všechny části skulptu, které nabízejí nějaké plochy, byť zakřivené. Smirek nelze použít na detaily, obzvláště ty strukturované, takže v jejich případě postupujte tak, že nejdříve vymodelujte základ, ten vyhlaďte, případně vyleštěte, a na něj pak modelujte detaily. Ty  po vytvrzení můžete velmi lehce a jemně přejet leštícím kotoučkem, který jako by byl k tomuto postupu přímo zrozen :).

Epoxidové tmely pružné – vyhlazování nevytvrzeného povrchu

   Tmely jako je Green Stuff bohužel nejsou rozpustné vodou, tudíž pro vyhlazování je třeba využít jiné médium.  Do jisté míry funguje třeba White Spirrit, ale lépe fungují agresivnější ředidla, jako je třeba Toluen. Já sice nemám kdovíjaké zkušenosti s touto hmotou, ale pořád myslím, že vzhledem k tuhosti hmoty nejlépe funguje vyhlazování nástroji, nemluvě o smradu, který byste museli přetrpět u práce s Toluenem.

   Při pečlivé práci lze tuto hmotu opravdu slušně vyhladit, a konkrétně Green Stuff je po zatuhnutí sama o sobě lesklá, tedy přesněji zachovává si určitou míru lesku. (ProCreate ne).

Epoxidové tmely pružné – vyhlazování vytvrzeného povrchu

   Jak už jsem napsal v minulé kapitole, povrchové opracování těchto hmot je komplikovanější, protože si po vytvrzení zachovávají pružnost. Zkuste brousit gumu. Samozřejmě tohle je přehnané, tyto tmely se jako guma nechovají, ale mají k ní relativně blízko. Rozhodně lépe se povrchově upravuje ProCreate, hůře Green Stuff.  V případě použití těchto hmot radím dosáhnout co nejhladšího povrchu už při skulptingu samotném. V případě potřeby pak můžete na povrch použít leštící kotouček, který funguje. Pokud už musíte upravovat povrch za pomocí smirků, postupujte stejně, jako u tvrdých epoxidů.

Směsi tvrdých a pružných epoxidů – vyhlazování

   Pokud jde o směsi, je potřeba vždy vyzkoušet, co na kterou směs platí. U nižších podílů pružných epoxidů lze směs vyhlazovat vodou, u vyšších podílů už je to problematické. Povrchová úprava smirkovými papíry většinou funguje, pokud podíl pružného tmelu (hlavně Green Stuff) není výrazně převažující.

Polymerové hmoty – vyhlazování nevytvrzeného povrchu

   Polymerové hmoty, resp. jejich vyhlazování, pro mne byly dlouhou dobu záležitostí komplikovanou. Pavol „Offo“ Ovečka, špičkový sochař, který se specializuje na busty a pracuje právě s polymerovými hmotami, mi svého času poradil, abych k vyhlazování použil terpentýn. Odmítl jsem, nikoli z neúcty ke kolegovi, ale protože opravdu bytostně nesnáším pronikavý zápach terpentýnu. Vyhlazoval jsem tedy své první polymerové pokusy pouze nástroji.  A opravdu to jde, zde je důkaz…

   Nicméně jsem hledal možnost, jak vyhladit skulpt co nejlépe. Inspirován jedním Lopeeho článkem jsem zkusil originální změkčovač od Sculpey. Ten je sice opravdu prvotřídním rozpouštědlem polymerů, ze své podstaty má ale omezené použití pro vyhlazování (vysvětlím za chvíli). Proto jsem začal používat „směs“ vody a změkčovače v poměru asi 1 díl změkčovače k 8 dílům vody. Ve skutečnosti nejde o směs, vysvětlení najdete v bonusovém díle testu polymerových hmot, ale abych Vás pořád nepřesměrovával jinam, a protože je to důležité, přikládám onen text přímo sem:

Směs změkčovače a vody

   Já používám změkčovač polymerových hmot od firmy Polyform Products a je to změkčovač určený přímo pro jejich řadu Sculpey. Nejsem chemik, takže nemohu přesně říct, čím to je, ale změkčovač se po nalití do vody chová podobně jako olej, to jest vytvoří na hladině oko.  Z toho si nic nedělejte a menším štětečkem se snažte obě tekutiny promíchat. Po chvilce snažení (je třeba míchat razantně) se oko změkčovače rozbije, doslova se rozpráší a když míchat přestanete, po chvíli vystoupí na povrch vody, kde vytvoří takový mlžný  povlak, který ale po chvíli odstátí klesne na dno. Tím je 'směs' připravena. Kdykoli chcete vyhlazovat povrch, lehce směs promíchněte, dva krouživé pohyby stačí a vytáhněte štětec. V tuhle chvíli je směs připravená k roztírání.  Možná vám to přijde jako složité, ale není. Jsou to všechno otázky vteřin, při prvním míchání desítek vteřin, a za chvíli si na to zvyknete tak, že už vůbec nebudete vnímat celou proceduru a až budete někomu radit jak vyhlazovat, pravděpodobně vás vůbec nenapadne vysvětlovat způsob míchání. Jako mě:).

   Mohlo by se zdát, že by stačilo jen prostě štětec namočit do samotného změkčovače jen malinko, protože stejně není spojen s vodou,  ale výsledek není stejný. Při roztírání voda funguje jako médium, jež oslabuje  změkčení a eliminuje efekt, který sám pro sebe nazývám 'blátivým', a díky němuž povrch skulptu změkne příliš.

   Touto směsí tedy vyhlazuji své skulpty. Má to ale jeden háček. I při použití mizivého množství změkčovače s vodou má tato směs na povrch dlouhotrvající účinek. Jinými slovy, touto směsí ošetřený povrch se sice nerozpustí v bláto, jako při použití koncentrovaného změkčovače, ale přes to výrazně změkne. Pokud už nebudete na povrchu modelovat a po vyhlazování půjde model přímo na vytvrzení, je možné tuto směs bez problémů použít. Pokud ale potřebujete vyhladit část skulptu, na níž třeba ještě budete pracovat, nastává problém.

   Tento problém naštěstí má řešení, pro mne celkem nové. Není to, pravda, řešení tak úplně bez zápachu, ale oproti terpentýnu je to hotový Eden.

   Mám na mysli samozřejmě White Spirit, nebo jeho téměř bezzápachovou obdobu Sansodor.

   White spirit se využívá jako vyhlazovací prostředek pro polymery velmi hojně, používají ho i mistři svého oboru, jako je třeba Allan Carrasco, jehož figurku skřetího jezdce na draku jsem vám představil v prologu tohoto seriálu. A nyní už znám i důvod, proč tomu tak je, důvod, který způsobil, že také já sám začal využívat služeb těchto rozpouštědel nové generace.

   Je to nedestruktivnost tvrdosti povrchu. 

   Což je bomba.

   Zatímco směs vody a změkčovače vám změkčí povrch, díky čemuž ho můžete štětcem vyhladit, ale zároveň vnikne do hmoty a má dlouhodobý měkčící účinek trvající měsíce (konec konců, k tomu je taky primárně  určen, aby změkčoval starou a tvrdou polymerovou hmotu a vytvořil z ní opět čerstvý modelovací materiál), tak White Spirrit i Sansodor působí jako rozpouštědla, která se ale odpařují. V závislosti na množství, které štětcem aplikujete na model, pomalu a lehce rozpouštějí povrch a umožňují jej vyhladit. Je třeba pracovat  opatrně a nepřehánět to s množstvím rozpouštěcího média, abychom povrch nedegradovali. Co je však velmi důležité je fakt, že po odpaření ředidla má hmota stejnou tvrdost, jako před tím. White Spirit a Sansodor mají tedy jen dočasný účinek, což nejenže umožňuje s hmotou i nadále pracovat, ale také je možné tato vyhlazovací média používat na stejném místě opakovaně až do chvíle, než jsme s výsledkem zcela spokojeni.

   Rozhodně tedy doporučuji následující. V průběhu modelování využívejte především White Spirit nebo Sansodor (Sansodor má pomalejší odpařování, takže je třeba určitý čas počkat, než se můžeme vrátit k práci, ale zase je téměř bez zápachu; White Spirit smrdí víc, ale odpařuje se prakticky okamžitě), směs vody a změkčovače můžete využít jako finální vyhlazení před samotným vytvrzením, protože tato směs dokáže opravdu vyhladit i drobné nedostatky a tahy štětce, které po sobě zanechají ředidla.

   Vyhlazování pak probíhá úplně stejně, jako vyhlazování vodou u epoxidů a na následujících fotografiích se můžete podívat na vyhlazování našeho zkušebního skulptu z minulé kapitoly. Nejdříve foto před vyhlazením:

   A nyní postupně vyhlazujeme nerovnosti povrchu...

   Po dokončení, stejně jako u vyhlazování epoxidů vodou, není povrch zcela bez chyb...

   Celou proceduru můžete zopakovat, pokud jsou nedostatky zásadní, nicméně pravděpodobně vám někde stejně zůstanou stopy vlasů štětce, nebo místy nedokonale setřené zbytky rozpuštěného povrchu. Pokud budete postupovat opravdu precizně, většině těchto nedostatků se vyhnete, přesto doporučuji buď po vytvrzení přejet jemným smirkem, nebo(trváte li na lesku) přeleštit leštícím kotoučkem...

   ...,nebo ještě před vytvrzením (ale po dokončení kompletního skulptingu) vyhladit ještě směsí změkčovače a vody, která zbylé nedostatky dokáže vyhladit.

   Znovu ale opakuji, že vyhladit polymery  je možné i pouze za pomoci nástrojů vlhčených lehce vodou. Silikonové štětce jsou k tomuto účelu nejlepší, ale jde to i zubařskými hladítky a jinými nástroji. V podstatě to sice vyžaduje hodně pozornosti a preciznosti, ale je to pořád nejrychlejší postup, který lze na závěr pojistit lehkým vyhlazením za pomoci směsi změkčovače a vody.


   Poznámka: Pozor na leštění polymerů leštícími kotoučky. Polymery nejsou tak tvrdé jako epoxidy, takže leštící kotouček se v průběhu leštění může snadno stát brusným kotoučkem. Zkrátka začne hmotu odbrušovat. Leštěte citlivě a opatrně, výsledek neustále kontrolujte.

Polymerové hmoty – vyhlazování vytvrzeného povrchu

   Polymery jsou po vytvrzení dobře opracovatelné, myslete ale při tom na skutečnost, že jsou podstatně křehčí než epoxidy. Je třeba pracovat opatrně a s určitou jemností, obzvláště u drobnějších dílů (já sám drobné díly vytvářím raději z epoxidů). Jinak je podup stejný, jako u vyhlazování vytvrzených epoxidových tmelů.

Hybridní směsi polymerů a epoxidů – vyhlazování nevytvrzeného povrchu

   Stejně jako u směsí tvrdých a pružných epoxidů závisí u hybridních směsí na poměru jednotlivých složek a jejich typu:

      Směs pružného epoxidu a polymeru

           Pokud nepřevažuje pružný epoxid výrazně, funguje dobře White Spirit, ale také samotné vyhlazování nástroji, hmotu je ale třeba zapéct. V případě zásadního poměru epoxidu pak zbývají především nástroje, hmotu však zapékat nemusíme.

      Směs tvrdého epoxidu  a polymeru.

         Stejně jako u předchozí směsi, pokud ´výrazně převažuje složka polymerová, funguje White Spirit výborně. To však platí i u opačného poměru, White Spirit je u tvrdých epoxidů účinnější, než u pružných, můžete jej tedy použít i v případě, kdy zásadní množství v poměru směsi představuje epoxid. Nicméně v tomto případě funguje do jisté míry i voda, přece jen ale doporučuji raději White Spirit.

   Na změkčovač polymerových hmot s vodou u obou typů hybridních směsí  rovnou zapomeňte.

Hybridní směsi polymerů a epoxidů – vyhlazování vytvrzeného povrchu

  Vyhlazování hybridních směsí po vytvrzení se řídí stejnými pravidly a postupy, jako vyhlazování a leštění epoxidů i polymerů, jen bych připomněl, že pokud chcete tyto směsi brousit a leštit, je lepší opatrně je zapéct i v tom případě, kdy jste použili poměr polymeru do 40% a hmota se vám vytvrdila samovolně. V tomto případě stačí umístit hotový povrch pod žárovku podle pokynů o pečení epoxidů pod žárovkou v minulé kapitole. Můžete samozřejmě zapéct i v troubě, pokyny také naleznete v minulé kapitole.

Kdy volit vyhlazování nevytvrzených a kdy vytvrzených hmot

To je silně individuální. Jak už jsem poznamenal, já vyhlazuji měkký materiál především v případě anatomie, organických tvarů obecně, a draperie (ne vždy). Při tvorbě pevných částí (zbrojí atp.) modeluji co nejlepší povrch nástroji a posléze vyhladím brusným papírem, případně leštícím kotoučkem. Mnohdy postupy kombinuji podle momentální potřeby. Myslím, že stejně jako u možnosti zvolit různé hmoty na různou práci, má sochař možnost využít toho typu vyhlazování, které mu bude vyhovovat, a které bude nejlepší pro daný úkol. Nenechte se spoutat jednou technikou a používejte ty postupy, které budou v dané chvíli nejefektivnější a povedou k nejlepšímu výsledku. Všechny postupy si proto vyzkoušejte, abyste věděli, co od kterého můžete očekávat.

Bonus - Vrásčitá kůže

   No a nakonec tu mám ukázku zjemnění a vyhlazení povrchu u modelování záhybů kůže nějaké fantasy bestie, draka, nebo třeba slona.

   Pokud jde o tvorbu vrásčité kůže z epoxidů, ve druhé části druhé poloviny doby zpracovatelnosti (no dobře, v poslední čtvrtině DZ :D) se vrásky vyhlazovat  nemusí, hmota je již tak tuhá, že při protažení nástroje hmotou nevzniká řez, ale okraje se organicky zaoblí. Totéž platí pro pružné epoxidy, především Green Stuff, po celou jejich DZ. Na následujícím obrázku vidíte kůži fantastické bestie vytvářené pro Arkhareon (modelováno z Magic Sculpu), která byla pokryta vráskami a záhyby právě v poslední čtvrtině DZ.

   My si ale ukážeme vyhlazování (kromě u polymerů) také u epoxidů, a to na torzu vymodelovaném v první polovině (spíš čtvrtině) DZ.

   Nicméně nyní už slíbené vyhlazování. Ať už vyhlazujeme vodou epoxidy nebo ředidlem polymery, vždy si dáváme pozor na množství vyhlazovacího média. Příliš vody nebo ředidla znamená, že se nám na povrchu vytvoří řídká kaše. Málo zase, že vyhlazování nebude tak účinné. V každém případě je lepší méně a opakovat, než více, a utopit v blátě. To platí především pro jemné struktury, záhyby nebo draperie, které potřebujete vyhladit, aniž byste je setřeli a zarovnali s okolním povrchem nebo zanesli kaší rozpuštěné hmoty..

   Tady vidíte dvě torza podobné bestie, jakou jsem tvořil pro Arkhareon. Jde o rameno s částí přední končetiny a část hrudníku.

Magic Sculp (Epoxid)

 Super Sculpey Medium Blend (polymer)

   Jsou to opravdu jen rychlé skulpty, v tomto případě nám nejde o přesnou a důkladnou anatomii ale o ukázku způsobu, jak vyhlazovat kožní vrásky a záhyby. Detailní návod na tvorbu vrásek včetně zákonitostí tvorby kožních záhybů budeme probírat v samostatné kapitole ke konci seriálu.

    Jak vidíte, po vyrytí jsou záhyby ostře ohraničené, obzvláště u polymerů, které perfektně drží ostré hrany. Začněte vyhlazovat a opatrně zaoblujte hrany. Pokud se záhyby nebo vrásky navzájem kříží, použijte méně média a obzvláště na místech, kde se překrývají, si dejte záležet, ať se vám v jednom směru nezanesou rozpuštěnou či změklou hmotou. Používejte jak "natírání", to jest tažení štětcem (každý záhyb berte zvlášť), tak jemné tupování špičkou štětce, především tam, kde se vrásky kříží. Pokud se vám někde podaří nechtěně reliéf setřít a zarovnat, chvíli počkejte, až se voda nebo ředidlo odpaří (u Sansodoru to trvá déle) a nástrojem vytvořte na zahlazeném místě segment textury znovu. Takhle pokračujte, dokud nebudete úplně spokojeni s výsledkem.

Magic Sculp (Epoxid)

Super Sculpey Medium Blend (polymer)

   No a tady tedy máme výsledek.

Magic Sculp (Epoxid)

Super Sculpey Medium Blend (polymer) 

   Jak vidíte, polymerové torzo vypadá stran kůže mnohem lépe. I epoxidový kousek bych jistě dokázal lépe vycizelovat (viz první foto bestie výše), ale chtěl jsem oběma ukázkovým skulptům dát stejný čas. Nakonec jsem i tak polymerový kousek tvořil  v třikrát kratším čase. Polymery jsou prostě super na tento druh modelařiny, a protože mne čeká ještě spousta monster pro projekt Říší kenakarrské růže, je to skvělá zpráva. Bestie od příště už jen z polymerů, kdykoli to půjde :)

   Takže třetí kapitola je za námi a my můžeme příště směle vykročit k samotnému skulptingu, k aspektu tvarování, tedy k postupům řemeslně uměleckým.

   Přeji krásné dny. Ve čtvrtek se tu sejdeme u dalšího dílu workshopu Projekt Pieta, v němž dotáhneme a vycizelujeme základ sousoší a připravíme se tak na plnohodnotnou skulptorskou fázi polymerů, a příští týden vás rád uvidím u první části čtvrté kapitoly, která bude pojednávat o základech figurek, které můžeme vytvářet buď od píky za pomoci drátěné kostry, nebo s pomocí manekýnů.

    Cheers Borek

   V příští první části čtvrté kapitoly  si nejdříve shrneme mé vlastní zkušenosti se základy figur,  zároveň tuto kapitolu tak trochu zneužiji a v rámci povídání o základech vám přiblížím vývoj svých figurek od dob mých začátků až po současnot.