Kdo přemýšlel nad tím, co má být ono pupkaté cosi, myslím, že ho nenapadlo, že to je opice. Tedy opice... robot - opice. Podnětem pro tuto figurku byla soutěž, kterou vypsali na blogu Massive Voodoo. Jedním z požadavků bylo, aby soutěžící udělal vlastního robota z komerční stavebnice, figurky. Jednak jsem to okamžitě zavrhl z toho důvodu, že - byť jsme v EU - konečné poštovné co ČR je zhruba polovina figurky. Tím druhým důvodem bylo, že si dokáži udělat vlastního robota. Tedy myslel jsem si to. Proto jsem se do robota pustil. Přiznávám, že mě to pohltilo tak moc, že jsem odsunul Tau bojovníka stranou. Sice jen v rámci jednoho stolu, ale přesto. Postup času jsem si řekl, že by z toho mohl být i zajímavý příspěvek.
My latest sculpting project is a being with huge belly... I'm sure you know it from latest video. MV blog announced a competiton for best robot what is built from a kit. Spanish kit, I think. Well, postage costs are high for it and - and that's the main reason - I was sure I can build better robot.
Jedná se sice o zcela vymyšlený, říkejme sci-fi projekt, jenže přišel jsem u něj na pro mne velmi zajímavou věc využitelnou u modelování jakéhokoli námětu. Předtím jsem si totiž sice vždy sehnal podklady pro modelování té které věci, v rámci možností jsem se i vždy snažil si postup promyslet, jenže i tak se mi stávalo, že jsem se v určitou chvíli jednoduše zarazil a nevěděl jsem, jak dál. Nevěděl jsem, co to vlastně dělám. Přetrhla se mi nit, či jak to správně říci. U této figurky se mi to nestalo a jelikož ji mám již v základech figuru skoro hotovou, troufnu si říci, že ani nestane. Práce mi jde velmi rychle od ruky. Když jsem se nad tím zamyslel, tak jsem zjistil, že je to proto, že jsem se na celou figurku od samého začátku podíval jako na celek. Pokusil jsem se totiž vytvořit jednoduchý příběh. Tedy v jakém prostředí se figura pohybuje, co dělá. Nezáleží na tom, že je smyšlená. Zjistil jsem totiž, že u všech dalších rozpracovaných (a zamýšlených) projektů je to to samé. Náhle mi totiž odpadly veškeré dohady o tom, co a jak udělat, nař nezapomenout. Pomohl jsem si také obrázkem, jednoduchou skickou - malíř promine. Jak vidíte, nejedná se shodný předobraz s tím, co modeluji. Načrtl jsem si tento obrázek ještě předtím, než jsem začal modelovat. Pomohl mi ujistit se o tom, že je možné figurku udělat tak, jak mě napadlo. Možná vám to přijde jako to, že jsem objevil Ameriku. Abych se přiznal, tak objevil. V minulosti jsem totiž o něčem podobném neuvažoval, jen když jsem si kreslil nějaký obrázek. V modelování nikdy. Jenže je to jako s fotografií, momentkou. Člověk, věc, která na ní je zachycená, vypovídá nejen o sobě, ale i okolí a o své minulosti. Tedy pokud to otočím, tak to vše je třeba zachytit, pokud se pokouším modelovat.
 |
| skica / sketch |
When I was thinking how to sculpt my robot, I realized that creating very simple world of it (where it lives, how it moves, hunts...) helped me imagine how to sculpt it. That's why I drew a simple picture of it. It was a great help for me. It accelerated my work a lot. The best of it is that you can do it if you work on sci-fi project, fantasy stuff, historical soldier... Now I know it's important to know not only what I sculpt but even have to know where it came from.
Při modelování terénu se mi nejvíce osvědčila montážní pěna. Jednak je levná - sprej stojí cca 80,- Kč, tvoří dostatečně nadýchaný a přitom lehký objem. Sprej je také dostupný - v každé prodejně . Jedinou nevýhodu má v tom, že než se pěna vytvrdí, je extrémně lepivá (!) a proto všem doporučuji, aby se alespoň během prvního použití řídili návodem. 
Making terrain... after many attempts I found the PUR foam spray as the best way how to create volume for my bases, wargaming table. This spray is quite cheap and it is quite easy to buy it. If you have never used it before, read the instruction carefully!
Na fotografii vidíte, že odřezané kousky jsem použil na domodelování výsledného tvaru kopce - nalepil jsem je disperzním lepidlem zejména ke spodním hranám kopce. Vůbec se nemusíte starat o to, zda jste je nelepili přesně. V dalším kroku uvidíte sami proč.
V dalším kroku totiž povrch přelepíme vlhkým ubrouskem. Jednak tím dojde k zafixování povrchu, navíc nám to umožní další modelaci povrchu kopce. Protože pracujeme c papírovým ubrouskem a vodou, používáme disperzní lepidlo.
Základ kopce máme hotový a nastává to nejlepší. Tedy modelování povrchu. Ne nadarmo se říká, že to nejlepší přichází na samotný konec. Je nezbytné si práci rozdělit na jednotlivé části tak, aby vymodelovaný kus povrchu řádně zatvrdl a teprve pak se pustit do další části. Opravdu není kam spěchat. Jakmile Milliput jednu vytvrdne, už se s ním manipulovat nedá jinak než vrtání a řezáním. 
Tak tady je, má první figurka ve velikosti 28 mm. Jedná se o takřka hotový skulptík. Konečná verze bude bez pláště, ale to je jen proto, že se v případě tohoto seržanta jedná o prvního z čety a bylo potřeba pro jeho spolubojovníky zachovat stejný 'mustr'. Mimochodem ten plášť, co má na fotografii, je hotový a nic nebrání jeho použití v budoucnosti. Jakmile budu mít k dispozici další informace - zejména to, jak bude vypadat po odlití, naleznete je jak tady, tak na stránce Domiad Miniatures.
Dobrá zpráva je, že během tohoto zákroku nebyla prolita jediná kapka krve, jen se hodně prášilo. To můžete číst i tak, že jsem se nepořezal (což vám vlastně může být jedno, ale říci jsem to musel), ale vzhledem k tomu, že je skřet vyrobený z dvousložkových tmelů (Milliput a Magic Sculp) a základ má z hmoty Paperclay, tak doporučuji všechny tyto hmoty řezat/brousit nad prázdným (!) odpadkovým košem. Opravdu to totiž hodně práší. Jsou totiž po vytvrdnutí vážně velmi tvrdé a rozhodně nedoporučuji, aby je řezal někdo, kdo nemá zkušenosti s praci se skalpelem, případně bruskou. Popřípadě na to nemá věk. To neberte jako podceňování těch, co do nějaké z této skupin spadají. Jednak byste se totiž mohli sami velmi snadno zranit, protože pokud se silou do nástroje jako je skalpel opřete a ten se sklouzne po tvrdém povrchu, tak počítejte s tím, že nějakou chvíli trvá, než se zastaví. A do čeho se cestou zasekne... S tím souvisí i to, že je potřebné mít vhodný nástroj, tedy jak správný skalpel, tak i vhodnou frézku - konkrétně jsem použil stopkovou frézku, kterou jsem upnul do modelářské vrtačky. Pokud byste neměli správné vybavení, pak hrozí, že během frézování se vám nástroj vysmekne (doslova vyskočí z rýhy, kde právě pracujete) a vy si roztočeným nástrojem objedete dříve vymodelovanou plochu. To se mi v mých začátcích i stalo a vy i proto čtete tento příspěvek, protože bych rád uchránil každého před zbytečnou prací, respektive tedy opravování chyb. Přeci jen je zbytečné opakovat zbytečné chyby, ne?!
Na skulptění se nesmí zapomínat. Tedy nemělo by se. Snažím se o to, byť tedy přednost má momentálně Démon. Jenže když maluju nějakou figurku, chce se mi něco modelovat a opačně. Když to tedy vůbec jde. Snad proto jsem zatím neudělal na 75 mm figurce, kterou jsem vám minule představoval, toho tolik, kolik bych chtěl. Ovšem i tak jsem drátěnou kostru pokral Milliputem dost na to, aby dráty skoro zmizely. Jelikož postava, kterou má být, je hubenější (přeci jen dokud je venku hezky, tak pořád na nějakých polních taženích. Jídla málo, občas musíte i utíkat a je tak nějak jedno, jestli je to proto, že někoho honíte vy, či zda někdo honí po bitevním poli vás. Do svalů a vůbec nějakých detailů jsem se nepouštěl, protože stejně vidět nebudou. Také si říkám, že to není žádné fantasy, kdy by ten člověk byl samý sval. Nesmím ale zapomenout na Wladův postřeh, kdy mi doporučil zúžit pánev. Celkem se sice nejednalo ani o dva milimetry, ale vidět je to i tak hodně. 
