Možná to znáte všichni - něco malujete a máte z toho dobrý pocit. Ne snad že by v malování nebyly žádné chyby, konečně kdo chce, tak si vždycky něco najde. Jenže hlavní je ten dobrý pocit. Takže si malujete a čas příjemně utíká. Už si říkáte, že vás nic nerozhodí, jenže pak to přijde! Když pominu to, že si pak sám před sebou přijdete jako... prostě ne zrovna nejlépe, tak si říkáte, že už nikdy si nesmíte říkat, jak je všechno v pohodě. To je opravdu první krok k tomu, aby vše dopadlo ještě hůře, než by mohlo.
Já si naštěstí položil zásadní otázku snad včas. Nezeptal jsem v duchu sám sebe na to, jak by ty dveře i s oknem šly otevřít, ale na to, jak by šly zavřít.
A přesně v tu chvíli mi vystydla krev v žilách. Uvědomil jsem si totiž, že ani na dveřích, ani na okenicích jsem nedodělal panty. Celou dobu jsem jen přemýšlel nad tím, jak naznačit kresbu dřeva. Jak pak to dřevo namalovat, aby alespoň trochu připomínalo dřevo, jak udělat střešní tašky.... a prostě jsem zapomenul na to, že padací dveře to nejsou (navíc i tak by to bylo špatné) a opravdu by byl problém je zavřít, protože by podle všeho jednoduše vypadly.
Naštěstí jsem si toho všiml včas a dodělal panty ze stočeného papíru. Ještě mi zbývá dodělat oba konce pantů, ale to již nic nebude. Snad. Na každý pád až budu mít příště z něčeho dobrý dojem, tak si vzpomenu na den, kdy jsem maloval dveře u hospůdky... Snad se Hellboy naštval, že jsem ho nechal příliš dlouho zasychat. Doufám, že vám se nic podobného neděje.
Žádné komentáře:
Okomentovat