Záložák z Landwehru

Voják v kožichu s přilbou Pickelhaube

Záložní pěchota v německé císařské armády byla založena 17. března v roce 1813. Měla asistovat záložním silám.

Největšího nasazení se jednotky Landwehru dočkaly v roce 1914 v souvislosti s vypuknutím první světové války. Byly nasazeny prakticky na vše válčištích, kde byla nasazena německá císařská armáda. Právě z počátku války pochází i figura vojáka ve velikosti 54 mm. Voják má na sobě zimní kožich. Pro tento válečný konflikt je typické, že tento kožich - byť je nošený vojáky na obou stranách válečného konfliktu - nepředstavuje žádnou zvláštní část uniformy šitou přímo pro vojenské jednotky (jako například představuje zimní oblečení z druhé světové války), ale naopak kožich, který byl - pokud tedy byl - běžně dostupný. 

Feldzeichen - označení jednotlivých jednotek

Čáka vzor 1860

Jednotky Landwehru (záložní pěchota; zeměbrana) a Landsturmu (polovojenská milice; domobrana) byly vybavovány ze začátku války výstrojí, která nepatřila mezi absolutní novinky ve výbavě armády. Přednost dostala řadová pěchota. Z tohoto důvodu má voják na hlavě černou koženou čáku vzor 1860. Pickelhaube  - tedy německá přilba s hrotem - vzor 1895 byla kvůli jejich nedostatku nahrazena právě koženou čákou vzor 1860. Není bez zajímavosti, že právě přilba s hrotem byla mezi vojáky Dohody oblíbeným suvenýrem právě díky svému hrotu. Tento hrot - než byl tento typ přileb stažen a nahrazen ocelovými přilbami - si sami vojáci sundavali, protože byli díky němu vidět v zákopech.

Uniformou se zabývat není potřeba. Voják ji má pod kožichem. Jediné, co je vidět, jsou jeho boty. Ze začátku války byly z hnědé kůže. Pokud ano, pak bylo poměrně běžné, že si sami vojáci hnědé části výstroje začerňovali. Pokud to ovšem bylo v polních podmínkách možné. Ani nemá příliš smysl se zmiňovat o poddůstojnících, kteří stále lpěli na správném ustrojení vojáků, zejména pak byli doslova alergičtí na vojáky, kteří k jednotkám přišli z úderných oddílů (Stosstruppen, chcete-li Stormtroopers). Jenže o tom až někdy jindy. 

Z pohledu historické věrnosti bych zkrátka řekl, že této figurce není co vytknout. Ohledně čáky snad je ještě dobré poznamenat, že kokardu, kterou na ní voják má, mohl mít. Avšak také nemusel. Vojáci si je sami sundavali. Ovšem jelikož tento voják nepředstavuje vojáka ze zákopů v první linii, je více než pravděpodobné, že si žádnou součást výstroje nesundaval.

Jednotky Landwehru byly vyzbrojeny opakovacími puškami Gewehr 88 a Gewehr 88/05 ráže 7,92 mm. Jednotky Landsturmu byly vyzbrojeny stejnou zbraní.

  

Figurka

Jak jsem již napsal, figurka představuje vojáka v kožichu na hlídce. Velikost je 54 mm (měřítko 1/32). Figurku totiž vyrábí firma Kellerkind Miniaturen jako doplněk k letadlu z První války v měřítku 1/32. Důležité je si připomenout, že měřítko opravdu není velikost, takže přeměřovat figurku můžeme, ale protože to není stroj, je to tak nějak zbytečné. Žádné viditelné nedostatky v anatomii na figurce nejsou. Z tohoto pohledu se není čeho obávat. Ano, jistě platí, že kdo by chtěl, rozhodně by nějakou tu chybu našel. Jenže to mi přijde zbytečné. Figurka zkrátka představuje vojáka v kožichu. To je patrné jak na první, tak i na druhý pohled.

Pokud bychom měli mluvit o zpracování drapérie - zejména tedy kožešiny a chlupů - je podle mého názoru opět vše v pořádku. Pokud jsem srovnával figurku s tím, jak vypadají fotografie podobných vojáků v kožichu, žádné rozdíly jsem nenašel.  

Co se týká odlití, tak figurka je odlita ze světle šedého resinu. Nevím, zda to je jen u mého konkrétního kusu, ale je zapotřebí jemně obrousit tváře figurky. S jinými figurkami tohoto výrobce nemám zkušenosti, ovšem tato jedna rozhodně představuje vyšší standard ve světě figurek. Při pořizovací ceně 350,- Kč se nejednalo o nákup figurky, která by mi zbytečně přidělala vrásky na čele jen proto, že je špatně odlita. Jednu takovou figurku mám na stole a s touto se srovnávat v tomto směru rozhodně nedá. Jenže o tom zase až příště.

Když dva dělají totéž... tentokrát podruhé

E-day 2012 - několik fotografií

Soutěž e-day končí až zítra, ovšem fotografie modelů, které se mi líbily, sem přidám již teď. Rozhodně to nejsou všechny. Jen několik málo. Hlavně proto, že spánek je to, nač se v této chvíli těším ze všeho nejvíce. Doufám však, že se budou líbit i vám stejně, jako se tyto modely líbily mně.

Tohle modely samozřejmě nejsou. Také kdo by se s tím maloval...

Je nový White Dwarf opravdu nový? A je vůbec k něčemu?

Zářijové 'staré' číslo

Na měsíc srpen firma Games Workshop slíbila zcela předělaný časopis White Dwarf. Nový měl být nejen použitý font, ale větší počet stran (za vyšší cenu, takže nevím, zda se to dá brát jako vylepšení), jiné jednotlivé kapitoly časopisu... zkrátka vše. 

Když jsem tyto zvěsti poprvé uslyšel, tak se mi udělalo tak trochu slabo. Starší čísla časopisu byla sice čas od času ne tak povedená, v porovnání s těmi nejstaršími, která mi přišla do rukou, byla i trošku chudší, ovšem - a to mě zajímalo nejvíce - z hlediska použitelnosti a inspirace pro někoho, kdo nikdy žádnou stolní hru ze světa Warhammeru nehrál (já vím, ale nejsem zdaleka sám), byl tento časopis přeci jen přínosem. Ono totiž ať je to, jak chce, tak firma Games Workshop je tahounem trhu s miniaturami. Sice po představení technologie Finecast (odlévání pomocí resinu, nikoli bílého kovu) by si jen naprostý bloud mohl myslet, že je tahounem i co se týče kvality odlévání svých figur, jenže skutečností jednoduše zůstává, že zaměstnává jedny z nejlepších návrhářů a malířů figurek. 

Říjnové číslo ve zcela nové úpravě

Firma pak v další fázi svého snažení představila zcela novou řadu barev. Některé z nich jsou velmi povedené, jiné příliš ne a na jiné je nejlepší zapomenout. Dají se sehnat když ne lepší, tak určitě levnější. A já si raději koupím dvě barvy místo jedné. 

Nakonec (o produkci knih nejen elektronických mluvit nebudu) přišly změny ve firemním měsíčníku White Dwarf. A jak to tedy dopadlo?

Z pohledu někoho, kdo figurky maluje a líbí se mu světy sci-fi a fantasy, dobře. Nebudu psát výborně, od toho tu jsou jiné časopisy a knihy, ale dobře určitě. Z časopisu mám konečně dojem, že je v něm větší prostor právě i pro ty, kdo stolní hry nehrají každý den. Bez ohledu na to, jaký pro to mají důvod.

V první řadě musím zmínit kvalitu fotografií. Ne tedy, že by dříve byly nějaké mizerné. Nyní jsou ovšem mnohem lepší. Již totiž ani tak nejde jen o to, že kolem stolu pobíhá několik lidí, kteří si hrají s nějakou figurkou, která ani moc dobře vidět není, ale naopak, nyní je na fotografii pouze ona figurka (hráče u stolu se hrou najdete také, ale již to není tak často). Fotografie jsou hezky detailní a pomohou nejen při malování stejné figurky, ale i při malování podobné.

Paint splatter

Z mého pohledu snad nejlepší část časopisu. Jedná se o přímého následovníka rubriky 'eavy metal team  radí, pátrá, informuje. Ovšem je to zpracováno na návodných fotografiích. Sice je vše děláno s odkazem na konkrétní barvu z nové řady barev Citadel, ovšem tyto barvy jsou zde vedle slovního popisu zobrazeny i jako daný odstín. Tedy potřeba mít právě dané barvy Citadel odpadá. 

Hall of fame

Nevím, zda je to tím, že v této kapitole časopisu je prezentována jedna z nejlepších figurek, které podle mého názoru Games Workshop kdy uvedl na trh, ovšem právě pro mně to je zcela dostačující. Byť to není to jediné, co zde nalezneme. 

Mohl bych tak pokračovat, časopis má 154 stran (včetně obálky) a já mohu již nyní říci, že se těším na další číslo.

E-day 2012

Přiznám se, že pokud to jde, nenechám si žádnou výstavu ujít. Jako návštěvník rozhodně. Vedle toho, že člověk pochytá spoustu inspirace, dá se na podobných soutěžích i nakoupit to, co člověk již dlouho marně shání. Většinou i výhodně. Určitě to platí o podstavcích a když to půjde, nezůstane jen u nich.

 

12. ročník E-day 2012 se bude konat ve dnech 28.-29. září 2012, v podzemních garážích Galerie Butovice, v ulici Radlická na Praze 5.

Pointillism

Doslova jako na zavolanou mi přijde následující video. Místo souvislých ploch tečky. Mnoho teček. Sice to vypadá na první pohled jednoduše, jenže nebude to tak. Na druhou stranu je to opět něco nového. Na videu je navíc vidět, že to opravdu funguje.  Uvidíme, co na to řekne Hellboy a jeho kabát. Hned po zítřejší výstavě e-day se do toho pustím. Navíc mi přijde, že se to nehodí jen pro malování figurek.

Sculpey Clay Machine - strojek na polymerovou hmotu a míchání hmot

Při práci s polymerovými hmotami jako je Super Sculpey FIRM a FIMO narazíme dříve či později na to, že hmota, se kterou budeme právě pracovat, nám bude připadat tvrdá či suchá... Nebudeme zkrátka spokojeni  s kvalitou hmoty. Již jsem se na svém blogu věnoval tomu, jak lze polymerovou hmotu změkčit. Protože nechci být jako odbojářka Michelle ¨Nebudu-to-víckrát-opakovat¨ Dubois ze seriálu Haló, Haló, tak se pokusím již zmíněný příspěvek ještě více rozšířit.

Napsal jsem v něm, že nejlepší způsob, jak se dá hmota Sculpey změkčit, je požití pár kapek přípravku Sculpey Clay Softener. Aby však tento přípravek fungoval tak, jak má, je potřeba oněch pár kapek zapravit do oné vyschlé hmoty. Stejnou problém před námi vyvstane ve chvíli, kdy budeme chtít hmotu Super Sculpey promíchat s FIMEm, případně jinou hmotou.  

Míchání hmoty Sculpey

Proč vůbec hmotu Sculpey míchat? Hmota Super Sculpey FIRM je sama o sobě velmi dobrá. Ovšem přeci jen se dají její vlastnosti ještě více vylepšit. Narážím tím zejména na to, že je přeci jen poněkud tvrdá a zejména pro menší detaily ne tak dobrá. Na druhou stranu hmota FIMO je naopak měkká. Ovšem měkká snad až moc. Jak z toho tedy ven?

Vcelku logickým řešením je smíchat obě hmoty dohromady. Vedle toho, že získáme hmotu, která převezme ty nejlepší vlastnosti obou (nebo i více, záleží na nás) hmot, tak získáme i hmotu, která bude mít i odlišnou barvu. Nemá to žádný vliv na vlastnosti hmoty (natož na funkci rostlináře - pozn. pro zasvěcené). 

Jenže jak toho dosáhnout? Stejně tak se můžeme i ptát na to, jak vlastně správně hmotu zpracovat, abychom s ní mohli pracovat? Odpovědí na tyto otázky je použití strojku Sculpey Clay Machine. Nemusí se se přímo jmenovat přesně tak. Já - jelikož ho mám ještě z dob, kdy jsem nepoužíval hmotu Sculpey - jsem přesně ten samý strojek - jen bez vyraženého loga Sculpey - našel ve spižírně, protože to byl původně strojek na domácí  dělání nudlí. 

 Cena

Přesto jsem chvilku času strávil u internetu a snažil jsem se najít podobné strojky. Hledal jsem jen ty, které se prodávají v ČR. Předpokládám však, že situace bude podobná i jinde ve světě. Rozhodně mohu říci, že hledání se vyplatí. Ten samý strojek jsem totiž nalezl v cenovém rozmezí 1.849,- Kč až po 520,- Kč. A to mi přijde opravdu dost.

Doporučení

 Říkat někomu, co má a nemá dělat, to bych si netroufl. Stojím si však za tím, že tento strojek je více než vhodný. A pokud se rozhodnete ho koupit, je jen na vás, kde. Protože jsem však již zmíněné ceny nalezl na internetových obchodech,  doporučil bych - pokud se rozhodnete pro koupi - společně se strojkem koupit ještě i tu hmotu, kterou doma nemáte. Případně obě. Vzájemný poměr Sculpey FIRM a FIMO nemám. Vždy to míchám tak, aby se mi s hmotou dobře pracovalo. Odhadl bych to na poměr Sculpey 60% - 80%, FIMO pak zbytek. A e-shop, kde se dá sehnat jak strojek, tak FIMO, tak i hmota Sculpey, jsem pak našel dosud jediné.  Strojek zde stojí sice 550,- Kč, ovšem i tak je to stále mnohem méně 1.849,- Kč.

   

 Na samotný závěr sem přidám fotografie, kde je vidět, jak hmoty vzájemně mísím dohromady pomocí strojku. Přidávám také do hmoty Sculpey Clay Softener. Je to proto, že hmota pak je dobře zpracovatelná i v dalších měsících. Hmoty si totiž vždy udělám více, než aktuálně potřebuji. Je to proto, že pak se tím již nemusím zabývat.

Postup

Strojek na nudle - clay machine. Důležité je dobré uchycení tak, aby ho šlo ovládat jednou rukou.

Hmoty, které chci smíchat, nařežu na menší části. Usnadní se tím jejich promíchání...

... spojím je totiž dohromady v jakémsi sendviči. Všimněte si i kapek Clay Softeneru!

Ze sendviče vždy odeberu menší části, které pak snadněji zpracuji....

... ve strojku tak dlouho (asi třikrát)...

... než získám hmotu jedné barvy. Kdykoli mohu přidat další část konkrétní hmoty. Platí, že FIMO, případně Super Sculpey (růžové, nikoli FIRM !) výslednou směs změkčí. A je hotovo.

Hellboy III na stole - rudá kůže - resinu se nebojme

Posledního (je prý opravdu poslední :-( ) Hellboye od Polarisu jsem konečně začal malovat. Konečně říkám proto, že ho mohu ohodnotit i podle toho, jak se maluje. 

S klidným svědomím mohu říci, že patří mezi ty figurky, které malování usnadňují, protože jsou tak dobře udělané, je víceméně jasné, kde co má být a naopak být nemá. Opravdu není potřeba přemýšlet nad tím, zda onen drobný kousek resinu není nálitek, či prstík na spoušti pistole. Nic takového na figurce opravdu není a maluje se takřka sama. Vyvstává před námi pak jen jedna jediná obtížná věc. Totiž ta, že stejně jako vidí na první pohled kvalitu zpracování figurky ten, kdo ji maluje, vidí ji i ten, kdo se jen bude dívat na namalovanou figurku. Jenže to nelze brát za nějakou chybu. Naopak, figurku může každý namalovat tak, jak ji zvládne namalovat. 

Celý tento příspěvek prosím berte tak, že figurka z resinu nemusí být jednak přemrštěně drahá, navíc si ji klidně může namalovat ten, kdo má základní znalosti práce se skalpelem, pilkou. Jediné, co jsem totiž na celé figurce udělal, bylo odříznutí kamene pod levou nohou a to bylo tak nějak vše.   

Je jen škoda, že tento Hellboy je od Polarisu poslední. Ovšem na druhou stranu rozhodně - doufám - nikoli poslední figurka. 

Knihy (nejen) ke krbu

Přiznám se bez mučení, že jsem si chvilku rozmýšlel, jestli na tomto blogu mám upozorňovat na knihy, které jsou již nějaký ten pátek k dostání v obchodech, navíc co bych z toho jako měl mít jiného, než že se mi tu případně jen sníží počet čtenářů. To by mě opravdu mrzelo. 

Jenže vedle toho, že se sem snažím dávat jak nějaké ty věci ode mne -   někdy mi přijde, abyste to nebrali jako směr, kudy cesta nevede. Ale snad ne. Tak se sem snažím dávat i ukázky prací těch, kteří své řemeslo dělají více než dobře. Ať již to byly třeba fotografie prací od offa (Pavol Ovečka), hell_knighta (Saša Bilibov) a dalších. Tak i dalších - aktuálně například David Lemon, respektive jeho čtyři videa, která jsem na blog přidal tuto (16.září 2012) neděli. To je zase naopak rozhodně ukázka toho, kudy cesta vede. Cesta sculptingu, figurkařiny obecně. Tedy z mého pohledu určitě. 

Ohledně malování figurek pak platí to stejné. 

Lidské tělo 2 - anatomie (edice Naučte se kreslit)

Nejlépe se zkrátka naučím od těch, co něco dovedou a - těch je již méně - chtějí se o to podělit s ostatními. Právě sem pak patří i autoři dvou knih, které bych tu chtěl dnes představit. Christopher Hart je autorem knihy, která v roce 2012 vyšla v nakladatelství ZONER press. Anglicky vyšla již v roce 2000. Jedná se sice o knihu určenou primárně výtvarníkům, ale je napsána opravdu srozumitelně, navíc se spíše jedná o obrázky doprovázené vysvětlujícím textem, než aby to bylo opačně. A protože se tato kniha anatomii právě z hlediska výtvarníka, je více než vhodná i pro ty, kdo si chtějí nějakou svou kresbu i vymodelovat. Samozřejmě platí to, co vždy, tedy že jen jedna kniha na dané téma by bylo málo. Ovšem kdybch si měl vybrat jen jednu knihu o anatomii, tato by byla horkým kandidátem.

Škola kreslení fantasy postav - technika tvorby krok za krokem

   

Druhá kniha, kterou bych rád dnes představil, je staršího data vydání. 2009. Stále se však dá sehnat. Poprvé vyšla v roce 2008 v A&C Black Publishers Limited. Tedy je to vlastně kniha mladší než předchozí. Ani trochu na tom však nezáleží. Její autorem je Matt Dixon a o knize platí to stejné, co jsem napsal i o té předchozí. Je určená pro výtvarníky, ovšem ti, kdo malují figurky ji využijí naprosto stejně. V knize najdeme nejen ztvárnění jednotlivých typů stvoření z fantasy světa - od trpaslíka, čaroděje, barbara, upíra... až třeba po raracha (imp). Knihu jsem si kdysi dávno pořídil v nakladatelství Amazon. Kniha byla v angličtině. Musím přiznat, že když jsem pak knihu zahlédl v češtině, tak jsem příliš dlouho nepřemýšlel nad tím, zda bych si ji měl pořídit ještě jednou. Sice platí, že čím jsem starší, tím převracím každou korunu dvakrát více, než ji za něco utratím, ovšem právě u této knihy platí, že stejně často jako otevírám její českou mutaci , otevírám i originál. Kniha je totiž přeložena tak dobře, že mi slouží i jako slovník. Když nemohu najít nějaké slovo v češtině (a opačně) pro daný výraz, stačí nalistovat patřičnou stranu. 

V knize totiž nalezneme téměř na každé druhé stránce tipy, jak má vypadat například oděv amazonky, jak zachytit texturu kamene, dřeva, řetězu... Je toho zkrátka tolik, že nejen že odpustíme podtitul knihy v angličtině, který nám říká, že máme  v rukou 'bibli pro fantasy umělce', ale dokonce - alespoň u mne to tak bylo - tomu dáme za pravdu.

Sculpting with David Lemon

 Šajen - Psí bojovník, indián z prérie

Captain John Lovewell   

 

Zlodějka na střeše - omítka

Omítku na stěnách hospody jsem udělal pomocí nastrouhaných uměleckých kříd. Konkrétně žlutou, hnědou a bílou. S práškem jsem pracoval jako s pigmenty - nanesl jsem ho štětcem. Nijak jsem ho nefixoval, protože jsem následně nejmenším štětce namočeným ve vodě na omítce vytvořil nepravidelné skvrny. Vždy z jedné strany jsem pak začal silně naředěnou bílou barvou zdůrazňovat bílý okraj. 

Omítka není ještě zcela hotová, avšak dodělat ji budu moci až ve chvíli, kdy budu celý podstavec kompletovat. Použiji na ní ještě stopy zelený pigmentem.

Zlodějka na střeše - chybička

Možná to znáte všichni - něco malujete a máte z toho dobrý pocit. Ne snad že by v malování nebyly žádné chyby, konečně kdo chce, tak si vždycky něco najde. Jenže hlavní je ten dobrý pocit. Takže si malujete a čas příjemně utíká. Už si říkáte, že vás nic nerozhodí, jenže pak to přijde! Když pominu to, že si pak sám před sebou přijdete jako... prostě ne zrovna nejlépe, tak si říkáte, že už nikdy si nesmíte říkat, jak je všechno v pohodě. To je opravdu první krok k tomu, aby vše dopadlo ještě hůře, než by mohlo.

Já si naštěstí položil zásadní otázku snad včas. Nezeptal jsem v duchu sám sebe na to, jak by ty dveře i s oknem šly otevřít, ale na to, jak by šly zavřít.

A přesně v tu chvíli mi vystydla krev v žilách. Uvědomil jsem si totiž, že ani na dveřích, ani na okenicích jsem nedodělal panty. Celou dobu jsem jen přemýšlel nad tím, jak naznačit kresbu dřeva. Jak pak to dřevo namalovat, aby alespoň trochu připomínalo dřevo, jak udělat střešní tašky.... a prostě jsem zapomenul na to, že padací dveře to nejsou (navíc i tak by to bylo špatné) a opravdu by byl problém je zavřít, protože by podle všeho jednoduše vypadly.

Naštěstí jsem si toho všiml včas a dodělal panty ze stočeného papíru. Ještě mi zbývá dodělat oba konce pantů, ale to již nic nebude. Snad. Na každý pád až budu mít příště z něčeho dobrý dojem, tak si vzpomenu na den, kdy jsem maloval dveře u hospůdky... Snad se Hellboy naštval, že jsem ho nechal příliš dlouho zasychat. Doufám, že vám se nic podobného neděje.

Hellboy III na stole - podstavec

Pro dalšího Hellboye od Polarisu jsem se rozhodl udělat jednoduchý podstavec. Byť velmi jednoduchý, musel jsem řezat. Abych se totiž vyhnul onomu již více než okoukanému schématu 'figurka zatěžuje jednu nohu, druhou má na kameni', tak jsem právě onen kámen musel odříznout. Použitý resin je dobře opracovatelný, není přehnaně měkký. 

Jakmile jsem si takto figurku připravil, začal jsem pracovat na samotném podstavci. 

Vršek podstavce jsem pokryl tenkou vrstvou Milliputu. Tato vrstva je tenká asi jeden až dva milimetry. Šlo mi hlavně o to, abych do této vrstvy mohl vmáčknout plastového kostlivce z krabice Vampire Counts Skeleton Warriors firmy Games Workshop. 

Model kostlivce je dostatečně detailní a vzhledem k tomu, že skutečný Hellboy byl fyzicky vyšší a mohutnější než průměrný člověk, tak mi přišlo, že model kostlivce mohu umístit na podstavec bez větších úprav.

Na závěr jsem na podstavec naaranžoval vedle Hellboye i kostlivce. To je velmi důležité, protože je čas vše nastavit na podstavci tak, jak bude potřeba. Než začneme barvit, je třeba právě na tento krok nezapomenout. Právě v této chvíli jsem pořídil fotografii.

Ani Hellboy, ani kostlivec není zcela začištěný. To však bude poslední krůček před samotným barvením.

Když dva dělají totéž... tak se to někdy obojí povede

Velká cena Mladé Boleslavi 2012

Sobotní dopoledne (8. září) je pryč. A s ním i další ročník modelářské soutěže našeho mladoboleslavského klubu. Z mého pohledu mohlo být více modelů techniky. Na druhou stranu - konečně - byly k vidění i figurky. Další ročník snad bude z tohoto pohledu ještě lepší. Předběžně jsem i slíbil kolegům z klubu, že přenesu i své vlastní figurky, takže doufám, že přijdete také...

Díky všem, kteří se přišli podívat již letos. Ať jako soutěžící, či jako návštěvníci.

Skály a kameny podruhé

Kameny z hmoty Super Sculpey

Kameny a skálu můžeme samozřejmě vyrobit i z polymerové hmoty, případně dvousložkového tmelu. Pokud mám možnost si vybrat, pak si v každém případě zvolím hmotu Super Sculpey. Ta má totiž jedinou nevýhodu, pokud vůbec můžeme o nevýhodě mluvit, a tím je skutečnost, že hmotu musíme zapéct. Naopak jednoznačnou výhodu vidím v tom, že hmota Super Sculpey (já ji míchám s hmotou FIMO, proto není šedá, jak by měla být) je dost pevná na to, aby udržela svou váhu a udržela beze změn tvar. Naplno tak lze využít další výhody a to skutečnost, že dokud ji nezapeču, je stále tvárná. Beze spěchu si tak mohu vymodelovat podstavec pod figurku, kde třeba chci, aby bylo více kamenů a kusů skal. Teprve až co jsem zcela spokojený dám vymodelované kameny a skály zapéct. Dokud to neudělám, mohu texturu kamene i jeho tvar jakkoli upravovat a opravovat.

V případě dvousložkového tmelu jsem jednak omezený časem, který je jasně daný a počítá se maximálně na hodiny, spíše na necelou hodinu (platí, že čím více tvrdidla, tím rychleji hmota zatvrdne). Co mi však přijde horší, je to, že si musím nejprve vyrobit - například z extrudovaného polystyrénu - hrubý základ, na který pak budu nanášet samotný tmel. Nic podobného u hmoty Sculpey není potřeba a urychlím si tak práci. Navíc jakmile dvousložkový tmel zatvrdne, nejde s ním dělat již nic.

Někdy je mi i líto zničit kámen, který mám. Nebo chci nějaký menší, větší... prostě jiný...

... proto si ho raději vyrobím. Vše opět začíná jako kulička dobře připravené hmoty...

....skalpelem nejprve z kuličky vyřežu základní tvar (objevila se výrazná červená, což je právě díky přimíchané hmotě FIMO)...

... pomocí malého kamínku, kuličky alobalu, jednoduše čehokoli, vymačkám do kamene jeho texturu...

...nakonec z vnitřku kamene vyberu přebytečnou hmotu. Jednak je tam zbytečná, navíc se hodí příště.

Závěr

Vyrobit kámen, skálu, z polymerová hmoty, je velmi jednoduché. Další nespornou výhodou je to, že kámen vyrobený z polymerové hmoty/dvousložkového tmelu, mohu dále řezat, brousit. To by ne vždy šlo, pokud bych měl kámen skutečný. Například u modly, kterou jsem dělal minule, jsem právě z tohoto důvodu nemohl kámen nijak obrousit, navrtat... zničil bych jak kámen, tak pravděpodobně i svou další chuť do další práce. 

Ještě si neodpustím poznámku, že stejně dobře jako se dá vyrobit kámen, vyrobím si i dřevo... vlastně cokoli.