Figurky , vinětky a diorámy - Prolog / Figures, Vignettes and Dioramas - Prologue

 !!!This post is in the Czech language only.
To translate you should use an integrated google
translator in this page. You can find it in the right column above!!!

 

Obsah připravovaných dílů tohoto seriálu najdete zde

Slovo úvodem

   Vážení čtenáři. Ještě před tím, než se spolu vydáme do říše miniaturního sochařství, vás musím upozornit, že i když základní postupy a techniky jsou prakticky totožné, přístupů a používaných metod práce je tolik, kolik je sochařů. Každému vyhovuje něco jiného, každý má své oblíbené postupy, které upřednostňuje a které se mu osvědčili  při vlastní tvorbě. S postupem času a nabýváním zkušeností pak vyvíjí svůj vlastní přístup k miniaturní sochařině. Články v tomto seriálu pak budou odrážet právě ten můj. Nevylučuji, že mohou existovat jiné, a třeba i lepší/rychlejší postupy než ty, které budou uváděny v těchto textech a vyzývám všechny čtenáře, aby se o  případné alternativy podělili v komentářích. Každá informace je dobrá a každý nový podnět v tomto směru je velmi cenný. Sám jsem před pětadvaceti lety, jakožto začínající sochař, hledal jakýkoli zdroj vědomostí a znalostí. Bohužel, žádný z materiálů, které se mi dostaly do ruky, neobsahoval dostatečné informace v celé šíři spektra pokrývajícího tak komplexní dovednost, jakým je skulpting miniatur. Dílčí návody ano, těch bylo dost. Většinou šlo o SBS publikace mapující vznik nějaké konkrétní figurky, ale ucelené kvantum informací jsem prostě nenašel. To je hlavní důvod pro mé rozhodnutí rozjet tenhle fakt monstrózní projekt. A samozřejmě doufám, že tato série článků alespoň trochu pomůže všem těm, kteří jsou na začátku cesty a podobně jako kdysi já hledají zdroje k čerpání vlastních zkušeností.

Talent vs. předpoklady

   Tak nějak předpokládám, že k těm, kteří chtějí a budou sledovat tento seriál s úmyslem sbírat nové/další zkušenosti, které pak aplikují na vlastní tvůrčí sochařskou práci, není třeba dlouze promlouvat. Prostě  Vás tu upřímně  vítám a doufám, že pro vás  tahle série bude přínosem.  Pak jsou tu ale dost možná i jiní čtenáři. Takoví, kteří si tyhle články chtějí přečíst, ale nejsou si tak úplně jisti, že by si něco podobného chtěli zkusit. Nebo by chtěli, ale zatím to neudělali. Třeba proto, že nevěří svým schopnostem. Třeba proto, že mají pocit, že na tohle nemají vlohy. Třeba proto, že je skulpting příliš náročný...

   Zkrátka :  Pro ty z vás, kteří by si rádi skulpting zkusili, ale neodváží se vůbec začít, protože mají pocit, že jim v tom brání nedostatek (nebo úplná absence) talentu, a že by to nesvedli, tu mám zásadní sdělení:

NESMYSL!!!

   Pokud jde o tvorbu (jakoukoli), mám teorii, která se mi potvrzovala v průběhu celé tvůrčí části mého života (což je prakticky od mých čtrnácti let) a potvrzuje se mi dodnes. Podle ní se lidé dají rozdělit do dvou skupin. Lidé s talentem, kterých je malé procento (např. Allan Carrasco nebo Raul Garcia Latorre) a potom lidé s předpoklady, to jsou všichni ostatní (např. moje maličkost :P).

   Lidé s talentem jsou prostě úžasní. Když začnou s tou svou konkrétní tvůrčí činností, zpravidla jsou od začátku dost dobří, ačkoli třeba nemají žádnou zkušenost či dovednost ani vzdáleně podobného typu. Jejich vývoj se vyznačuje poměrně velkou rychlostí, s níž zvládají výzvy svého oboru. Obvykle pak vystoupají (často v mladém věku) na vrchol, kde se pak jakoby zastaví a jejich vývoj se zdánlivě zbrzdí, tedy přinejmenším v očích neodborníků. To proto, že jsou už tak vysoko a daleko, že každý posun v jejich schopnostech a v umění, které provozují, jakkoli je veliký, je pro laika skoro neregistrovatelný.

   Lidé s předpoklady, to je ta zbývající většina. O talentu si můžeme nechat zdát, ale pořád jsou tu ty předpoklady. Co to přesně znamená? Umíte vzít plastelínu, vyválet z ní váleček a pak jej zkroutit do různých tvarů? Pokud ano, pak máte ke skulptingu předpoklady. Přesně tohle to znamená. Homo sapiens sapiens zdědil po svých předcích mimo jiné i chápavý palec a díky němu i schopnost manipulovat s předměty způsobem, který byl (a je) pro většinu ostatních živočišných druhů  naprosto bezprecedentní. A tahle schopnost (zajišťující mimo jiné uchopení různých nástrojů), spolu se schopností používat svou inteligenci, imaginaci a své smysly, vytvořila z člověka tvůrčí bytost. Hranice tvůrčích schopností  jsou pak u každého omezeny mnoha různými aspekty (předpoklady) - zručnost, jemná motorika, obecná šikovnost, představivost, přesnost, schopnost napodobovat, schopnost pozorovat, schopnost učit se a mnoho dalších. Když jsou všechny tyhle předpoklady (nebo většina z nich) naplněny v nejvyšší míře, vytvářejí talent. Pokud ne, pak jsou to 'jen' předpoklady naplněné v různém poměru.

   Jeden z předpokladů je ale přeci jen zásadní a je nade všemi.

Je to vůle.

   Schopnost jít za svým cílem, nenechat se odradit neúspěchy, pády, překážkami, posměváčky a pochybovači, prostě jít za svým. U lidí s talentem je vůle také důležitá, ale ne nezbytná. Těmto šťastlivcům jde většinou vše samo a znám pár takto shůry obdarovaných jedinců beze špetky vůle. Ale právě tihle talentovaní lidé, které mám na mysli,  do světa zrovna díru neudělali. Právě proto, že jim chybí vůle jít za svým a prát se o místo na slunci. A pro nás ostatní  tím spíš musí být vůle všechno. Je to Motor (ano, Motor s velkým M), který nás žene kupředu i přes to, že hned od začátku nejsme ve své tvůrčí práci úžasní.

   Nemáte vůli? Pak vám asi opravdu ani sebesilnější předpoklady nepomohou. Nejen při skulptingu, ale při jakékoli jiné činnosti. Nicméně pokud se dokážete nadchnout, pokud se dokážete namotivovat a vydržet, pak je hodně pravděpodobné, že dříve nebo později budete žasnout, co všechno jste dokázali. A s vámi budou třeba žasnout i jiní.

 Pro představu, jak může vypadat vývoj takového 'sochaře s předpoklady':

  Já sám trpím (hrozné slovo :P) mimo jiné disgrafií a dispinksií (porucha psaní  a kreslení). Dokonce i lékař mne varoval, že obecně tam, kde se využívá jemná motorika (psaní, kreslení, i ta sochařská práce) nemám čekat žádná zlepšení. A moje začátky tak opravdu vypadaly. Ale všiml jsem si, že některé věci, které jsou ke skulptingu potřeba, mi jdou, zkrátka že mám určité předpoklady. A tak jsem vsadil na ně. Ano, můj vývoj trval dlouho a zdaleka nejsem u konce (ani nikdy nebudu), ale  posun  v kvalitě je zřejmý.

   Pro příklad si prohlédněte následující fotografie. Ty první, které vidíte na této stránce, svět uvidí vůbec poprvé. Ukazují můj skulpt (resp. nekompletní cínový odlitek skulptu) starý asi třiadvacet roků (bylo mi tehdy kolem dvaceti let). Je to římský legionář z období Julia Caesara.

   Nabarvení figurky není moje práce, skulpting ale ano. Není to první má figurka, tehdy už jsem skoro šest let (!) zkoušel modelovat, byť ne kontinuálně. Je to ale nejstarší můj skulpt, který se dochoval. Je třeba něco dodávat?  

Poznámka: Kdybych měl k dispozici i svůj opravdu první pokus (vojáka Custerovi Sedmé kavalerie, který už existuje jen v mé paměti), byl by efekt, který chci demonstrovat, ještě mnohem více zřejmý.

   A nyní můžete srovnat tuto starou figurku Římana s jednou z mých novějších (vytvořena asi před dvěma lety podle starého obrazu). Představuje souboj vítězného archanděla Michaela s Luciferem.

   Samozřejmě jsem záměrně vybral epickou scénu, aby kontrast byl co největší. Jistě, není bez chyb. Ale co myslíte, je tam znát posun? Neskromně říkám, že veliký. No dobře, mezi těmito figurkami je jednadvacet let. Na druhé straně, na chlapa s předpoklady... :P.

   Pokud patříte k těm šťastným jedincům, kteří se po tomto světě procházejí vrchovatě obtěžkání sochařským talentem, tento seriál vám pravděpodobně k ničemu nebude a s klidným svědomím můžete přestat číst.

   Pokud jste ale, stejně jako já, obdařeni 'pouze' některými předpoklady a jste teprve na začátku cesty, pak vězte - co jsem zvládnul já, zvládnete taky. Špatná zpráva je, že to může trvat opravdu dlouho. To už závisí na míře naplnění jednotlivých vašich předpokladů, čase, který skulptingu dáte a vůli, s níž půjdete ke svému cíli. Někdo to bude zvládat rychleji, jinému to bude trvat déle. Mám ale i dobrou zprávu. Věřte, že stejnou radost jsem měl z toho naprosto strašného Římana i z hotové vinětky s Archandělem Michaelem. Ne snad radost z dokonalého výsledku. Radost z tvorby. Radost z toho, že jsem tu figurku dokončil. Radost z toho, že u další figurky můžu zajít dál, dát jí víc, udělat ji lepší. Tuhle radost vám žádný nedostatek talentu nemůže vzít. A když opravdu vytrváte, přidá se i radost ze zjištění, že každá vaše figurka je o něco lepší, než ta předchozí. A čím déle vytrváte, tím větší rozdíl uvidíte. A čím větší rozdíl uvidíte, tím nadšeněji se budete vrhat do každého nového projektu. Motivace tohoto druhu je mocná zbraň.

   Jedno je ale důležité. Nikdy si nesmíte říct, že už umíte dost. Nikdy nesmíte být spokojení s výsledkem. Hledejte chyby, i ty sebenepatrnější, buďte sebekritičtí hnidopiši. Vyhledávejte i kritiku ostatních. Lidí, kteří Vás chválí, těch si važte, tohle povzbuzení budete potřebovat. Mnohem více se ale držte těch, kteří vaši práci budou (konstruktivně!) kritizovat. Jen tak se budete schopní vyvíjet, zlepšovat, posouvat své hranice. Není nic smutnějšího, než narazit na průměrného figurkáře, který je sám se sebou spokojený, ačkoli má násobný potenciál.

   Stejně tak se obracím k těm, kteří pracují s Fimem a jinými polymery, ale zůstali stát někde u miniaturních napodobenin jídla nebo květin. Vůbec nechci snižovat náročnost a kvalitu těchto drobných miniatur, které je dnes možné vidět všude na webu. Některé jsou opravdu úchvatné. Znám ale pár lidí, kteří se tímto specializovaným modelingem zabývají, a i když v tomto odvětví dosáhli veliké šikovnosti, vím od nich, že jejich nechuť zkoušet jiné, náročnější věci je občas daná právě pocitem, že by vyšší level, kterým zpodobnění lidských bytostí nepochybně je, prostě nezvládli. I když podle mého je zřejmý pravý opak. Pokud Vás tedy tohle vaše 'Polymerové hobby' s miniaturkami baví a zcela naplňuje, jste šťastní lidé, ale taky pravděpodobně nečtete tento článek :P. Pokud ale chcete jít dál, vyzkoušet náročnější výzvy, vítejte a věřte, že vás tu moc rád vidím. Tedy nevidím, ale... však vy mi rozumíte:).

    Vrcholná sochařská práce, byť ta miniaturizovaná, je velikou výzvou (za níž kráčím i já a pořád jsem na cestě) a každý, i třeba jen dílčí úspěch je vítězstvím lidské imaginace, šikovnosti a odhodlání. A každý z Vás, jakkoli se vám to může zdát nereálné, může být dříve nebo později slušným sochařem. A pozor, přijmout tuhle výzvu neznamená být automaticky figurkářem v odvětví militarií! Moje kamarádka miluje jednorožce a tak modeluje právě je. Známý si zase jen tak pro sebe vytváří scény ze slavných divadelních představení. Jeden pražský miniaturní sochař se zabývá výhradně náboženskou tématikou. Můžete vytvářet cokoli jen budete chtít. Stejně jako spisovatel svou prací vytváří nové světy, příběhy i děje, totéž může vytvářet i sochař, jen ve více hmatatelné formě. Tvořivost je krásná schopnost, a základy této schopnosti máme do jisté míry všichni. Tak je pojďme využít. Ukažme případným kritikům, kteří do světa křičí, že sochařská práce je výsadou nejtalentovanějších, že si tuhle výsadu hodláme podmanit, osedlat a zkrotit jako Perseus bájného Pegasa. A že budeme více řemeslníci než umělci? No a co. Dobré řemeslo má svou hodnotu. Obrovskou, dle mého. A ti z vás, kteří vytrvají, se mohou dožít i toho, co se stalo mě.

   Před nějakými pěti lety se jedna z mých 'rychlých figurek' (rozuměj rychle dělaných, nedotažených, odbytých - i takovou práci občas musí figurkář dělat) dostala do rukou jednoho nejmenovaného, vcelku známého, i když pro mnohé kontroverzního umělce, který z ní byl údajně (já osobně jsem u toho nebyl) nadšen. Prý umělecké dílo. Já sám měl dost soudnosti, abych věděl, že ta figurka měla tak 30% toho, co jsem schopen figurce dát. A můžu vám říct, jen máloco mne dokázalo tak nakopnout k další práci, jako tohle. Nějaký čas po právě téhle zprostředkované (a podle mého opravdu ne zrovna zasloužené) chvále jsem vytvořil výše zobrazený souboj Archanděla Michaela s Luciferem. Hodně by mne zajímalo, co by dotyčný umělec pověděl na tohle malé sousoší.

   Sochařská práce je podle mého prostě  krásná. Ano, jsem 'lehce' zaujatý, protože sochařská práce v té či oné podobě je celý můj život. Ale protože vás  v následujících měsících budu zahlcovat  obrázky právě jen vlastních výtvorů, dovolte mi alespoň tady v předmluvě zveřejnit fotografii nádherného skulptu jednoho z mistrů svého oboru, Allana Carrasca. Někteří jistě znáte jak umělce, tak tuto jeho miniaturu. Je to překrásná figurka velikosti 54mm.  

   (Podotýkám, že zveřejnění následující fotografie v grafické úpravě této série bylo posouzeno a schváleno jak autorem skulptu Allanem Carrascem, tak producentem figurky, majitelem firmy Figone, Jérémiem Bonamantem Téboulem. Weby obou známých umělců naleznete pod obrázkem a pokud je náhodou neznáte, rozhodně zajděte na návštěvu (těch jejich webů, nezvoňte u nich přede dveřmi, prosím, nebo mne zakousnou:) ). Vzhledem k tématu článku velmi doporučuji především studium sochařské práce Allana Carrasca. Na jeho stránkách naleznete obrovské množství skulptů, které vytvářel v rámci své kariéry miniaturního sochaře. Dejte si čas a projděte si jeho portfolio, nejen, že Allanova práce opravdu stojí za shlédnutí, ale poskytne Vám také neobyčejný a vpravdě rozsáhlý zdroj pro studium špičkového, vrcholného, nebo chcete-li mistrovského skulptingtu)

 A tady je. Rocco, orčí jezdec na draku.

Web autora skulptu, Allana Carrasca: https://www.allancarrasco.net/

Web prodejce: http://www.figone.fr/

Osobní web Jérémieho Bonamanta Téboula: http://jeremiebt.com

   Rocco pro mne znamená velký předěl, o němž se ještě v seriálu zmíním. A pokud jde o vás, ruku na srdce. Nechtěli by jste si něco podobného vytvořit jednou také ??? Prozatím si tento skvost můžete koupit, obzvláště pokud jste zaměřeni na fantasy, mít doma takovou vrcholnou práci vám dá mnoho motivace, nemluvě o možnosti studia. Totéž samozřejmě platí o jakékoli mistrovské práci, sám mám doma krásné  figurky od R.G. Latorra, Adriana Laruccii, od skulptorů firmy Pegaso a od mnoha dalších. Každopádně, Rocco je  ukázka špičkové miniaturní sochařiny. A já vás i díky ní chci přesvědčit, aby jste do tohohle boje vytáhli.

   Možná je zbytečné přesvědčovat vás, když už tuhle předmluvu čtete. Ale číst není totéž, jako odhodlat se a začít. Nenechte se odradit náklady, vždyť já začínal zcela bez kupovaných nástrojů, většinu jsem si vyrobil sám a ty ostatní byly běžně dostupné věci v domácnosti (pilník na nehty, špíz, malý nůž, atd.). Až mnohem později jsem si pořídil první profi modelovátka. A dnes lze základní nástroje koupit za pár set korun.A modelovací hmoty? Ze čtverečku Fima za 60 korun uděláte šest až deset figurek...

   Zkrátka, pokud se Vám do toho fakt nechce, nechte to být. Ale pokud to s vámi šije a máte nutkání to zkusit, nehledejte důvody, proč to nejde, a prostě začněte. Já u toho budu s vámi prostřednictvím tohoto seriálu :). A kdo ví, třeba budete růst výrazně rychleji, než jsem rostl ve své době já. Máte k dispozici internet, youtube se spoustou tutoriálů, nesčetně blogů pro inspiraci i získávání informací...no prostě a jednoduše: nikdy nebyla doba příhodnější pro vývoj a růst sochaře, než je nyní...

   Ještě váháte?

   Užijte si  letní dny (byť tento týden prý budou spíše chladnější) a zhruba za týden ahoj u dalšího dílu.

        Cheers Borek


    Příště se sejdeme nad první kapitolou, ve které se vám pokusím přiblížit můj názor na skulpting a jeho podstatu. Tqaké přidám do začátku jednu zásadní radu, kterou jsem kdysi sám dostal a která mi velmi pomohla.