úterý 12. března 2013

offo v zákopech



Bitva u města Verdun probíhala takřka celý rok 1916. Stala se jedním ze smutných symbolů naprosté marnosti a zmaru. Náčelník německého generálního štábu Erich von Falkenhayn se domníval, že pokud německé vojenské síly prorazí francouzskou obranu, podaří se mu jednak ulevit německým silám a navíc by se Němcům i mohlo povést zničit francouzskou armádu jejím fyzickým i materiálním vyčerpáním. Stalo se však to, že Němci zjistili, že sice mohou způsobit Francouzům vysoké ztráty (asi 400.000 padlých). To vše však i za takřka stejně vysokých vlastních ztrát (asi 350.000 padlých).  Z vojáků obou stran se stalo to, čemu vevojenském žargonu říkalo Kanonenfutter.



A do této bitvy Pavol‘ offo‘ Ovečka zasadil i svou bustu. Francouzský poddůstojník již na sobě nemá uniformu, se kterou francouzská armáda v roce 1914 vstoupila do války – tedy poměrně jasná šedozelená barva uniformy (blůza a kabát) byla doplněna jasně červenými  kalhotami a stejně jasně červeným proužkem na každém rukávu, který označoval hodnost – pokud ji voják měl. To celé ještě bylo doplněné číslem označujícím pluk (případně prapor). Toto číslo bylo sice tmavé, ale zato jeho podklad byla již několikrát zmíněná červená. Stejně jako nešel voják přehlédnout na přehlídce, nešel ani přehlédnout v zákopech první světové války. Vrcholem všeho pak byla čepice, která byla součástí uniformy. Snad představovala jakýsi módní doplněk, ale v zákopové válce, ve kterou se tento konflikt přeměnil, nebyla vůbec nic platná. Pokud vzpomenete na teorii barev, tak doplňkové barvou, která zvýrazní její jas, červené barvy, je barva zelená.

Samotní vojáci si toho byli vědomi a alespoň již krátce po začátku války používali modré hadrové návleky, kterými se snažil rudě červené kalhoty zakrýt. Aniž bych chtěl trousit laciné vtípky, tak je pravda, že jim to bylo platné jako mrtvému zimník. Není sice doloženo, za kolik mrtvých bylo právě toto nulové maskování vojáků odpovědně, ale skutečností zůstává, že v prvních francouzské ztráty dosahovaly statisícových počtů.

Adrienova ocelová přilba (a).
V následujícím roce pak došlo k zavedení nových uniforem.  Barva uniformy byla změněna na šedomodrou a byla zavedena ocelová přilba (a) M1915. Tuto ocelovou přilbu navrhl August-Luis Adrian. Číselné označení pluků (případně praporů) již nebylo na červeném pozadí. Ne vždy také bylo na límci kabátu – kompletní označení měl voják na límci blůzy, kterou měl pod kabátem (na jedné z fotografií je to dobře vidět). Vedle nášivky na rukávu (b) měl voják na každém rukávu i stejný odznak podle své hodnosti (d). Musím se přiznat, že mi není  zcela jasný smysl pásky, kterou má busta na spodní části každého rukávu. Nepodařilo se mi nalézt žádnou fotografii, kde by bylo něco podobného viditelné. Pokud to není zesílení konce rukávu, případně špatná fotografie?!? Nevím. Na každý pád se nejedná o nic, co by nešlo opravit. Na bustě dále může najít používané řemeny, sumky a polní láhev.

Revolver M1892 (e)
Revolver, který má voják v ruce, pak bude revolver (e) St. Etienne M1892 ráže 8 mm. Tyto revolvery se osvědčily, ovšem díky problémům s nábojnicemi ráže 8 mm a z toho plynoucími problémy s plynulostí dodávek, došlo v průběhu války k návratu ke staršímu typu revolveru. Konkrétně pak k modelu M1873 ráže 11 mm.

Tyto části můžete vidět na fotografiích označené ve shodě s textem. Důležité je také upozornění, že se nejedná o recenzi zcela hotové a prodávané busty, ale pouze o takřka hotový projekt busty francouzského vojáka. Z mého pohledu se pak jedná o nejlepší bustu od Pavola ‚offo‘ Ovečky, která si – nejen díky tomu, že se vlastně nejedná o klasickou bustu, tedy hlavu a část trupu bez rukou – v ničem moc nezadá s bustami Carla Reida.




Žádné komentáře:

Okomentovat