Projekt PIETA - Díl druhý - POZDĚ, ALE PŘECE / The PIETA Project - Part Two - LATE BUT STILL

!!!This post is in the Czech language only.
To translate you should use an integrated google
translator in this page. You can find it in the right column above!!!

Odkazy na jednotlivé zveřejněné díly:

Úvod

Příprava

Díl první - Podstavec

Díl druhý - Základ postav
Díl třetí - Opravy

Díl čtvrtý - Konečné úpravy, finální příprava ke skulptingu s polymerem

Díl pátý - Polymerový skupting část první - Plátno (plášť?) na Mariině klíně

Díl šestý - Polymerový skupting část druhá - Levá spodní strana sousoší

Ahoj

   Jsem tu a všem se omlouvám za pozdní zveřejnění. S tím čtvrtkem to fakt brutálně nevyšlo. Trochu jsem si to zavinil sám, ale opravdu to nešlo jinak. Domů  ( a také na net ) jsem se dostal teprve před chvílí. Nicméně je to tu, a doufám, že obsah vám vynahradí to skoro třídenní čekání a že tím pádem budete smířlivější v hodnocení tohoto mého kiksu ;). Vzhledem k mé současné časové situaci se příští týden neuvidíme, ani u Piety, ani u seriálu. Více na konci dnešního dílu.

   Vítám Vás u dnešního druhého dílu workshopu „Projekt Pieta“.

   V minulém díle jsme stačili jen tak přičichnout k nějaké té modelařině, a to prozatím jen v hrubé formě. Dnes toho bude hodně a bude to náročné. Budeme dotahovat, cizelovat, zjemňovat, zkrátka dnes se připravte na pečlivou a pozornou práci. Dnes ještě nemusíme být dokonalí, ta nejdůležitější a nejjemnější práce vyžadující nejvíce trpělivosti a preciznosti nás čeká až ve chvíli, kdy začneme tvarovat finální vrstvu polymeru, ale i tak dnes zjemníme a budeme pečlivější. Na řadě jsou totiž armatury (kostry) figurek, které pokryjeme základy z MS a následně pak doladíme i samotnou bázi s lavicí. Připravíme se tak ke konečnému doladění základu, který přijde v příštím díle, a ve čtvrtém se  pak dostaneme k  nanášení polymerové hmoty, kterou jste si ke své práci vybrali (já použiji Super Sculpey Medium Blend). Polymery nás čekají až v dalších dílech, dnes a příště  budeme ještě skulptit z Magic Sculpu (MS).

   Nejdříve dvě malé poznámky převzaté z příští kapitoly seriálu o skulptingu figurek. Je ale na místě, abych je zde uvedl, protože je to důležité k naší práci na Pietě. A nebojte, je to sice malý spoiler, ale příští díl je výrazně delší, takže to berte spíš jako malou ochutnávku, jakýsi Teaser příštího dílu našeho seriálu :).

       První poznámka - „Pečení“ epoxidů pod žárovkou.

   Pokud jde o pečení, nedávejte pod žárovku úplně čerstvý tmel. Nejdříve by to mělo být hodinu až hodinu a půl po smíchání, a ideálně až po ztuhnutí, tj. po dvou hodinách. Žárovka by neměla nahrazovat první tuhnutí do pevného stavu, jen umožňuje urychlit fázi mezi samovolným ztuhnutím po skončení doby zpracovatelnosti a větší, případně konečnou tvrdostí, kterou tmel dosáhne samovolně po 24 hodinách.

   Když čerstvý tmel umístíte přímo pod lampičku, může se vám zhroutit, nafouknout, občas, obzvláště, když je tmel opravdu blízko zdroje tepla, se na něm udělají nevzhledné puchýřky. To můžete využít, když děláte Trolí pokožku (vážně, jeden známý to tak dělal), ale jinak to nezkoušejte.

   Žárovku i tak lze použít na čerstvý tmel, ale z větší vzdálenosti a pouze u ne až tak důležitých dílů, třeba základů nebo částí, které se budou zásadněji opracovávat. U finálních skulptů, kdy vytváříme postupně konečný povrch, bych to rozhodně neriskoval a počkal bych minimálně jeden a půl hodiny. Pak už je možné lehce „péct“ beze strachu. Ani pak to ale nepřehánějte. Stačí vzdálenost 10-15 cm po dobu 3 – 15 min (podle síly vrstvy tmelu a požadované tvrdosti). Pokud už trváte na pečení čerstvého tmelu (velký spěch, který se ale moc nevyplácí – prožito na vlastní kůži), mějte tmel 5-8 minut dál od žárovky, tak asi 20 – 25 cm, pak zkraťte vzdálenost na cca 17-20 cm, zahřívejte dalších 5-8 mm, a teprve poté přibližte na 10 – 15 cm.

      Druhá poznámka - Použití nástrojů při práci s MS

   Při práci s epoxidovými tmely udržujte nástroje pořád čisté. Po každém použití je pořádně otřete hadříkem a zbavte zbytků čerstvého tmelu. Občas tohle budete muset provádět několikrát v průběhu jediného úkonu. Zalepený nástroj komplikuje práci. Obzvláště v první fázi zpracovatelnosti, kdy je tmel hodně lepivý, není od věci používat vodu jako svého druhu separátor. Není ale dobré nástroj přímo namáčet, je lepší pořídit si např. kancelářskou houbičku na vlhčení prstů. Na (samozřejmě namočené) houbičce pak nástroj před použitím navlhčete jemným dotekem. Příliš mnoho vody není dobré, epoxidové tmely jsou totiž v podstatě ředitelné vodou, což sice pomáhá při jejich vyhlazování nebo jiných postupech, ale na druhé straně to pak komplikuje práci; když je nástroj příliš mokrý, tmel se zředí a začne se „mazat“.

   Jak pomalu tmel tuhne (asi tak ve druhé polovině doby zpracovatelnosti), zlepšují se jeho modelovací vlastnosti a ztrácí postupně lepivost. Pak už je většinou možné pracovat bez vody, i když i v této fázi voda pomáhá.

   Tak, a můžeme začít :)

   Nejdřív fotografie výsledku, ke kterému se dnes dostaneme. Dnes vytvoříme základ celé piety.

   Ještě než se pustíme do samotných postav, upravíme bázi, kterou jsme si minule připravili. Důkladně si prostudujte fotografie a upravte tvar základu lavice, aby se co nejvíce podobal tvaru, který má originální Michelangelova Pieta (nezapomínejte při tom, že základ musí být o něco menší, protože se na něj bude ještě nanášet vrstva MS a pak vrstva polymeru. MS jen v malém množství (pokud jste u minulého dílu byli přesnější a preciznější než já, tak vůbec), ale pro polymerovou hmotu počítejte s vrstvou minimálně 1 mm a místy určitě více, třeba na bocích lavice, kde je povrch stylizované skály členitější…).

   Při této úpravě můžete použít nůž (buďte ale, prosím, velmi opatrní a dejte pozor na své prsty) a následně vše doladit hrubším smirkem. Nebo můžete použít jen smirek, pokud ubíraného materiálu nebude mnoho. No, klidně použijte jen smirek i v případě, že bude mnoho hmoty na úběr, ale bude to chvíli trvat. Nejideálnější je samozřejmě použít frézku s brusným kotoučkem. V tom případě to bude během okamžiku hotové :).

   Z horního pohledu má lavice tvar ne úplně souměrného oka. Pozor, zadní strana lavice je sice prohnutá, ale její horní hrana téměř kopíruje hranu podstavce. Nepřečnívá ji, a pokud ano, tak jen minimálně. Na fotografii shora to vypadá jinak, což je ale důsledek toho, že fotografie není focena shora, z bodu přesně uprostřed nad Pietou, ale lehce zepředu, čímž se výše položená lavice dostává opticky více dozadu. Odpovídá tomuto úhlu (fotka mého základu).

Zatímco realita pohledu přímo shora je taková:

   Ve skutečnosti je hrana lavice na úrovni podstavce a trochu jej přesahuje na levé straně (z našeho pohledu, tedy u hlavy Ježíše).

Armatury – skelety figurek

   Budeme potřebovat mustr na rozměry, nějaký obrázek, který nám udá velikost figurky a na jehož základu budeme tvořit z drátu armaturu obou postav.

   Na internetu najdete spoustu obrázků anatomických postav. Vyhledejte takovou, která znázorňuje kostru. Do vyhledávače zadejte: Anatomy drawing skeleton male female. Z mnoha možností vyberte jednu (nebo rovnou použijte následující odkaz )

https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiF2tuWGcjr_qK7spwtdldfwNf6TmFkCa5jYjF5wUhzoDgCcEzBWbBabR58KrgkBmi_yeGcL7C-LN_lO_4TnUQUoruxJfhwjZnRsvRI2a5IBQYNLGZEfdWMyG7p1CyqJN2Bdkb1wivuLqy6/?imgmax=800 )

a obrázek si v nějakém grafickém editoru zmenšete tak, aby výsledná výška postav ženy a muže byla ve vámi plánované velikosti. Moje míry jsou 57 mm pro obě postavy. Po mnoha přeměřováních jsem dospěl k poznání, že Marie i Ježíš mají v Michelangelově podání stejnou velikost. Je to důležitý aspekt, protože postava Ježíše se musí vejít na klín a do náručí matky, a kdyby byl větší v poměru k ní, mohlo by to být problematické. Původně jsem počítal s 59 – 60 mm pro Ježíše, proto je pravděpodobné, že budu muset podstavec na závěr o něco zmenšit. Pokud jste vytvářeli podstavec podle mnou udaných rozměrů, udělejte figurky spíše větší, tj cca 60mm.

   Až budete mít obrázek s mužem a ženou připravený (upravená-stejná- výška muže i ženy, velikost postav při tisku 57 mm), vytiskněte si jej. Pokud nemáte tiskárnu nebo neovládáte grafické programy, otevřete si stažený obrázek v prohlížeči obrázků a zmenšete zobrazení tak, aby výsledná míra postav na obrazovce odpovídala vašemu záměru. Můžete také obrázek vložit třeba do Wordu, kde jej můžete libovolně zvětšovat a zmenšovat.

   Až budete hotovi, vezměte obyčejný papír (máte li průsvitný, zvolte ten, ale stačí i obyčejný). Přiložte jej na monitor a jemně obkreslete tvar lidské kostry. 

   Monitor září, a tak papír pěkně prosvětlí. V podstatě to funguje jako lightbox. Pokud jde o obkreslení, nemusí to být přesné, stačí čárky, jde o to, abyste získali proporce. V místech, kde má postava na kresbě kolena, lokty a zápěstí, si udělejte čárky, získáte tím přesné umístění kloubů. Nebojte se, monitoru to neublíží. Jen netlačte, stačí jemná kresba, kterou později, už na stole, zvýrazníte. 

   Já sám používám anatomická plata, která jsem si vytisknul a nechal zalaminovat. 

  Mám různé velikosti. Ženská kostra se lehce liší od mužské, ale opravdu lehce, především má trochu níže pánev (která má i trochu jiný tvar než mužská), ale to je drobnost, která se na našem skulptu příliš neprojeví. Pokud ale použijete obrázek, na který jsem vám dal odkaz výše, na něm je kostra ženy i muže, jen budete muset uzpůsobit velikost, na daném obrázku je mezi mužem a ženou výškový rozdíl. Znovu opakuji – ať už zvolíte jakékoli měřítko, obě postavy by měli mít stejnou výšku.

   Vytisknutý obrázek nebo kresbu pak položíme na stůl a dáme se do práce s drátem. Nejdříve si uštípněte (pomocí štípaček nebo kombinaček) kus drátu dlouhý cca 16 cm. 

   Začněte ohnutím v chodidle, pak v kyčli, u páteře, pak až na hlavě a zase stejným způsobem zpět k dalšímu chodidlu, přičemž v oblasti hrudníku začněte obtáčet drát až ke kyčli. Takhle napsané to asi není úplně sdělné:D, ještě že tu máme ty obrázky :). 

   Můžete ohýbat za pomoci kombinaček, ideální jsou ale modelářské pinzetové kleště. Mně se někam zatoulaly (jsem hrozný bordelář :) ), takže ohýbám kombinačkami. Jde to i s nimi.

   Potom si ještě vytvořte proti-ohyby v místech kolenních kloubů… 

   Následně si uštípneme drát asi 7 cm dlouhý. Naměříme a naohýbáme jednu ruku včetně ramene. Kontrolujeme přiložením k obrázku. Drát by měl začínat v zápěstí u obou rukou Marie a na konci dlaní (tedy přesněji dlaně bez prstů) u obou rukou Ježíše.

   Pak obtočíme drát ve výši ramen kolem základní kostry trupu tak, jak vidíte na obrázku (stačí jednou). Toto místo stiskneme silně kleštěmi a dráty tím pevněji sevřeme. Tím jsme se dostali na druhou stranu a stejným způsobem vytvoříme zrcadlově i druhou ruku. Pozor, díky omotání bude drátek na jedné straně ramene ve vyšší poloze, než na druhé. Skloňte jej tedy na té straně, kde bude výš, aby ramenní klouby byly ve stejné výšce. Teprve pak upravte délku paží, aby byla u obou stejn.

   Do místa, kde jsme omotali drát paží kolem „páteře“, kápneme kapku vteřinového lepidla. 

   Po jeho zaschnutí si smícháme trochu MS a tuto spojnici pojistíme modelací (pokryjeme ji tmelem). Více hmoty ať je vpředu, na zádech ponechte jen slabou vrstvu. 

   Tento jistící kousek MS ať je opravdu spíše menší, kostru budeme ještě tvarovat a teprve potom budeme vytvářet základ postav. Rozhodně ale dříve, než začneme dráty polohovat do požadované pózy, musíme počkat, než MS úplně ztvrdne (24 h) nebo jeho tvrdnutí můžeme urychlit umístěním 15 cm pod reflektorovou žárovku 40 W tak na 15 minut.

   Nakonec lehce ohněte paže v loktech, pokud jste to už neudělali při jejich tvorbě.

   Tím máme kostru základu figury hotovou. Stejným způsobem vytvořte oba skelety, s přihlédnutím k anatomickým rozdílům v kosterní stavbě obou pohlaví (viz odkaz výše).

   Jak vidíte, nic to nebylo. To náročnější přijde až teď. V první řadě budeme kostry tvarovat a stylizovat je do polohy postav. Začneme ženou, protože ta je, jak to jen říct, spodnější vrstvou prostorové kompozice. Zkrátka je pod mužem. Ježíš leží na jejím klíně, je tedy logické, že musíme začít právě jeho matkou. Teprve po jejím dokončení můžeme pokračovat se základem syna.

Marie

   Nejdříve si skelet Marie vytvarujeme předběžně. Především lehce naznačíme zaoblení páteře (Marie se sklání), ohneme nohy v kolenou a v kyčlích a napolohujeme ruce. Navzdory tomu, že ruce jsou na páteři jištěny MS, při jejich ohýbání držte kostru právě za místo, kde je na ní za pomoci MS fixován drát paží. Čistě pro jistotu. Dobře studujte fotografie a snažte se dát armatuře figurky co nejpřesnější podobu polohy originálu.

   Pak vyzkoušíme kostru na lavici.

   V mém případě se ukazuje, že jsem neměřil dobře. Možná vinou zkreslené perspektivy, možná vinou špatného měření, a určitě i vinou na poslední chvíli zmenšené velikosti (57mm) je moje lavice příliš vysoká a velká. Musím tedy zmenšovat. Nepříjemné, ale nedá se nic dělat. Především jsem snížil lavici asi o 1,5 mm (15 minut poctivého smirkování :D)a zúžil její šířku (cca o 1mm) i délku (cca o 2,5mm) (pohled shora). Spodní plochu jsem ponechal v původním rozměru, jen jsem upravil její tvar (pohled shora). Pak jsem zvýšil s pomocí čerstvého MS základ skály podstavce, na kterém má Marie položeno své pravé chodidlo, z našeho pohledu levá strana sousoší, protože se ukazuje, že je můj základ nízký.

   Další úpravy (které ještě určitě budou třeba, lavice je pořád mohutná) si necháme na konečné doladění podstavce po dokončení základů figur.

   Takže můžeme znovu vyzkoušet Marii na lavici. Teď už dolaďujeme a zpřesňujeme polohu kloubů.

   Pracujte pečlivě. V tuto chvíli je oprava ještě jednoduchá, ale až bude armatura pokrytá tmelem, bude už mnohem náročnější chyby opravit. Ne, že by to nešlo, ale je to mnohem komplikovanější, a hlavně zbytečné. Soustřeďte se na to, abyste v průběhu práce dělali pokud možno co nejméně chyb. V tomto případě je velmi na místě ono okřídlené dvakrát měř, jednou řež. Já bych možná obměnil tu první část za „měř tolikrát, kolikrát bude třeba“. Na druhou stranu, už jsme si řekli, že nám jde především o učení se a o vystižení ducha předlohy. Takže – snažte se být pečliví, jak to jen jde, ale když výsledek bude lehce odlišný od originálu, zůstaňte v klidu. Ale snahu mějte. To je součást tréninku při miniaturním skulptingu. Preciznost je tu zkrátka na místě. Navíc zjistíte, že ať se snažíte sebevíc, chybám se prostě nevyhnete. Když se ale snažit nebudete, bude chyb více a budou závažné.

   Armatura se bude přímo dotýkat země (chodidla), ale její část v oblasti pozadí bude lehce nad povrchem lavice (musíme počítat s 0,5mm polymerové hmoty na povrch lavice, ale také se svaly pozadí postavy, to budou další milimetry. Když tedy máme polohu zpřesněnou a doladěnou, a sedí nám i pěkně na lavici, máme dvě možnosti, jak pokračovat. Buď kostřičku nejprve obalíme vrstvou MS, a pak posadíme na lavici, nebo ji nejdříve upevníme k lavici a pak budeme obalovat. Zdánlivě výhodnější je ta první alternativa, protože s kostrou můžeme volně manipulovat a dostaneme se lehce ke všem jejím částem. Já ale půjdu tou druhou cestou. Proč? Především proto, že upevněním kostry k základu získáme lepší možnost držení modelu při práci – prostě jej uchopíme za podstavec. Navíc, při obalování MS bychom mohli nechtěně narušit vytvořenou polohu. Když figuru „posadíme“ na lavici, a zafixujeme ji na třech místech (obě chodidla a pozadí), minimálně polohu spodní části těla budeme mít pojištěnu. Sice se budeme hůře dostávat ke spodní části nohou, ty ale v tomto případě nejsou důležité, protože budou skryty pod sukní. Nicméně i kdyby nebyly, při troše snahy se to dá v pohodě zvládnout.

   Z MS si vytvoříme menší kuličku, ...

   ...kterou vytvarujeme do krychličky vysoké asi 2mm. Ostatní míry by měly odpovídat jejímu použití, tento díl by měl pasovat pod pozadí armatury tak, aby na ní kostřička spočinula, a přitom by armaturu neměla o mnoho přečnívat. Ideální je tvořit ji na kousku separované umělé hmoty, tvrzeného polystyrenu, nebo (jako já) na kousku průhledné psací podložky, které používám.

   Po jejím vytvrzení (můžeme urychlit pečením pod žárovkou, ale bez plastové podložky, samozřejmě) pak tuto krychličku položíme na lavici do míst, kde bude pozadí armatury.

   Vše přeměříme přiložením kostřičky, a pokud umístění vyhovuje, dílek k lavici přilepíme vteřinovým lepidlem.

   Pak už naaranžujeme drátovou kostru, na kterou jsme kápli kapky vteřinového lepidla (na obě chodidla a na drátky pozadí).

      Kousek krychličky pod zadkem, který případně přečnívá vzadu, odřízneme...

   ...a lepidlem zafixované drátky pak ještě pojistíme čerstvě namíchaným MS, stejně jako v případě pojištění spojnice drátů páteře s drátem paží u skeletů obou figurek.

Armatura nám tedy (po vytvrdnutí MS) sedí pevně na lavici ve správné póze.

   Teď je ještě poslední možnost upravit polohu horní části armatury. Tady je na místě promyslet uložení Ježíše na ženině klíně. Samozřejmě nám v tuto chvíli jde už jen o Mariinu pravou ruku, na níž spočívá synova hlava. Tady je potřeba velmi pečlivě ruku přizpůsobit poloze synova bezvládného těla, jehož hlavu podpírá. V tuto chvíli je dobré si pro kontrolu předběžně napolohovat kostru Ježíše a přikládáním k armatuře Marie zjistit, jestli vše sedí, jak má, a pokud nesedí, upravit vše, co je potřeba.

 

   A teď začíná nanášení MS. Nanášení epoxidu na drátky není úplně jednoduchá záležitost a budete si s tím muset trochu vyhrát. Než získáte potřebný grif, bude vás to trochu zlobit. Tmel má tendenci na drátku se točit, nedržet a podobně. Možná mě budete i trochu nenávidět, obzvláště Ti z vás, kteří s tím nemají zkušenosti. Já osobně začínám menším množstvím, kterým postupně pokryju celou kostru. Pokud to jde, tak naráz, pokud ne, tak postupně. Vždy nechám část vytvrdit (stačí ty dvě hodiny) a pak pokračuji. Hmotu nanáším prsty a prsty ji tvaruji, pak dolaďuji nástrojem.

   V této tenčí, předběžné vrstvě na úhlednosti fakt nezáleží, důležité je vytvořit dobrý základ pro nanášení dalšího MS.

 Na takto obalený drát s vytvrzenou první vrstvou se pak další vrstva MS nanáší už bez problémů, nebo tedy (přesněji) mnohem snáze.

   Když máme nanesený i vytvrzený (!) MS v první vrstvě, přejdeme ke konečnému tvarování základu ženského těla. Tady už začíná ta slibovaná větší preciznost. Přesto, že se jedná o základ a tudíž to není konečná vrstva, rozhodně je na místě už tady naznačit anatomii, dokonce i tam, kde budou části těla překryty sukní nebo bohatou draperií. Anatomie základu nám vždy poskytne vodítka pro práci na všech ostatních aspektech figurky, draperii (řasení) látek nevyjímaje.

   Nejdříve si vytvoříme korpus hrudníku, resp. hrudního koše (v náznaku samozřejmě).

 Poslouží nám jako vodítko správného umístění svalů břicha a zad, a stejně tak horního svalového pletence ramene.

   Necháme ztvrdnout (stačí dvě hodiny).

   Pak začneme se samotným tělem. Odkud budeme postupovat? Rozhodně začneme od nohou, které jsou svázány s podstavcem, budeme tak jen prohlubovat spodní masu sousoší a postupovat nahoru k hlavě, a nakonec si necháme ruce. Nohy volíme jako první i pro to, že po jejich pokrytí základem znovu přiložíme předběžně polohované tělo muže, abychom vše zkontrolovali. Tohle dělejte častěji a průběžně. Kontrola může odhalit nečekané komplikace, které vždy snáze odstraníte dříve, než později (jak inteligentní argument :D).

Postupujeme pomalu, dáme si záležet. Toto už je podkladová vrstva pod polymerovou hmotu. Ta sice lépe drží na zdrsnělém povrchu, ale drsnost musí být v ploše. Přesněji, je dobré model alespoň jakž takž vyhladit a teprve pak jeho povrch zdrsnit hrubým smirkem. Taková jemná drsnost, která je rozložena rovnoměrně po celé ploše, je ideální. Pokud bychom povrch tohoto základu nechali neupravený, jako byl například v na konci minulého dílu můj základ lavice, hůře by se nám dosahovalo toho, aby polymer perfektně přilnul k povrchu bez zanesení vzduchových bublinek. Na rozdrápaném, neupraveném povrchu by se nám ani při největší snaze nemuselo podařit vtlačit polymer do různých prasklinek a vrypů na 100%, a měli bychom pak při modelování problémy s nestabilní vrstvou polymerové hmoty, která by se v důsledku zaneseného vzduchu (a tím nedokonalého přilnutí k povrchu základu) mohla začít odlepovat od podkladu v průběhu práce, což je velmi nepříjemné, a občas i fatální. Proto svou práci neuspěchejte a vyhlazujte.

   Můžete vyhlazovat nástroji, konečky prstů namočenými ve vodě (nezapomeňte se umýt), nebo štětcem, taktéž namočeným ve vodě. Vyhlazování štětcem nejlépe funguje první hodinu zpracovatelnosti tmelu, pokud tedy budete vyhlazovat štětcem, postupujte v modelovacích cyklech. Z první várky tmelu udělejte nohy, pak vyhlaďte. Pak zadek, a vyhladit. Následovat bude břicho a záda, zase vyhladit. A tak dále. Pokud Vám stačí vyhlazování prsty nebo nástroji, můžete se pokusit vytvořit základ najednou, ale radím nespěchat a i v tomto případě raději pracovat v cyklech, už kvůli kontrolám umístění těla na Mariině klíně. Obzvláště to platí pro začátečníky. Rozhodně, i když v tomto případě bude stačit vyhlazování nástroji a/nebo prsty, si pokrývání kostry rozdělte na etapy. A pokud jde o povrch, vyhlazování štětcem opravdu není nutné, na konci stejně budeme upravovat povrch smirkem, který jej zdrsní, ale případné nerovnosti zároveň vyhladí (nebo přesněji obrousí).

Začínáme. Vytvarujeme lýtka, stehna. Pak i zadek.

   U anatomie obou postav platí, že je to základ pro nanesení vrstvy polymeru, takže musí být tenčí, než konečný objem. Mariiny nohy ale zakrývá sukně, takže jde především o jejich horní stranu. Jinak je můžete vytvořit už v konečném objemu, je to jen vodítko, mezera mezi nohama bude později vyplněna.  Mějte na paměti, že se jedná o ženu a její boky jsou tedy širší, než boky mužské.

   Pak vytvoříme hráz, kterou tvoří pánev…

… a od ní napojíme svaly břicha, boků a zad na základ hrudního koše. Při tom myslete na to, že je třeba vytvořit užší ženský pas.

   Pak obalíme krk a vytvoříme hlavu. Pořád myslete na to, že je to základ určený pro nanášení další vrstvy, a udržte objem v přijatelných mezích. Je to velmi důležité, nechceme přeci, aby výsledná podoba ženy připomínala víc Helenku Růžičkovou, než původní podobu, kterou Marii vtisknul Michelangelo. Pokud už máte pro krk a hlavu dostatečný základ z první vrstvy MS (jako já), jen jemně upravte tvar a další vrstvu nepřidávejte.

   Stejným způsobem vytvarujeme ruce a předloktí, přičemž na koncích, v místech zápěstí, necháme plošky, jako by byla ruka v zápěstí uříznuta.

    Prsa prozatím nedělejte, naznačíme je pod draperií až při skulptingu z polymeru

   Tím jsme dokončili základ Marie. Docela fajn práce, řekl bych. Nicméně teď už je zcela zřejmé, že budu muset podstavec trochu zmenšit. Těch několik milimetrů, které jsem nakonec postavám ubral z původně zamýšlených 60mm´tu hraje docela zásadní roli, a také už zmíněná nepřesnost při měření či zkreslení perspektivy fotografií mohlo sehrát roli. Úpravu podstavce si ale nechám až po dokončení druhé postavy.

Ježíš

  Nyní tedy k postavě Ježíše. Základ polohy těla už máme předběžně připravený. Nyní tedy doladíme polohu všech kloubů. Opět studujte fotografie ze všech možných úhlů. Poloha těla je zdánlivě jednoduchá, ale není to až tak docela pravda. Občas nás může perspektiva oklamat, takže dvě fotografie téhož se mohou jevit jako mírně odlišné.Myslete na to. Kontrolujte podle vícre fotografií z různých ůhlů.

   Když jsme si jisti, že poloha víceméně odpovídá originálu, přichytíme armaturu mužského těla na klín a ruku jeho matky. Tentokrát ale budeme postupovat jinak. Připravíme si kuličku smíseného MS  a z něj pak vytvoříme dvě menší kuličky a jednu větší. Přichytíme je na levé koleno, pravé stehno a pravé předloktí a Marie (z našeho pohledu pravé koleno, levé stehno a předloktí) tak, aby jedna menší kulička byla na Mariině pravé ruce pod krkem muže, jedna větší pod bedry (na pravém stehně matky) a dvě pod pravým Ježíšovým stehnem (na levém koleně Marie).

   Na tyto kuličky opatrně položíme skelet z drátů a jemně přimáčkneme, jen tak, aby se drátky do hmoty mírně vtiskly.

   Dbejte na to, aby výška těchto kousků MS, které vymezí vzdálenost mezi skeletem a končetinami ženy, na nichž tělo spočívá, byla přibližně odpovídající síle svalů a tkáně pod kostrou. Moje fotografie by pro Vás měly být dostatečným vodítkem, nicméně připravte se na to, že nepůjde o jednoduchou záležitost. Já sám jsem se pokoušel přichytit kostru na klín Marie nejméně 6x a kdyby mne při tom zaznamenávala kamera, byla by to zcela určitě pěkná komedie s potenciálem umístění v pantheonu největších skvostů světové kinematografie v žánru grotesek. Vám se to třeba povede hned napoprvé, ale i kdyby ne, zůstaňte v klidu. Je potřeba, aby kostra co nejvíce odpovídala originálu a proto, když umístění nebude správné, nebude se vám líbit, začněte znovu. Kolikrát bude třeba. Dbejte na to, aby kostra byla vmáčknuta jen trochu, mezi sedící postavou a skeletem musí být trochu místa na svaly.

   Jakmile se to podaří, opatrně uhladíme tmel na Mariině ruce pod rameny a krkem skeletu. Snažíme se jakoby nahrnovat tmel na ruku i na skelet, aby se dobře svázal a držel.

   Pak odstraníme přebytečný tmel v místech uchycení pod bedry a pod stehnem skeletu (pokud je to třeba). Hlavně Mariino koleno musí být očištěné, takže v tom místě si dejte záležet.

   Po prvním ztvrdnutí pak pojistíme uchycení překrytím dalšími kousky MS. Můžeme to opatrně udělat ihned, ještě než přichycení ztvrdne, ale je třeba postupovat opatrně.

   Pokud se vám i po následném ztvrdnutí náhodou nějaký spoj odlomí, třeba neopatrnou manipulací, jako mně, přilepte jej vteřinovým lepidlem.

   Poznámka. MS má dobrou přilnavost k pevným povrchům, tedy i k sobě samému ve vytvrzeném stavu. Někdy se ale může stát, že tmel přilne i k nástroji a nechce se mu přilepit se k povrchu, na který jej chceme umístit. Obzvláště, pokud nemůžeme na tmel tlačit, protože chceme zachovat jeho objem/výšku. Pokud byste v tomto případě měli takový problém, existuje malý trik, který je jednoduchý a funkční. Na určené místo nejdřív mázněte malé množství, které po povrchu rozetřete jako máslo na chleba. Tlačte. Na ploše ulpí tenká vrstvička čerstvého tmelu, která je díky vyvinutému tlaku dobře uchycená k podkladu.

    Otřete nástroj od přebytků MS a na vrstvičku pak umístěte určené množství tmelu. 

   Stačí jen lehce přitlačit, tmel se k vrstvě přilepí...

   ...a můžete jej tvarovat do konečné podoby, nebo provést jiný zamýšlený úkon.

   Nyní máme kostru upevněnou...

   ...a můžeme přistoupit k jejímu pokrytí tmelem. Před tím ale ještě překontrolujeme, případně upravíme, polohu rukou a nohou. Můžeme (po úplném zatvrdnutí uchycení skeletu) ještě v omezené míře upravovat některé končetiny nebo jejich části, ale opatrně, ať si skelet neurveme. Pro jistotu jej při manipulaci tiskněte v místech uchycení.

   U Ježíše ale bude jedna zvláštnost. Začneme s pokrýváním od nohou, ale v místě levého mužova třísla necháme několik milimetrů mezeru. Tato mezera ať je v místech, kde Ježíšův klín u originálního sousoší překrývá zřasená část látky. Možná už tušíte, že nohu nakonec oddělíme. Nemodelovala by se nám moc dobře, ani ona, ani část podstavce za ní, a proto si ji uděláme zvlášť. Toto budiž lekce pro ty, kteří se mě ptají, jak dělím modely na části, a jestli před anebo po dokončení figurky. Odpověď je – jak kdy, ale většinou na začátku práce. A tohle bude ten případ, který má jasný důvod. Praktický, řekl bych :).

Při pokrývání skeletu tmelem postupujeme stejně jako u postavy ženy (vzhledem k podobnosti úkonů zde omezím obrazové znázornění).  Nanášíme tenkou vrstvou pokrývající drátky. Naznačíme i chodidla.

    Po vytvrzení první vrstvy...

   ...začneme nanášet tmel do konečné vrstvy základu. U Ježíše ale nemusíte dělat korpus hrudi, fotky dávají celkem jasný obraz proporcí, nicméně pokud chcete, začněte druhou vrstvu (stejně jako u Marie) základem hrudního koše. Pak pokračujte modelováním konečného základu těla.

   Znovu připomínám, že základ musí být dostatečně „štíhlý“, abychom posléze mohli aplikovat vrstvu polymerové hmoty. V tomto případě to platí více, než u Marie, jejíž tělo je přikryto oblečením. U Ježíše budeme modelovat anatomii, proto základ musí být opravdu štíhlý. Je možné, že u některých částí bude první vrstva MS dostatečná, v tom případě v rámci druhé vrstvy přidávejte jen na ta místa, kde je to potřebné, především při modelování objemů (zadní svalstvo lýtek, stehna, atd.). Pořád ale udržujme základ hodně štíhlý.

   Možná se Vám zdá, že to s tou štíhlostí pořád opakuji, a že je to zbytečné, ale věřte mi, že i v tomto případě (jako i v mnoha dalších) platí, že opakování je matkou moudrosti a popravčím chyb.

   Při modelování základu mějme pořád před sebou fotografie originálu. Hodně cenné jsou v tomto případě fotky shora, ze předu a z boků. Snažte se co nejlépe a nejpřesněji okopírovat polohu ležícího těla. Vtiskněte základu reálnou podobu originálu, jak jen toho budete schopni.

Podstavec

   Jakmile dokončíme základ ležícího těla, jsme připraveni k předposlední fázi dnešního dílu – ke konečnému doladění podstavce. Nyní, když už máme obě postavy v základu, má smysl dokončit i základ podstavce. Teď už bude jasné, kde bude hmota zakrývat jeho části a kde bude třeba jeho povrch dotáhnout.

   Nejdříve vyplníme prostor mezi a pod nohama Marie. Vytvoříme tím základ sukně. Pozor ale, sukně má (jak ostatně vidíte na fotografiích originálu) bohatou draperii (zřasení), proto je potřeba počítat s větší budoucí vrstvou polymeru. Tmelem MS, který jsme si namixovali, nyní začneme vyplňovat prázdný prostor budoucích šatů ženy a zároveň zvenku tvarujeme přibližný tvar sukně, samozřejmě jen základ, tedy bez draperie a s odečtením přibližně 2 – 3 milimetrů, které bude mít horní polymerová vrstva.

   Tam, kde jsou na originále draperie hlubší (např. mezi koleny), nechte raději prostor pro silnější vrstvu polymeru. Pokud chcete, můžete občas vytvořit náznak mohutnějších draperií, což vám pomůže při tvarování finální vrstvy polymeru, ale buďte opatrní, aby tento základ nebyl moc objemný, a také aby dodržoval tvar draperií na originálním skulptu.

   Pracujte pozorně a práci neustále kontrolujte a srovnávejte s fotografiemi originálního sousoší z různých úhlů. Jako vodítko můžete samozřejmě použít mé fotky.

   Dalším krokem je část Mariina pláště, který splývá z jejího pravého ramene a paže, kterou podpírá hlavu svého syna.I tam vytvoříme základ, a opět vycházíme z fotografií Piety pořízených z této strany a zezadu.

   V mém případě je tu opět problém s lavicí, která bude muset být zmenšena a upravena, aby plášť spadající před lavicí na zem mohl být širší, tak jako u původní Piety. Brzy se k tomu dostaneme.

   Ještě před tím ale vymodelujeme základ nahnuté skalní plošinky na (z našeho pohledu) pravé straně vinětky, na níž spočívá pravé chodidlo Ježíše. Naneseme hmotu a vytvoříme základ, na nemž noha spočívá. Ale mezi základem a chodidlem musí být mezírka (kterou můžete vyplnit, takže noha bude jakoby stát na tenké plošce ve tvaru chodidla. Tím nám v okolí šlapky zůstane prostor pro nanesení polymeru, aniž bychom v něm chodidlo utopili.

   Jakmile máme dokončenou sukni, plášť i  základ skalní plošky napravo, zbývá nám už jen zbytek podstavce a kamenná lavice. Vidíte jasně, že podstavec je moc velký a lavice příliš masívní. Výška je v pořádku, ale je třeba udělat komplexní úpravy jak lavice, tak podstavce. Na fotce vidíte tužkou nakreslené hranice finální úpravy.

Pokud budete také upravovat, použijte ideálně brusný kotouček. Jinak zbývá nůž a smirek.

   Nakonec (poslední fáze) je smirkování. Vezmeme  hrubší smirek a všechny plochy rovnoměrně zdrsníme. Kam dosáhneme (do každého záhybu, do každé škvíry), tam povrch zdrsníme.

A tohle je tedy výsledek mého snažení v rámci dnešního dílu.

   To by tedy bylo.

   Uh, a bylo to náročné… věřte mi, že mi to dalo zabrat. Něco jiného je takovou vinětku  tvořit, a něco jiného snažit se to sdělným způsobem popsat a doplnit informacemi, které se vztahují k postupům a technikám. Tam, kde se mi to úplně srozumitelně nepovedlo, máte naštěstí k dispozici fotografie. Snad je to jako celek dostatečně funkční a pochopitelné. Pokud přesto v něčem tápete, pokud jsem něco nevysvětlil dobře nebo dostatečně, neváhejte se v komentářích zeptat. Pokusím se to napravit.

   Teď k příštímu týdnu. Bohužel, větší jeho část se bude nejspíš až nepříjemně podobat posledním dnům, a protože nechci, aby se opakovala situace s termínovým selháním, příští týden si vezme seriál i Pieta dovolenou. A já s ní. Pokud jde o Pietu, dnešní díl byl za dva a Ti z vás, kteří pracujete s námi, budete mít alespoň dost času dokončit to kvantum práce, co jsem (navzdory slibu, že nebudeme spěchat:P) teď na vás navalil. No a pokud jde o seriál, prostě si dáme přestávku. A nebojte, bude to opravdu jen jeden týden (pokud mě nepřejede tank).

   Na závěr tu mám ještě slíbené fotografie první fáze skulptingu Piety z minulého dílu od Pavla Širůčka. Pavel postupoval opatrněji a pečlivěji než já, takže zatímco já musel na začátku i konci dnešního dílu spíše hmotu ubírat, on ji bude pravděpodobně přidávat :). Díky Pavle, že ses připojil, a díky i za fotografie. Já i Lopee si toho vážíme ;).

   Všem přeji krásný víkend a sejdeme se tu přespříští týden, tentokrát snad už bez časových kiksů a zdržení. V dalším díle seriálu se dostaneme k rozdílným způsobům práce s oběma typy modelovacích hmot, a ve třetí části Piety si ještě jednou prostudujeme originál, uděláme opravy chyb, které najdeme, oddělíme Ježíšovu nohu, připravíme ji ke zpětnému připojení k tělu, vytvoříme pařez, který se schovává za Ježíšovými chodidly, a to včetně podkladu, a připravíme si základy hlav obou postav. Zkrátka to bude díl, v němž proběhne finish a doladění základu z MS. No a ve čtvrté části už nás potom budou čekat polymery.

   Mějte se fajn :)

      Cheers Borek

P.S. Pokud pracujete s námi, nebojte se nám poslat své výsledky, podělte se s ostatními. Posílejte na můj mail borek.sculpts@gmail.com   :)