Figurky , vinětky a diorámy - Kapitola 2 - část druhá / Figures, Vignettes and Dioramas - Chapter 2 - part two

 !!!This post is in the Czech language only.
To translate you should use an integrated google
translator in this page. You can find it in the right column above!!!

Obsah zveřejněných i  připravovaných  dílů tohoto seriálu najdete zde

Nástroje, které si můžeme sami vyrobit

   Ve druhé části druhé kapitoly si budeme povídat o nástrojích, které si z toho či onoho důvodu chceme vyrobit sami. V první řadě jde o speciální nástroje, které se normálně neprodávají, ale my je ke své práci potřebujeme. Ti z Vás, kteří už modelovali nějaký komplikovaný detail, ale se zubařským hladítkem nebo jiným nástrojem se k onomu místu jen těžko dostávali, mi jistě potvrdí, že taková situace je nepříjemná a mnohdy (alespoň u mne) předchází vzteklému výlevu emocí (jsem takvá kombinace sangvinika a cholerika). Existuje ale řešení. Vytvořit si v takové situaci nástroj na míru. 

   Setkal jsem se se dvěma typy názorů, které se snažily odporovat této tezi. První argument  byl, že výroba nástroje je komplikovaná a náročná a ne každý má vybavení a dílnu, jejichž prostřednictvím si může podobný kovový nástroj v potřebné kvalitě vyrobit. Druhý argument, už ne tak vehementně prosazovaný, ale přeci jen častý, je následující: Nemá smysl vytvářet komplikovaně nástroj kvůli jedinému detailu.

   První argument vyvracím vcelku jednoduše. Také nemám kovo-dílnu,  vlastních nástrojů mám ale mnoho desítek. Nevytvářím je totiž z kovu, ale z dvousložkových modelářských epoxidových tmelů (z Milliputu Yellow-Grey, občas i z Magic Sculpu). O materiálech si řekneme něco v příští kapitole, ale většina z vás už jistě o těchto hmotách slyšela. Pokud náhodou ne, navštivte Lopeeho článek zde. Jako rukojeti používám obyčejné špejle, bohatě mi to stačí. Pokud ale chcete mít bytelnější držátka, můžete použít například dřevěnou část starých a vyřazených štětců. Samotný nástroj si pak vymodeluji, ořežu a obrousím do potřebného tvaru. Za chvíli se podíváme na některé moje nástroje a také si ukážeme, jak si takový nástroj vyrobit krok za krokem, ale nejdříve se ještě na chvíli vraťme k oněm argumentům.

   Ten první jsme splávli bez pochybností, což neznamená, že pokud má někdo dílnu a zkušenost s prací s kovy, že by si neměl potřebný nástroj vyrobit právě z kovu. Ale je to u většiny nástrojů zdlouhavé, náročné, a drtivá většina z vás pravděpodobně nikdy nedosáhne  hladkého povrchu nástrojů z leštěné ušlechtilé oceli (což u nástrojů vymodelovaných z tmelu dosáhnete). Takový nástroj (kovový) je sice bez pochyby pevnější, ale svoje nástroje používám už řadu let, mnohé z nich určitě vícše než 15 roků, a zatím se mi zlomil jen jediný. A vyrobit si za něj náhradu mi trvalo čistého času cca 25 min. Je třeba dál něco řešit?

   Do jisté míry tím padá i druhá část druhého argumentu poukazujícího na složitost výroby takového nástroje. Ale pořád zůstává ta první, a sice: Má smysl vytvářet jeden nástroj kvůli jedinému detailu? Moje odpověď zní jednoznačně ano, už proto, že je extrémě pravděpodobné, že jej budete moci použít vícekrát, ne li mnohokrát, ne li furt (pro neBrňáky pořád). Z těch asi osmdesáti (kvalifikovaný odhad, nechce se mi přepočítávat) nástrojů, které jsem si za posledních 15 let udělal, jen zlomek se ukázal být vysloveně jednorázovou záležitostí. Většinu používám dodnes, a mám i pár oblíbených/cenných, které si zamodelovaly snad na každém kousku, který vyšel  z mé skulptorské dílničky. A i kdyby to bylo jen o jediném použití, i tak věřím, že to za to stojí. Předně nevíte, jestli to opravdu bude jen jednou, ale (hlavně) výroba je tak jednoduchá, že víc času ztratíte snahou modelovat s nevhodným nástrojem, než vytvořením nového.

   Existuje ale ještě jeden důvod pro výrobu vlastních nástrojů – peníze. Díky vlastní produkci modelovátek můžete v konečném důsledku ušetřit stovky až tisíce korun. Přesto doporučuji mít v arzenálu alespoň pár ‚kováčů‘ pro základní práci. Vlastnoručně vyrobené  nástroje pak využívejte spíše k řešení konkrétních specifických sochařských problémů.

   Poznámka: Mezi nástroje, které si můžeme vytvořit, patří i razítka, o těch si (s výjimkou tří typů) povíme něco až v samostatné kapitole nazvané Razítková anarchie.

 

Moje nástroje

   Na následujících obrázcích vidíte některé z mých nástrojů, vybral jsem ty nejužitečnější, které používám nejčastěji, a v popisu pod obrázky uvádím i nejčastější účel nástroje, to je ale jen formální informace, v podstatě používám mnoho nástrojů na mnoho aspektů skulptění. Všimněte si, jak jednoduché tvary to jsou, a při tom je využívám dost často a jsou pro mne velmi důležité.

1,2) Tyto dva nástroje jsou ve skutečnosti dvě strany jediné rukojeti. Používám je většinou na draperie, ale často i při modelování anatomie.

3) Tenhle nástroj používám také pro draperie, ale uplatní se prakticky u všech detailů typu reliéfní výzdoby.

4,5,6,7) První zde zmiňovaný typ razítka, používám je pro modelování nýtů a knoflíků. Vytvořeny jsou z pentelek a z hliníkových nákončí štetců.

8,9,10) Hladítka s ostrými hranami. Tento typ  může nahradit hladítka typu Greenstein Color (ta drahá z minulé kapitoly) pokud si je vymodelujete podle nich. Mohou být dokonce ostřejší, pokud si je tak uděláte.

11,12,13) Druhý zástupce razítek, razidla na kroužkovou zbroj (v podstatě mají tvar půlměsíce).

14) Šupinovník – třetí typ razítka používám na šupinové podbradníky (např. u napoleonských figurek).

15,16,17) Modelovací jehly - výborní pomocníci, vytvořeno z obyčejných jehel na šití.

18) Toto modelovátko využívám u tvarování drobných, organických přechodů, třeba mezi svaly.

    Tolik tedy k mým nástrojům. Vy si samozřejmě můžete vyrobit jakékoli tvary, které budete potřebovat.

Výroba nástroje - Step by Step

    I když myslím, že postup práce není nijak náročný, připravil jsem pro vás textový i obrazový návod na výrobu jednoho takového nástroje krok za krokem. Bude to složitější, sofistikovaný nástroj vytvořený na řešení specifického hypotetického problému. Jak už jsem zmínil v teaseru, většina nástrojů má jednoduché tvary a vyrobit si je bývá opravdu hračka. K výrobě mnoha z nich je potřeba jen několik modelářských technologií. Proto jsem vybral poněkud komplikovaný kus, abych vám na jeho tvorbě mohl ukázat více postupů, které je možné při výrobě vlastního nástroje použít. Návod je univerzální, takže podle něj zvládnete vytvořit jakýkoli jiný nástroj. Zkušenější hobisté nechť prominou, že postup bude popsán opravdu pro laiky, vždyť konec konců tenhle seriál má být pro všechny :)

Krok 1

    Namalujeme si tvar nástroje, který potřebujeme. V tomto případě to bude jakási drobná čepelka, jejíž ostrá strana bude určena pro tvarování lemů (například plátů zbrojí), zatímco druhá strana bude sloužit k jejich vyhlazování. Myslíme při tom nejen na tvar samotné tvarovací hlavy, ale také na násadu. Náš nástroj může být potřebné dostat na nějaké méně dostupné místo na skulptu, proto i tuhle okolnost musíme dobře zvážit. V tomto případě je třeba, aby se hladítko dostalo k tělu hypotetické figurky přes její napřaženou ruku, která se nemodeluje odděleně. Na obrázku vidíte, že jsem si namaloval půdorys, bokorys i nárys nástroje jakož i násady. Ta je tam ve dvou alternativách (u čtvrté skici) použil jsem ale první návrh nižšího uchycení..

Krok 2

   Nejdříve si uhněteme z hmotnostně stejných kuliček obou složek epoxidového tmelu (v tomto případě Magic Sculp) jednu kuličku. Jakmile se barvy spojí, uplácáme si placičku, která o něco přesáhne rozměry budoucího nástroje. Ideální je položit ji mezi dva naseparované (o separátorech budeme mluvit v příští kapitole o materiálech) plátky plastu nebo tvrzeného polystyrenu a jemně stisknout, čímž vznikne hladká destička. Je třeba tisknout uprostřed plastu, aby destička měla zhruba stejnou tloušťku na všech stranách. V tomto případě, kdy budeme nástroj kompletně opracovávat, ale vyrovnání povrchu není důležité, stačí prostě destičku zhruba vytvarovat a uhladit prsty. Tloušťku ať má cca 1 mm.

Krok 3

   Zatímco nám Magic Sculp tvrdne, nachystáme si špejli, kterou zkrátíme na délku cca 10 cm (nebo jak komu bude vyhovovat) a také kus pevného drátu. Drát ohneme tak, abychom získali zamýšlený tvar násady. S pomocí malého vrtáčku a modelářské frézky vyvrtáme ve špejli otvor, do něhož zasadíme a s pomocí (kvalitního!) vteřinového lepidla vlepíme drát. Pokud frézku nemáme, seřízneme konec špejle do tvaru Z (viz obrázek).

   Drát přilepíme do vykrojené části a chybějící část špejle domodelujeme z Magic Sculpu, kterého nám určitě trochu zbylo.

Krok 4

   Jakmile Magic Sculp ztvrdne, doporučuji umístit ho 10-15 cm pod lampičku s halogenovou žárovkou (40 W), která vydává teplo. Vytvrzenému tmelu trvá i den, než získá konečnou tvrdost, ale stačí na 8-15 minut (podle tloušťky vrstvy) jej umístit pod žárovku a vytvrzení je konečné (více o „pečení epoxidů“ v samostatné kapitole o postupech skulptingu).

   Jako první přijde na řadu přizpůsobení tvaru podle bokorysu. Nejdříve ale základní tvar nástroje. Na destičku nakreslíme tvar hlavice-hladítka.

   Opatrně a pečlivě ořežeme případně brusným minikotoučkem nebo smirkem obrousíme přebytečný materiál tak, aby nám zbyl požadovaný tvar na jedné straně.

   Ořezávání provádíme tak, že podle rovného, ideálně kovového pravítka nařízneme destičku v místě, kde chceme oddělit nepotřebnou část.

    Pravítko odstraníme a řez několika tahy prohloubíme. Není dobré moc tlačit, raději řez zopakujte vícekrát, 10x i více, bude li třeba.

   Pak položte destičku na hranu (jakoukoli, třeba stolu, nebo jako v mém případě polystyrenové destičky) tak, aby přebytečná část přečnívala do prostoru...

    ... a zatlačením na ni ji ulomte.

Takto postupujte, dokud neodstraníte nepotřebné plochy destičky a výsledný tvar dolaďte smirkem, případně vyřízněte tvary, které není možné oříznout v rovině.

Krok 5

Na druhé straně nástroje necháte část destičky, využijete ji pro uchopení při další práci..

   Nástroj nyní opracujeme podle bokorysu. Budeme postupovat za pomoci skalpelu a brusného papíru. Ubereme část hmoty z plochy hlavice, aby nám na nástroji vzniknul z pohledu nárysu tvar L.V případě frézky ubrousíme materiál brousícím minikotoučkem a doladíme skalpelem. Pokud nemáme brusku, velmi opatrně odřezáváme tenké vrstvy vytvrzeného tmelu.

   Pozor na prsty, u takové práce je velmi lehké pořezat se. Snažte se vždy ubíraný materiál odřezávat na stranu, kde nejsou vaše prsty. Ideální je přichytit opracovávaný díl za přebytečnou část destičky; buď ji držet přitisknutou prstem, nebo sevřít nějakou modelářskou mikro-svorkou. Po odebrání dostatečného množství hmoty doladíme výsledný tvar smirkovým papírem. Na jedné straně ostří (hlavice) nám tak vznikne onen reliéf ve tvaru písmene L. Jemným smirkem vyhladíme hranu této strany. Můžete nechat pravý úhel, nebo jej trochu zmenšit (jako na nákresu na začátku návodu). Druhou hranu naproti zbrousíme tak, aby vzniklo ostří.

 

Krok 6

   V těle hladítka, tzn. na místě, kde se bude jeho hlavice napojovat na drát rukojeti, vyřežeme (nebo vyvrtáme vrtáčkem) otvor, resp. výřez takového tvaru, abychom do něj mohli vteřinovým lepidlem vlepit zmiňovaný drát.

   Pak odřežeme (odlomíme) nebo odbrousíme zbylou přebytečnou hmotu, kterou jsme u hlavice nástroje nechali kvůli uchopení a manipulaci.

   Opět doladíme smirkovým papírem. V této fázi už použijeme jemný smirek (hrubost/jemnost 600) a na závěr ještě jemnější (hrubost/jemnost 1000), abychom úplně vyhladili povrch. Hladkost nástroje je důležitá, přímo zásadní.

Krok 7

    Konec drátu rukojeti vlepíme do otvoru  v nástroji.

   Drát ještě zkontrolujeme, zda je ohnut správně, případně upravíme jeho tvar. Následně pak znovu smícháme obě složky epoxidového tmelu a obalíme jím drát a zakytujeme výřez v hlavici, v němž je drát vlepený. Po vytvrdnutí (doporučuji opět lampičku s halogenovou žárovkou) pak ještě můžeme provést povrchovou úpravu právě domodelované části.

   Voilà, nástroj je hotový. Tímto postupem si můžete vyrobit prakticky cokoli, a tento nástroj byl spíše složitější. Zabral mi i s focením asi hodinu a půl. Většina nástrojů je podstatně jednodušší a zabere vám tak půl hodiny. A fakt, že si můžete vyrobit nástroj, který opravdu stoprocentně přizpůsobíte vašim potřebám, je rozhodně nezanedbatelnou výhodou. Jak konkrétně tento nástroj použiji, to si povíme v jedné z částí třetí kapitoly.

Razítkový nástroj na nýty a knoflíky

   Teď si ukážeme, jak postupovat při tvorbě razítka na nýt nebo knoflík.Pokud nebudete používat malé modelářské nýtky, (které se především v zahraničních e-shopech dají lehce sehnat), budete potřebovat nástroj, který by unifikoval velikost nýtů nebo knoflíků. Není nic srandovnějšího, než když má voják z napoleonských válek pošitou uniformu knoflíky různých velikostí. Díky razítku se můžeme tomuto kiksu vyhnout. Proto si teď ještě ukážeme, jak na tento typ razítka.

   K   výrobě budeme potřebovat buď pentelku, u níž se velikost  (respektive vnitřní průměr) otvoru v tubusu na tuhu rovná velikosti zamýšleného nýtu nebo knoflíku, případně jakýkoli jiný tubus (rourku) odpovídající velikosti (třeba mnou používané hliníkové konce starých štětců, z nichž jsem vypreparoval štětiny). Další potřebnou věcí je dvousložkový epoxidový tmel, Millliput nebo Magic Sculp.

   Poznámka: Následující postup je relativně náročný, lze používat tubusy tak, jak jsou, prostě duté, nicméně pokud chcete mít nýty opravdu stejné, budete si muset s razítkem vyhrát

 Krok 1.

   Připravíte si pentelku nebo jakýkoli tubus, především se ujistěte, že je prázdný a dutina není zaplněná žádnou nečistotou nebo zbytky původního materiálů (u štětců třeba). Jde nám ale jen o první milimetr tubusu, dál už může být klidně ucpaný.

  Krok 2.

    Smícháme obě složky epoxidového tmelu v minimálním množství. Necháme ho asi hodinu tvrdnout, za ten čas získá tmel větší houževnatost, nelepí se tolik a lze s ním lépe provádět zamýšlené úkony.  Vyválíme z něj tenounký váleček, který by měl mít odhadem stejný průměr, jako vnitřní otvor tubusu. Ať je radši o něco tlustší než otvor. Jeho délka nemusí být víc než dva centimetry, i kratší. Budeme ho potřebovat jen kousíček, ale bude potřeba s ním manipulovat, proto jsou ty dva cm akorát.

    I když už Magic sculp tolik nelepí, válejte na nepřilnavém povrchu, třeba na gumové podložce nebo na  destičce plastu, třeba tvrzeného polystyrénu. Nejdříve válíme prstem, až máme vytvořený váleček (většinou nepravidelný, protože prsty zkrátka nejsou ideální) pak je nejlepší použít dvě destičky z tvrzeného polystyrenu nebo plastu. Na jedné máme položený předválený váleček, druhou tento váleček přikryjeme a pohybem do stran opatrně válíme. Jde spíše o vyrovnání válečku, než o další ztenčení.

   Navíc potřebujeme opravdu jen nepatrnou část válečku, takže pokud jste šikovní a podaří se vám průměr válečku vymodelovat prsty tak, aby víceméně odpovídal průměru tubusu, operaci s válením mezi destičkami vynechejte. Magic Sculp tuhne asi dvě hodiny, respektive tak dlouho je udávaná zpracovatelnost. Kontrolujte tvrdost, a pokud se vám zdá, že váleček je příliš tlustý, pokračujte opatrně ve válení a jemně dolaďujte tloušťku válečku. Pořád mějte ale na paměti, že je lepší, když pro tuto chvíli bude váleček o něco málo objemnější, než otvor, než aby tomu bylo naopak. Je potřeba si uvědomit, že obzvláště u tenkých tubusů pentelek je to velmi jemná práce, váleček musí být opravdu tenký.

   Poznámka (každý epoxidový tmel má jinou dobu zpracovatelnosti. Pokud použijete jiný tmel než MS, přečtěte si návod a postup přizpůsobte konkrétním časovým hodnotám uvedeným v návodu.

  Krok 3.

    Když je Magic Sculp tvrdý (úplná tvrdost nastává po 24 hodinách, pro urychlení opět doporučuji na 10 - 15 minut umístit váleček pod halogenovou žárovku (40 W). Velmi opatrně uchopíme váleček a jemným (hrubost, či spíše jemnost 1000) smirkem jej začneme upravovat. První fáze je úprava obvodu, aby se konec válečku vešel do tubusu. Opatrně brousíme po malých krocích a zkoušíme váleček nasoukat do otvoru. Stačí, aby bylo možné zastrčit do otvoru tak třetinu milimetru.

   Jakmile jej máme uvnitř, je zpola vyhráno. Je důležitá preciznost a opatrnost, váleček by opravdu měl sednout do tubusu co nejpřesněji. Neměl by nikde zásadně dřít, ani by neměly být mezírky mezi ním a stěnou tubusu. Vím, zní to šíleně, obzvláště v tak malém měřítku, ale takový už je miniaturní skulpting. Pokud chcete, aby výsledek byl co nejlepší, řiďte se těmito pokyny.

  Krok 4.

    Jakmile nám váleček "sedne" do tubusu minimálně tou třetinou milimetru (to platí u knoflíku, u kulatého nýtu ať je to radši půl milimetr, pro jistotu), můžeme se vrhnout na druhou fázi opracování válečku - vytvoření tvaru knoflíku/nýtu. Opět vezmeme jemný smirek (1000) a brousíme tu část válečku, která nám pasuje do tubusu. V podstatě na něm vytváříme hlavu nýtu nebo knoflíku. Tvar volíme takový, jaký potřebujeme. U knoflíku spíš plošší, s lehce vystouplým zaobleným středem a lehounce zkoseným i hranami, u nýtu buď jen zaoblíme hrany (pokud jde o nýt plochý) nebo uděláme půlkulatou hlavu, pokud je (má být) nýt kulatý. Na fotce toho moc vidět není, ale s pomocí náhlavní lupy lze opravdu jemně upravit zaoblení hlavice nýtu - knoflíku podle digitálních nákresů níže:

  Krok 5.

   Když jsme hotoví, opět si smícháme malé množství obou složek epoxidového tmelu a opět jej necháme hodinu zavadnout. Pak už je to jednoduché. Zaplníme tubus tmelem a do něj otiskneme tvar nýtu nebo knoflíku, který jsme si připravili obroušením válečku.

   Krok 6.

   Až bude tmel uvnitř tubusu zatvrdlý, není od věci vzít smirek, tentokrát trochu hrubší (320), a zkosit vnější hrany tubusu tak, aby vytvořily ostří. Nýty se pak budou lépe "vykrajovat". Pozor ale při této práci, ať nezbrousíte moc a neproboříte kraj vnitřní stěny tubusu - nýt nebo knoflík musí mít přesný kulatý tvar.

     A je to.

   Samozřejmě můžete postupovat i jinak, znám člověka, který (aby nemusel modelovat onen váleček) obrousil do požadovaného tvaru přímo tuhu z pentelky. Nezkoušel jsem to, ale jemu to šlo, čili to je jednodušší možnost. Pokud půjdete touto cestou, možná bych doporučil tuhu natřít lakem, aby vám nezašpinila tmel, ale asi to není  nezbytné. Já bych každopádně dal přednost výše popsanému postupu, protože tuha je moc měkká a nemuselo by to dopadnout úplně podle mých představ. Jak na to půjdete, to je jenom na Vás. Já vám popsal postup, který jsem pro svá knoflíková a nýtovací razítka kdysi použil já sám;).

   Takže to by bylo :). Dnes to bylo náročné, ale snad (doufám) i smysluplné. Vlastní nástroje jsou velkým přínosem, protože vám umožňují vytvořit přesně to, co potřebujete, a to  prakticky bez omezení. Navíc ušetříte čas, který byste museli obětovat shánění specifického tvaru nástroje, který možná ani neexistuje, a taky peníze, pokud by se vám něco vhodného přeci jen najít podařilo. Já si vytvářím nové nástroje celkem pravidelně. Pokud jde o ty čistě modelovací, dnes už nevytvářím více než 3-4 ročně (i pro to, že spoustu potřebných tvarů už zkrátka mám). Pokud jde o razítka, tam je to mnohem vyšší číslo, a konkrétně u razítek platí, že mnoho jich vzniká opravdu jednorázově, pro specifický účel (detail), ale k tomu se dostaneme v samostatné kapitole s názvem Razítková anarchie až za nějaký čas. Každopádně myslím, že až si jednou opravdu vyzkoušíte nějaký nástroj vytvořit sami, propadnete tomu. Pocit, že nejste závislí na žádném prodejci nebo výrobci, je opravdu super. Pokud nepočítám silikonové štětce, které jsou pro mne opravdovou novinkou, nekoupil jsem si žádný nástroj určitě více než deset let. Tak jen do toho :).

   Dnes se tedy loučím. Mějte se všichni fajn, užívejte léta, pokud můžete, a čau příště.

                 Cheers Borek

   V poslední, třetí části druhé kapitoly si popovídáme o lupách a zvětšovadlech, a také o světle, které je při této práci velmi důležité.