Figurky z plastu... má to vůbec cenu?

Jak si tedy figurky z plastu vedou v porovnání s konkurencí? Tedy s figurkami vyrobenými z resinu a bílého kovu? Předně je potřeba říci, že průměrná figurka z plastu se svou kvalitou nevyrovná průměrně zpracované figurce z výše uvedených materiálů. Na druhou stranu je potřeba říci, že kvalita plastových figurek, tedy plastových modelů obecně, se velmi zvýšila. Výrobci plastových modelů (nejen tedy Tamiya, Dragon, Revell, Airfix a další) se snaží své výrobky zlepšit. A daří se jim to. Zde je však třeba dát velký pozor na to (slušný a dobře informovaný prodavač je zcela postačující zdroj informací), aby se nejednal jen o přebal stavebnice třeba až někdy ze sedmdesátých let. Firmy - zejména teď narážím na firmu Tamiya - toto dělají s tím, aby snížily náklady a vyčerpaly do posledního kousku formy, které již mají. Bohužel zejména v oblasti figurek jsou ty figurky, jejichž formy vznikly před desítkami let, pravou noční můrou. Takže pokud si někdo chce postavit svou první figurku, rozhodně by se měl vyhnout právě podobným (obdobně kvalitní pak bývá i samotný model, ovšem to je jiné téma). 

Výrobce se sice snaží poškozenou formu (to je daň času, berme to jako fakt) vyčistit a upravit tak, aby byla dále použitelná. Ovšem když nějaký detail nebyl vyroben, tak ho na modelu figurky prostě nenajdeme. Někdy se dokonce může stát, že se výrobce ani příliš nesnaží o to, aby formu vyčistil a případně opravil. Jak to pak vypadá, to jsem již popsal na figurce trpaslíka Bjorna.  Na toto si opravdu dávejte veliký pozor a nejste-li si jistí (například stavebnici neznáte, nemůžete si ji prohlédnout), raději si kupte něco jiného. 

Figurkáři také celkem běžně - pokud si figurku přímo - sami neudělají - alespoň nahradí hlavy, případně i ruce - odlité z resinu. Ty opravdu bývají mnohem kvalitnější a na figurce je to ihned znát. Mohu však říci, že pokud se nechystáte na nějakou soutěž, případně se učíte figurky malovat, nebo prostě nemáte tak přísné měřítko, bohatě vám bude stačit i to, co najdete v krabičce. 

Já jsem se rozhodl to vyzkoušet tak, že jsem v neděli začal malovat sovětského lovce tanků ze stavebnice firmy Zvezda. Měřítko 1/35. Tedy vojáka, který má na vodítku psa protitankovou náloží. Psa jsem ještě nenamaloval, ovšem vojáka již skoro ano. Byť má poněkud prkenný výraz (nevím, jak dalece je to způsobeno mnou), ovšem na druhou stranu bych řekl, že je dostačující. Ještě mi zbývá vymyslet nějaký menší podstavec. Stavebnice je z roku 2009. Tedy sice žádná stará věc, ovšem novinka tohoto roku to také není. Její nespornou výhodou je nízká cena, takže každý může bez obav třeba zkoušet malovat nejen svou první figurku. Detaily a ztvárnění látky obecně sice postrádá ostré detaily a přechody, ovšem to opravdu není na závadu. 

Další výhodou pak je, že součástí modelu (většinou tak 3-4 figurky + jejich výbava) je to, zde je i návod, jak mají být figurky vybarveny. Dostačující velmi často bývá i barevný obrázek na krabičce. 

Výhody levných (cena asi tak do 300,- Kč) figurek:

• v krabičce je více než jedna figurka
• ceně odpovídající zpracování; tedy žádná sláva, ovšem na druhou stranu ani nic, zač by se musel člověk stydět
• barevný obrázek na krabičce
• rozhodně se dá sestavit poměrně věrně vypadající figurka
• ideální pro ty, kteří chtějí mít slušnou figurku nejen do začátku svého malování figurek
• ve stavebnici, kterou jsem si vybral, byla i poměrně věrně zpracovaná puška Mosin-Nagant

Nevýhody

• plast má své limity
• detaily nejsou vždy tak ostré, jak bychom očekávali - například kožené řemeny apod.

 

Gen2 (Dragon)

Figurky Generation2, které zavedla před lety do výrobního programu firma Dragon, řeší do značné míry nedostatky, na které jsem poukazoval v předchozích řádcích. Za vyšší cenu (asi tak 400,- Kč a více) dostaneme do rukou již opravdu kvalitní figurky. Jejich kvalita spočívá zejména v tom, že figurka je rozdělena do více částí a jsou proto kvalitněji odlity. Navíc jsou zde samozřejmostí i další doplňky, mezi které patří jak velké množství výbavy (zbraně, brašny, granáty a další munice), tak i leptané díly. To s sebou sice přináší vyšší nároky na modeláře, ovšem zlepší se tím výsledek, navíc je jen na nás, zda je použijeme.

Multipose Figures od Airfixu  

Tyto figurky od firmy Airfix jsou letité. Ovšem jestli existuje výjimka potvrzující pravidlo, tak toto je přesně ten případ. Bez mučení musím přiznat, že jsou to ty nejlepší plastové figurky, jaké jsem kdy viděl. Bohužel mám doma jen jeden jediný set. A to totiž britskou pěchotu z druhé světové války. Ten důvod není ani tak v tom, že by se jednalo o nějakou ohromující kvalitu. To ne, řadí se do první kategorie, o které jsem mluvil. Naprosto úžasná je u nich jiná věc - totiž skutečnost, že jsou tzv. multipose (tedy volně přeloženo jako 'umožňující libovolně sestavit') z nich dělá perfektní volbu pro ty, kdo si budou chtít vyrobit svou vlastní figurku. Nejde tak ani o hlavy a ruce (použít jdou, ovšem resin to opravdu není). Jde o to, že v krabičce je figurka vojáka s řádným vybavením. Tedy opět zbraně, výstroj... A to navíc ve velmi dobré kvalitě doslova za pár korun. Multipose figurky bohužel z českého trhu zmizely a byť se forma Airfix vrátila na trh poté, co prošla klinickou smrtí, tak tyto figurky v nabídce nemá. Sice jsem zaslechl i zvěsti o tom, že se vrátily, mají vrátit, jenže zatím jsem je nikde neviděl. Je to velká škoda, protože jestli skulptoři používali pravidelně díly některých stavebnic, tak to byly právě tyto stavebnice. Kdo si je tedy může sehnat a ví, že by je využil, tak ať rozhodně neváhá. Já jsem rád, že jsem sehnal právě ty Angličany, protože na to, abych si udělal figurku Čechoslováka od Tobruku, mi to, co mám doma, bohatě stačí.

A to nejlepší na konec: tyto figurky jsou v měřítku 1/32. Tedy 54mm...

Civilisté

Protože ne každý by si namaloval figurku vojáka, tak dobrá zpráva je, že sehnat se dají i plastové figurky civilistů. Platí o nich to, co jsem popisoval dříve. Ovšem až na to, že jsou to figurky civilistů.

Nejčastějším měřítkem je pak měřítko 1/35. Ovšem plastové figurky se vyrábějí i v měřítcích 1/72; 1/48; 1/32; 1/16.... Jejich opravdu velikou výhodou je cena. Navíc nabídka těchto figurek se rozrůstá a po všech zkušenostech, které mám již za sebou, bych plastové figurky doporučil. Rozhodně jsou mnohem lepší volbou než kopie, které jsou sice také levné, ovšem kvalitou zpracování jsou velmi často někde úplně jinde. A to neříkám jen proto, že kradené kopie figurek mi více než vadí. 

Plastové figurky Games Workshop

Na samotný konec tohoto příspěvku bych se ještě rád zmínil o plastových figurkách Games Workshop. Je na nich místy (záleží na figurce) patrné zjednodušení - snad proto, aby šlo figurku odlít. Ovšem je na nich patrné také to, že firma GW již práci s plastem poměrně zvládla.  Jediným velkým nešvarem plastových figurek od GW jsou jejich ceny. Ovšem to má spíše co dělat s cenovou politikou firmy, než s plastem samotným. Mimochodem plast je temně šedý a mohl by být trochu tvrdší. I tak se však dobře opracovává. Figurky jsou velké (malé) 28mm.

Na pláži

Dnešní počasí stálo opravdu za to... déšť, pak sníh s deštěm a nakonec sníh. Myslím, že je dobré ještě nemyslet na Vánoce a raději zavzpomínat na léto u moře. Písek byl rozpálený, voda příjemně teplá, ale pitomci, ti byli i na té pláži. Posuďte konečně sami. (Obrázek mi přišel mailem, takže nevím, kdo je autorem. Snad nebude vadit, že si ho dám i na tento blog.)

Trpaslík Bjorn aneb Na co si dát pozor

Ve svých příspěvcích na téma Finecast jsem na tom, co nám začala nabízet (jinou volbu stejně nemáme) firma Games Workshop pod tím, co si představuje jako skoro revoluci v oblasti resinových figur. Napsal jsem tenkrát něco ve smyslu, že kvalita sculptu výrazně převyšuje zpracování. 

Asi před měsícem se mi dostala do rukou figurka, která mě donutila si přiznat, že se dá najít na trhu i figurka, která svým zpracováním je ještě mnohem horší než Finecast. Nevím, zda se jedná jen o záležitost jednoho kusu. Nemyslím si to, ovšem nemohu to jinak dokázat. Co však rozhodně vím, je to, že se mi tato figurka hodí perfektně na to, abych na jednotlivých odlitcích ukázal názorně to, co je myšleno konkrétním nedostatkem.

Touto figurkou je figurka trpaslíka od polské firmy Micro Art Studio - something small from Poland. Tedy něco malého z Polska. Čestně musím prohlásit, že ty chyby jsou tak velké, že by je po hmatu musel poznat i slepý český král Jan Lucemburský.

První pohled

 Bezprostředním důvodem pro zakoupení této figurky, která se prodává v blisteru, tedy je vidět, byla skutečnost, že jsem nejprve na internetu nalezl fotografii postavené a nabarvené figurky. Skutečnost, že figurka je ve velikosti 70mm však znamená, že všechny nedostatky bude třeba odstranit, protože zkrátka vidět budou a výrazně by rušily.

 Protože se jedná o trpaslíka, tedy bytost z mýtů a pohádek, nebudu nijak hodnotit anatomickou správnost figurky. Bylo by však poměrně komické, kdyby trpaslík udělal pár kroků. Co se mi však příliš nelíbí, tak to je  z mého pohledu až příliš vyboulená kulová čočka na zaměřovacím dalekohledu na pušce. To však půjde opravit snadno. Stejně jako špatné zahloubení ústí hlavně.

Co si však dá nejvíce práce, to bude úprava očí, protože to, co má trpaslík v lebce, mi přijde jako nějaká pomsta šíleného čaroděje. Nebo je snad má takové proto, aby neviděl, jak vlastně vypadá. Příliš se mi nelíbí ani rostlina, která obepíná truhlu s pokladem. No nebo jen truhlu, protože co je v ní, to se nikdy nikdo nedozví.

Celkově se dá říci, že trpaslík vypadá poměrně originálně. Ovšem vzhledem k očím bych podobnou figurku nedoporučoval začátečníkům a ani mírně pokročilým. Co však nalezneme v blisteru, pokud ho otevřeme? Čtěte dále.

Druhý (bližší) pohled

Po otevření blisteru se na stůl vysype šest dílů. Tedy vlastně pět, protože tím šestým je podstavec.

Na těchto dílech z zeleno-šedého resinu nalezneme tolik nedostatků, že vyjmenovávat je všechny by byl sice zajímavý úkol na dlouhé zimní večery, ovšem dopředu říkám, že je to jen ztráta času. Proto jsem si udělal seznam pěti hlavních nedostatků a pro snadnější orientaci jsem je označil čísly. Jsou to přesně ty nedostatky, na které si dejte pozor, pokud figuru kupujete. Střízlivě zhodnoťte, zda je dokážete odstranit. A pokud ne, figuru určitě nekupujte. Tedy:

1. Posunutá / přesazená forma  - tato chyba je snad tím nejhorším, co se může stát. Jde totiž o to, že během odlévání dojde k posunutí formy, případně její jednotlivé části na sebe řádně nedolehnou - zde můžete vidět oba případy.  Naštěstí se zde nestalo to, že by místo, kde se části formy spojují, bylo na tak špatném místě, že by šlo chyby velmi špatně, případně vůbec, odstranit. Pokud se někdy setkáte například s tím, že viditelný šev formy je například přes obličej, rychle ruce pryč! V tomto konkrétním případě bych řekl, že z velké části za nedostatky může skutečnost, že forma je již stará.
2. Chybějící detail - stává se, že díky zmíněném špatném stavu formy, nekvalitní práci toho, kdo figurku odlil, případně se sejde vše dohromady, dojde ke špatnému odlití. Tedy že chybějí například nýty na brnění, je špatně - popřípadě vůbec - odlitá celá část ruky apod.. Složitost opravy pak záleží na typu poškození. Chybějící nýty se doplní poměrně snadno. Chybějící část ruky se musí buď domodelovat, případně je to důvod pro reklamaci.
3. Špatná textura povrchu - další věc, která ukazuje na špatnou formu. Případně tedy odfláknutý master. Zde konkrétně dřevo na pušce nevypadá  jako dřevo. Ani jako - což asi má být - hladce vyleštěné dřevo.
4. Bublinky - pokud se použije nekvalitní resin, případně je odlitek příliš velký a během odlévání se nepoužije například vývěva, dojde k tomu, že v resinu se vytvoří bublinky, které v něm zůstanou i po jeho vytvrzení. Pokud zůstanou v něm, je to skoro jedno - pozor při broušení, protože by se mohl povrch propadnout! Pokud však zůstanou na povrchu, povrch bude vypadat jako povrch Měsíce. Tyto díry a dírky je třeba pečlivě vytmelit. 
5. Viditelný šev formy - tento nedostatek jsem již blíže popsal u bodu 1. 

Doufám, že jsem žádnou podstatnou chybu nevynechal. Myslím, že na této figurce jich je tolik, že by tu měla být zastoupena každá kategorie. Přesto musím říci, že doufám, že v sobě najdu tolik síly a času, abych se do figurky někdy pustil. Zkrátka se mi líbí. Vím však, že začátečníka by spolehlivě odradila. Ve fotogalerii si pak sami prohlédněte chyby, které jsem popisoval. Figurku neřadím do kategorie 'nepostavitelné', ovšem velmi se jí blíží.

Plášť, přebytečné nálitky je nutné pečlivě odřezat.

Jako figurku pro začátečníky (i středně pokročilé) bych podobnou resinovou figurku rozhodně nedoporučoval. Těm bych naopak doporučil nějakou figurku plastovou. Ty jsou v současné době již tak kvalitní, že mohou směle soupeřit s figurkami z resinu. Na ty nejlepší kvalitou sice ještě nedosahují, ovšem ono '...hlavu (figurky) jsem vyměnil za resinovou...' je zbytečný luxus, pokud nestavíte figurku na nějakou soutěž. Jenže o tom zase až někdy příště.

Dopis občana

Vím, že toto není video, které tématicky patří přímo na blog o sculptingu, figurkách a vůbec o tom, co mi přijde zajímavé. Jenže na druhou stranu si říkám, že na to všechno musíme mít klid a vůbec možnosti si pořídit všechno to, co k tomu je potřeba. A třeba, pokud se nám to bude dařit, tak se i o výsledky toho všeho snažení podělit s ostatními. 

Freehand - použití mřížky

Pokud se rozhodneme pro nějaký složitější tvar, který budeme chtít namalovat, je velmi pravděpodobné, že se rozhodneme pro okopírování nějaké předlohy. Za předlohu si můžeme vybrat cokoli, co nás zaujme. Tedy jak nějaký obrázek, fotografii, či vlastní dílo. 

Protože budeme obrázek chtít přenést na členitý, případně již částečně namalovaný, povrch, jako nejlepší je použití mřížky. Tato metoda se poměrně běžně používá v klasickém malování. Je poměrně jednoduchá, nenáročná na pomůcky a umožňuje pořízení stejné kopie, menší i větší. Protože budeme malovat figurku, budeme pořizovat kopie velmi pravděpodobně menší. Abychom se však naučili touto metodou pracovat, je pro začátek lepší se do nějakých miniatur příliš nepouštět a nedělat si práci těžší, než je. 

Výběr vhodného motivu

Jak jsem již řekl, je jen na nás, jaký motiv si vybereme. Pokud si nechceme zbytečně znechutit práci, doporučuji pro začátek něco jednoduššího. Zde bych rád poznamenal, že například obyčejný kříž - častý heraldický motiv - není tak jednoduchý, jak by se na první pohled mohlo zdát. Je to proto, že je to osově souměrný motiv, na kterém je jakákoli chyba ihned patrná i pro někoho, kdo vůbec není sběhlý v heraldice, resp. středověku.

Žlutý kříž (vlevo) jsem maloval právě 'od ruky', tedy jako free-hand, zato bílý kříž vpravo jsem namaloval pomocí masek. V obou případech bylo nejtěžší dodržení správné souměrnosti. Právě proto si myslím, že kříž není tak jednoduchý, jak by se mohlo zdát.

Jako demonstraci pro předvedení metody přenášení obrazu pomocí mřížky, jsem si vybral draka z knížky 'Dragon Art' - snad vyšla i v češtině, nevím. Snažím se sbírat různé náměty. A to jak celé knihy, tak třeba jen jednotlivé fotografie a obrázky. A jde-li to, namaluji si i kopii.

Vlastní postup

Nejprve si původní překryjeme mřížkou. Mřížku na obrázek nikdo nemaluje, ale použije mřížku na průhledné fólii. Mřížku si můžeme buď přímo namalovat - pak je důležité, abychom měli permanentní popisovač, protože mřížky se budeme dotýkat, navíc nechceme poničit předlohu. Mřížku si také můžeme vytisknout na průhlednou fólii, která je určená pro tisk v tiskárně. Nejlevnější způsob - ale přitom zcela dostatečný - je ten, že si na acetátovou fólii mřížku sami vhodným nástrojem sami vyškrábeme (například hrotem kružidla apod.). Je jen důležité příliš netlačit na nástroj, protože by se mohlo stát, že fólii rozřežeme. Mřížku můžeme samozřejmě i koupit v obchodě s výtvarnými potřebami. Je však na každém, zda by to udělal. Pokud už byste si ji kupovali, pak si kupte jen mřížku s bílými tenkými čárami. Ty totiž na běžné tiskárně nevytisknete a narýsovat hustou pravidelnou síť na průhlednou fólii také nemusí být až tak snadné. 

 

 Jakmile máme mřížku na průhledné fólii a vybrali jsme si hodný motiv, přiložíme na něj mřížku a zafixujeme. Já to dělám tak, že použiji dvě svorky a znemožním tak pohybu mřížky. Zároveň tak ochráním i původní zdroj obrázku. Je možné si pod svorku dát i kousek papírku, protože pak máme jistotu.

Nakonec si narýsujeme mřížku na místo, kam budeme obraz přenášet. Já v tomto ukázkovém příkladu přímo použil čtverečkovaný papír, protože v našem případě není potřeba se striktně držet předlohy - jde nám jen o co nejpřesnější tvar - navíc není cílem namalovat celý obrázek. Stejnou mřížku si můžeme namalovat například na štít, kde budeme chtít obrázek mít. Já jsem tak postupoval i při malování žlutého kříže. Tam je jen třeba pamatovat na to, že podklad štítu je třeba vystínovat již před vlastním malováním, protože pak již to nebude možné. 

V případě ukázky jsem přenesl obrázek draka z knížky právě na ten papír, abyste viděli, jak tento postup probíhá. 

Pro případ, že tuto metodu znáte, pak berte prosím v potaz, že jsem se ji tu snažil přiblížit hlavně těm, kteří se něčeho podobného zbytečně obávají a třeba vůbec nevěděli, jak něco podobného namalovat. Žádná věda to není, jen je třeba si to prakticky vyzkoušet.  Jenže to je již na každém.

Překopírovaný obrázek. Nejvhodnější je tužka HB, protože se nerozmazává a snadno se dá vygumovat.

Lhamaean - freehand paint

Po delší době jsem opět dostal chuť si něco menšího namalovat. A v případě rozpracované Lhamaean to platí dvojnásob. Navíc jsem si při prohlížení fotografií řekl, že bych to mohl na blogu zařadit i do složky 'Jak to nedělat'. Jenže tu takovou kategorii nemám, navíc to vzhledem k tomu, že to bude ve vitríně hodně vzadu, není zase tak hrozné. Takže to budu muset dát do složky 'Mé figurky'. 

Ponaučení mám jediné. Totiž pozor na štětec! Je více než vhodné použít buď nový štětec, nebo ten, který má ostrou špičku. Na fotografii názorně můžete vidět, co se stane, kdy něco podobného neuděláte. 

Zpět k tématu: freehand. Z mého pohledu mi přijde poněkud matoucí označení této techniky. Pokud se vůbec dá o technice mluvit. Jde totiž o to, abychom namalovali drobný detail. Ať již je to třeba nějaký znak na štít, jizvy, žilky, tetování, případně celý motiv na vlajku.

Jedna z mých starších věcí - žilky na lebce.

A další starší věc - tetování.

 V základě se celá problematika dá shrnout do jediného: nebojte se. Opravdu, nic na tom není a když si vezmete, co jsem namaloval já, dokážete to určitě také. Věřte mi. Jen je potřeba pamatovat na základní pravidla. 

Tím první pravidlem je znalost barev. Možná jsem tím již pro někoho otravný, ovšem není to tak. Při malování akrylem (zde to platí dvojnásob) je dobré začít tím - pokud nemáte pevnou ruku, je to o to lepší - že si danou věc namalujete nejprve barvou, která je jen nepatrně světlejší než základ. Tento postup jsem použil u Lhamaen. Další možnost je, že si danou věc nejprve namalujete sytější barvou, kterou pak zamalujete tak, že konečná malba bude větší. Tím si původní náčrtek vlastně přemalujete.

Ne vždy to je však možné - viz žilky na lebce upíra - tam je dobré postupovat tak, že použijete velmi řídkou barvu, která však musí být nakonec patrná - a nejprve si nacvičíte pohyb štětce. Klidně se nebojte použít na zkoušku jen štětec namočený ve vodě. Mokrá stopa bude vidět a vy si tak vyzkoušíte, jak se vám daná věc podaří. Pokud se pro toto rozhodnete, nezapomeňte plochu dokonale vysušit. Akrylová barva má totiž tu nedobrou vlastnost, že se rozpije.

U složitějších tvarů je nejlepší si vzít kousek papíru a na papír si opakovaně vyzkoušet to, co budete malovat. Při vlastním malování pak nezaváháte nad tím, co vlastně chcete malovat. Také jsou dobré častější přestávky při malování, než děláte jindy. Přeci jen se při malování unavíme rychleji a je dobré si raději odpočinout, než zbytečně výrazně přetáhnout. Pokud se však stane i to, nic se neděje a většinou se dá dané místo přemalovat. Pokud ne, tak se dá přemalovat figurka. Ovšem to je jen ten krajní případ. Ještě jsem ho nikdy nepoužil. Ovšem na druhou stranu je dobré i na to pamatovat, protože není nic horšího než například povedená vlajka, kde jste velmi pěkně namalovali lidskou postavu. Jen tedy s tou drobností, že má nohu i ruku vytrženou z kloubu. 

Vlajka

Následující video shrnuje vše, co jsem napsal dříve.

Halloween

Musím se přiznat, že anglosaské svátky dvakrát nemusím. Snad i proto, že v průběhu let jsou vše možné, hlavně ale svátky komerce. Tedy nezáleží na vkusu a ani na kvalitě, hlavně když se to prodává. To však určitě neplatí o práci Američana Raye Villafaneho. Co ten dokáže vyřezat z obyčejné dýně... Klobouk dolů. Kdo ho tedy ještě nezná, rozhodně si o něm najděte na internetu podrobnosti. Navíc je to i velmi inspirativní ;-). Bez zajímavosti není ani to, že používá běžné nástroje pro sculpting. 

To, co dokáže je opravdu něco úžasného. Alespoň podle mého. Ostatně posuďte sami:

Svátek Halloween nebudu proto zavrhovat.

Živá historie říjen 2012

Dnes je to poprvé, kdy na tento blog přidávám upozornění na časopis Živá historie. Časopis má 82 stran a je zaměřen na českou i světovou historii. Nechci se tu o něm nějak více rozšiřovat. Konečně jednak za to nejsem placen, navíc zaměření tohoto blogu je přeci jen poněkud odlišné. Součástí časopisu je však velké množství obrázků a fotografií. Na stránce sedmdesát pak jsou  na fotografii zachyceni dva neandrtálci. Když už jsem psal o offovi (P. Ovečka), tak jsem si vzpomenul na to, že má první konverzace s ním byla na modelforu a tenkrát jsme se dohadovali o tom, zda jeho busta je neandrtálec, nebo ne. To byl můj dojem. Navíc si již přesně nevybavuji, jak to přesně dopadlo. Vím ale, že to dospělo až k mému nákupu busty generála Thadea a fotografie Paĺových věcí na tomto blogu.

Není to však důležité. Důležité je, že součástí časopisu je i útlý sešitek celkem šestnácti barevných stran formátu A4+. Na každé straně (včetně všech stran obálky) jsou pak pěkně vyvedené barevné reprodukce obrazů Rudolfa Otto von Ottenfelda, zachycující vojáky habsburské armády z let 1705 - 1867. 

Protože se příliš nezajímám o období, kdy se v armádách začaly hromadně prosazovat střelné zbraně, nemám v knihovně ani žádnou publikaci o tomto období. Jenže jelikož jsem z Čech, tak si říkám, že období Rakouska-Uherska ke mně tak nějak patří. A jelikož na tom budete asi podobně, tak by tato publikace neměla uniknout ani vám.Navíc si jsem jistý, že pokud bych přeci jen někdy maloval třeba hulána z období napoleonských válek, tak ho nenamaluji v barvách Grande Armée. 

Soutěže na Slovensku

Konec října s sebou přinese nejen přicházející zimu, ale také modelářské soutěže, kde vedle toho, že můžete výhodně sehnat to, co právě k modelům potřebujete, budou i workshopy. To je konečně ten pravý důvod, proč vás na to upozorňuji. 

První soutěží je “Cena primátora města Nitra“ XVIII. ročník. Součástí této soutěže bude totiž (nejen) workshop Pavla „Offo“ Ovečku zaměřený na „Sculpting figurek a bust“. Offa z mého blogu určitě znáte, takže nemyslím, že je potřeba ho více představovat. Jeho práce konečně mluví za něj.

___________________________________________________________

Aby toho však nebylo málo - někdy i jednou je mnoho, jindy (jako v tomto případě) je opakování matkou moudrosti. Navíc opakování není ten nejlepší výraz, jaký bych mohl použít, ovšem lepší mě nenapadá. Ve sculptingu to pak platí dvojnásob. 

Tedy další Paĺův workshop můžete vidět na soutěži Verigo Cup, Banská Bystrica. Navíc zde uvidíte i malování figurek akrylem v podání Mariana Hodase. Jednoho z mých oblíbený malířů figurek. Platí o něm to samé, co o Offovi. Tedy:

Vertigo Cup: 

• Marian Hodas – malování figurek akrylem
•  P.Ovečka "offo" Sculpting figurek a bust   

A aby těch dobrých zpráv nebylo málo, tak ještě jednu mám. Ta souvisí s tím, že se blíží zima. A to vedle nepříjemností jako je hrabání chodníku s sebou přináší i to, že lidé jsou doma a mají čas na své koníčky. Takže například u Offa to znamená, že bude mít čas na sculpting. A my všichni, kdo ho nepotkáme na soutěži, uvidíme jeho práci na tomto blogu. Tedy jelikož nikdy nic není jisté, tak to berte s pravděpodobností 99,9%. A to mi přijde jako dobrá zpráva, ne?

Hellboy - podstavec

Po přilepení jednotlivých částí rozpadlé zdi jsem ji mohl začít barvit. Použil jsem co nejjednodušší možné náměty. Hlavní má být přeci jen samotný Hellboy a vše ostatní má figurku jen doplňovat. Alespoň taká je tedy má představa.

Hlínu jsem napodobil přípravkem Tamiya Diorama Texture Paint - Soil Effect Dark Earth. Jakmile zaschla, natupoval jsem na ni pigmenty. Protože nakonec na hlíně má ještě ležet vybělená kostra, zvolil jsem ty tmavší. Konkrétně Russian Earth od firmy MIG. Tuto více méně pravidelnou vrstvu jsem ještě rozbil pigmentem Pos Apocalyptic Earth. Také od firmy MIG. Na výrobci jinak příliš nezáleží. Tyto pigmenty používám hlavně proto, že je doma mám :-). Nakonec jsem je zafixoval přípravkem Pigment Fixer.

 

Jakmile byl Pigment Fixer suchý - netrvá to dlouho, navíc to ještě lze urychlit použitím fénu - jemně jsem ještě přetřel vystouplé části hlíny barvou Citadel Underhive Ash z řady Dry. Nové barvy této řady se vyznačují tím, že jsou velmi husté. To je ovšem záměr a nemají se ředit. Navíc je důležité i to, aby byl nástroj, který používáme - nejčastěji štětec - suchý. Barva se jinak odstraňuje vodou, takže působením vody by se z ní stalo bláto. Tuto barvu - světlá zelená - jsem použil i na rozlámaných kamenných deskách. Pak jsem jen přidal několik drnů statické trávy. Zde konkrétně drny zelené - polosuché od firmy Model Scene.

Na poslední fotografii jsem zkušebně dal dohromady jak figurku, kostlivce, tak i podstavec. Celé je to stále ještě v hrubém stádiu rozpracovanosti, ovšem jsem rád, že dohromady to celé vypadá tak, jak jsem si to představoval. To je pro mne ta nejtěžší chvíle, protože pokud bych nebyl spokojený, znamenalo by to ve své podstatě začít úplně od začátku.

 

Hudba na víkend

Asfaltoví holubi

Zatímco tedy někdo může sbírat na vycházce listy, někdo jiný může sbírat třeba asfaltové holuby. Ti se používají pro skeet/trap. (Nebudu zde zabíhat do podrobností, ovšem jde jen o to, že obě střelecké disciplíny se od sebe liší. Kdo by chtěl zjistit v čem, má k dispozici internet. Do tohoto blogu to psát nechci.) 

Asfaltoví holubi určení pro uvedené sporty jsou vyrobeny z takového materiálu, který se v relativně krátké době působení povětrnostních podmínek rozpadne. Pokud ho ovšem správně skladujete, nic podobného se nestane. Asfaltový holub je také poměrně dost křehký. To s sebou nese hned několik výhod. Ta první je v tom, že použité holubi se většinou již znovu nepoužívají, protože jsou poničeni vrhačkou, která je vystřeluje při dalším použití by se rozpadli již ve vrhačce. Tou další velkou výhodou je, že se dají velmi snadno lámat přesně tak, jak chceme. Zde bych chtěl jen upozornit na to, že pokud je budeme lámat, tak je dobré si chránit oči. Když jsem chystal menší odštěpky pro fotografování, tak mi jeden z nich odletěl asi dva metry daleko. 

Zkrátka pokud máte tu možnost (nějakou střelnici v okolí), sehnat použitého asfaltového holuba složité není. Stačí i odštěpky. Pro potřebu podstavce určitě.

Nalámané odštěpky jsem přilepil disperzním lepidlem...

... po zaschnutí lepidla jsem je zafixoval akrylátovým šepsem a následně přetřel podkladovou barvou.

 

Podzim a růže

Když je to možné, tak se snažím na svůj blog přidat i nějaký ten příspěvek, který by nebyl určený přímo pro figurkáře, ale i pro další zájemce, kteří chtějí něco vytvořit rukama. Něco hezkého. A protože jsem navíc i stoupencem toho, aby to 'tak dlouho netrvalo', navíc je i podzim, listí žloutne... Čas od času je zkrátka dobré se vydat na procházku do přírody. Jeden může třeba hledat šikovné kameny, které pak použije při tvorbě podstavců k figurkám, někdo jiný zase třeba může sbírat spadané listy. 

Ty listy by měly být čerstvé, ne suché. Co tedy s nimi? Jak již jsem napsal v názvu, tak se dá ze spadaného listí ledacos vytvořit... tedy v tomto případě růže.  Nejvhodnější jsou listy javoru.

List přehneme...

...strany přehnutého listu přehneme ke středu listu...

... pokračujeme v přehýbání tak, abychom vytvořili střed květu růže...

... na tento vytvořený střed květu začneme přidávat další přehnutý list...

... z asi tak pěti listů tímto způsobem vytvoříme květ růže ...

... řapíky listů pak buď svážeme drátem, případně omotáme páskou.

Květ růže je na světě.

 Tak a je to. Netrvá to opravdu dlouho. Ve stejné době, kdy jedna část osazenstva výletu sbírala listy, druhá část mohla sbírala asfaltové holuby na skeet. Co s nimi, to zase až příště.