Poslední číslo roku 2016 se nese v duchu oplechovaných bojovníků, pro které byli nevolníci nevolníky a vzpomenuli si na ně, jen když potřebovali bojovníky do svých válek, nebo když potřebovali daně. To ale vlastně také do značné míry souviselo s vedením válek.
Na poli hospodářském vznešené šlechtě (a nejen jim), zatnul tipec mor, který do značné míry přispěl k tomu, že si nevolníci náhle mohli vybírat z toho, kde najdou práci, zatímco feudálové si své statky a půdu do uzlíčku dát nemohli.
Na poli válečném to pak byl způsob vedení války, kdy neurozený pěšák náhle velmi snadno dokázal sprovodit ze světa rytíře i s jeho koněm třeba jen tím, že uměl dobře střílet z obyčejného luku a když na evropská válčiště dorazily palné zbraně, byl věk rytířů u konce.
V tomto čísle Historických válek se však dočteme nejvíce o rytířích, kteří ještě vládli bojištím a také turnajovým kolbištím. Ačkoli i na ty luky, kuše a děla nakonec dojde. Tedy vlastně na rytíře :-).
Jak se již stalo mým zvykem, tak i toto číslo Historických válek vřele doporučuji. Už pro ty fotografie a obrázky. No a pokud si stále myslíte - tak jako já - že rytíři byli ochránci žen, dětí a sirotků, že byli nositelé těch nejlepších ctností, tak se raději během Vánoc podívejte na nějakou tu pohádku. Ono tedy i mezi rytíři takoví rozhodně byli, jenže šance, že takového veskrze kladného hrdinu bez bázně a hany potkáte v historii, je mnohem vyšší ve vánočních pohádkách. Krásné Vánoce všem!
Žádné komentáře:
Okomentovat