Projekt PIETA - Díl třetí / The PIETA Project - Part Three

!!!This post is in the Czech language only.
To translate you should use an integrated google
translator in this page. You can find it in the right column above!!!

Odkazy na jednotlivé zveřejněné díly:

Úvod

Příprava

Díl první - Podstavec

Díl druhý - Základ postav

Díl třetí - Opravy

Díl čtvrtý - Konečné úpravy, finální příprava ke skulptingu s polymerem

Díl pátý - Polymerový skupting část první - Plátno (plášť?) na Mariině klíně

Díl šestý - Polymerový skupting část druhá - Levá spodní strana sousoší

   Zdravím Vás všechny a doufám, že oceníte, že tentokrát se mi podařilo stihnout termín :D. Nemyslete si, je to pěkně náročné, ale zas je to fajn. Nikdy bych nehádal, že se někdy dostanu k tomu udělat si Michelangelovu Pietu. Tak je to tady, makám na ní, a ještě k tomu nejsem sám. A i když odvážlivec, co nám posílá své pokroky (ano, i dnes vám představím Pavlovu souběžnou skulptořinu, na níž makal podle minulého dílu) je jen jeden, tak nějak doufám, že těch, kteří jste se do toho dali s námi, je víc, a že jenom soukromničíte  :D.

   Pokud byste si to rozmysleli, pošlete svou práci na můj mail borek.sculpts@gmail.com. I třeba pokud si nepřejete zveřejnění, rád se podívám a zůstane to u mě.

Opravy

   Takže je tu nový díl, který bude ve znamení „zabíjení miláčků“. Ti z vás, kteří četli kapitolu Příprava naší Piety, ti už vědí, že tu nemluvím o žádném mordu.  Každý člověk, který není nadaný obrovským talentem, díky němuž dělá všechno skvěle, musí při práci dělat kompromisy, pokud jde o vlastní ego. Proč o Ego?

   Co myslíte, že je za tím, když odmítáme opravit část svého díla, která se evidentně nepovedla a u níž jsme si téměř jisti, že bychom to zvládli líp? Mimo lítosti nad vynaloženým časem a naší snahou, která by měla přijít vniveč, je to právě naše autorské ego (tedy alespoň většinou, a soudím především podle sebe). Kašlete na ně a zabíjejte svoje miláčky, což (pro případné nové čtenáře)v překladu znamená: nebojte se odstranit, předělat nebo opravit cokoli, co není podle vašich představ nebo plánů.  Špatně udělaná práce zůstane špatně udělanou prací bez ohledu na to, jak dlouho jste se s ní babrali. Takže neřešte své pocity a rozcupujte ty části vlastního díla, které si to zaslouží  (a naopak si nezaslouží  existovat)

   Zkrátka, ať už se zdráháte opravit nebo přepracovat nevyhovující části skulptu z mrzkých pohnutek, jako tomu bývalo kdysi u mne, nebo z ušlechtilých důvodů jakéhokoli druhu (žádné příklady mne zrovna nenapadají  :P), dnes Vás naučím nemilosrdně se vypořádat s tím, co nám překáží k cestě za naším cílem.

   No a samozřejmě mi k tomu poslouží náš projekt Pieta.

   Když pracujeme na tak složité soše, jako je právě Pieta, v průběhu práce si nikdy nedokážeme 100% pohlídat pozornost ke všem aspektům skulptu. Každá mezera, každý kloub, každé gesto by mělo odpovídat, ale pokud nemáme sochu před sebou a nemůžeme ji změřit, nezbytně uděláme spoustu chyb a dopustíme se menších či větších nepřesností v kompozici polohy těla, nebo v tomto případě těl.

   I pro to je fajn, že naší práci předchází základ. Určitě jsou na světě takový borci, co by zvládli tuhle sochu vytvořit z fleku a bez základu, nám ale základ poskytuje možnost konečných úprav a oprav, aniž bychom museli ničit konečný povrch skulptu.

   Při bližším zkoumání, na které jsem měl cca týden, jsem na své Pietě objevil několik nepřesností, které bude třeba odstranit. Některé jen kosmetické, jiné vcelku základní. K následujícím postupům jsem vždy přidal fotky, na nichž  jsem červeně zakroužkoval vše, co bude třeba změnit. A jak uvidíte, není toho zrovna málo.  Postupně se zastavím u všech míst, kde bude potřebná úprava a také ji provedu.  Nabádám vás, kteří pracujete se mnou, abyste udělali to, co já, a důkladně si svůj skulpt prohlédli, porovnali jej znovu se všemožnými fotografiemi originálu. Buďte pozorní.  Nemávněte rukou nad ničím, čeho si všimnete, o čem víte, že to není dobré, a o čem si alespoň trochu myslíte, že to zvládnete  opravit/upravit. A ujišťuji vás, že i přes dráty uvnitř základu jde upravit nebo předělat vše. Je docela pravděpodobné, že jste při své práci udělali jiné chyby než já, pokud jste tedy otrocky a přesně nenapodobili jen moje základní torzo a řídili jste se především podle fotografií originálu. Ať tak nebo tak,  teď přišel čas ty chyby najít a odstranit.

Podstavec

   Při pohledu na podstavec mi bylo jasné, že levá strana je oproti originálu  pořád moc dlouhá. 

   Prostudoval jsem si tedy znovu fotografie originální Piety, seshora i z boku.

   Podle ní jsem tuto stranu upravil. Ořezáváním, oškrabáváním a nakonec jsem povrch přejel drsnějším smirkem.

Postavy

   Pokud jde o samotné postavy, jako první se zastavím u zad Marie. Zatímco socha má záda lehce nahrbená, já je mám rovná. 

   To samozřejmě je možné vyřešit při samotném skulptingu, prostě bych přidal víc polymeru a vytvořil ohnutá záda. ale  tím by se musely snížit ramena a hlava. Marie by opravdu měla být nahrbenější, a díky tomu nám přibude místo mezi jejím břichem a Ježíšovou položenou levou rukou. Na tom místě se mi zdálo, že tam mám jaksi málo místa, a tímto krokem bych mohl celý problém vyřešit. 

   Přidal jsem tedy materiál na záda a ubral na břiše. Mariin trup jsem díky tomu  lehce prohnul.

   Pak jsem o něco snížil její ramena i hlavu.Ramena jsem seříznul a hlavu sbrousil smirkem.

   První úkol je hotov...

   Další problém je Mariino pravé koleno, na němž spočívá Ježíšův trup. To moje je příliš vysoko také příliš daleko (příliš  nalevo). 

   Podle Michelangelovi vize má zřejmě Marie posunuto chodidlo více dozadu, pod své stehno, čímž se sníží i pozice kolena. Také to vysvětluje chybějící náznak prstů nohy pod draperií na Mariině pravé straně (na levé straně podstavce sousoší z našeho pohledu).

   Koleno jsem ořezal a zbrousil tak, aby bylo více podsunuto pod bedry Ježíše, a vnitřní stranu kolena a stehna jsem domodeloval. Chodidlo a holeň jsem odřeza, na výsledné soše není vidět ani jejich náznak, protože je zcela překryté sukní, takže tam nejsou třeba.Také jsem přidal a upravil hmotu základu draperie sukně.

   Vzniklý prostor mezi sníženým kolenem a bedry muže jsem vyplnil hmotou a zvětšil tak objem Ježíšova základu.  Na jeho břiše jsem tedy  hmoty trochu ubral.

    Tím se vyřešila další nepřesnost. Ježíš na Mariině klíně leží a jeho trup je ještě na bedrech ve vodorovné poloze, a teprve u hrudníku se ohýbá.

    Můj základ se ohýbá už v kyčlích. Zásadní věc.

Takže jsem touto úpravou zabil dvě mouchy jednou ranou.

   Docela zásadní je i Mariina druhá noha. Ta moje je  oproti originálu příliš vychýlena ven z kompozice (směřuje příliš ven z podstavce na jeho pravou stranu). Zkrátka kolena jsou u mého skulptu příliš daleko od sebe.

   Musel jsem ubrousit hmotu této nohy na vnější straně lýtka a na vnitřní ji domodelovat. Pak ještě následovalo odstranění části stehna na jeho vnější straně. Odřezání byl docela záhul, obzvláště pod stehny Ježíše, ale povedlo se.

   A je hotovo.

   Další nepřesností je Ježíšova hlava, a vlastně celá horní půlka trupu. Mariin syn je v náručí své matky více „utopen“, takže jeho hlava se o její paži opírá více v ohbí lokte,...

   ... zatímco u mě na jejím lokti leží mužův krk a hlava příliš trčí do prostoru. To ale nebude zase takový problém. Ježíšovo tělo jsem trochu snížil díky snížení kolene, proto jej nyní mohu snížit i v ramenou a upravil základ jeho levé ruky.

Také jsem poupravil prohnutí horní části trupu, který je u originálu víc stočen k matce. Díky tomu jsem musel ořezat  pravé rameno a pravou část krku.

Nakonec  jsem díky nižším ramenům zkrátil i jeho hlavu. Ořezzal jsem ji shora a přidal hmotu pod bradu.

   Takže tím jsme učinili za dost opravám.  Základ je nyní opravdu připraven ke konečnému doladění, které provedeme v příštím díle.

 Dnes tedy plním slib, že další díly už nebudou tak šíleně dlouhé, jako ten minulý. Přiznávám, že je to i díky nedostatku času na mé straně. Nicméně bude to lepší pro ty z vás, kteří s námi pracují.

   Navíc tento workshop  neprošel bez povšimnutí u Jirky Grégra. Námět se mu také velmi líbí, a tak se moje verze Piety  stane prvním kouskem Jirkovy nové řady resinových figurek vydávaných v rámci jeho společnosti FGL. Řada ponese název Cassiopea a pod tímto označením se budou vydávat figurky slavných žen minulosti. Pro Jirku má tato nová řada velmi hluboký a dosti osobní význam, proto i já chci na Pietě odvézt tu nejlepší možnou práci. Bude potřeba na ní udělat pár úprav kvůli odlévání, ale ty nebudu tahat do workshopu a vás se tak tato změna nijak nedotkne.

   A na konec tu máme novou várku fotek od Pavla Širůčka. Jak vidíte, zhostil se úkolu celkem dobře, i když všechno poddimenzoval (až na základ hlavy Marie, který je obrovský). Někdy je to ale lepší, občas je jednodušší hmotu přidávat, než ubírat.  Pro Pavla mám připravenu zpětnou vazbu a doporučení k opravám, které mu zašlu ještě dnes. Díky Pavle :).

   S Vámi ostatními se loučím. Díky Vám všem za pozornost i případnou spolupráci a příští týden v pátek ahoj.

      Cheers Borek