středa 31. srpna 2016

Figurky , vinětky a diorámy - Kapitola 3 - část druhá / Figures, Vignettes and Dioramas - Chapter 3 - part two






!!!This post is in the Czech language only.
To translate you should use an integrated google
translator in this page. You can find it in the right column above!!!

Obsah zveřejněných i  připravovaných  dílů  seriálu najdete zde


Rozdílný přístup ke skulptingu v závislosti na použité modelovací hmotě a konkrétní použití různých typů hmot a jejich směsí


   Vítám vás u druhé části třetí kapitoly, v níž se konečně alespoň trochu dostaneme ke skulptingu. Ty největší nedočkavce snad alespoň trochu uchlácholil a saturoval projekt Pieta, jehož třetí díl dostanete v pátek, ačkoli i u ní si na finální skulpting, který všechny hádám zajímá nejvíce, počkáte ještě pár dílů. To je ovšem dobře, protože se nám (vám) budou, myslím, celkem hodit informace z dnešní i z příští kapitoly seriálu.

   Nejdříve tedy pár slov o tom, proč tahle kapitola vůbec vzniká. Proč prostě nezačneme hned skulptit a rozdíly mezi technikami při zpracovávání rozdílných hmot si jednoduše nepřipomeneme za pochodu? Dobrá otázka. Jsem přesvědčený, že na ni existuje i uspokojivá odpověď, a ta opravdu nezní „Protože jsem se tak rozhodl“:D.

   Ve skutečnosti je to pro to, že skulptorských technik, při nichž si budeme vysvětlovat jak co modelovat, se rozdílnost přístupů k rozdílným hmotám prostě netýká, tedy v drtivé většině případů. Skulpting totiž v základní rovině můžeme rozdělit na dva aspekty – aspekt materiálu a aspekt tvarování. Zatímco draperii oděvu, obličej nebo ozdobu na záštitě meče budeme nástrojem tvarovat úplně stejně bez ohledu na skutečnost, jestli tvoříme z plastelíny, polymeru, epoxidu nebo co já vím bramborové kaše, ve vztahu ke hmotám musíme volit rozdílný přístup. Nikoli ve způsobu, jak tvarovat příslušnou část skulptu, ale jak při tom postupovat, jak si rozvrhnout práci, které postupy využít a které ne.

   A právě o aspektu materiálovém si budeme povídat dnes a příště. Až se pak dostaneme ke skutečnému skulptingu, nebudeme už text zatěžovat odbočkami k alternativním postupům u různých materiálů, protože si je všechny shrneme dnes. V dalších kapitolách tak budeme moci upřít veškerou pozornost k tomu umělečtějšímu z aspektů, k aspektu tvarování. Ten je sice v rámci umělecko-řemeslného hodnocení nejpodstatnější, ale bez dobré znalosti materiálového aspektu se neobejdete.

   Zásadními hledisky pro rozdílný přístup je doba zpracovatelnosti, přilnavost k povrchu, samotná konzistence hmoty/modelovatelnost, a také způsob vytvrzování a konečná tvrdost.

   V našem povídání vynecháme plastelínu, bramborovou kaši a jiné okrajové hmoty, a budeme se soustředit na dva nejpoužívanější materiály v oblasti miniaturního skulptingu – na polymerové hmoty a na epoxidové modelářské tmely. Zatímco polymery můžeme shrnout do jedné skupiny, protože jejich vlastnosti jsou napříč spektrem různých značek a výrobců prakticky totožné nebo velmi podobné, u epoxidů to tak jednoduché není. Minimálně je budeme muset rozdělit na tvrdé a pružné hmoty, navíc různé značky epoxidů se od sebe liší více, než je tomu u polymerových plastelín. Já osobně mám zkušenost s Magic Sculpem a Milliputem, což jsou dva nejrozšířeněji používané tmely, a pokud jde o ty pružné, tak znám celkem obstojně Green Stuff a ProCreate. A v rámci dnešního dílu budu mluvit, respektive psát, o těchto značkách.

   A pro jistotu znovu opakuji, že cokoli zde popsaného jsou moje zkušenosti, postupy a názory, a že jsem si vědom skutečnosti, že mohou existovat alternativní přístupy k této problematice nebo jiné názory na ni.

   Takže pojďme na to.

   Základní rozdíly mezi hmotami jsme si už připomněli několikrát, naposledy v minulé části, kde jsme v krátkosti probrali jejich vlastnosti.


Základní rozdíly

Epoxidy – po smíchání složek máte určený čas k práci, obvykle jednu až dvě hodiny, po té tmel ztvrdne, a to samovolně v důsledku chemické reakce po promísení obou jeho složek. Přilnavost k povrchu je u tvrdých epoxidů nejlepší v první polovině doby zpracovatelnosti, kdy je hodně lepivý, ve druhé polovině pak ztrácí lepivost (ne zcela), tuhne, a zlepšují se jeho vlastnosti, především modelovatelnost. Konečné tvrdosti dosáhne po 24 hodinách. Toto konečné vytvrzování lze urychlit zvýšením teploty. Po konečném vytvrzení jsou velmi pevné a u tvrdých tmelů mají i vysokou tvrdost.



Polymery – netvrdnou, jejich modelovatelnost je neomezená. Mají většinou výborné vlastnosti – skvělou tvárnost, drží ostré hrany, perfektně se s nimi pracuje. Mají horší přilnavost k povrchu, než epoxidy. Nevytvrzují samovolně, je třeba je vytvrdit teplem, většinou cca 15 - 30 min / 110-130° (podle druhu a výrobce).



Poznámka (existuje ještě jeden rozdíl v přístupu, a to při vyhlazování. To si ale necháme na příští, poslední část třetí kapitoly, jde o zásadní aspekt, který je i pro mne celkem nový. Na probádání této problematiky jsem vynaložil drahné úsilí a rozhodně ji chci probrat samostatně.



Doba zpracovatelnosti (dále jen DZ)


   Prvním rozdílem (vycházejícím právě z DZ) je tedy přístup v samotném čase a timingu modelování. Zatímco u polymerových hmot nejsme při skulptingu omezeni časem a můžeme modelovat jak dlouho chceme, u epoxidů jsme vždy limitovaní DZ. Co z toho tedy vyplívá?

   Postupnost.

Epoxidy – Tvrdé i měkké

   Při práci s epoxidem musíme chtě nechtě pracovat po částech, a to většinou od nejspodnějších vrstev modelu k těm horním. Samozřejmě platí, že pokud jste opravdu brutálně dobří, bleskurychlí a pracujete na hodně jednoduchém skulptu, může se vám podařit udělat všechny části a vrstvy naráz v průběhu dvou hodin. Je to ale stejně tak reálné, jako že se při čtení tohoto článku zakuklíme a na jeho konci proměníme v motýla. Zkrátka mizivá pravděpodobnost.

   Takže je potřeba udělat si určitý plán. Čím začneme, kolik vrstev jsme schopni najednou vymodelovat, jestli například zvládneme udělat na nohách kalhoty, šev a výzdobu na kalhotách, kamaše, knoflíky, a to vše naráz, a třeba i na obou nohách, nebo jestli budeme modelovat raději po krocích a jednotlivé části vytvoříme postupně. Obě alternativy jsou možné, pokud opravdu zvládáte modelovat rychle, já ale rozhodně doporučuji (a začátečníkům zvláště a velmi důrazně) rozdělit si práci na menší úseky. Nebudete muset spěchat, bude čas na preciznost i soustředění se. Více si ukážeme později při demonstraci postupů.


Polymery

   Polymerové hmoty jsou v tomto směru bez omezení. Figurky z polymerů můžeme (i když nemusíme) modelovat naráz (pokryjeme celý základ hmotou a potom modelujeme jednotlivé části nebo vrstvy, a to v pořadí, které nám vyhovuje),



Konzistence hmoty/modelovatelnost

Epoxidy – Tvrdé

   Toto jsou další atributy hmot, z nichž vychází rozdílný přístup. Přesněji řečeno jde o konzistenci hmoty v průběhu práce a o vliv konzistence na jednoduchost/složitost skulptingu. Jak už jsem napsal v základním hodnocení, epoxidy mají v první fázi lepší přilnavost, ve druhé polovině DZ pak lepší vlastnosti při modelování. Na následující fotografii vidíte dva kousky MS. Jeden byl zkušebně opracován v první polovoině DZ a druhý v té druhé.Vidíte, že v první se hmota při tlaku nástroje více trhá. Je totiž měkčí a díky tomu se o něco hůře tvaruje.




Z toho vyplívá, že nejideálnější je první hodinu nanášet vrstvu na podklad základu a vytvářet základní tvar, a druhou hodinu pak modelovat a ladit konečný povrch skulptu. Pokud děláte menší úsek, jehož základní nanesení vám zabere 15 minut, radím pak nechat tmel odpočinout a pokračovat ve druhé fázi tvrdnutí tmelu, tedy na začátku druhé hodiny (samozřejmě záleží na tmelu a jeho DZ, která se u různých značek může lišit). Jakmile si vše prozkoušíte a získáte jistou rutinu, budete pak schopni odhadnout, kolik toho zvládnete v daném čase vymodelovat a jednotlivé cykly na sebe budou hladce navazovat. Modeling jedné části dokončíte ve chvíli, kdy končí DZ a pokračujete prací na další.

   Je možné modelovat do finální podoby i v první polovině doby zpracovatelnosti, to ale souvisí s vyhlazováním, takže o tom až příště.


Epoxidy – Pružné

   U pružných epoxidů je to složitější. I u nich platí pravidlo, že v první části tvrdnutí mají lepší přilnavost, ale zároveň, díky své tuhosti, jsou (relativně) dobře modelovatelné od počátku, zatímco ve druhé polovině DZ se modelovatelnost zhoršuje. Pokud budete pracovat s Green Stuffem nebo s ProCreate, snažte se většinu práce odvést během první hodiny.


Polymery

   Konzistence/modelovatelnost u polymerových hmot nám žádná podobná omezení nepřináší. Hmota v průběhu práce nemění svou konzistenci/modelovatelnost a ve všech etapách práce si zachovává ty nejlepší vlastnosti pro skulpting.


Adheze k povrchu

   Adheze (přilnavost) k povrchu je důležitým aspektem modelářských hmot, a nejspíš také jednou z mála oblastí, v níž některé druhy Epoxidů poráží polymerové hmoty (snad jen s výjimkou Bees Putty, které má přilnavost vynikající).


Epoxidy – Tvrdé

   Epoxidy jako je Milliput a Magic Sculp mají (jak už jsme si řekli) v první fázi DZ dobré adhezní vlastnosti. Magic Sculp o něco lepší, než Milliput. V tomto aspektu tedy žádné zásadní omezení nenacházím.Hmotu můžeme nanášet i ve větších plochách a pak uhlazujeme okraje a hmotu roztahujeme tak, aby vytvořila žádanou tloušťku vrstvy.






   Roztahujeme hmotu a obalujeme jí nohu. Když se dva protilehlé okraje mají sertkat, jednu stranu uhlaďte k povrchu, druhou pak uhlazujte přes ni, přeložením.






 
Epoxidy – Pružné


   U Green Stuffu a Pro Create je to horší. Pořád jsou na tom lépe, než většina polymerů, ale oproti tvrdým epoxidům mají adhezi o něco nižší, a pokud jde o mé zkušenosti, z nějakého důvodu se mi vždycky více lepily na nástroj, než na povrch, kde jsem je potřeboval mít. Je třeba pracovat s jistou mírou síly, zkrátka vrstvy přitlačit k povrchu, a zároveň mít navlhčený modelovací nástroj (viz dále). I tak se občas odlepují, nedrží, obzvláště u dalších vrstev. Řešením je smíchat je v určitém podílu s tvrdými epoxidy. Vylepšíte tak jejich přilnavost k povrchu a zachováte v jisté míře modelovací vlastnosti pružného tmelu, které ale zároveň vylepšíte.

U pružných epoxidů nanášení probíhá obdobně, jako u tvrdých epoxidů, jen vice tlačíme a musíme být opatrnější. Někdy je (obzvláště u Green Stuffu) lepší volit menší kousky hmoty a pokrývat model ve více krocích.







   Stejně jako u tvrdých hmot nejdříve uhlaďte k povrchu jeden okraj, přes něj přeložte ten druhý a opatrně uhlaďte.






Polymery

   V Tomto seriálu budou popisovány postupy, kdy na vytvrzený základ, většinou z tvrdého epoxidu, bude nanášena a modelována vrstva polymeru. Kromě Bees Putty však mají polymery opravdu špatnou adhezi. Pokud je přimáčknete k pevnému podkladu, přilepí se sice, ale při tvarování z povrchu často sklouznou. V případě nanesené vrstvy pokrývající větší plochu stačí maličká vzduchová bublinka zanesená pod ni, a hmota se nám při skulptingu na povrchu začne na tom místě v lepším případě odlepovat, shrnovat, rolovat nebo mačkat, v horším sebou začne brát i okolní hmotu, takže se celý nanesený povrch zdeformuje, nebo rovnou odlepí. Abychom tomu zabránili, je potřeba maximálně se vyvarovat zanesení vzduchu pod hmotu a docílit co nejlepšího přilnutí hmoty po celé ploše. Toho dosáhnete nejlépe tak, že budete nanášet polymer po malých kouscích. Spěchat se nevyplatí. Přitlačíte na středu naneseného kousku, aby se přilepil, a pak od onoho středu v podstatě stíráte na všechny strany a přitlačujete tím okraje kousku hmoty k podkladu. Pak na kraj této přilepené hmoty přidáte další kousek tak, aby na jedné straně přilepenou hmotu překrýval, a přitlačujete a roztíráte od hotové, přilepené části. Takto postupujete, dokud nemáte pokrytý celý model, nebo jeho zamýšlenou část, při čemž se snažíte nanášet vždy takovou vrstvu hmoty, která bude na daném místě modelu konečná (přibližně, alespoň odhadem).












   Pokud nepokrýváte celý model, ale polymer bude někde končit, snažte se i tam, kde model nebude pokrytý (třeba pokud máte už před-modelované ruce z epoxidového tmelu, tak na nich), pokračovat v nanesení ultratenké vrstvičky, kterou rozetřete do ztracena. Konzistence Polymerů to umožňuje. Je možné i rovnou ukončit vrstvu polymeru zarovnaně, ale je to náročnější a hrozí, že při tvarovaní se nám tyto kraje odchlípnou, pod vrstvu se dostane vzduch a my budeme řešit následné komplikace. Někdy není na výběr, ale pokud je možné se tomu vyhnout, udělejte to.

Poznámka: Existuje samozřejmě i způsob, kdy modelujete na základ, který je vytvořený také z nevytvrzeného (!!!) polymeru. Někteří sochaři tak pracují (třeba Allan Carrasco), ja s tímto typem skulptingu ale zkušenost nemám.

Vytvrzení

Epoxidy –Tvrdé i pružné

   Epoxidy tvrdnou samovolně vlivem chemické reakce. Omezení, která z toho plynou, souvisí s předchozími aspekty hmot a již jsme je probrali. Epoxidy však mají dlouhou dobu konečného vytvrzení. Po skončení DZ je sice epoxid tvrdý, ale jen do určité míry. V tomto stavu se nedá moc dobře opracovávat, řezat, brousit, atd. To lze bez problémů teprve po jeho konečném vytvrzení, což bývá většinou po 24 hodinách. Tuto dobu lze are urychlit pečením. Lze použít troubu rozehřátou cca na 110°, kde figurku necháme po dobu cca 10-15 min. Nebo je možné umístit ji pod reflektorovou žárovku.

   Pokud jde o pečení, nedávejte pod žárovku nebo do trouby úplně čerstvý tmel. Nejdříve by to mělo být hodinu až hodinu a půl po smíchání, a ideálně až po ztuhnutí, tj. po dvou hodinách. Žárovka nebo trouba by neměly nahrazovat první tuhnutí do pevného stavu, jen umožňují urychlit fázi mezi samovolným ztuhnutím po skončení doby zpracovatelnosti a větší, případně konečnou tvrdostí, kterou tmel dosáhne samovolně po 24 hodinách.

   Když čerstvý tmel umístíte přímo pod lampičku (nebo do trouby rozehřáté na 110°, může se vám zhroutit, nafouknout, občas, obzvláště, když je tmel opravdu blízko zdroje tepla (žárovka), se na něm udělají nevzhledné puchýřky. To můžete využít, když děláte Trolí pokožku (vážně, jeden známý to tak dělal), ale jinak to nezkoušejte.

   Pečení i tak lze použít na čerstvý tmel, ale z větší vzdálenosti (žárovka) a pouze u ne až tak důležitých dílů, třeba základů nebo částí, které se budou zásadněji opracovávat. U finálních skulptů, kdy vytváříme postupně konečný povrch, bych to rozhodně neriskoval a počkal bych minimálně jeden a půl hodiny. Pak už je možné lehce „péct“ beze strachu. Ani pak to ale nepřehánějte. Stačí vzdálenost 10-15 cm po dobu 3 – 15 min, nebo stejný čas v troubě při 110° (podle síly vrstvy tmelu a požadované tvrdosti). Pokud už trváte na pečení čerstvého tmelu (velký spěch, který se ale moc nevyplácí – prožito na vlastní kůži), mějte tmel 5-8 minut dál od žárovky, tak asi 20 – 25 cm, (60° v troubě) pak zkraťte vzdálenost na cca 17-20 cm (cca 85°), zahřívejte dalších 5-8 min, a teprve poté přibližte na 10 – 15 cm (110°) na 5 min.

   Nakonec ještě musím říct, že péct byste měli s rozvahou, opatrně, a jen tehdy, když je to opravdu nutné. Spoustu úkonů můžete udělat s hmotou, která je ztvrdlá jen v rámci uplynutí doby zpracovatelnosti. Pečení volte jen tehdy, když opravdu spěcháte a potřebujete hmotu brousit, řezat a podobně. Opakovaným pečením, obzvláště pokud nebudete dbát na dostatečnou vzdálenost modelu od zdroje tepla, vám bude model měnit barvu (u Magic Sculpu je to do žluta). Nemá to sice nejspíš (podle mých dosavadních zkušeností) zásadní vliv na mechanické vlastnosti vytvrzeného tmelu, ale minimálně je to nevzhledné.


Polymery

   Polymery samovolně netvrdnou, je třeba je vytvrdit teplem (110-130°, cca 15-30 min, podle typu ). Při tvrzení (pečení) může dojít k tomu, že se na povrchu skulptu objeví drobné prasklinky nebo šupinky (lístkování). Obvykle je to způsobeno starou, špatně propracovanou hmotou, příliš tlustou polymerovou vrstvou nebo v případě nanášení souvislých vrstev (polymeru) na teplem vytvrzený základ (taktéž z polymeru – spodní vrstva se teplem roztahuje a horní pak praská).

   U postupů popisovaných v tomto seriálu a u zmiňovaných měřítek se mi nic z toho zatím nikdy nestalo. Rozhodně je ideální péci jen jednou, tzn. vytvořit skulpt naráz, dokončit jej a pak teprve péct. Pokud chcete vrstvit, ať je spodní základ určený pro nanesení polymeru z něčeho pevného, co v udaném rozsahu teploty 110-130° nemění objem, nebo jen zanedbatelně. Ideální jsou právě epoxidy, jak pružné, tak tvrdé.


Výsledná tvrdost a dodatečná opracovatelnost

Epoxidy – Tvrdé

   Tyto epoxidy jsou po dosažení opravdu velmi tvrdé a pevné. Skvěle se dají brousit, řezat, leštit. Pokud Váš skulpt vyžaduje nějakou zásadní povrchovou úpravu, rozhodně volte tvrdé epoxidy (Magic Sculp, Milliput)


Epoxidy – Pružné

   Tyto hmoty si po ztuhnutí ponechávají určitou pružnost. I přes to jsou dost pevné, nicméně je velmi žádoucí dokončit při skulptingu povrch do pokud možno konečného tvaru, povrchové opracování těchto materiálů je totiž poměrně komplikované a ne vždy uspokojivě řešitelné. Díky pružnosti a výsledné struktuře vytvrzeného tmelu se tento chová jako hodně pevná guma, což komplikuje všechny typy dodatečných úprav. Samozřejmě ji jde řezat, brousit i leštit, ale je to náročné, a ve výsledku i celkem nevzhledné (i v případě, že tvar je v pořádku). Třeba úprava povrchu i velmi jemným smirkem hmotu zmatní. Každopádně, pokud už pracujete s těmito hmotami, snažte se skulpting dotáhnout (v ohledu preciznosti povrchu) kam až to jde.


Polymery

  Polymery mají po vytvrzení nízkou pevnost. Jsou relativně křehké. Pokud jsou v silnější vrstvě, dají se celkem v pohodě řezat, v tenké vrstvě nanesené na pevný základ ale mohou při řezání praskat, drolit se. Proto je lepší díly, které mají být oddělené, už modelovat odděleně (více ve čtvrté kapitole) . Pokud jde o povrchovou úpravu, jsou celkem dobře brousitelné i vyhladitelné smirky i leštitelné různými leštícími kotoučky, rozhodně ale doporučuji vyhazovat polymery ještě před zapečením (viz příští kapitola). U polymerů rozhodně platí, že čím lepšího výsledku povrchové kvality dosáhneme před zapečením, tím lépe.


Něco nového : Hybridní skulpting

   Tohle není žádný odborný název, ten jsem vymyslel já a vztahuje se ke skulptingu, při němž použijeme směs epoxidového tmelu a polymerové hmoty.

   Kamarád a sochař Martin Grospietch používá směs ProCreate a Blendu. Od něj jsem se dozvěděl, že existuje tato možnost, při čemž do 30% podílu polymeru směs ztvrdne samovolně a není třeba zapékat výsledný skulpt. Na fórech je uváděna až hodnota 40% podílu polymerové hmoty. Při vyšších podílech je třeba zapéct. Zapéká se za stejných podmínek, jako samotná polymerová hmota.

   Abych nepopisoval něco, s čím nemám zkušenost, poctivě jsem tuto směs vyzkoušel, jen místo ProCreate jsem použil (mně nejbližší) Magic Sculp (MS). Polymery zastupoval Super Sculpey Medium Blend.

   Výsledek je opravdu vynikající. Hmota je perfektně modelovatelná od samého začátku DZ, přebírá v určité míře některé vlastnosti polymerů. Je sametová, nelepí se na nástroj, a přitom dobře přilne k podkladu. Při roztírání se trochu na okrajích třepí, při silném tlaku na větší vrstvu hmoty se trhá, ale to je lehce zvládnutelný problém.






    Při jemném modelování je hmota  bez problémů a případné trhliny jde snadno zapravit. Jinak je vynikající, drží hrany stejně jako polymery, a je pro modeling pevnější po vzoru epoxidu. V podstatě se dá říct, že v této směsi je MS lépe modelovatelný, než sám o sobě ve druhé polovině DS, která je dokonce o něco delší, než u samotného MS.Pokud jde o srovnání s polymery, váhal bych sice prohlásit tuto směs za lepší, než je třeba samotný Blend, pravda ale je, že je pevnější než třeba firm, a přitom má výtečnou přilnavost. Takže je pravda, že kdyby měla tato směs neomezenou DZ, hrdě by se mohla postavit těm nejlepším polymerům. I tak je však vynikající.

   Po ztuhnutí si tato směs zachovává lehounce pružný povrch, tato pružnost úplně nevymizí ani 24 hodinách. Pokud ovšem výslednou vrstvu zapečete, tato pružnost zcela zmizí.

   Po vytvrzení je směs dostatečně pevná (rozhodně pevnější, než polymery, ale přece jen je křehčí než samotný MS. Je to tak někde mezi).

   Rozhodně je možné doporučit tento postup minimálně k vyzkoušení. Sami už si najdete případný poměr, který vám bude vyhovovat. Pokusím se na toto téma udělat test, v němž bych vyzkoušel více poměrů na konkrétním skulptu, ale nebude to nejspíše hned.

   Omezení: pro tuto hybridní směs platí prakticky skoro totéž, co pro samotné epoxidy, snad jen s výjimkou modelovatelnosti, která je vynikající po celou dobu DZ. Hmota také není tak lepivá, přesto i zde je třeba dbát na čistotu nástroje. Stejně jako u ostatních hmot je dobré pracovat s navlhčeným modelářským nástrojem (viz dále).


Práce s nástroji s ohledem na rozdíly mezi druhy hmot


Epoxidy – Tvrdé i pružné

   Při práci s epoxidovými tmely udržujte nástroje pořád čisté. Po každém použití je pořádně otřete hadříkem a zbavte zbytků čerstvého tmelu. Občas tohle budete muset provádět několikrát v průběhu jediného úkonu. Zalepený nástroj komplikuje práci. Obzvláště v první fázi zpracovatelnosti, kdy je tmel hodně lepivý (u tvrdých epoxidů), není od věci používat vodu jako svého druhu separátor. Není ale dobré nástroj přímo namáčet, je lepší pořídit si např. kancelářskou houbičku na vlhčení prstů. Na (samozřejmě namočené) houbičce pak nástroj před použitím navlhčete jemným dotekem. Příliš mnoho vody není dobré, epoxidové tmely jsou totiž v podstatě ředitelné vodou, což sice pomáhá při jejich vyhlazování (více v příští kapitole) nebo jiných postupech, ale na druhé straně to pak komplikuje práci; když je nástroj příliš mokrý, tmel se zředí a začne se „mazat“.

   Jak pomalu tmel tuhne (asi tak ve druhé polovině doby zpracovatelnosti), zlepšují se jeho modelovací vlastnosti a ztrácí postupně lepivost. Pak už je většinou možné pracovat bez vody, i když i v této fázi voda pomáhá.

   Pružné epoxidy vodou ředitelné nejsou, ale voda (vlhkost) pomáhá při práci také, působí jako svého druhu separátor, takže se tmel na nástroj tolik nelepí. I v tomto případě doporučuji houbičku.


Polymery

   Polymery se na nástroje nijak zvlášť nelepí, dokonce i u Bees Putty to není nijak hrozné, přesto i u nich se mi osvědčilo vlhčení nástroje. Stejně jako u epoxidů udržujte nástroje čisté, což ale u polymerů není problém.


A teď trochu praxe…

   Abychom si ukázali rozdíly mezi časově neomezeným modelováním (polymer) a etapovým a vrstveným modelováním na tvrdý povrch (epoxidy), vytvoříme si spolu nohy ve vojenských jezdeckých botách a kalhotách (období napoleonských válek). Pro tento zkušební skulpt použiji základ figurky (zkušebního manekýna), na nějž budeme nanášet materiál. Na postupech si ukážeme zásadní rozdíl mezi modelováním bez časového limitu, který využijeme u polymerů, a modelováním v cyklech, které je nezbytné při práci s epoxidy, nebo se směsí epoxidu a čehokoli jiného. 


   Tento zobrazený postup NESLOUŽÍ k popisu konkrétních sochařských úkonů, ty přijdou až v plnohodnotných skulptorských kapitolách a budou specificky zaměřeny na způsob tvarování. V následujícím zkušebním skulptingu si jen zdůrazníme rozdíly mezi oběma  přístupy.


   Jako první vytvořím levou nohu z epoxidů. Prvním krokem je nanesení materiálu. Postupuji tak, jak jsme si výše popsali v kapitole o adhezi.V první fázi je na řadě bota.








   Když oříznu přebytečnou hmotu a vytvořím rozšíření v kotníku, vytlačím v ohybu kloubu koženou draperii a vytvaruji lem na horním okraji boty. Počkám na druhou polovinu doby zpracovatelnosti a nástrojem uhladím povrch (zubařskými hladítky, silikonovými štětci, apod.)






Pak, po ztvrdnutí boty, přichází druhá fáze -  nanesu hmotu na stehno...




   ..., uhladím ji...





   ..., a vytvořím tak základ kalhot.




   Začnu modelovat jejich draperii.





   Základ je hotov.






   Po dokončení vyčkám na druhou část DZ a nástroji vyhladím povrch.







   Třetí fází je lem na kalhotách, boku stehna. Vyválím tenký váleček a opatrně přimodeluji na bok stehna.







Okrájím přebytečný materiál, a tím proužek z obou stran přimáčknu k podkladu.








Tím je hotový skulpting jedné nohy z epoxidového tmelu Magic Sculp.Vyhlazení a povrchová úprava bude náplní příštího dílu.

Nyní je na řadě časově neomezený skulpting. Při něm začnu nanášet hmotu podle kapitoly o adhezi. Pokryji buď celou figurku, nebo jen její část. To je zcela na mně. Každopádně nejsem omezen časově, pracuji tedy po takových úsecích, které mi vyhovují.





   Polymery se v základním tvarování dobře vyhlazují navlhčenými prsty....






Když je základ nanesen, začnu modelovat. Asi bychom měli mít nějaký systém, jak postupovat, ale v podstatě můžeme modelovat jakkoli, i napřeskáčku.








   Nakonec přilepím tenounký polymerový váleček. Lehce jej přimáčknu k polymerovým kalhotám a upravím tvar na skladech draperie.









Tím je hotová i druhá noha z polymerové hmoty. Vyhlazení si opět necháme do příští kapitoly.









Jak je vidět, z obou hmot lze vytvořit totéž, jen přístup je u každého typu hmoty jiný.



Zjednodušené shrnutí

   Pro ty z vás, které unavují mé dlouhé elaboráty, je připraveno zkráceně a velmi zjednodušené shrnutí:



  • Pokud požadujete vysokou pevnost skulptu, pracujte raději se samotným tvrdým epoxidem (MS, Milliput). 
  • Pokud požadujete relativně pružný skulpt, používejte pružné epoxidy (Green Stuff, Pro Create).
  •  Pokud pracujete na složitých detailních a strukturovaných tvarech, pracujte s tvrdými epoxidy. Pokud chcete zlepšit vlastnosti těchto epoxidů, a přitom se smíříte s menší tvrdostí, využijte hybridní směs epoxidu a polymeru. Ideální je v tomto případě základ figurky modelovat z MS, a povrch pak ze směsi MS a polymeru. Případně můžete použít směs tvrdého a pružného epoxidu.
  •  Pokud požadujete luxus časově neomezené modelovatelnosti spojený s vynikajícími skulptorskými vlastnostmi hmoty, sáhněte po polymerech. 


Komplexní shrnutí

   Pro ty z vás, které toto téma zajímá více do hloubky, je tu poněkud delší, detailnější text.

   Skulpting jako takový je náročná dovednost, kterou si na jedné straně může osvojit prakticky každý (viz Prolog seriálu), ale přes to existuje mnoho znalostí a dovedností, které nám pomohou překonat různé obtížně řešitelné problémy u náročných projektů. Znalost možností materiálu, jeho chování v různých situacích, i vlastnosti případných směsí jsou rozhodně zásadní a mohou mnohdy poskytnout východisko i ve zdánlivě těžko řešitelné situaci. Já sám toto pravidlo zažívám na vlastní kůži poslední roky. Od té doby, co jsem schopen přizpůsobit se potřebám a volit různé materiály, jde mi práce mnohem lépe, než dříve. Možností máme dnes opravdu mnoho.

   Rozdílný přístup k různým hmotám je důležitý, každá hmota chce prostě to své. A já radím, naučte se pracovat se všemi hmotami. Nezůstávejte konzervativní a zkoušejte všechno. Je hodně pravděpodobné, že každá z možností a hmot vám může být k užitku. Ideálně mějte k dispozici všechny typy hmot a neváhejte materiály kombinovat. Každý skulptorský úkol promýšlejte i s ohledem na volbu nejvhodnějšího materiálu, jehož vlastnosti maximálně zohlední vaše potřeby. Používejte na konkrétní část figurky ten materiál (nebo směs materiálů), který se pro daný záměr hodí nejvíce. Když budete ve svém přístupu rigidní a budete trvat jen na použití jedné hmoty a jedné technologie, bude to stejné, jako byste se rozhodli jíst jen lžící. Jistě, jde to, ale vidlička a nůž se v případě některých jídel hodí nepoměrně víc. A proto se nevažte jen na jednu věc, na jednu hmotu, jednu technologii. Buďte tak všestranní a otevření jiným možnostem, jak to jen jde. Potom vás totiž jen máloco dokáže překvapit, zaskočit, nebo vyvést z míry.


Tvrdé Epoxidy

   Tvrdé epoxidy využijete nejlépe tam, kde je požadavek velké tvrdosti výsledného skulptu. Například, pokud budete vyrábět master model na zakázku pro firmu, která odlévá cínové figurky odstředivou technologií. Většinou firmy vytváří mezi-model tím, že originál zaformují a odlijí více kopii, které pak hromadně rozmístí do odstředivé formy. Tyto kopie se obvykle odlévají ze speciálních resinů plněných aluminiovým prachem, které vydrží teplotu i tlak vulkanizace (formy se lisují pod tlakem a při tom dochází k tepelné vulkanizaci). Některé firmy ale originální mastery pro získání mezi-modelů také formují lisováním, při tomto typu formování totiž na výsledném odlitku vzniká prakticky neviditelná dělící linie (minimálně u prvních desítek odlitků. Já vím dnes už pouze o dvou firmách, které to dělají, většina originální mastery formuje do jednodílné formy z měkkého silikonu, kterou pak rozřízne, i tak se ale může stát, že některý zákazník bude z tohoto důvodu trvat na pevném a tvrdém modelu. Pak rozhodně volte tvrdé epoxidy.

   Stejně tak je dobré použít tvrdé epoxidy, když je hotový skulpt už finálním výrobkem a vy už dopředu víte, že bude vystaven nějaké zátěži. Své by o tom mohli vědět Ti, kteří svým synům vymodelovali vojáčky, aby následně sklízely ulámané ruce a nohy. Drátěný základ a pevný epoxid do značné míry sníží podobná rizika.

   Pokud před sebou máte hodně složitý skulpt, například Fantasy válečníka v hodně zdobné a členité zbroji, i zde je lepší využít tvrdé epoxidy, ovšem ideálně ve směsi s jinou hmotou, která vylepší jejich modelovací vlastnosti (viz dále)

Pružné Epoxidy

   Pružné hmoty použijte (na celý skulpt) v případě, že potřebujete, aby výsledný skulpt pružil. Osobně mne nenapadá žádný zásadní důvod, proč něco takového chtít, snad s výjimkou použití na nějakou hrací figurku pro větší děti. Tento tmel se totiž opravdu neláme a pruží. Samozřejmě i on má svůj bod lomu, ale ten je dál, než u tvrdých epoxidů.

   Vhodný může být ke specifickým úkonům. Už jsme si řekli, že může být vyválen do tenounkých nitek pro potřeby výroby koňských žíní nebo vlasů (třeba úžasná práce Jéremyho Bonamanta Téboula zde), v kombinaci s tvrdými epoxidy nebo polymery (viz dále) se může hodit k jemným detailům, atd.


Polymerové hmoty

   Polymery jsou velmi univerzální a můžete je použít skoro na všechno. Některé věci bude vždy nutné nebo přinejmenším rozumnější dělat z epoxidů, ale i tak má polymer velkou šíři použití napříč spektrem skulptorských postupů. Pokud to je možné, doporučuji použít ho všude tam, kde to podmínky dovolují. Jen v případě, že použití jiného materiálu vám poskytne výhodu, ušetří čas, nebo obojí, využijte jiný materiál. Vždy ale mějte na paměti, že polymeru jsou po vytvrzení relativně křehké, obzvláště v tenké vrstvě nanesené na pevný základ. Pokud potřebujete opravdu pevný model, raději sáhněte po tvrdých epoxidech. Jinak se polymerům opravdu vyrovná jen málo co.


Směsi hmot

   Pro dosažení lepších modelovacích vlastností je možné hmoty mezi sebou mísit. Můžete použít směs tvrdých epoxidů, můžete mixovat pružné epoxidy, můžete tyto dva druhy epoxidů mixovat i mezi sebou navzájem. Můžete mezi sebou míchat i různé typy polymerů (více v našem velkém testu polymerových hmot).Vždy je potřeba vyzkoušet, jaké má ta která směs vlastnosti. Já mám dobré zkušenosti se směsí 30% ProCreate 70% MS, kterou používám na detaily. ProCreate v této směsi zlepšuje vlastnosti MS, způsobuje, že je modelovatelný po celou dobu DZ, i když tuto dobu o něco zkracuje. Vždy si ale směs nejdříve vyzkoušejte.

   Směsi používejte především tam, kde potřebujete dosáhnout velké detailnosti povrchu, nebo když je model složen z mnoha detailních a složitých vrstev. Složité fantasy zbroje mohou být dobrým příkladem. V tom případě modelujte postupně a po vytvrzení jedné vrstvy modelujte další.


Hybridní směsi hmot

Jak jsme si už výše řekli, je možné mezi sebou mísit i epoxidy a Polymery. Mnoho zkušeností s tím zatím nemám, ale provedl jsem poctivou zkoušku a zdá se, že vlastnosti takto namíchaných hmot jsou ještě lepší, než směsi stejných typů hmot. Prý dokonce velmi výrazně zlepšují vlastnosti právě pružných epoxidů. Rozhodně tyto směsi budu také používat, především u projektu Realms of Kenakarra Rose, který co nevidět znovu odstartuje, a kde mne čeká opravdu mnoho komplikovaných skulptů. Tyhle hybridní směsi, jak se nyní ukazuje, budou výborným pomocníkem.


Dodatek : Použití Silikonu ChN-KS

    V minulé kapitole jsem vám slíbil více informací o levném silikonu ChN-KS. Někteří z vás možná se silikony mají své zkušenosti, pro jiné je to španělská vesnice. Mnoho lidí zabývajících se v ČR modelařinou v té či oné podobě má zkušenosti s českým Lukoprenem. Je to zástupce stejného druhu materiálu, ale jak už jsem podotknul, hodí se jen pro některé věci, a pokud jde o figurky a jejich případné odlévání z polyuretanů (resinů) se prostě nehodí, nebo přinejmenším není tak dobrý, jako jiné značky světových výrobců.

   Já vám v minulé části doporučil vcelku levný silikon, který se dá pořídit skoro za cenu lukoprenu. Přitom disponuje vlastnostmi, které se naprosto vyrovnají dražším výrobkům firmy Wacker nebo Axson. Tyto společnosti dodávají špičkové silikony, ale ChN-KS mne nadchnul cenou, přičemž formy z něj jsou naprosto perfektní a vydrží dokonce větší množství licích cyklů při odlévání Polyuretanu (resinu), než je obvykle u silikonů proklamováno, a to až o 30% více, aniž by povrch licí dutiny nějak zásadně degradoval (degradace povrchu dutiny je důsledek chemických reakcí při vytvrzování resinu). Do CHn-KS se dá opakovaně odlévat dokonce beton, který je chemicky velmi agresivní.

   Tento silikon má podle mého jedinou nevýhodu, a tou je doba zpracovatelnosti, která je relativně krátká, a to asi 30 minut. Zdánlivě je to dost, ale silikonová pasta je natolik hustá, že jakákoli manipulace, která má předejít zanesení bublinek do budoucího odlitku (formy) je komplikovaná. Pokud máte vývěvu, vše je v pořádku a tahle nevýhoda padá. Pokud ale vývěvu nemáte, budete muset při výrobě formy postupovat po částech. Obvykle se tyto husté silikony nalévají extrémně tenkým pramínkem z velké výšky alespoň jednoho metru do rohu ohrádky formy. V tenkém pramínku se rozruší bublinky a při dopadu a pomalém hromadění a rozlévání silikonu do stran se už žádné bublinky netvoří.

   Tento silikon je ale tak hustý a tuhne tak rychle, že obzvláště větší formy se tímto způsobem nestačí naplnit. Budete muset postupovat po částech, vždy rozmíchat jen menší množství, nalít do formy, a tak to opakovat několikrát, dokud formu nenaplníte. Nebo použijete štětečkovou metodu. V první etapě si přichystáte pouze menší množství silikonu. Vezmete štětec, který svojí velikostí odpovídá formovanému modelu, tj. je dostatečně malý, abyste jím mohly natírat i menší plochy a detaily, a přitom dostatečně velký, abyste natřeli najednou větší plochu. To lze odhadnout. Na model figurky ve velikosti 54 mm volte plochý štětec o šířce 5mm. A především volte štětec s tvrdými, silnými chlupy. Silikon je hustý a proto potřebujete mít pevnou plochu štětce.

   Štětcem pak natřete celý povrch modelu, při tom dbejte, abyste silikon zanesli i do nejjemnějších detailů, proto tu máme ten štětec, Vtírejte jím silikon do všech záhybů a tím budete současně vytlačovat vzduch ven. Jde o to, aby kolem modelu byla vrstva minimálně 2 mm bez bublinek. Pokud to stihnete, natřete i druhou vrstvu, stékající silikon nahrnujte zpět na model. Během dvaceti minut silikon začne tuhnout a po třiceti minutách už nelze pokračovat, končí jeho DZ (doba zpracovatelnosti). Pak rozmíchejte další várku silikonu, tentokráte už v množství potřebném pro celou formu a natřený model jím pak zalijte. Nalévejte v co nejtenčím pramínku, jak jen to hustota silikonu dovolí a lijte do rohu vznikající formy.

   Tohle bylo info spíše pro ty, kteří, už nějaké zkušenosti mají. Pro začátečníky připravuji dva detailní sbs články o výrobě forem (vícedílná a jednodílná forma), které postupně vyjdou na webu o animaci - www.animuj.cz. Pro zájemce z vašich řad zde na Lopeeho blogu umístím upozornění a odkaz. V těchto článcích se i úplní začátečníci dozvědí, jak si vyrobit formu ze silikonu.



   To je k dnešní části už všechno. Zase jeden vyčerpávající díl je za námi, a před námi poslední část třetí kapitoly o vyhlazování a konečné povrchové úpravě skulptů.

   Mějte se všichni fajn a těším se na páteční setkání s vámi u třetího dílu Piety, který bude věnován zabíjení miláčků (tedy opravám a úpravám základu), no a příští týden se sejdeme u poslední části třetí kapitoly věnované vyhlazování skulptů a konečné povrchové úpravě.



   A protože mezi vámi se mohou ukrývat i fakt rychlí a ukrutně dobří sochaři, já jdu pro jistotu zkontrolovat, jestli mi na zádech nerostou motýlí křídla :).



   Cheers Borek

Příště tedy přijde kapitola o vyhlazování, v níž budeme pokračovat v povídání o odlišném přístupu v rámci použití  různých typů modelovacích hmot.

2 komentáře:

  1. Dík moc za další super díl. Ty hybridní směsi vypadají dobře. Ani mě nenapadlo, že bych to mohl zkusit smíchat. A určitě to zkusím - teď když vím, že směs nevybuchne. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě to taky nenapadlo:). Vybuchla mi jen jednou, a následky nebyly fatální :D

      Vymazat