Vlasta & Vlasta

Byť jsem o nich mluvil jako o babičkách, tak nemohu vyloučit, že to je babička s dědečkem, případně jen nějaký kolemjdoucí a babička.... Ať je to jakkoli, tak malování těchto dvou figurek mě vysloveně těší. Chci je namalovat v takovém komiksovém duchu. Prostě nebrat je příliš vážně, protože již to samotné téma je poměrně hodně morbidní. Jenže jak jinak si odpovědět na otázku, co dělají příšery a postavy z nočních můr a všelijakých pověstí, když je právě nehoní bájný rek a prostě si jen chystají něco na zub?

I když mi chybí ještě klícka s úlovky a sníh, tak myslím, že již svou představu ukázat mohu.

Připomínám jen, že autorem figurek je Polaris Minor, Saša Bilibov aka hell_knight.

 PS: Vlasta je odkaz na hru 'Záskok' od Járy Cimrmana. ;-)

Bob Ross

Pro mne vlastně legenda. Ani snad ne proto, že by maloval nějaká legendární umělecká díla, ale jednoduše proto, že k malování měl takový přístup, že věřil, že každý dokáže malovat. O malování figurek a sculptingu to platí také. Určitě, ne?

Rytíř - štít

Jediné, co u štítu ještě chci dodělat, je jeho větší zašpinění. Ale nijak moc. Musím se přiznat, že jsem ho udělal dost - alespoň doufám - poškozený. Shodou okolností to bylo tak, že jsem již přilepil rytíři na záda a pak jsem si začal prohlížet, co je nového na mým oblíbených blozích. 

Lehce mi poklesla spodní čelist, když jsem si prohlížel špičkově namalovaný štít na blogu Twisted Brushes. Trhat již přilepený štít se mi nechtělo - má-li upadnout, upadne, já mu pomáhat nebudu - tak jsem na něj alespoň přidal další poškození a žlutý kříž jsem více 'oloupal'.  

Ještě tedy chybí ten prach. Ten udělám pomocí pigmentů. Již teď ale vím, že tomu, co předvedla Marta, se to při mé nejlepší vůli nevyrovná.  Jenže na druhou stranu není ani trochu škoda, když mě porazí někdo, kdo je prostě lepší, ne? ;-)

Držák na malování figurek - pohled shora

Opomenul jsem sem ještě dát fotografii, jak to vypadá shora. Také bych rád přidal zkušenosti, které jsem získal při malování rytíře ze třináctého století - 54 mm. Fotky jsou teď všude kolem. Tam jsem do jedné nohy vlepil dostatečně dlouhý drát - přečníval v délce asi 5 cm. A právě pomocí tohoto drátu jsem figurku 'zapíchl' do špalíku. kde jsem měl dopředu vyvrtáno několik děr. Jde o to, že jsem si pak vybral tu, která se mi hodila nejlépe. Tedy aby figurka nebyla nijak blízko u palce, resp. dalších prstů.

Druhou nohu figurky jsem pak zatlačil do lepící hmoty. Kdykoli jsem potřeboval, snadno jsem figurku vytáhl ven. To se však nedělo nijak často. Vlastně až když jsem ji chtěl přilepit na podstavec. 

Figurkou lze velmi snadno manipulovat a během celého malování ve své podstatě není třeba se jí dotknout. Pokud je vlepený drát dostatečně dlouhý a nezapomenuli jsme na lepící gumu, figurku můžeme s klidem otočit během malování vzhůru nohama (to ale každý vyzkoušejte opravdu sami). Pokud s ní nebudeme klepat jako s cukřenkou, nevypadne. 

V případě, že by drátěné smyčky překážely, tak je lze jednak vyndat (nejsou vlepené), ale bohatě stačí je ohnout tak, abychom se k figurce dostali štětcem. Pokud však figurku dobře na špalík umístíme, nebude to potřeba.

Rytíř - skoro hotovo

Podle všeho to vypadá, že je figurka již skoro hotová. Zbývá jen domodelovat kříž na podstavec. Co se štítu na zádech týká, tak ten jsem nakonec nechal v původním stavu. Místo abych ho začal přemalovávat, jsem si řekl, že ho udělám dost opotřebený. Protože však není zcela zničený, tak si ho ryytíř stále ponechává. Konečně i v Evropě se nejen ve třináctém století takřka neustále válčilo a výzbroj byla potřeba.

Je čas splnit plán...

Držák nejen na malování figurek

Držák nabízený na Massive Voodoo

Minulý měsíc byl na blogu Massive Voodoo publikován článek o šikovném nástroji, který velmi ulehčí práci při malování. Za dvanáct euro zde nabízejí nástroj, který usnadní malování figurek. Přemýšlel jsem o tom, že bych si koupil. Jenže prý je beznadějně vyprodaný. Takže jsem měl smůlu. Protože se mi ale nechtělo čekat, tak jsem začal přemýšlet, že bych si nějaký podobný držák vyrobil. Nechtělo se mi ho však přímo okopírovat, navíc jsem měl pocit, že bych potřeboval něco přeci jen jiného.

Z prodávaného blogu jsem totiž získal ten dojem, že tento držák je určí výhradně pro malování figurky na stole. Napíšu-li to tedy jinak, tak je potřeba pevná plocha stolu.  Dobře. Jenže pokud si vzpomenete na jeden ze starších příspěvků, kde jsem si pochvaloval 'stoleček na kolena', pro dávaný pod názvem Paint Station. Ten si pochvaluji stále. Jenže tak nějak z principu není určený pro položení na stůl, ale na kolena. Takže kdybych měl držák na malování figurek, který musí být na desce stolu, tak by mi právě onen Paint Station byl k ničemu. Jenže co tedy s tím? Pant Stationu jsem se rozhodně vzdát nechtěl. Došel jsem tedy k závěru, že změnit budu muset právě onen - v té chvíli ještě neexistující - držák na malování figurek.

Vzpomenul jsem si na mobilní telefon. Respektive na to, jak se mobilní telefon drží v ruce. Zejména klasický mobilní přístroj s klávesnicí. Ten nejde držet jinak, než jak ho držíme. A právě tam jsem se inspiroval. 

Také jsem si vzpomenul na fotografii známého sculptora Michaela Perryho (dvojče Alana Perryho; oba jsou ve světě figurek známí i jako Perry Twins; sculptoři nejen ve firmě GW), který nešťastnou náhodou v roce 1996 přišel o předloktí pravé ruky a naučil se modelovat tak, že nástroje drží v levé ruce a na pravé ruce má vyrobenou umělou paži. Vlastně jakési kleště, či jak bych to popsal. Nevím, zda je levák a měl situaci proto jednodušší... o  tom psát nechci. Navíc patří mezi mé velké oblíbence, takže bych se do toho pak určitě zamotal. To hlavní ale je, že při malování figurek používá každý (někdo výhradně) jen tu svou šikovnější ruku. Já levou rukou maluji jen když nemám zbytí. Jinak jsem pravák a maluji pravou rukou. 

Právě na to jsem myslel, když jsem uvažoval nad tím, jak by nějaký ten držák vypadat měl. Tedy něco, co bych držel v levé ruce, to něco by nějak drželo malovanou figurku, nemusel bych to pokládat na stůl a zároveň by to nějak ještě zabránilo tomu, abych si prsty levé ruky na rozmalovanou ruku nechtěně sáhl. Ono i v případě akrylu platí, že nezasychá hned. Jakýkoli nechtěný dotek by pak znamenal zničení celé práce.

Když jsem si ujasnil, co chci, stačil mi jen kousek tvrdého drátu (nesmí se ohnout pod malým tlakem) a kousek rozlámané násady od lopaty, ze které odřízneme takový špalík, který by se nám vešel do dlaně. Násada rozlámaná být samozřejmě nemusí, ani od lopaty, ale jde zkrátka o to, aby se nám špalík vešel do dlaně a pokud někdo přijde na to, proč řezat násadu, která není zlomená, tak ať si ji rozřeže. Zvýší si tím však náklady.

Pak je již vše jen otázkou chvilky. Do špalíku vyvrtáme dvě a dvě díry, do kterých umístíme drát vhodné délky. Záměrně nepíši, jak dlouhý by měl být. Jde totiž o to, aby si každý udělal držák pro svou vlastní ruku. Raději pro přikládám i fotografii, kde můžete vidět, jak vypadá držák 'navlečený' na ruku. Opravdu navlečený. Pod kratší drátěnou smyčkou totiž provlékneme prostředníček levé ruky. Držák by měl pak na ruce držet. Pokud ne, stačí jemně přihnout drátěnou smyčku. Ne však nijak moc, abychom si prst nezaškrtili. Přeci jen budeme malovat možná i několik hodin a musíme myslet i na své vlastní pohodlí. Spodek špalíku si položíme na pokrčený malíček a palcem pak - opět lehce - přimáčkneme delší drátěnou smyčku. Prsteníček volně obtočíme kolem špalíku. Ukazováček si opřeme o vystouplý oblouk menší smyčky. Pokud si ho nevykloubíme, jinak to ani nejde. 

Je mi jasné, že z popis to byl poměrně obsáhlý, ovšem samotná realizace je jednoduchá. Samotné smyčky jsem do špalíku nelepil, jen silou vmáčkl. Dřevo je totiž poměrně měkké a díky tomu mohu v případě potřeby drát vyjmout. Do horní plchy špalíčku jsem pak vyvrtal několik hlubších děr tak, abych do nich mohl vetknout kolíček (kousek drátu, párátka), který jsem předtím vlepil do nohy figurky. Tedy na obrázku to tak je. Pro větší zajištění jsem ještě pod figurku přidal kousek lepící hmoty Pritt Fix-it (Blu-Tack apod.), která zamezí nechtěnému pohybu figurky do stran. 

Tento držák je dobrý v tom, že cena jeho pořízení může být i nulová, navíc opravdu funguje. Dá se použít nejen pro malování, ale například i pro sculpting. Za jeho hlavní výhodu však považuji to, že si ho každý může udělat přesně podle svých potřeb. Ostatně jak rád říkám, zkuste to sami.

Rytíř - podstavec

Několikrát jsem viděl figurku na podstavci, na kterém byla vedle figurky i bříza. Nevím proč, ale tento strom se mi vždy líbil a chtěl jsem si ho postavit jako model na nějaký podstavec. 

Pravě na to jsem si vzpomněl, když jsem přemýšlel, jaký podstavec pro figurku zvolit. Určitě jsem nechtěl žádný sníh, písek, případně opadané listí. Jednak je to velmi časté, navíc jsem chtěl k figurce něco, co by figurku jednak zvýraznilo, ale také se k ní i hodilo. 

Jelikož figurka představuje francouzského rytíře ze třináctého století, tak jsem si nakonec vybral rozkvetlou louku. Samozřejmostí pak bylo, že na louce musela být i ta bříza. Jen nějaký slabý kmínek. Nechtěl jsem, aby figurku přebila, navíc jsem musel počítat s tím, že podstavec je relativně malý. Právě na figurku 54 mm.

Na podstavec jsem nejprve v jeho horní části nalepil žlutou Tamiya pásku. Díky této pásce mohu na podstavec během malování bez obav sáhnout, navíc vím, že tuto pásku pak bez obav budu moci odlepit, aniž by na něm byly jakékoli stopy.

Na podstavec jsem pak přilepil sekundovým lepidlem podstavec, který byl součástí figurky. Zbytek jsem domodeloval pomocí dvousložkového tmelu tak, abych získal rovinu. Pak jsem na takto upravený povrch podstavce nalepil disperzním lepidlem písek pro křečky. Disperzní lepidlo lze použít i když ho nanášíme na kov (to je právě ten podstavec z balení figurky). Protože lepidlo nic jiného než jen písek nedrží, navíc jím zaplavíme celý povrch, není třeba se obávat toho, že by se časem kusy takto přilepených částí podstavce odloupaly. Samotný písek je dostatečně jemný, takže je u figurek 54 mm 'v měřítku'. Protože jsem věděl, že budu podstavec dále hustě osazovat modelovou trávou, tak jsem na něj nelepil kameny, případně kusy dřeva apod.. To si nechám na příště. 

 

Místo toho jsem povrch - nyní již dostatečně zaschlý - nabarvil směsí hnědé a černo-šedé barvy. Ačkoli jsem počítal s tím, že díky trsům trávy nebude samotný povrch vidět, je dobré podstavec barevně upravit, protože pokud by se stalo, že by přeci jen byl kus nenabarveného povrchu vidět, nemusela by být oprava takového místa již dost dobře možná.

Jakmile barva zaschla, nalepil jsem na podstavec kousek suché větvičky, kterou jsem pak obarvil černě, následně celou bíle a nakonec jsem štětcem 2/0 namaloval černou kůru břízy. Místa, která se mi nelíbila, jsem pak opravil ještě silně naředěnou bílou. 

Pak jsem přilepil vystřižené trsy z 'Řepkového pole kvetoucího' od firmy Polák (na fotografii, kde je zachycena figurka z pravé strany, můžete vidět, že foliáž je přilepena na papírovou podložku, již jsem toto místo zakryl dalším drnem trávy) a následně jsem na podstavec dolepil další různé (!) drny trávy. Je to proto, že barva nebude působit jednolitě, ale snadněji tak dosáhneme iluze jednotlivých rostlinek trávy. Podle mého není pak ani třeba trávník stínovat pomocí stříkací pistole. Přijde mi to zbytečné.  

Přemýšlím však nad tím, že bych na břízu přilepil ještě jednu, dvě větve s laserem vyřezanými listy břízy. To ještě uvidím.

FIMO DVD 12 návodů krok za krokem

Chtěli jste vždycky vyzkoušet FIMO, ale nevěděli jste, jak na to? ... Tak přesně tuto větu najdeme na obalu nového 'FIMO Workshop 1. aneb FIMO DVD 12 návodů krok za krokem'. Toto DVD bych doporučil všem, kdo se jednak s nějakou tou polymerovou hmotou chtějí seznámit, případně z ní již někdy něco tvořili. Na DVD (73 minut) nalezneme celkem dvanáct návodů zpracovaných 'krok za krokem'. Čeština sice mezi celkem osmi jazyky chybí, jenže věřte, že znalost cizího jazyka není ani trochu potřeba. Co slečna na videu říká, to při práci s hmotou FIMO i názorně předvádí. A díky tomu, že jsou videa kvalitně natočena, dobře jsou vidět i další nástroje, které využívá - tedy váleček na vyválení hmoty, strojek na hmotu, formy.... 

Pokud však nic z toho nemáte, vůbec nic se neděje. Myslím, že je opravdu dobré přitáhnout k práci s FIMEM i další členy rodiny, přátele. Jde totiž o to, že když ti by FIMO používali, tak je více než pravděpodobné, že jim nějaká přebytečná hmota zbude. Tu zase můžeme využít my při modelování. Nejlépe se totiž opravdu pracuje s hmotou Super Sculpey smíchanou právě s FIMEM.

Závěr

Všechny projekty na DVD se týkají projektů, které budou určitě bavit děti a jejich maminky. DVD by však rozhodně neměli minout ani ti, kteří by rádi viděli, jak se s polymerovou hmotou pracuje. Nejlepší jsem si nechal na konec: DVD jsem koupil za 83,- Kč v obchodě s výtvarnými potřebami. Rozhodně platí, že za málo peněz hodně muziky. Navíc je pravděpodobné, že se otázka: 'Kam to zase jdeš?', když máte namířeno na obhlídku novinek v modelářských prodejnách, změní na 'Už jsi tam byl?'. Nu a to se dá jednoznačně považovat za velký úspěch, ne? ;-)

3D sculpting

Ve 42. čísle časopisu Figure International je mimo jiné velmi zajímavý článek o 3D sculptingu. Jeho autor Jaoquín Palacios na figurce 'Kurt Neumann' z řady Dark Nova poměrně názorně vysvětluje, že vytvořit námět celé figurky v počítači není zase až tak složité. Tedy z jeho pohledu. Stačí figurku navrhnout, vytisknout a podle tohoto masteru nechat zhotovit formy. Zajímavé také je, že celá řada těchto figurek je právě vyrobena metodou 3D sculptingu.

 Původně jsem si říkal, že 3D sculpting bude znamenat konec sculptingu jak ho známe dnes. Na každý pád by bylo fajn mít doma kvalitní 3D tiskárnu a každý víkend si vytisknout alespoň jednu figurku. Možná to tak jednou bude, ale abych se přiznal, tak si to nemyslím.

Stejně jako nástup digitální fotografie neznamenal, že dobré fotky bude dělat každý, nebude podle mého ani 3D sculpting znamenat, že najednou každý zahodí všechny své tmely a hmoty a začne sculptit na počítačích. 

Jednak tomu v cestě stále stojí nedostupnost kvalitních (pro potřeby figurek, tedy jemných detailů) je kvalitní tiskárna opravdu potřeba. Nesmíme zapomenout ani na to, že je potřeba mít alespoň základní znalosti o sculptingu figurek. 

Velkou výhodou je - již nyní - dostupnost potřebných programů Například v článku uvedený program zBrush je k dispozici zdarma po dobu třiceti dní. To na vyzkoušení alespoň jeho základních funkcí rozhodně stačí. Protože jsem si ho dnes nainstaloval, nevím, jak se bude chovat po uplynutí těchto třiceti dnů. Zda se zablokuje zcela, či jen některé své funkce jako například ukládání... Jeho cena je stále vysoká na to, abych si ho kupoval. Určitě je ale zábava si ho vyzkoušet. 

Byť se jedná o 3D program, které jsou obecně známy tím, že jsou složité na ovládání (to není výtka, jen konstatování skutečnosti), tak tento program je opravdu jednoduchý. Nejen, že nabízí již předvytvořené projekty, ale je i poměrně nenáročný. Dost na to, že jsem ho v pohodě rozběhl na svém obstarožním stolním PC s WinXP.

 

Protože nevím o nikom, kdo má možnost kvalitního 3D tisku, program si opravdu pořizovat nebudu, jedná se ovšem o opravdu zajímavou věc. Nemyslím, že je to nějaká revoluce, ale evoluce jistě. Navíc tvárnou hmotu v rukou nenahradí.

Jak říkám, zkuste si ho sami, uvidíte. Velkou výhodou je, že ihned vidíte, co jste vytvořili - což tedy při práci s hmotou také - ovšem vrátit změny je otázkou jednoho kliknutí. Stejně jako to, že si nemusíte hlídat geometrii, protože tu za vás hlídá počítač. 

Rytíř - heraldika

Před samotným malování rytíře ze třináctého století jsem se poměrně dlouho rozhodoval, jak ho vlastně namalovat. Na samotné krabičce je figurka namalována jako templář ze třináctého století. Jenže figurek křižáků je tolik, že jsem chtěl něco jiného. Snad ne tak obvyklého, chtělo by se říci. 

Jako námět jsem si proto vybral barvy pánů z jihofrancouzského Tolouse. Tedy žlutý kříž na sytě červeném pozadí. Poměrně jednoduchá záležitost. V porovnání třeba s anglickým erbem, jaký používal Eduard III. Anglický, v bitvě u Kresčaku. Malování tohoto erbu mi přijde jako masochistický zážitek. Ale podle Dakana bych se toho neměl bát a měl bych to zkusit. No dobře, ačkoli mám o tom jisté pochybnosti.

Abych tedy nějak začal, vybral jsem si právě něco jednoduššího, což tedy výše zmíněný erb je. Musím se přiznat, že jsem si až tak moc hlavu nelámal a zvolil jsem na figurku jednoduché zbarvení.  Tedy jen ten žlutý kříž v červeném poli. To mi přeci jen přišlo jednodušší. Navíc jsem nalezl jen jeden obrázek, kde je iluminace jízdního bojovníka právě v těchto barvách.

Jedná se o tzv. pisánský kříž. Tedy ve své podstatě o 'řecký kříž'. Tedy kříž, který má stejná všechna čtyři ramena. Píši o tom hlavně proto, že podobnost žlutého kříže a kříže řeckého není až ta náhodná. Z jihu Evropy, konkrétně z Řecka se začalo do Evropy šířit tzv. katarské hnutí. Toto církevní učení nabádalo k ryzosti a čistotě myšlenek, ke střídmosti... Z počátku bylo toto myšlení oficiální církví tolerováno, ovšem nakonec - jak jinak - byla vyhlášena - jak bylo v té době také v oblibě - křížová výprava proti katarům. Hnutí bylo více než brutálně potlačeno. Katařané sice zcela nezanikli, ale stali se bezvýznamnou hrstkou věřících v Evropě. Tedy nejen do Jeruzaléma podnikali tehdejší křesťané křížové výpravy. Bez zajímavsti také není jednak to, že jistá Johanka z Arku chtěla o nějaký ten rok později zakročit proti jiným katarům v srdci Evropy. Ti si říkali husité a v češtině dalo slovo 'katar' vzniknou slovu kacíř...

To jsem původně nevěděl, když jsem si vybral takové zbarvení rytíře, jaké jsem si vybral. Na druhou stranu o to lepší budu mít pocit, když budu mít v poličce figurku, která sice představuje francouzského rytíře z první poloviny třináctého století, ovšem nepřímo je to vlastně stejný 'kacíř' jako čeští husité.

Já začal s malbou tak, že jsem nejprve namaloval obličej figurky.  Pak jsem pomocí červených barev Andrea ze setu 'Red Paint Set' namaloval základ červené jak na štítu figurky, tak i na figurce samotné. 

Vlastní malbu jsem začal ovšem tak, že jsem si nejprve namaloval onen rovnoramenný kříž, jehož konce jsem zašpičatěl. Pak jsem tmavou žlutou namaloval katarský kříž, který jsem orámoval červenou. Po zaschnutí červené jsem ještě udělal dvanáct teček tupým  párátkem (kvůli pravidelnosti a tvaru) - na každou špičku kříže jednu. Ztmavení štítu, který má rytíř nést na zádech, jsem pak provedl silně naředěnou černou barvou. 

Mám tak hotový základ a mohu se pustit do zvýrazňování obou křížů. U kříže na štítu pravděpodobně celý štít přestříkám stříkací pistolí červenou barvou tak, abych zjemnil přechody mezi žlutým křížem a červeným pozadím. Kříž poté opět zvýrazním odstíny žluté. Ale o tom zase příště.

Historická věrnost celé figurky asi nebude oněch pověstných 100%, ovšem na druhou stranu proto ani figurky nemaluji. Je to koníček a věřím, že stejný přístup máte ke svému koníčku i vy...

Něco na léto... ;-)

Hobit

Tak nevím, jestli až co Hobita uvidím a budu se vracet z kina, budu jiný, než když jsem tam šel. Určitě se ale na film těším a doufám, že se ho ve zdraví dočkám. Zatím jen trailer.

Obrazem aneb Co je na stole

Abych zachoval alespoň trochu pravidelnosti přidávání příspěvků, tak jsem se uchýlil v těchto velkých vedrech, kdy se mi nějak moc nechce psát nic nového, k jakémusi fotoblogu. Abyste neřekli, že nic nedělám a že je tu na blogu mrtvo jako na poledním slunečním žáru: aktuálně 43°C... Slovní popis přidám někdy příště.

Ze života jednoho figurkáře 4.

Copak bude k obědu?

Také jste zvědaví, co nám Jirka a Babča uvařili? Nebo Jířa a Babča uvařily? Pořád v tom nemám jasno. Ale v kotli to již začíná bublat...

Ze života jednoho figurkáře 3.

Podstavce z odpadu - povrchová úprava - část druhá

Jediné, nač se mi hodí Actimel, je ...

Dalším způsobem, jak upravuji podstavce, je nalepení jemného písku. To je dobré zvláště ve chvíli, kdy je podstavec z takové hmoty, na které by barva nedržela. 

.... že jde snadno změnit lahvičku ve sloup.

Důležité je, aby na podstavci již byla nalepená vrstva papíru. Po jejím proschnutí - lepidlo nemusí být zcela zaschlé, ale je důležité, aby se papír nelepil na ruku při dotyku. Pak by se totiž trhal. 

Postupujeme tak, že na papír naneseme vrstvu disperzního lepidla a následně pak písek. To můžeme opakovat, kolikrát jen chceme. Platí, že čím více vrstev použijeme, tím více se tvar objektu začíná měnit. Můžeme tak vytvořit třeba i potopené předměty apod.. To již záleží jen na nás. 

 Ať se již rozhodneme jakkoli, tak je důležité na samotný závěr poslední vrstvu písku (případně materiálu, který používáme) zafixovat napuštěním velmi řídkého lepidla. Já používám Scenic Cement. Ovšem pokud silně naředíme jiné disperzní lepidlo, výsledek bude podobný. Ne tedy stejný, ale svůj účel splní. 

Podobný postup používám i pokud dělám povrch podstavců pod figurky. Po zaschnutí lepidla působí mnohem lépe, něž když jen na lepidlo písek nasypeme a pak ho obarvíme. Ostatně zkuste to sami, uvidíte.

Pokud si někdo chce jen vyrobit nějaký dekorativní předmět, ne figurku, může popsaný způsob použít také.  Možná bude překvapen, jak neotřele bude vypadat.

Bezprostředně po zalití nalepeného písku lepidlem - dokladem budiž bublinka lepidla Scenic Cement, která vzápětí praskla :-).

Medúza.04072012

Zajímavé byly reakce některých diváků. Nevím však jak u jiných, ale důležité je mít nějakou vizi, dejme tomu podklad, tedy něco, k čemu se chci přiblížit. Navíc mi přijde důležité i ukázat směr, kudy cesta nevede... Pokud ano, tak tady je na ní můj další krok.

Poněkud zvláštní mi přijde, že i když se tím netajíte, tak vám stejně někdo vyčte to, co opravdu vynechat nejde ;-).