Translucent Liquid Sculpey - úvod

Přípravek Translucent Liquid (TL) od Sculpey se skrývá v na první pohled nenápadné lahvičce z neprůhledného bílého plastu s černým víčkem které je upraveno tak, abychom z lahvičky snadno dostali samotný TL. Ten se svou konzistencí nejvíce blíží tekutému medu. Je bez zápachu, bílým zabarvením připomíná disperzní lepidlo. Je však nelepivý, na dotek trošku mazlavý. Malým dětem do rukou nepatří.

V samém počátku jsem si říkal, že přiblížit TL nebude nijak složité. Spíše jsem přemýšlel nad tím, jak co nejlépe popsat své praktické zkušenosti. Jenže nebylo by hezké, kdybych popis TL odbyl krátkým článkem. Jedná se totiž o produkt, který má mnoho možností. Opravdu hodně. Přijde mi, že každý si vymyslí nejlepší způsob, jak TL využít. Pomocí TL můžeme totiž vytvářet vlastní (zapékací) barvy na sklo, průsvitné fólie, otisky fotografií, kreseb, může do něj přidávat olejové barvy, pigmenty… Možností je opravdu mnoho. Já se v následujícím nepravidelné seriálu zaměřím na to, jak využít TL v modelařině a zejména pak figurkařině. I tak objevování dalšího využití TL bude na každém.

Co to tedy Transer Liquid vlastně je?

Základní fyzické vlastnosti jsem již popsal. Jenže tyto vlastnosti se dramaticky změní, pokud TL zapečeme. Vlastní zapékání je velmi podobné zapékání polymerových hmot Sculpey. Tedy teplota 130°C. Jen doba je delší. Tedy místo obvyklých patnácti minut můžeme TL zapékat až třicet minut. Krátkodobě je také možné teplotu zvýšit – nijak radikálně, navíc pokud nemáte možnost teplotu v troubě přesněji kontrolovat, je lepší zůstat u uvedených 130°C. V případě TL totiž platí, že při vyšší teplotě více zprůhlední. A to je právě ta jedinečná vlastnost TL.  Po zapečení zmizí bílá barva, TL zprůhlední a nejvíce ze všeho připomíná – tedy alespoň u mně to tak je – měkčený plast nafukovacích hraček.

Pokud TL neobarvíme, je průhledný s matným povrchem. Pokračovat budu v další části. Díky technickým problémům s vyvoláním pořízených fotografií musím počkat na zítra. … Prostě musím dobít akumulátor u digitálního foťáku. :-) 

Na lovu II.

Mé rozhodnutí o tom, že figurku namaluji v duchu původní kresby malíře Mythwooda se sebou přineslo několik problémů. Ten hlavní je v tom, že přeci jen Mythwood je malíř, zatímco já ne. Tedy že jsem se vydal na více než trnitou cestu s nejasným výsledkem, jsem začal zjišťovat ve chvíli, kdy jsem se snažil rozklíčovat, jaké barvy na obraze použil.
Nakonec jsem použil paletu, kdy základem byla tmavá hnědá, khaki (chtěl jsem mít přímo na paletě, nemíchat ji), zelená, modrá, světle šedá, slonovinová kost (ivory od Vallejo Colors) a bílá. Během tohoto zajímavého, ovšem dalo by se i říci bolestného, procesu jsem zjistil několik zajímavých věcí. Jednak to, že Mythwood je geniální umělec s osobitým stylem. Pak to, že v mých chabých schopnostech není napodobit zcela věrně jeho styl.
Ihned jsem zavrhl, abych se ho přímo zeptal, jaké barvy použil. Asi by ani neodpověděl, navíc bych se cítil divně. Přeci jen mi přijde lepší se o to pokusit sám. Smířil jsem se i s tím, že bude nakonec lepší, když bude figurka raději světlejší, než naopak tmavší, než jak ji namaloval. Ještě musím nadále zesvětlovat, takže uvidím, co z toho vyleze. Přeci jen přechody mezi světlem a stínem nejsou v tomto případě na všech místech zcela plynulé. Nechám se překvapit, jak to dopadne.
V neposlední řadě jsem také začal být vděčný Sašovi z Polarisu, protože dobrý skulpt při samotném malování vede. Kdyby to odflákl, tak bych mu tu figurku snad poslal zpět s tím, ať si ji namaluje sám :-). Takhle si budu případný nezdar muset vyčítat jen sám sobě.

Abych nezapomněl, tak od této doby budu nesouhlasit s těmi, kteří tvrdí, že podklady po sci-fi/fantasy nejsou. A když jsou, tak je jednoduché se jimi řídit, protože jsou také sci-fi/fantasy. Opravdu to tak není.

Pozn.: Při focení jsem fotoaparát zaostřil na figurku, samotná kresba je rozostřená. Jinak se jedná o obrázek stažený z blogu Mythwooda, vytištěný a zatavený pomocí laminátoru do laminovací fólie. Jednak to obrázek ochrání nejen před vodou, navíc to obrázek dostatečně zpevní a mnohem lépe se s ním manipuluje. Upravuji si tak každý podobný obrázek a podklad, který používám při malování figurky.

Skyrim: The Dragonborn Comes - Female Cover by Malukah

Aby záda nebolela...

Velká většina lidí, kteří dlouho sedí na židli, jistě dříve či později zjistí, že je bolí záda, tedy páteř. Vedle doporučovaných pravidelných přestávek - tedy já to nedovedu - jsou dobré i cviky na páteř. V mém případě opravdu pomáhají. Když jsem o tom kdysi mluvil se svou lékařkou, tak mi dala právě tento seznam cviků s tím, že pokud se to nezlepší, ať řeknu. A je to již asi deset let. Já myslím, že při skulptění a malování sedíme všichni. Sedím na židli i teď, když píšu tenhle příspěvek. Tohle navíc doopravdy funguje a kdo to nezná, měl by si to prohlédnout a začít používat. Aby totiž už nebylo pozdě... 

Nekupujte padělky

Dobrý den všem. Komerční padělání figurek do značné míry ničí figurkařinu nejen v České republice. Je veliký rozdíl mezi kopií pro své vlastní účely a kopírováním prostě a jen pouze na kšeft. Ponechám stranou kvalitu některých kopíí. On totiž již to, že bychom o tom diskutovali, bychom vlastně nepřímo řekli, že kopírovat se smí. Sám ze své zkušenosti vím, že pokud někdo maluje jen ukradené kopie, jeho další rozvoj v malování se zastaví a dál se nedostane prostě proto, že neví, jak má figurka vypadat.
Smutnou skutečností také je, že někteří figurkáři na tom založili svou živnost. Totiž koupili si originál, ten si namalovali a z něho nasekali kopie, které vesele prodávali.

V důsledku této špatné situace je podnikání čistě v oblasti figurek podnikatelskou sebevraždou a pokud navštívíte modelářské soutěže, takřka jistě na padělky narazíte. A znovu opakuji, že tím nemyslím to, že si někdo udělá kopii třeba pušky, kterou pak i smění s kamarády.

Pokud se vám tedy nelíbí, že se krade práce skulptorů a jiní na ní parazitují, umístěte níže umístěný obrázek na své blogy, rozešlete ho po sociálních sítích. Děkuji. Navíc doba, kdy bude technicky možné ukrást například i model letadla, se blíží.

Tento obrázek jsem na svůj blog umístil na nepřímou žádost uživatele Renéduret na stránkách Planetfigure. Jen jsem ho opatřil českým textem (nejedná se doslovný překlad!).

Díky všem.

Ještě mě tak napadlo, že když budeme kupovat padělky, nebude se s námi žádný výrobce bavit o tom, jestli by nestálo za to, aby snížil ceny svých produktů a případně zlepšil jejich kvalitu.

Rez s pomocí setu LIFECOLOR

V příspěvku o barvách Lifecolor (LC) jsem vám slíbil, že popíši, jak se mi s barvami LC pracovalo. Konkrétně jsem se chystal vyzkoušet LC set Dust and Rust. Opět musím zopakovat, že jsem ho - nutno podotknout že tak trochu díky své vlastní hlouposti - nakonec sháněl více než rok. Měl jsem štěstí, že mi majitel modelboxu vyšel vstříc a jen díky tomu jsem ten set mohl nakonec vyzkoušet. Jenže jak šel čas, tak jsem si začal říkat, že by nakonec mohlo docela divně vypadat, kdybych tu pěl nějaké ódy na zmíněný set. Takže jsem recenzi nakonec pojal tak, že jsem se rozhodl nafotit postup mé snahy ztvárnit rez. Jak se mi to nakonec podařilo, to si již každý zvažte sám. Já za sebe musím říci, že jsem spokojený.

Jako 'tréninkový' materiál jsem si vybral lopatku lidojeda od firmy Polaris. Možná by lopatce více slušelo, kdyby byla dřevěná, ale to berte jen jako nápad. Navíc kdyby dřevěná opravdu byla, musel bych sáhnout po setu Weathered Wood (také LC). Jenže já chtěl zkusit rez. A byť se jedná o fantasy figurku, tak se obávám, že dřevo nerezaví ani ve světě fantazie. Ačkoli Vikingové prý vyráběli železo z rašeliny...

Nejprve jsem list lopatky začistil a nasprejoval základní černou a bílou barvu. O zenithal lightingu třeba ale jindy. V dalším kroku jsem použil barvu Boltgun Metal od Citadel / Games Workshop. Tato stříbrná má tmavší odstín než Mthril Silver a podle mého názoru zcela dostačuje. Navíc v tomto konkrétním případě jsem nechtěl udělat kov tak, aby příliš svítil. V dalším kroku jsem začal nanášet barvy ze setu LC. Postupoval jsem podle návodu, který je na spodní straně krabičky. Jen tedy, protože se jedná o akrylové barvy, jsem si sám pro sebe každý jednotlivý krok rozdělil na jednotlivé části - prostě jsem nanášel větší množství tenkých vrstev.

U malování rzi se postupuje poněkud odlišně než jindy. Totiž tak, že největší plocha bude nejsvětlejší odstín, druhé světlo (je tmavší, pokud se pozorně podíváte) aplikujeme tak, že danou barvou vyplníme menší část. Kov totiž rezne od středu a ke krajům se v ploše zesvětluje.

V dalším kroku přidáme - opět od středu - první stín, v závěrečném kroku pak použijeme směs prvního a druhého stínu. Je dobré také experimentovat a rozhodně se neřídit nějakou pravidelností. Osobně jsem nikdy příliš pravidelnosti v rezavění železa neviděl. Je rozohdně dobré do barvy přimíchat tu trochu modré, černé... Rez pak vypadá poměrně reálně. Ovšem opět pozor! - méně je více. Pokud tedy napracujeme podle konkrétního podkladu/fotografie.

Jakmile jsem měl tuto část hotovou, opět jsem se vrátil ke stříbrné barvě Boltgun Metal. Také jsem použil grafitovou tuhu - tento postup je dostatečně popsán v modelářských časopisech.

Když jsem se v tuto chvíli na orezlou lopatku podíval, vypadala již jako orezlá lopatka, ovšem bylo potřeba sjednotit jednotlivé přechody. K tomu jsem použil wash od Citadel. Konkrétně Devlan Mud. Chtěl jsem použít původně ještě další odstíny, ale myslím, že je to dostačující. Tedy přijde mi to tak. Posouzení nechám na vás. Navíc - jak říkám - zkuste si to sami. Určitě se vám povede lepší rez. Klidně se vsadím ;-).

Zhodnocení:

• kvalitní barvy - velmi věrná iluze rzi
• kvalitní matný povrch
• velmi dobrý výběr odstínů
• dají se koupit i jednotlivě

PS: Nejedná se ve skutečnosti o lopatku, ale o pořádnou lopatu :-).

Vyrábíme vlastní nástroje (nejen) na modelování

Každý, kdo se snaží cokoli vytvořit z nějaké polymerové hmoty, tmelu, dříve či později zjistí, že prodávané nástroje nejsou přesně to, co by pro svou práci potřeboval. Nebo je možné, že daný nástroj jsme někde viděli, ale nemůžeme ho sehnat. V některý případech je lepší si nástroj koupit. Jenže ve velkém počtu případů to tak není, navíc se může stát, že přesně ten nástroj, který by se nám hodil, se jednoduše ani neprodává. V tom případě si budeme muset svůj vlastní nástroj vyrobit. Ano, můžeme (a také se to dělá) použít jako nástroj i například zmačkaný alobal a tím vytvářet povrch skály… případně cokoli jiného. Ovšem pokud budeme chtít opravdu kvalitní nástroj, dá nám to trochu práce.

Nástroj si můžeme pro zjednodušení rozdělit na dvě části – násadku a hrot nástroje. Hrot nástroj si vytvoříme takový, jaký potřebujeme. Je jen třeba dbát na to, že by měl být pevný a odolný. Není to však podmínkou, záležet bude na tom, jak se k nástroji budeme chovat. Pokud například zvolíme měděný drát, je dobré pamatovat, že se při častém, ohýbání (zatlačení na nástroj) může snadno zlomit. Na hrot nástroje však můžeme použít plast, dřevo… prostě cokoli měkčího než vlastní hmota.

Jako násadku nástroje je dobré použít něco, co má alespoň trochu ergonomický tvar. Na tuto věc bychom měli pamatovat, protože pokud budeme s nástrojem pracovat delší dobu, rozhodně poznáme, že jsme zvolili špatnou/dobrou násadku. Někdo jako násadku používá násadku starého štětce. Já bych ovšem toto příliš nedoporučoval, resp. násadky štětců s malým průměrem nejsou příliš dobré. Modelovací nástroj se drží trošku jinak než štětec při malování. Někdy je třeba použít i větší sílu, tedy nástroj dobře uchopit. Mně se před lety – a byla to vlastně náhoda – osvědčily obyčejné náhradní dřevěné kolíky do hrábí. Vyrábějí se i plastové, ale když jsem v ruce chviličku v obchodě zkoušel, jak by se mi plastový kolíček držel v ruce, začala se mi ruka potit. Nijak moc, ovšem neměl jsem v ruce potřebnou jistotu. Když jsem si pak představil, že bych takto držel v ruce nějaký nástroj – nebo upevněnou figurku při malování – třeba několik desítek minut, raději jsem koupil dřevěné. Jsou i levnější (můžeme jich tedy koupit více) a lépe se s nimi pracuje. To mi přijde jako to hlavní. Navíc kolíček do hrábí má kónický tvar a věřte, nebo ne, perfektně se drží v ruce. Vzhledem k tomu, že je vysoustružený z tvrdého dřeva, v ruce se nijak nekroutí. Já pro sebe našel ideální nástroj pro výrobu všelijakých násadek a držáčků do své modelářské dílny.  Zkuste to taky. Dvě koruny i s DPH za to jistě stojí.

Upevnění hrotu do násadky

Kolíček/násadku na užší straně seříznu, abych získal větší plochu. Do násadky pak vyvrtám ruční vrtačkou otvor, případně otvory, kam vlepím s použitím sekundového lepidla hrot nástroje. Nakonec (a to není potřeba, ovšem estetika je estetika, že) buď doupravím seříznutou špičku pomocí tmelu, nebo uříznu kus kovové trubičky ze staré propisky, kterou nasadím na hrot. Je to otázka chvilky.

Méďa Béďa

V důsledku instalace nových skříní - věcí bylo moc, dokonce tolik, že jsem i já musel uznat, že je to bordel :-) - jsem sice někam důkladně založil stříkací pistoli, ale zato jsem objevil dávno zapomenuté věci. Vedle toho, že jsem si připomenul, že se časem třeba právě v té práci s tmely i trochu zlepšuji, jsem si řekl, že by nebylo od věci se chytnout starého nápadu a zcela ho předělat. Zkrátka uvést v život.
Hračku za pár korun jsem kdysi začal předělávat na dopravní prostředek pro figurky barbarů ze světa Warhammeru. Teď si budu muset celý projekt znovu rozkreslit a Méďu Béďu více zakout do brnění. Docela se na to těším. Zajímavá práce, navíc soutěž Děčínský Minimax se blíží. A tam bych rád představil když ne tohle, tak lidojedy od Polarisu. Jenže ty teď fotit stejně nesmím (dal jsem si zákaz). Jinak bych rád řekl, že použitý greenstuff se chová stále tak, jak se choval, když jsem ho před lety (odhadem tak šest let zpět) vymodeloval.  Prostě drží tvar. Tedy alespoň něco. Navíc se mi podařilo objevit i další věci. Tedy jen tu zatracenou stříkací pistoli ne.

Štětce

Přemýšlel jsem, jak bych měl začít s blogem v novém roce. Nakonec jsem se rozhodl pro článek, který jsem kdysi napsal pro stránky našeho mladoboleslavského modelářského klubu KPM Mladá Boleslav. Dal jsem si s ním poměrně dost práce. A protože nemyslím, že jste ho četli, tak jsem ho jen lehce upravil a dávám ho sem jako první příspěvek v roce 2012. Mimochodem vše nejlepší v novém roce. Asi si ještě užijeme...

O důležitosti štětců a jejich údržbě snad ani není potřeba příliš dlouho dumat. Bez správného štětce se prostě neobejde nikdo, kdo to s modelařinou myslí vážně. Přesto jsem si všiml, že ne každý má ohledně něčeho tak zdánlivě obyčejného jasno.

Štětce jsou v převažující většině vyráběny z přírodních a syntetických vláken. To, z čeho je štětec vyroben, se také odrazí na celkové ceně. Na rozdíl od stříkacích pistolí zde rozhodně neplatí, že čím dražší, tím lepší. Při koupi drahého štětce si zejména kupujete právě tu značku.

Štětiny jsou spojeny přírodním provázkem, popř. provázkem z nylonu, následně vloženy do kovové objímky a zalepeny lepidlem na bázi vosku. Poté se do objímky zalisuje plastové či dřevěné držátko. Postup každého výrobce se může lišit, nám však toto zcela postačuje. Ač se to může někomu zdát zbytečné, je NUTNÉ znát to, jak je štětec vyroben, abychom poté o něj mohli správně pečovat.
Právě proto, že štětinky jsou spojeny lepidlem na voskovém základu, DŮRAZNĚ se NEDOPORUČUJE štětce vymývat horkou vodou. Dojde tím právě k porušení tohoto lepidla a štětec se jednoduše rozpadne. Většinou se to nestane hned, ale postupně. Poznáte to jednoduše tak, že štětinky ve štětci nedrží tvar a namalování tenké čárky se stává nemožným. Navíc může dojít k zatečení vody mezi držátko štětce a kovovou část. Protože tato místa nejsou vodotěsná, dojde k nabobtnání dřeva a následnému odpadnutí držátka a objímky.

Vlas štětce

Štětce se původně vyráběly z lidských vlasů, které se pro výrobu štětců používají stále. V dnešní době však můžeme zakoupit štětce, jejichž štětinky jsou vyrobeny z umělých vláken (syntetický nylon). Tyto štětce se nejlépe hodí pro malování akrylovými barvami.

Přírodní štětce

Sobolí štětinky jsou obecně považovány za nejlepší přírodní materiál. Poznáte je podle označení SABLE na štětci. Red sable je typ štětců, jejichž materiál se získává z chloupků lasiček. Tyto štětce se vyznačují snadnou údržbou a jsou oblíbené zejména mezi mezi začínajícími uživateli. Štětce Kolinsky (Kolinsky Sable) patří mezi ty dražší. Jsou vyráběny ze štětiček z ocásků lasiček žijících v severovýchodní Asii. Tyto štětce vynikají tím, že mají schopnost si udržet typický tvar kužele. Štětce vyrobené ze štětin dobytka, jezevců, koz, koňů nejsou vhodné na modelařinu (zejména na malování figurek), protože tyto štětce nejsou schopny udržet ostrou špičku.

Syntetické štětce

Syntetické štětce jsou relativní novinkou. Vyrábějí se zejména z vláken nylonu a polyesteru. Výhodou těchto štětců je, že jsou vyráběny v různých tvarech (i kulatých jako štětce přírodní) a jejich vlastnosti jsou také přírodním štětcům velmi podobné. Z hlediska modeláře je důležité to, že jsou odolnější vůči poškození různými ředidly. Také nevypelichají tak snadno. Nekvalitní syntetické štětce však velmi často vytvoří ve špičce kudrlinku, která je velmi nepříjemná a prakticky se nedá odstranit jinak než zastřižením. Někdy také ve špičce vytvoří tzv. rybí ocásek.
Z výše uvedeného platí jediné – ať už používáte štětec libovolného druhu (syntetický či přírodní), je více než vhodné si vybrat štětec kvalitní. Z tohoto pohledu jsou vhodné prodejny výtvarných potřeb, kde vám i poradí. Je tedy dobré vědět, jaký druh barev budete používat a jakým ředidlem budete tyto barvy ředit. Budete-li mít možnost si štětec před koupí i vyzkoušet (před prvním nákupem rozhodně doporučuji), pak vám bude stačit trocha vody a papír, na který namalujete několik tahů. Snadno pak poznáte jednak to, zda štětec dobře drží stopu, pak také to, zda se štětec nepoškozuje, zachovává svůj tvar.

Na připojené fotografii vidíte (zleva):
správný tvar štětce, rybí ocásek, štětec s polámanými štětinkami a štětec s kudrlinkou.


Vybíráme štětec

Kupujete-li štětec, je důležité aby štětec neměl žádné viditelné vady. Mezi ně patří zejména to, že štětec má polámané jednotlivé štětinky. Mezi vadu štětce však rozhodně nepatří rovnoměrné roztřepení štětce. Podobnou „vadu“ odstraníte jednoduše tak, že vlákna štětce namočíte do vody a plynulým pohybem po papíru směrem k sobě štětec osušíte. Nakonec ještě jemně prsty vytvarujte špičku štětce. Někdy stačí, když mokrý štětec jednoduše oklepete tak, že štětec držíte v jedné ruce špičkou k zemi a udeříte rukou o druhou ruku (nikoli do štětce!). Voda na štětci nezůstane a velmi často se štětec vytvaruje do špičky sám. Nebudete-li již štětec potřebovat, nezapomeňte ho ochránit tak, že na špičku štětce navléknete trubičku z umělé hmoty. Většina lepších štětců se prodává již s touto ochranou. Nemáte-li některé ze svých štětců takto chráněny, stačí jednoduše ustřihnout několik centimetrů obyčejného brčka.


POZN.: Jako nejlepší a nejrychlejší způsob se mi v posledních letech osvědčilo to, že špičku namočeného štětce si vložím do dlaně, dlaň lehce přivřu – štětec mi zapadne do rýhy v dlani – a štětec vytáhnu rovnoměrným pohybem k sobě. Špička zaručena!

Péče o štětce

Chcete-li prodloužit „aktivní život“ svým štětcům, musíte dodržet několik pravidel: NIKDY štětcem nemíchejte barvy, NIKDY neponořujte štětec do barvy tak hluboko, abyste ponořili i kovovou objímku, protože v těchto místech dojde k usazení barvy, jejímu vytvrdnutí a následnému rozpadnutí tvaru štětce. Používáte-li štětec tak dlouho, že si všimnete, jak se barva postupně dostává blíže a blíže k objímce, ihned přestaňte štětec používat a vyčistěte ho (viz dále). Neuděláte-li to, dojde k výše zmíněnému poškození štětce. Používáme-li silně naředěné barvy (to je vlastně podstata malování akrylem), pak stačí průběžně štětec vymývat. Namáčíte-li štětec velmi málo, přesto jeho vyčištění doporučuji, protože dochází ve štětci ke vzlínání barvy a není v lidských silách tomu zabránit.

Čištění štětce

Nejlépe se na čištění hodí vlažná voda (pracujete-li s barvou ředitelnou jiným ředidlem, štětec jím nejprve vyčistěte) a mýdlo. Tekuté mýdlo je také vhodné, vždy dejte však pozor, aby na štětci nezůstaly zbytky mýdla. Štětec položte na mýdlo a táhněte směrem k sobě. NIKDY štětcem nepohybujte směrem proti štětinkám, „proti srsti“. Uděláte-li to, jednak dojde k tomu, že se vám štětec začne do mýdla bořit a také dojde k polámání štětinek a tudíž ke zničení štětce. Štětec vymývejte pravidelně během samotné práce s barvami. Budete-li se o štětec starat, vydrží vám mnoho let. Neuděláte-li ti, štětec velmi rychle zničíte. Máte-li tu možnost, můžete k čištění štětců používat i speciální mýdla k tomuto účelu vyvinutá. Nemáte-li podobné přípravky, je zbytečné je kupovat.

Vyčištěný štětec postavte tak, aby stál špičkou nahoru. Stačí nějaký kelímek. Nejlepší však jsou nějaké těžší nádoby (kameninové hrnky apod.). Umístíte-li štětce do podobné nádoby, nestane se vám, že byste nádobu překotili a náhodou štětce poškodili. Je-li to také možné, skladujte tuto nádobu se štětci na nějakém uzavřeném místě, protože prach štětcům škodí. Při samotném malování také. Nemáte-li tuto možnost, pak štětec před použitím otřete do vlhkého hadříku, popř. vyčistěte.

Jaký štětec tedy koupit?

Platí to, že si každý modelář vybere dle své potřeby. Proto je nejlepší koupit jen jeden druh štětce na vyzkoušení a osvědčí-li se, můžeme koupit další. Koupíme-li značkový štětec, kupujeme určitou kvalitu, ale otázkou zůstává, zda se vyplatí. V současné době můžeme vybírat z velkého množství různých druhů štětců a není příliš velkým problémem najít ty, které se od ostatních neliší kvalitou, ale jen cenou.

Štětce vyráběné modelářskými firmami (například Tamiya, Humbrol atd.) se mi příliš neosvědčily. Myslím, že jsou předražené (kupujme značku, pamatujete?!). Štětce je nejlepší (!) kupovat v obchodech pro výtvarníky. Firma MPM prodává kvalitní štětce daVinci – u nich mi přijde vynikající poměr výkon/cena. Také bych doporučil mít relativně velkou zásobu (10 a více kusů) štětců. Tato rada se týká zejména figurkářů, protože je potřeba, aby při používání (zejména) olejových barev štětec pořádně před dalším používáním, a po jeho vyčištění, dobře oschl. Například Natalie Melnik na svém DVD říká, že co figurka, to nový štětec.Ona se malováním figurek živí. Při správném zacházení nám štětce vydrží dlouho. Ovšem jakmile neudrží špičku, je čas se jich zbavit.

Jinak je to však opravdu tak, že si každý musí najít ten svůj štětec. Přeji vám hodně modelářských úspěchů a vašim štětcům dlouhý život. Snad vás tento článek zaujal a u dalších článků nashledanou.

Pomocné prameny: internet