PF 2013

Vánoce jsou za námi, Silvestr před námi. Všem tedy přeji hodně pracovní i osobních úspěchů do dalšího roku. A hodně (tedy alespoň jeden ;-)) postavených modelů, namalovaných figurek, vymodelovaných figurek, případně jakoukoli jinou zdárně završenou práci na vašem jiném projektu.

Šakal v měřítku 1/48

O tom, že firma Airfix vydala v měřítku 1/48 figurky soudobých britských vojáků (konkrétně operace Herrick, což je krycí název pro nasazení britských sil působících v Afghánistánu pod velením NATO), jsem již psal. Současně s nimi firma vydala i helikoptéru Lynx AH-7, vozidlo Land Rover a obrněné vozy Supacat. Konkrétně dvounápravový Supacat HMT400 Jackal a třínápravový Supacat HMT600 Coyote. 

Protože mám doma figurky britských vojáků, byl jsem na techniku k nim velmi zvědavý. Z uvedených modelů jsem si nakonec vybral Supacat Jackal. Ne proto, že byl levnější než jeho dražší bratříček, ale byl hlavně i menší. Délku 125mm ovšem i tak nelze považovat za právě malou - například druhoválečný StugIII., kterého mám ve vitrínce, má na délku asi 113mm a zabírám mi místa více, než momentálně mám. 

Jackal je ovšem moc pěkně udělaná stavebnice. Vedle toho, že věrně ztvárňuje svou předlohu, je pěkně odlitá ze světle šedého plastu. Ten se dobře brousí a proto otřepy, které na stavebnici najdeme, není nijak složité odstranit. 

Sestavení 123 dílů sice nějaký ten čas zabere, ovšem protože je skutečný Jackal i poměrně členité vozidlo, takže je dobře, že model nebyl v detailech ošizen.

Největší chybou jsou pneumatiky. Mám za to, že ve stavebnici vypadají, jak vypadají, protože vyrobit správný dezén pneumatik Michelin vypadají zkrátka zcela jinak. Mají vypadat jako kola, která má Jackal na obalu krabičky. Ovšem pokud byste je chtěli najít i v krabičce, hledali byste marně. Správná kola je možno objednat jako doplněk od jiného výrobce. Je sice pravda, že nové pneumatiky výrazně oživí. Ovšem model se dá sestavit i s koly ze stavebnice a pokud je nebudeme lepit napevno, tak se vůbec nic nestane. Pokud by měl stát ve vitrínce, je to zcela jedno. 

Takto by měla pneumatika vypadat...

...ty ve stavebnici ale vypadají o dost jinak...

...třeba konkurenční Tamiya na to šla jinak a u svého Humwee (1/48) vzorek zvládla mnohem lépe. Stále se však nejedná o vzorek, který vozidla používají v dané oblasti.

Sám za sebe mohu říci, že díky poměrně velkým rovným plochám jako jsou například dveře, mi model přijde jako takřka ideální 'laboratorní krysa' pro praktické vyzkoušení tvorby různých odřenin a škrábanců, o kterých jsem již na tomto blogu psal v jiných příspěvcích právě v těchto dnech. A navíc je stavba podobného modelu vítaným rozptýlením a změnou oproti figurkám a sculptingu. A jen tak mimochodem, tak figurky od Studia McVey se až nápadně svými proporcemi blíží měřítku 1/48. Ale to nechci nijak napovídat... ;-)

První ze tří rámečků...

... a druhý...

...a poslední.

• odpovídající množství dílů
• dobře odlitá stavebnice
• není určena pro úplné začátečníky, ale na druhou stranu její stavba by se neměla změnit v noční můru
• velmi dobrá cena
• zajímavá a ne tak běžná předloha
• můžeme si pořídit i další tématicky stejně zaměřené modely
• jsou to Britové :-)
• měřítko 1/48
• přímo výrobce (Airfix) vyrábí i lepty právě pro vůz Jackal/Coyote

Za nepovedené pak jsou již zmíněné pneumatiky. Přesto se jedná o velmi dobrý model, který zaujal i mne, tedy někoho, kdo dává přednost figurkám a sculptingu.

Mnohem podrobnější a fundovanější recenze na armorama.com. Závěr je ale stejný.

Škrábance a odřeniny: 'Heavy Chipping' od AK interactive

V prvním díle jsme si ukázali, jak se dají udělat škrábance a odřeniny pomocí laku na vlasy. Metoda je to opravdu jednoduchá a spočívala jen ve čtyřech krocích:

1. Nejprve namalujeme základ odstíny hnědé, tedy zamýšlené barvy rzi, které se objeví po 'odření a oloupání' vrchní krycí barvy.
2. Po zaschnutí nastříkáme lak na vlasy a necháme zaschnout.
3. Nastříkání barvy. V tomto případě se jednalo o běžný sprej světle šedé barvy zakoupený v obchodě s barvami. Syntetický (!), protože u této techniky je jedno, jaká barva (syntetika, akryl, olej) je použita.
4. Vlastní oloupání krycí barvy tak, že nejprve přetřeme povrch štětcem namočeným ve vodě a následně oloupeme štětcem s tvrdším vlasem, párátkem...

Omlouvám se, pokud jsem v minulém příspěvku tuto metodu dostatečně nevysvětlil. Na druhou stranu bych to musel udělat i nyní, protože použití přípravku 'Heavy Chipping' od AK interactive  je přeci jen odlišné. 

Ona odlišnost totiž spočívá v tom, že nesmíme použít jinou než akrylovou barvu. Na obalu lahvičky je to napsáno, ovšem kdo by četl návody, navíc v rámci tohoto testu jsem to vyzkoušet i musel. 

Proto jsem postupoval přesně podle výše uvedených kroků. A stalo se to, co se stát muselo. Totiž to, že přípravek nefungoval tak, jak jsem od něj čekal. Vlastně nefungoval skoro vůbec. Pravda je ta, že se mi podařilo barvu odřít, ovšem  musel jsem požít buď větší sílu, nebo (a to bylo na většině míst) se společně s horní vrstvou utrhla vrstva spodní (hnědá) a vrstva základní (černá), tedy primer. Výsledek pak vidíte na fotografii. Čistě z pohledu někoho, kdo by chtěl dělat nějaké postapokalyptické prostředí, tak musím říci, že by onen někdo možná i zajásal a plochy sedřené až na plast pak domaloval. Kdokoli jiný by ovšem do koše velmi pravděpodobně vyhodil jak přípravek, tak poničený model, protože přebrušovat ho by se mu velmi pravděpodobně nechtělo.V první chvilí mě to také napadlo, jenže pak jsem si uvědomil, že žádný model nestavím a že se snažím napsat test přípravku 'Heavy Chipping'. Takže jsem se rozloučil s vidinou rychle napsaného příspěvku a pustil se do dalšího pokusu.

Druhý pokus - tentokrát vše již jen akrylem

Snad bych mohl u konstatování použité barvy - tedy akrylu - skončit a jen říci, že to dopadlo poněkud jinak; lépe, abych nenapínal. Jenže jednak bych vás tím připravil o vlastní posouzení výsledku, navíc jsem takřka celý den strávil tím, že jsem barvil, čistil stříkací pistoli, lakoval... A pokud jste si již neprohlédli výsledek na jedné z fotografií níže, tak mi dovolte pokračovat.

Protože jsem si po předchozím výsledku nebyl jistý tím, jak tento další pokus dopadne, tak jsem se rozhodl, že vypustím krok s barvením plastové destičky hnědou barvou. Rozhodl jsem se totiž, že pokud by se pokus povedl, zopakoval bych ho ještě jednou. Pokud ne, letěl by přípravek do koše s tím, že bych byl naštvaný sám na sebe, co že jsou to koupil za blbost.

Ale zpět ke druhému pokusu. Opět jsem ho rozdělil na jednotlivé kroky:

1. Nástřik základu - světlý primer.  Může být i tmavý, pak ovšem by měla být krycí vrstva světlé barvy. Je zapotřebí dosáhnout kontrastu.
2. Po jeho zaschnutí (mám za to,m že čím déle by primer zasychal, tím lépe, já to však urychlil proudem vzduchu ze stříkací pistole) jsem štětcem natupoval 'Heavy Chipping'. Výrobce doporučuje jeho nanášení stříkací pistolí. To jsem také vyzkoušel, umožňuje lepší kotrolu na tloušťkou vrstvy přípravku, přičemž platí, že čím více ho použijeme, tím se bude krycí vrstva více loupat.
3. Krycí barvu jsem nanesl po zaschnutí přípravku. Použil jsem stříkací pistoli, protože pokud bychom použili štec, riskovali bychom, že se bude barva trhat a tvořit nepěkné 'schody' v barvě. Ty bychom pak již mohli odstranit jedině přebroušením (viz úvod).
4. Na samotný závěr opět přetření zaschlé krycí barvy štětcem namočeným ve vodě a vlastní oloupání. Platí, že čím dříve s loupáním začneme, tím lépe. Pokud totiž nanesený přípravek  vyschne (pár hodiny, záleží na tloušťce), nemáme takřka již žádnou možnost jakkoli barvu oloupat.

Krok první - světlý primer. Konkrétně světlý sprej. Syntetické barva.

Jakmile primer zaschl, natupoval jsem přípravek 'Heavy Chipping'.

Ten opět necháme zaschnout, pro urychlení jsem použil proud vzduchu z pistole - pozor na příliš silný proud!

Nakonec jsem nastříkal dvě slabé vrstvy černou barvou akrylovou barvou Tamiya 'Flat Black'.

 Na posledním obrázku si všiměte, že v místech, kde bylo přípravku nejvíce (horní třetina), začal přípravek reagovat se samotným ředidlem Tamiya. Barvu z lahvičky si totiž vždy naředím, prože se mi s barvou pak lépe pracuje. Není to žádná podmínka, ale jsem tak zkrátka navyklý. 

Přestože se barva již tedy začala v tuto chvíli sama stahovat a praskat, nebyl jsem si výsledkem vůbec jistý. Proto když jsem štetcem zaplavil povrch vodou, nevsadil bych na výsledek raději ani zlámanou grešli... Naštěstí přípravek reagoval takřka okamžitě:

 Konečný výsledek předčil veškeré mé očekávání. Dokonce jsem si i vyzkoušel šídlem vyrýt do barvy 'AK' a 'LOPEE'. Není to proto, že, jak se říká, jména hloupejch na všech sloupech, ale potřeboval jsem nějaké slovo, kde je 'O'. A nic jiného mě v danou chvíli nenapadlo. Opět totiž platí, že je lepší spěchat a nečekat, až přípravek zaschne. Při focení jsem měl destičku podloženu pravítkem a stupnice na fotografii je rozostřená proto, že jsem deštičku nepatrně pozvedl, aby se neleskla. Zkrátka výsledné praskliny jsou velmi věrné i při zmenšení do měřítka.

Třetí pokus - tentokrát s hnědým podkladem

 Protože předchozí test dopadl mnohem lépe, než jsem čekal, pustil jsem se ihned do dalšího testu. Ten spočíval v tom, že jsem na vrstvu primeru nanesl ještě vrstvu hnědé barvy (dvě barvy ze setu Lifecolor, konkrétně Rust - light shadow a Rust - dark shadow). A abych ještě otestoval, jak přípravek reaguje s lakem, rozdělil jsem si destičku v úhlopříčce pomyslně na dvě poloviny, z nichž tak vpravo je zalakovaná, ta vlevo nikoli. Lak jsem použil matný lak ve spreji. Opět jakmile zaschl na dotek, nanesl jsem opět přípravek 'Heavy Chipping' a stříkací pistolí černou vrstvu (opět akryl Tamiya). Výsledek mě opět příjemně překvapil. Výsledné barevné zkreslení je způsobeno mizernými světelnými podmínkami. Upozornit vás musím také na to, že pokud do povrchu rýpneme ostrým předmětem (opět šídlo; stopa na fotografii označena červenou šipkou), tak můžeme proškrábnout barvu až na plast. To ovšem není chyba přípravku, ale opět součást testu. 

Pravá polovina zalakovaná (proto se leskne), bílá čára načrtnutá světlou barvou jen pro snadnější rozlišení. Sama nalakovaná není.

Drobné světlé body v levé polovině fotografie jsou odlesky. Nepodařilo se mi je lépe odstranit. Pokud příliš zatlačíme na nástroj, prodřeme se až na plast. případně primer.

Na závěr bych povrch zalakoval matným lakm a stříkací pistoli. Za jedinou nevýhodu přípravku považuji to, že se 'nekamarádí' s jinými barvami než jsou ty akrylové. 

Další pokračování článku by mělo být o použití přípavku 'Absolute Chipping' od firmy MiG productions. Již je objednaný a zásilka je někde na cestě. Proto raději říkám, že by pokračování mělo být...

Heavy Chipping 

 Výhody 

• věrný tvar odřenin
• snadná práce s přípravkem

 Nevýhody

•  krycí vrstva, kterou budeme 'rozbíjet' musí být akryl. A to někomu může vadit.

9/10

Poznámka (1.2.2013): Heavy Chipping funguje i v případě, že krycí vrstvu nanášíme štětcem. Použití stříkací pistole je lepší, ale pokud nemáme jinou možnost, funguje to.

Škrábance a odřeniny: jednotlivé metody > Lak na vlasy

Hezký den všem. Již je to skoro přesně rok, co jsem tu psal o setu barev Life Color 'Dust and Rust'. Pokud pominu skutečnost, že čas neuvěřitelně rychle letí, tak jsem si hlavně uvědomil, že mé oblíbené modelářské téma je zachycení rzi a škrábanců. A že bych se měl k tomuto tématu vrátit a rozvést ho. Navíc nejen v domácích vitrínkách věrně (a zároveň dostatečně) orezlý a obouchaný model zaujme. 

Ovšem jednak proto, že máme stále ještě svátky a na modely a malování není tolik času, možná chuti, tak jsem se rozhodl začít něčím jednoduchým a opravdu rychlým. Totiž popisem toho, jak na modelu, podstavci, figurce, ale třeba i při jiném napodobování stáří, právě to rychle zachytit. Nejedná se o nic náročného. Opravdu se jedná o práci v řádu minut. No nebo i hodin, pokud budete chtít přeci jen nad projektem strávit více času.

Dnes začnu stručným popisem známé metody 'laku na vlasy'. Chvilku jsem koketoval s tím, že o ní ani nebudu nic psát. Protože však vím, že ne každý tu techniku zná a používá, tak jsem se rozhodl že z ní naopak udělám první z řady příspěvků na stejné téma. Tedy škrábance a rez.

Nejtěžší na této metodě je výběr správného laku. Je to vlastně sázka do loterie, protože zdaleka ne každý lak na vlasy se chová stejně. Někdy totiž povrch zafixuje tak dobře, že se nám již nemusí podařit vytvořit věrné odřeniny a škrábance. 

Tato metoda totiž funguje tak, že na spodní vrstvu natříkáme lak na vlasy, necháme lehce zaschnout a na tuto vrstvu nastříkáme (je to nejlepší možnost) tenkou vrstvu barvy, kterou budeme 'trhat'. To provedeme například štetcem s tvrdým vlasem, šídlem, starým kartáčkem na zuby, párátkem... zkrátka čímkoli, co nám padnu do ruky a pomůže vytvořit stopu, jakou potřebujeme. Již zmíněnou základní vrstvu  můžeme nejprve zalakovat vrstvou syntetického laku (ne vodou ředitelným lakem!). Není to však nutnou podmínkou. Vše je věcí citu, praxe a našeho rozhodnutí.  Pokud to však neuděláme, musíme počítat s tím, že může dojít k potrhání i této vrstvy až na plast (pokud děláme plastikový model).

Samotný popis této metody mi zabral mnohem více času než její předvedení pro potřeby pořízení fotografií pod tímto článkem. Je to tedy opět jen na vás. Vyberte si vhodný námět a sami si tuto metodu vyzkoušejte. Nebo počkejte do příštího dílu, kde si ukážeme, jak se pracuje s přípravkem 'Heavy Chipping' od AK interactive.

Nejprve je potřeba namalovat základní vrstvu. Na destičku jsem natupoval nepravidelné (!) skvrny barvami ze setu LC....

...tuto vrstvu pak nastříkáme lekem na vlasy. To bude ta vrstva, kterou budeme trhat...

 

...navlčeným štětcem, párátkem... Vybraná místa můžeme i domalovat;....

... světlá čárka, bod, pak dotvoří dojem hloubky. Druhou polovinu destičky si necháme na příště :)...

Při nepatrně větší pracnosti lze vytvořit dostačující základ rzi pro další patinovací kroky. (Model: Komatsu; 1/48; 2011)

Shrnutí:

• jednoduchá a nenáročná metoda
• věrně působící výsledek i bez dalšího patinování
• relativně levná a nemusíme čekat na výsledek

8/10

Malá manta obrovská

'A mantu bys dovedl?' Podobnou otázku mi položil bratr někdy na podzim. Nebyl jsem si tím jistý, protože manta mi vždycky přišla jako letadlo. Tedy vše poměrně souměrné a pravidelné. Tak jsem na to ani nic pořádně neodpověděl. Začal jsem ovšem přemýšlet nad tím, jestli bych něco podobného dokázal udělat. Nakonec jsem si řekl, že to zkusím. 

Mezitím jsem se dozvěděl další podrobnosti. Totiž aby byla maličká, dala se dát na stůl, případně na monitor. To že ať si rozhodnu sám. On mi totiž brácha nechal zaformovat bustu lva a jelikož není v kanceláři sám, tak odlitky lva viděla i jeho kolegyně - velká to milovnice mant obrovských.

Tak jsem se do manty pustil. Nejprve jsem si na papír nakreslil hrubý obrys. Ten jsem si pak vyřízl z plechovky od piva. Udělal jsem to proto, že jsem nechtěl, aby manta byla plochá jako prkno, ale naopak jsem ji chtěl zachytit v pohybu, kdy máchá křídly. Zde právě byla důležitá ona souměrnost. Tedy aby každým křídlem máchala v danou chvíli stejně. Nejlepší způsob jak to docílit, je právě použití již zmíněného základu z plechu. Můžeme ho totiž poměrně snadno vytvarovat a pokud ho nebudeme mačkat příliš velikou silou, bude si svůj tvar pamatovat. Podle jednoho křídla pak snadno půjde vytvarovat i křídlo druhé. Abych se pak ubezpečil v tom, že se již vymodelovaný tvar nijak nezmění, tak jsem ho zafixoval tenkou vrstvou Magic Sculpu. 

Manta sice ještě stále neměla takřka žádný objem, ale již jsem se nemusel obávat toho, že si nějak nešetrně poničím již jednou vymodelovaný tvar.

Objem manty jsem vymodeloval z polymerové hmoty Super Sculpey FIRM. Když jsem byl spokojený, dal jsem mantu do rozpálené trouby. Díky tomu, že základ byl z plechu, navíc pokrytého Magic Sculpem, nemusel jsem se ničeho obávat. Navíc jsem si v tu chvíli uvědomil, že by z toho mohl být vhodný příspěvek na blog. Názorně zde totiž vidíte, že vytvrzený dvousložkový tmel Magic Sculp se dá bez obav zapéct. Neztratí ani své vlasti (nezměkne) a ani tvar. Jediné, co se změnilo, byla jeho barva. Lehce zezelenal. To je ovšem vše. Pokud se pozorně podívate na fotografii, tak uvidíte, že nezapečený Magic Sculp je světle šedý, skoro až bílý. Ten jsem použil pro vyhlazení  a vytmelení nerovností na povrchu manty. Také jsem z něj vymodeloval břicho manty a naznačil žaberní otvory. 

Těch je na každé straně pět. To je to jediné, co je třeba dodržet. Stejně tak je třeba dát pozor na jejich správný směr.  Na obrázku ještě není zcela hotové, ovšem základní obrysy jsou již zřejmé. Nijak jsem se netrápil se souměrností, protože mantu chci nakonec připevnit k podložce (fragment mořského dna) za jedno křídlo. Ale to ještě nemám vymodelované. 

Stejně tak trn manty. Za základ jsem použil drátek, který jsem lehce vyklepal na kovovém hranolu. Nakonec ho ještě budu muset pokrýt tenkou vrtvou Magic Sculpu.

Stejně tak jsou v základu i tlama manty.  Protože si však myslím, že je dobré vymodelovat i hloubku otevřené tlamy, vymodeloval jsem ji proto již na samém začátku. 

Stejně tak mě čekají oba čelní laloky, kterými manta usměrňuje proud vody do ústního otvoru. Oba tyto laloky jsou na sobě nezávislé a nebudu je proto ani dělat souměrné.  Za základ opět použiji kosek plechu. Ovšem nebuduje modelovat srolované. Byť to manta dokáže, nelíbilo by se mi to.

 Oči má manta zatím jen naznačené. Je to hlavně proto, že mi vadí, pokud modeluji něco, co oči nemá, ač je mít má. Vysvětlit se to nijak rozumně nedá. Navíc ani nevím, zda je nakonec neodbrousím a neposunu.  Navíc to není důležité. Důležitější mi naopak přijde to, že vymodelování něčeho jako je manta, je něco, co může každému jen pomoci modelovat. A navíc nemusíme modelovat nic, co má výraz jako je například lidský obličej - to totiž zpočátku hodně lidí doopravdy (ač zbytečně) odrazuje od sculptingu. Navíc opět platí to, že to dělá každý sám podle sebe a v první řadě pro sebe, ne? Já také nevím, zda se bude nakonec manta líbit. Ovšem pokud ne, tak si ji nechám ve vitrínce.  

Manekýn - busta

Vedle manekýnů, kteří ulehčují tvorbu celých figur, existují i manekýni, kteří umožňují vymodelování bust. Nenašel jsem v prodeji žádnou takovou pomůcku. To ovšem jednak nic nevypovídá, navíc není nijak těžké si ji doma vyrobit.

Nejprve se jen musíme dopředu rozhodnout pro danou velikost busty a následně si vyrobit jakousi nosnou kostru, na kterou budeme nanášet v dalších krocích modelovací hmotu tak, jak potřebujeme. 

Hlava není nijak pevně připevněna. Lépe se bude samostatně modelovat. Další podrobnosti naleznete v sešitě 'Conversion and Scratch Building' v kapitole Modelling a bust. Vydalo nakladatelství Andrea Press; 2001.

Hudba nejen na dnešní vánoční den

A něco trošku jiného, něco k zamyšlení...

PF 2013

Krásné Vánoce a vše nejlepší do roku 2013 všem. V první řadě hodně zdraví a spokojenosti. Pak také hodně dárků pod stromečkem a hodně úspěchů nejen v malování a sculptingu.  PS: Vážně díky moc všem, že na tenhle blog chodíte.

Martin 'lopee'

Novinky 2012 - Pavol 'offo' Ovečka

V sobotním příspěvku jsem představil dvě novinky od firmy Pegaso, jejichž autorem je Richard Galíček. V dnešním volném pokračování najdete dvě busty od Paľa 'offa' Ovečky. Protože jsem již mohl malovat jeho opičáka Thadea, tak vím, že by byl přímo hřích si jeho práci alespoň touto formou nepřipomenout. Zároveň je v případě busty starého zálesáka (Old Trapper) v podání italské firmy La Meridiana a busty ďábla (El Diablo) od maďarského výrobce Black Army Models vidět staré známé pravidlo o tom, že obal prodává. Malba od Danila Cartacciho je přeci jen poněkud odlišná od toho, co namaloval Balsz Schuller. Naproti tomu malba křováka tak, jak ho namaloval Lukáš Žaba pro slovenské Vertigo Miniatures, se od toho, co namaloval Danilo Cartacci, příliš neliší. Přitom všechny busty od sebe příliš mnoho času nedělí, jak by se mohlo z obrázků zdát. Bylo by příliš zkratkovité si vybírat jen podle toho, jak je busta/figurka namalovaná. Stejně jako v případě Pegasa by obě busty byly určitě vánočním dárkem, který by potěšil.

(Mimochodem od autora vím, že pracuje na dalším projektu. Až přijde čas, určitě vás budu informovat podrobněji. Teď toho více říci nechci, a hlavně ani nemohu, protože nevím, jestli Paľo neví, kde bydlím :-) a tak nebudu zbytečně riskovat. Takže pusu na zámek a mlčeti zlato. Přeci jen pokud by sem do ČR ze Slovenska jel, tak určitě ne proto, aby mi poděkoval za to, že co nevím, to nepovím. Zkrátka se musíme všichni těšit.) 

Materiál použitý na sculpt je pak samozřejmě (jako vždy) SuperSculpey FIRM s příměs polymerové hmoty FIMO. Odlitky pak jsou z resinu.

Materiál: Resin
Malba: Danilo Cartacci
Sculpt: Pavol 'offo' Ovečka
Fografie a výrobce: http://www.meridianaitalia.com (Itálie)

  

Materiál: Resin
Malba: Balsz Schuller
Sculpt: Pavol 'offo' Ovečka
Fografie a výrobce: http://www.blackarmymodells.com (Maďarsko)

Materiál: resin
Měřítko: 1/9
Malba: Lukáš Žaba
Sculpt: Pavol 'offo' Ovečka
Fotografie: http://www.vertigo-miniatures.com (Slovensko)

Pegaso novinky - Raichard Galíček

Před malou chvilkou mi v mailové schránce přistál další z nepravidelně pravidelné série mailu od figurkářské firmy Pegaso, kde dává na vědomí své nové figurky. A hned u dvou z nich je autorem předlohy Richard Galíček. Nejsou to jeho první figury pro Pegaso. Ovšem první dvě, které zmiňiji na tomto blogu. Přeci jen je vždycky dobrá zpráva, pokud sem mohu dát něco, co má původ v České republice. Nebo i Slovenské (aby Paľo Ovečka neřekl :-). 

Navíc pokud předchozí příspěvek byl o tom, jak rozpačitě na mne působí Finecast, když jsem ho viděl, tak cokoli od firmy Pegaso je pravý opak. Tedy až na poměrně vysokou cenu. Ovšem zde rozhodně platí, že 'za hodně peněz hodně muziky'. Pokud se rozmalujete na nějaké levnější figuře, figurka od Pegasa (& spol. !) je přesně to, co byste neměli minout. Jsou to totiž přesně ty figury, které vyndáte z krabice, začistíte, nanesete základní vrstvu primeru a již jen malujete. A věřte tomu, že kvalita těchto produktů nespočívá jen v kvalitě masteru, ale i v kvalitě provedení resp. odlití. Ostatně posuďte sami:

Polish lacer

SCULPTOR:

Richard Galicek

PAINTER:

Massimo Pasquali

Fotografie:

http://www.pegasomodels.com

Provocator

SCULPTOR:

Richard Galicek

PAINTER:

Aleks Michelotti

Fotografie:

http://www.pegasomodels.com

 

Valkia the Bloody

Není to tak dlouho, kdy jsem psal o připravované figurce 'Valkia the Boody' od firmy Games Workshop (GW). Jak to bylo možné, figurku jsem si ihned objednal. Jednak proto, že mě figurka zaujala a tak nějak jsem ji chtěl mít. Samozřejmě i proto, že je vyrobena metodou Finecast a já byl zvědavý, jak (a zda vůbec) se kvalita zpracování změnila. Přeci jen bych byl nerad, abych tu na blogu psal o 'Finecastu' příliš negativně. 

Figurka mi včera (! - přeci jen v sobotu jsem balík nečekal) Česká pošta dovezla a já mohl figurku podrobněji prohlédnout. 

A jak si tedy vedla? O kvalitě samotného návrhu a sculptu není třeba diskutovat. Moc se mi líbí. A není to určitě tím, že bych byl v tomto směru zaujatý. Ostatně ani jsem nic jiného nečekal. Nenajdeme tam však obsah našeho blisteru. Samotný blister je vlastně vanička z acetátové folie, na čelní straně vidíme fotografii namalované figurky. Lícní straně je pak průhledná a figurku si můžeme prohlédnout, než ji zakoupíme. To bohužel nejde, pokud nám figurku doručí pošta. Stejně jako v mém případě. Přeci jen dobrá zpráva je v tom, že GW se zlepšili v odlévání z resinu. Nemusíme tak figurku reklamovat. Tím však dobré zprávy končí. Přeci jen máme v rukách Finecast...

Já si od figurky, případně modelu, totiž vždy slibuji to, že si figurku koupím, vybalím z krabice, případné otřepy lehce začistím a začnu figurku malovat. Pokud jste na tom podobně, tak vězte, že právě tohle se zatím od resinových figurek vyrobených metodou Finecat čekat nedá. Ano, zlepšili se, ovšem za figurku, která stojí v přepočtu 470,- Kč s DPH bych čekal mnohem více. 

Opět na figurce nalezneme posunutou formu, otřepy, nálitky na nesmyslných místech. Navíc jejich počet je opravdu veliký. Zkrátka pokud si kupujete figurku pro sebe, připravte se na to, že nad vlastní přípravou figurky strávíte hodně času. Pokud jste figurku koupili někomu třeba k Vánocům, tak počítejte raději s tím, že po vás bude obdarovaný (je-li to díte) chtít, abyste figurku začistili. V opačném případě však zbytečně nekritizujte nezačištěná místa na figurce. Je jich tam totiž opravdu hodně. Je škoda, že Finecast není stejně kvalitní jako plastové figurky od GW. Ty sice nejsou tak detailní, ale odstříknuté jsou čistě. Zůstává u nich jen vysoká cena. Ačkoli i to se dá vydržet, pokud nekupujete plastových figurek od GW desítky za měsíc. Jde zkrátka o to, že figurky od konkurence mají svou kvalitu opravdu na jiné úrovni. Proto pečlivě vybírejte.

Shrnutí    

  klady 

• vlastní sculpt 
• balení figurky v blisteru
• přeci jen zlepšující se kvalita provedení

zápory

• stále ještě nijak kvalitní zpracování - tedy viditelné otřepy, lehké posunutí formy (dá se opravit)...
• vysoká cena

Zda se pro figurku nakonec rozhodnete, nechám na vás. Rozhodně bych ji nedoporučoval začátečníkům, ale středně pokročilý modelář ji zvládne namalovat i bez pomoci.

Fotogalerie

Hudba na víkend (+ figurky Andrea Miniatures)