V prvmí části jsem psal o tom, že základní světelné barvy jsou červená, zelená a tmavě modrá. Z těchto složek je složené bílé světlo. Každý neprůhledný předmět pak odrazí zpět buď všechny složky (vnímáme předmět jako bílý), nebo některou složku pohltí a pak předmět vnímáme jako barevný. Barvy, které takto vzniknou, vznikly díky procesu, který nazývám ‚aditivní (sčítací) syntéza‘. Abychom však mohli malovat, budeme potřebovat tzv. pigmentové barvy. Tedy ve své podstatě budeme při namíchání odstínu provádět opak sčítací syntézy.
V praxi to bude znamenat, že ze světlých pigmentových barev namícháme vždy barvu tmavší. Nikde ne bílou. Bílá barva NENÍ primární pigmentovou barvou a proto musíme používat bělobu. Stejně tak je dobré mít k dispozici černou, byť tu si můžeme namíchat. (Používání bílé a černé si zaslouží samostatný článek.)
Jaké tedy jsou primární pigmentové (neprůhledné) barvy? Zjednodušeně se dá říci, že zatímco tedy při skládání světelných tmavých barev dostaneme barvu světlejší (= aditivní (sčítací) syntéza), při smíchání světlých pigmentových barev získáme pravý opak – tedy barvu tmavou, až černou. Pokud si tedy ‚prohodíme‘ primární a sekundární světelné barvy, získáme primární barvy a sekundární barvy pigmentové. Na obrázku je to jasně vidět. 
Je mi jasné, že toto je opravdu teorie. Tedy teorie podepřená důkazy, navíc tím, že každý si to může vyzkoušet (což doporučuji). Tedy že pomocí tří základních barev lze namíchat libovolný odstín. Jen ne barvu bílou. Právě proto je dobré tuto barvu mít v surové podobě. Něco podobného by se dalo říci i o černé. Ano, tu si můžeme namíchat, ale je rychlejší černou mít. Ve zkratce lze říci, že z primárních tří barev můžeme namíchat jakoukoli barvu další. Po smíchání dvou sousedních primárních barev získáme barvy sekundární. Pokud tyto sekundární barvy smícháme opět s barvou primární, získáme barvy terciární. Tyto barvy – tedy zelená, modrá, světle zelená, fialová , karmínová (jasná červená) a oranžová - můžeme dále mezi sebou míchat… Je tedy jasné, že fakticky takto můžeme získat nekonečné množství navzájem odlišných barev. Na jednu stranu se jedná o velkou výhodu, na stranu druhou ovšem o problém, protože namíchat přesný odstín je věc takřka nemožná.
Pokud malujeme větší plochu, případně více stejných figurek, je dobré si namíchat větší množství barvy a tuto si pak uložit v čisté lahvičce, nebo na mokré paletě. Právě v tom vidím velký přínos setů, kdy celý set obsahuje jednu barvu v několika odstínech. Vyhneme se pak obtížnému ‚trefení se‘ do správné barvy. Někteří lidé by mohli namítnout, že pak bude vše stejné. Nebude. O výsledné barvě objektu totiž vedle vlastní barvy objektu rozhoduje i barva prostředí, tonální barva (světlo a stín). Nesmíme ani zapomenout na barvu a sílu světla a pak také celkovou atmosférou, jako chceme dosáhnout – stejně nasvětlený objekt bude jinak vypadat zachycený na dětském hřišti, nebo v temném lese.
Aby se přesto práce s barvami usnadnila, můžeme si koupit mnoho pomůcek. Poměrně velká nevýhoda je v tom, že jsou nákladné. Ať již se jedná o vzorník autentických barev, či ‚jen‘ tabulku, která nám usnadní míchání, nebo kolo barev. Určitě každého napadne, že je zbytečné si něco podobného kupovat, levnější je si to vytisknout na tiskárně. Osobně s tím nesouhlasím. Jde totiž o to, že profesionálně vytištěné vzorníky barev jsou svou kvalitou mnohem dál. Pokud nám jde jen o to, abychom viděli, že po smíchání žluté a modré získáme zelenou, pak není potřeba si nic podobného snad ani tisknout. Pokud však chceme s barvami experimentovat, něco se o barvách naučit, jedná se o výbornou věc.
Tyto pomůcky lze v ČR koupit v papírnictvích – ovšem těch lepších, když jsem se na to kdysi ptal, v jednom ani nevěděli, co to vlastně chci, naopak v tom druhém jsem si mohl vybrat. Tam tedy jsem zjistil, že modelařina, resp. figurky, je přeci jen poměrně pro prodavače pole neorané, takže jsem byl za blba, když jsem řekl, že bohatě stačí to nejlevnější, co mají. Jde totiž o to, že i tak je to věc poměrně drahá a opravdu je zbytečně si kupovat to dražší. Tedy na druhou stranu když jsem mluvil o vzorníku autentických barev, tak tam se jedná o něco jiného. Tyto vzorníky jsou opravdu poměrně nákladná věc, ovšem použité barvy tam nejsou barvy vytištěné, ale opravdu barvy. Tedy jejich autenticita je zaručena. Ovšem to ve figurkařina potřebovat nebudeme. Faktický význam mi také přijde nadsazený, protože skutečné letadlo bude vypadat jinak ráno, jinak v poledne a jinak večer. Ani nechci mluvit o tom, jestli bude pod mrakem, či ne. Shrnutí:
Smísením všech spektrálních barev světla vznikne barva bílá (bílé světlo). Tento proces se nazývá aditivní (sčítací) metoda.
Takřka naprostá většina předmětů odráží světlo, případně některou jeho složku. Předmět pak získává nějakou barvu.
Absolutně černý předmět je takový, který neodrazí žádné světlo.
Bílý předmět je naopak takový, který odrazí všechny složky bílého světla: pozor: bude-li na něj dopadat například jen modré světlo, bude modrý i předmět!
Pigmentové barvy naopak jsou opakem sčítání u světelných barev – tedy barevné složky se při odrazu odečítají.
Smícháním všech tří primárních pigmentových barev získáme černou.
Primární barvy jsou takové barvy (azurová, purpurová a žlutá), které se nedají namíchat z jiných barev.
Žádné komentáře:
Okomentovat