Finecast II.

Před pár týdny jsem zveřejnil článek o tom, jak já vidím údajnou revoluci ve výrobě figurek u firmy Games Workshop. Nijak dobře to nevyznělo, proto jsem si řekl, že jak to půjde, otestuji ještě další figurky. Přeci jen je možné, že to byl jen problém jednoho kusu. 

Tak teď mohu říci, že to problém jednoho kusu nebyl. Spíše naopak.

Captain Sicarius (Warhammmer 40,000) byl první figurkou, která se mi dostala pod ruku. Fotografie má větší vypovídací hodnotu, tak je upozorním na vylomený kousek brnění a ne příliš kvalitně odlitou lebku. Zda to bylo způsobeno předčasným vytržením figurky z formy, či již špatnou formou, to těžko říci. Určitě si na to však dávejte pozor. Tedy pokud vám figurka nepřijde poštou. Pak již jen opravovat svépomocí, či reklamovat. 

Ještě horší mi však přijde skutečnost, že rub hlavice meče je tak nějak hladký jako dětská prdelka. Chválil-li jsem kvalitní skulpt, tak to v tuto chvíli říci opravdu nemohu. Ostatně podívejte se pozorně na fotografii. Přeci jen si to zasloužilo lepší zpracování. Alespoň na orlici. Ta vidět je. Je na každém, zda to domodelovat, či nechat být. Co rozhodně ale nechat být nemůžeme, jsou opravdu viditelné licí roviny na vlajce... vlastně na celé figurce. Tedy hodně práce navíc, navíc to na mně působí dojmem, že použili stejnou formu, do které dříve odlévali figurku z bílého kovu. 

Výhodou je, že Sicariuse může namalovat s přílbou na hlavě, případně jinýma rukama.  Pozor! - doporučuji namalovat jednotlivé ruce a hlavu zvlášť, slepit až nakonec.

Uff, takže raději druhá figurka. A tou je elf Kohril (Warhammer). Opět by skulpt - zejména obličej - mohl být lepší. Přeci jen vymodelovat ho takto já, byl bych více než spokojený. Ovšem toto je komerčně prodávaná figurka. A nijak levná. O nutném začištění netřeba mluvit. Ovšem co považuji tak trochu za tragédii, to jsou opravdu velké díry v plášti. Zde bude třeba tmelit. Na jednu stranu se nejedná o žádnou tragédii, místa jsou přístupná, ovšem jelikož je na obalu opět ono známé 12+, nejsem si jistý, že vlastní vytmelení člověk bez zkušeností zvládne. 

Závěr:

Skulpt jako takový se mi líbí. Proto jsem si také figurky zakoupil. Přesto jsem zklamán a doporučuji opatrnost při začišťování. Přeci jen ne každý odlomený kousek by mohl být čistě jen a pouze zbytečný nálitek..

Rozumím tomu, ale naprosto to nechápu...

U čeho se mi hezky maluje.

Nedovedu si to moc vysvětlit, ale u téhle písničky se mi hezky maluje. Tedy nerozumím ji ani trochu. Přeci jen francouzština mi přijde skoro jako maďarština. Je to i hezký klip - konečně vojáka z Grande Armée ještě žádného nemám...

'Eavy Metal Masterclass - recenze knihy

‘Eavy Metal Masterclass je kniha o devadesáti šesti stranách plná článků těch nejlepších malířů figurek-zaměstnanců firmy Games Workshop.

Pod značkou ‘Eavy Metal jinak více či méně pravidelně vycházejí články, podrobné návody (většinou metodou ‚krok-za-krokem‘) malování figurek. Někdy je článek pojatý tak, že v první části je přiblížena teorie, v další části je pak na figurce prakticky ukázána teorie v praxi.

A co v knize najdeme? Opravdu malíře (osobně myslím, že toto je zcela na místě) nejen čtenářům časopisu White Dwarf:

- Joe Tomaszewski - Captain Cato Sicarius
- Joe Tomaszewski - Skulltaker
- Darren Latham - Ork Warboss
- Keith Robertson - Chaos Lord on Daemonic Steed
- Neil Green - Wolf Guard
- Neil Green - Elrond - Master of Rivendell
- Anja Wettergren - Urien Rakarth (exclusive to this book)
- Joe Tomaszewski - Vermin Lord
- Kornel Kozak - Daemon Prince
- Neil Green - Dark Elf Dreadlord
- Joe Tomaszewski - Chaos Lord
- Fil Dunn - Mordor Troll
- Darren Latham - The Sanguinor


V knize najdeme průvodce, jak namalovat vlajky, kovy, kovy metodou NMM (non-metallic metal), obličeje, kožešinu, kosti, pláště, bojové poškození, energetické zbraně, orky, rohy, přímé světlo (direkt light)… Vše na kvalitním papíře.

Osobně se mi líbí průvodce, jak jsou právě v časopise White Dwarf dělány – tedy přehledně, opravdu kvalitně vyfoceny, texty jsou dobře a srozumitelně napsány. Byť je kniha anglicky, vzhledem k velkému množství fotografií a obrázků není znalost angličtiny ani příliš potřeba.

I přes poněkud vyšší cenu (ne však v daném oboru) knihu doporučuji. Osobně přínos knihy řadím na vyšší úroveň, než mnohá návodná videa, kde je možné sledovat, zda a jak dobře má autor ostříhané nehty, ale z vlastní figurky toho moc vidět není. Případně není dobré světlo… Ono totiž to, jak nafotit figurku, se dá z té knihy odkoukat. Já dávám 8,5/10, kdo pravidelně nečte časopis White Dwarf, klidně si může bod přidat.

Na straně 96. je pak tabulka barev, které vyrábí GW pod značkou Citadel. Na vnitřní straně obálky pak nalezneme galerii fotografií nabarvených figurek. Kniha je lepená. Vytištěná v Číně :( - za to ten půlbod dolů.

Pozor, jedná se o limitovanou nabídku! Bohužel jsem si to již v případě GW ověřil. Zatím se sehnat ale dá. Otázka je, jak dlouho.


Kniha na games-workshop.com
V ČR na www.fantasy.cz (zde jsem ji v neděli objednal, podle popisu již není, ale protože ji v nabídce mají, snad půjde objednat ?)

Back for good... :)

Teorie barev II. – pigmentové barvy

V prvmí části jsem psal o tom, že základní světelné barvy jsou červená, zelená a tmavě modrá. Z těchto složek je složené bílé světlo. Každý neprůhledný předmět pak odrazí zpět buď všechny složky (vnímáme předmět jako bílý), nebo některou složku pohltí a pak předmět vnímáme jako barevný. Barvy, které takto vzniknou, vznikly díky procesu, který nazývám ‚aditivní (sčítací) syntéza‘. Abychom však mohli malovat, budeme potřebovat tzv. pigmentové barvy. Tedy ve své podstatě budeme při namíchání odstínu provádět opak sčítací syntézy.

V praxi to bude znamenat, že ze světlých pigmentových barev namícháme vždy barvu tmavší. Nikde ne bílou. Bílá barva NENÍ primární pigmentovou barvou a proto musíme používat bělobu. Stejně tak je dobré mít k dispozici černou, byť tu si můžeme namíchat. (Používání bílé a černé si zaslouží samostatný článek.)

Jaké tedy jsou primární pigmentové (neprůhledné) barvy? Zjednodušeně se dá říci, že zatímco tedy při skládání světelných tmavých barev dostaneme barvu světlejší (= aditivní (sčítací) syntéza), při smíchání světlých pigmentových barev získáme pravý opak – tedy barvu tmavou, až černou. Pokud si tedy ‚prohodíme‘ primární a sekundární světelné barvy, získáme primární barvy a sekundární barvy pigmentové. Na obrázku je to jasně vidět.  

 

Je mi jasné, že toto je opravdu teorie. Tedy teorie podepřená důkazy, navíc tím, že každý si to může vyzkoušet (což doporučuji). Tedy že pomocí tří základních barev lze namíchat libovolný odstín. Jen ne barvu bílou. Právě proto je dobré tuto barvu mít v surové podobě. Něco podobného by se dalo říci i o černé. Ano, tu si můžeme namíchat, ale je rychlejší černou mít. Ve zkratce lze říci, že z primárních tří barev můžeme namíchat jakoukoli barvu další. Po smíchání dvou sousedních primárních barev získáme barvy sekundární. Pokud tyto sekundární barvy smícháme opět s barvou primární, získáme barvy terciární. Tyto barvy – tedy zelená, modrá, světle zelená, fialová , karmínová (jasná červená) a oranžová - můžeme dále mezi sebou míchat… Je tedy jasné, že fakticky takto můžeme získat nekonečné množství navzájem odlišných barev. Na jednu stranu se jedná o velkou výhodu, na stranu druhou ovšem o problém, protože namíchat přesný odstín je věc takřka nemožná.

Pokud malujeme větší plochu, případně více stejných figurek, je dobré si namíchat větší množství barvy a tuto si pak uložit v čisté lahvičce, nebo na mokré paletě. Právě v tom vidím velký přínos setů, kdy celý set obsahuje jednu barvu v několika odstínech. Vyhneme se pak obtížnému ‚trefení se‘ do správné barvy. Někteří lidé by mohli namítnout, že pak bude vše stejné. Nebude. O výsledné barvě objektu totiž vedle vlastní barvy objektu rozhoduje i barva prostředí, tonální barva (světlo a stín). Nesmíme ani zapomenout na barvu a sílu světla a pak také celkovou atmosférou, jako chceme dosáhnout – stejně nasvětlený objekt bude jinak vypadat zachycený na dětském hřišti, nebo v temném lese.

Aby se přesto práce s barvami usnadnila, můžeme si koupit mnoho pomůcek. Poměrně velká nevýhoda je v tom, že jsou nákladné. Ať již se jedná o vzorník autentických barev, či ‚jen‘ tabulku, která nám usnadní míchání, nebo kolo barev. Určitě každého napadne, že je zbytečné si něco podobného kupovat, levnější je si to vytisknout na tiskárně. Osobně s tím nesouhlasím. Jde totiž o to, že profesionálně vytištěné vzorníky barev jsou svou kvalitou mnohem dál. Pokud nám jde jen o to, abychom viděli, že po smíchání žluté a modré získáme zelenou, pak není potřeba si nic podobného snad ani tisknout. Pokud však chceme s barvami experimentovat, něco se o barvách naučit, jedná se o výbornou věc.

Tyto pomůcky lze v ČR koupit v papírnictvích – ovšem těch lepších, když jsem se na to kdysi ptal, v jednom ani nevěděli, co to vlastně chci, naopak v tom druhém jsem si mohl vybrat. Tam tedy jsem zjistil, že modelařina, resp. figurky, je přeci jen poměrně pro prodavače pole neorané, takže jsem byl za blba, když jsem řekl, že bohatě stačí to nejlevnější, co mají. Jde totiž o to, že i tak je to věc poměrně drahá a opravdu je zbytečně si kupovat to dražší. Tedy na druhou stranu když jsem mluvil o vzorníku autentických barev, tak tam se jedná o něco jiného. Tyto vzorníky jsou opravdu poměrně nákladná věc, ovšem použité barvy tam nejsou barvy vytištěné, ale opravdu barvy. Tedy jejich autenticita je zaručena. Ovšem to ve figurkařina potřebovat nebudeme. Faktický význam mi také přijde nadsazený, protože skutečné letadlo bude vypadat jinak ráno, jinak v poledne a jinak večer. Ani nechci mluvit o tom, jestli bude pod mrakem, či ne. 

Shrnutí:

Smísením všech spektrálních barev světla vznikne barva bílá (bílé světlo). Tento proces se nazývá aditivní (sčítací) metoda.

Takřka naprostá většina předmětů odráží světlo, případně některou jeho složku. Předmět pak získává nějakou barvu.

Absolutně černý předmět je takový, který neodrazí žádné světlo.

Bílý předmět je naopak takový, který odrazí všechny složky bílého světla: pozor: bude-li na něj dopadat například jen modré světlo, bude modrý i předmět!

Pigmentové barvy naopak jsou opakem sčítání u světelných barev – tedy barevné složky se při odrazu odečítají.

Smícháním všech tří primárních pigmentových barev získáme černou.

Primární barvy jsou takové barvy (azurová, purpurová a žlutá), které se nedají namíchat z jiných barev.

Teorie barev I.

V jednom z dřívějších příspěvků jsem psal o tom, že vyšla kniha kniha o airbrushi od Bretta Greena. Mimo jiné je zde kapitola věnovaná teorii barev. Je to jen několik stránek, pro účely knihy dostačující, přesto to, že se v ní píše o tom, že barva bílá se skládá ze všech dalších složek – červená, zelená a modrá - může působit na někoho zvláštně. Vždyť každý, kdo maluje (nejen) figurky přece ví, že když smíchá červenou, zelenou a modrou, tak se výsledná barva bude spíše podobat černé. Rozhodně ne bílé. Jenže autor má pravdu. Opravdu po smísení červené, zelené a modré získáme bílou. Ovšem takovou bílou, kterou příliš figurek nenamalujeme. Smísením červené, zelené a modré totiž získáme bílé světlo. A ony tři složky jsou totiž také paprsky světla dané barvy.Jak je to možné?

Po bouřce se stane věc, kterou každý určitě zná a kterou viděl. Totiž za příhodných podmínek po bouřce uvidíme duhu. A duha není nic jiného, než že se na kapkách deště lomí bílé sluneční světlo do svých původních složek. Nechme stranou jejich jednotlivé vlnové délky, stačí, když si připomeneme, že bílé světlo (do Slunce se nikdo nedívejte, dohodneme se, že to tak je, kdo se do Slunce upřeně a na dlouho zadívá, má velkou šanci na to, že to bude to poslední, co v životě uvidí) se rozdělí do tzv. spektrálních barev. Tyto spektrální barvy jsou purpurová (známý je i anglický termín Magenta), červená (Red), žlutá (Yellow), zelená (Green), azurová (Cyan) a tmavě modrá (Dark Blue). Tyto barvy spektra lze zjednodušit na tři tzv. primární barvy světla. Tedy červenou, zelenou a tmavě modrou. Dále platí to, že barvy, které vnímáme, jsou vlastně odrazem světla o libovolného předmětu. Například bílý papír vnímáme jako bílý proto, že na něj dopadne paprsek bílého světla, který se od listu papíru odrazí a my proto vidíme bílou. Naopak kus uhlí vnímáme jako černý proto, že bílé (dopadající) světlo pohltí, nic se neodrazí, my vidíme černou. Také proto když je tma, tak vidíme, že nic nevidíme J. Horší je to, alespoň tedy podle mého, že figurku malujeme při nějakých – v rámci možností co nejlepších – světelných podmínek. A když pak přijedeme na soutěž, kde jsou ty podmínky poněkud jiné (viz. dřívější problémy kolem první výstavy e-day v Praze v podzemních garážích Galerie Butovice – světla bylo opravdu málo, navíc nebylo bílé, ale umělé, tedy barvy na modelech se náhle jakoby změnily - zkrátka kritika byla opravdu velká. A zasloužená. Již i víme, proč tomu tak bylo). Stejně tak namalovaná figurka vypadá zcela jinak – většinou bohužel hůře – na fotografii pořízené pomocí blesku nasměrovaného přímo na figurku – takřka vše se totiž odrazí zpět a výsledek…  přinejmenším jemné stíny zmizí). Tentokrát bylo totiž světla zase moc. Pokud ovšem objekt neodrazí všechny složky bílého světla, vidíme barevný objekt. Pohltí-li objekt červenou a zelenou složku, zůstane modrá a vidíme modrou.

Myslím, že tyto barevné paprsky jsou známější pod počátečními písmeny z anglických slov pro červenou – Red, zelenou – Green a modrou – Blue. Tedy RGB. Odrazem získaným barvám říkáme Aditivní (nebo také sčítací) syntéza. Platí, že pokud sloučíme dvě tmavé barvy, výsledná barva bude světlejší. Proto tedy získáme bílou, pokud smísíme všechny dohromady. Jenže jak jsem se již zmínil, světlem se malovat nedá. 

Abychom tedy mohli cokoli zobrazit, musíme mít nějaký zdroj světla - Slunce, lampu, nebo třeba monitor u počítače.  Také když vypneme LCD, zčerná. Důvod je v tom, že jeho zdroj světla přestal vyzařovat světlo a protože je obrazovka udělaná tak, aby co nejméně odrážela venkovní světlo (to jsou pak ony odlesky, které jsou známé třeba i při fotografování vodní hladiny), vypadá skoro jako černá.

Pro malování však potřebujeme barvy. Krycí, pigmentové, barvy se jim říká. O těch ale budu psát až příště. Už takhle je toho opravdu moc. Doufám, že by vás mohlo povídání o barvách zajímat - uvidím, kolik článků z toho nakonec bude. Pokud byste měli jakékoli dotazy k tomuto tématu, stačí se zeptat, opravit mně, pokud jsem se dopustil chyby apod.. Rád bych to pak rozšířil i na jednotlivé techniky, práci s barvami apod... Ale to uvidím. Díky.

Příště tedy něco o pigmentových barvách.

Medvědí lovec - tématická povídka, aneb jsme na stopě...

Nakonec to vypadá, že Medvědí lovec není Medvědí lovec, ale bioložka Eckertová. Jen nerozumím tomu, že jich je tolik. Snad jen že opravdu nevyhynul... Posuďte sami.

Na lovu I.

Poměrně dlouho jsem dumal nad tím, jak vůbec udělat figurku od Polarisu. Říkal jsem si, že kdyby jen stála někde na zasněžené pláni, ledové kře (ale to by bylo lepší, jenže stále ne ono). Nakonec jsem si koupil na e-dayi podstavec 's kazem'. Z něj jsem chtěl udělat vršek skály, ze které náš zablešený hrdina vyhlíží vstříc lepším zítřkům. Jenže pořád to nebylo ono. 

Takže když jsem již u dalších dvou kuchařek (nebo kuchařů, pořád to nevím jistě) přišel s tím, že si vaří nějaké ty VIP turisty a jejich nosiče, tak mě tak napadlo, jak asi tak může vypadat vlastní lov. Žádná férovka to určitě nebude. Jediné, co potenciální oběd může udělat, je vzít sněžnice na ramena. A jakmile dojdou síly, šup do nejbližší škvíry.

Jak jsem si řekl, tak jsem udělal. Tedy paňácu a nějaké ty skály navrch. Keře, které tam teď jsou vidět, jsou jen zkušebně. Jak rád říkám, kvůli focení. Přidal jsem pár kamenů a bylo. Tedy jen ty sněžnice už dělat nebudu. Ani nic dalšího. Zbytečně by to odvádělo pozornost od vyhládlého hlavního hrdiny. Zároveň jsem tím i vyřešil problém s vlastním názvem. Snad je to teď lepší a podařilo se mi vystihnout alespoň trošku atmosféru?

Samotný podstavec je stříknutý mahagonovým sprejem a dotónován černým.