Hudba na víkend

Papír má budoucnost

Anubis - meče II.

V další fázi jsem přidal na meče rez a vůbec špínu a poničený kov. Barevně začínají meče vypadat tak, že by je při troše představivosti mohl mít v rukách a používat je. Přiznám se, že jsem docela rád, že je nebudu muset znovu přemalovávat. Tedy nebudu... v další části mě čeká lesklý kov, hlavně tedy ostří. Pokud to přeženu, možná mě nakonec další přemalovávání (ani to už nechci počítat) nemine.

Anubis - meče

Po asi až čtvrtém přemalování mečů jsem se vrátil k první verzi - tedy použití metalických barev. Konkrétně Boltgun Metal a Chainmal od Citadel a 71062 Aluminium z řady Model Air od firmy Vallejo. Také jsem použil washe citadel. Ovšem finální rez na mečích mě ještě čeká.

Řekl bych, že by bylo asi lepší Anubise domalovat na jeden zápřah. Tím, jak jsem mězi něj vložil mantu a několik projektů týkajících se sculptingu, jsem si přeci jen asi dal od Anubise příliš velkou přestávku. Nejde ani tak o to, že bych zapomenul, jak malovat. Jde o to, že je teď mnohem obtížnější dodržet stejnou úroveň (tedy velkou) rzi a vůbec zmaru na figurce. Doufám, že se mi to podaří. Ovšem nepublikovat zde alespoň základ, obávám se, že bych meče pořád dokola přemalovával. A vzhledem k tomu, že nerad odbarvuji již jednou namalované, mohlo by se klidně stát, že by časem meče nevypadaly jako meče, ale jako nějaké bojové palice křížená s pálkou na baseball.

Manta - hotovo

Ufff, manta je hotová. Ještě chybí její předělání na dřevěnou destičku - podstavec. To možná ani nebudu dělat já.

Byla to docela zajímavá zkušenost. Už proto, že jsem si vyzkoušel něco nového - podmořský svět. Navíc bez vody. Což je na jednu stranu docela divné, ovšem na druhou stranu to byla další výzva. Manta bude někde na stole, na poličce... to ani nevím. A musela tak být udělaná.

Musel jsem se vypořádat s tím, aby manta vypadala jako manta... hlavně ne jako pták. To by bylo ve chvíli, kdy bych zvolil šedou skálu. Tedy takovou, jaká je běžná kolem nás. Pískovou jsem ji dělat nemohl, protože netrvá dlouho a věci (mořské dno, vraky lodí...) se pod mořem velmi rychle mění, porůstají korály apod.. Navíc mořské dno je všelijak barevné, jen ne modré. Modrá je voda při pohledu z výšky, případně při pohledu ode dna. Nebo samotná voda. Proto jsem i udělal fotomontáž na prvním obrázku. Zvítězila tedy zelená barva.

Další důležitou věcí pak bylo to, aby na podstavci nebyl příliš velká hluchá místa. Ne náhodou jsou ultramoderní letadla udělaná tak, aby napodobovala svět zvířecí říše. Konkrétně tedy velké rozpětí, nepatrně kratší a velmi nízká. Řekl bych placatá.

Když jsem totiž nenabarvenou mantu zkusmo přiložil na špičku útesu, vypadala jako nějaký pták. Ačkoli jsem věděl, že manta má být pro někoho, kdo ví, kde manta žije, tak jsem musel zajistit i to, aby nepřipomínala letícího ptáka a někomu, kdo neví, co vlastně je zač. Z toho důvodu jsou na podstavci různé korály, jedna rybka a mořská želva. Jsou namalované tak, aby neodváděli pozornost od manty. Tedy žádně přehnané stínování, kde to naopak šlo, tak jsem se tomu vyhnul. Více jsem pracoval s laky. Na fotografii to moc vidět není, ale na mantu jsem použil lesklý lak ve spreji určený pro stavitele aut a motorek. Samotný útes je pak polomatným lakem aplikovaným stříkací pistolí a želva není lakovaná vůbec. Maloval jsem ji barvami Andrea, které jsou matná dost. Navíc jsou i poměrně světlostálé, takže jsem neměl potřebu lak používat. 

Hlavní stejně bude to, jak ji přijme budoucí majitelka. Snad dobře, na každý pád ji již přemalovávat snad nebudu. To by totiž znamenalo, že se poškodila při přepravě. A to bych vážně nechtěl. Mám-li to však nějak shrnout, tak práce mě bavila a zase to bylo něco nového. Navíc to vlastně bude první figurka, kterou jsem modeloval (a maloval) rovnou s tím, že 'půjde z domu'. 

Hudba na víkend

Pegaso na červen

Mezi posledními novinkami od firmy Pegaso je i jedna od Richarda Galíčka. A stejně jako předchozí, je i tato velmi povedená.

Název:    Germán ve službách Říma
Velikost:  75mm
Materiál: bílý kov      

Lebka - finalní verze

Myslím, že první pokus využité lebky docela vyšel. Vlastně to dopadlo lépe, než jsem čekal. Určitě má smysl v tom pokračovat dál. Opravdu to urychluje práci a hlavně se jeden může soustředit jen na konkrétní věci při modelování. Jeden fantasy ksicht zkrátka dám do šuplíku pro případné další použití. A ne do odpadkového koše.

Poznámka:
Základ Sculpey FIRM, detaily jako nos, uši, obočí a uši milliput a Magic Sculp.

Hudba na víkend

Obličej podle plastického chirurga

V návaznosti na včerejší článek o nosu, kde jsem na fotografii ukázal (zelené body a červené přímky) profil obličeje, jsem si pak říkal, že musím někde najít nějakou názornou ukázku. Ne jen nějaký slovní popis. Takže mě napadlo, že bych se mohl podívat na nějaké webové stránky plastických chirurgů.  

Na stránkách plastického chirurga Davida Humphreye jsem pak našel přesně to, co jsem hledal. Totiž fotografii profilu tváře jedné pacientky ve stavu 'předtím' a 'po'. 

Právě onen stav 'po' je to, čemu se říká 'normální umístění dolní zóny obličeje ve vztahu k vertikálám (to jsou ty čáry). 

Z mého pohledu bych řekl, že nějaký hon za ideální stavem je divný. V každém případě byste na to měli pamatovat až budete nějakou tvář modelovat. Nějaká základní pravidla existují a je dobré je znát. Ovšem to je tak vše. Samozřejmě pokud nemodelujeme portrét. 

Nos

Byl jsem požádán o radu ohledně modelování nosu. Vůbec mi to nevadilo, naopak jsem byl docela rád, že mám další námět na příspěvek na blog. Jenže když jsem si začal připravovat podklady pro tento příspěvek, tak jsem zjistil několik problematických věcí. Velmi často to pak dopadne tak, že místo nosu vymodelujeme (namalujeme, ono to spolu docela úzce souvisí) něco, co jako nos příliš nevypadá.

tzv. Řecký nos

S nosem je ta obtíž, že vedle toho, že samotný nos vystupuje z plochy obličeje, i to, že lidé se od sebe navzájem liší i tvarem svého nosu. A jako každá věc, která souvisí s člověkem, je i nos něco, co každý dobře zná. Možná si netroufne nos vymodelovat, ale určitě pozná, když je nos vymodelovaný špatně. Možná vám ani neřekne, proč to tak je, ale zkrátka řekne, že ten nos je nějaký divný. Nos totiž velmi výrazně změní tvar celého obličeje. Dokonce až tak moc, že změní celý jeho výraz. Ovšem i tak je možné lidský nos zobecnit do té míry, že se již nebude zdát jeho ztvárnění těžké. Tedy doufám.

Když začnu konstatováním, že forem lidských nosů je asi 37, tak tím možná hodně z vás vystraším. To je však díky tomu, že se od sebe liší nos stejného člověka v závislosti na jeho věku. Přeci jen mu roste (mění se) lebka a tím i tvar obličeje. Samozřejmě mám na mysli právě narozeného kojence, který se právě narodil a stoletého člověka. O malých dětech nic příliš psát nebudu. Zabralo by to příliš mnoho místa. Mělo by stačit jen to, že dětská hlava je spíše kulatá a jednotlivé části obličeje ještě nemají takový tvar, jaký budou mít až se z dítěte stane dospělý člověk.

Stejně tak nechci ani psát o tom, že je rozdíl mezi mužem a ženou (byť o tom se zmíním) a jednotlivými lidskými plemeny (nechci používat slovo rasa). Přeci jen jsem v Evropě a tak si k popisu vezmu fotografii Evropana. Navíc Evropana ze středu Evropy. Protože když řeknu třeba 'Řecký nos', tak mám za to, že každý bude vědět, co tím myslím. Konečně fotografii můžete vidět sami. V tomto případě jde o to, že řečtí sochaři s tímto tvarem nosu znázorňovali vedle hrdinů a postav z mýtů a bájí i významné aristokraty. Šlo o to, že čelo (lebka) takřka plynule přechází v kořen a hřbet nosu. Podobné nosy (jako je ten na fotografii) patří k extrémům, ale jinak podobný tvar nosu není až tak velikou anomálií. Ovšem jak vypadá 'průměrný nos'.

Anatomie nosu

U nosu je důležité vědět to, jak vypadá. Pokud bychom zjednodušili uvedené číslo 37 forem lidských nosů, tak bychom se dostali k číslu patnáct. I to je poměrně hodně a řekl bych, že i nad možnosti tohoto příspěvku. Naštěstí i toto číslo můžeme zmenšit. Na tři. Byl to totiž Leonardo da Vinci, který definoval tři základní typy nosů. 

• nos rovný
• nos konkávní (vydutý; prohnutý směrem dovnitř)
• nos konvexní (prohnutý; vypouklý směrem ven)

Nos totiž tvoří z jedné třetiny (až jedné poloviny, záleží na tom, o koho se jedná - viz. poznámka o věku) kosti nosní a chrupavky. A právě podle tvaru hřbetu nosu definoval zmíněné tři typy nosu. Opět se podívejte na obrázek,

Legenda k obrázku:

A - Kořen nosu. Setkal jsem se s tím, že někdo kořen nosu definuje jako místo, kde kost čelní, resp. nosní hrbol přechází v kost nosní. Většinou je tak označována celá kost nosní. 

Toto místo jsem tedy sice naznačil jen jako tenkou čárku a je proto až příliš zjednodušené, ale myslím, že pro představu je to to nejlepší, protože důležitější mi přijde (pro náš případ) hřbet nosu.

B - Hřbet nosu - ten je tvořen jak kostí nosní, tak i chrupavkou. Právě díky němu má nos takový tvar, jaký má. Osobně bych při modelování nejprve doporučoval modelovat tuto část co nejrovněji, protože na další typy nosů bude čas, jakmile zvládnete tento tvar.

C - Špička nosu (někdy se jí i říká 'hrot nosu'). Ta opět může mít různé tvary (kulatá, špičatá, skloněná, hranatá, zvednutá...). 

Pokud budeme modelovat špičku nosu, modeluje se většinou až poté, co jsme si vedle základního tvaru nosu (tedy vlastně hřbet nosu) naznačili obě dvě nosní dírky.

D - Křídla nosu (nozdry) - jejich tvar se opět mění podle toho, jaký tvar nosu modelujeme. Přesto je jejich základní umístění poměrně jasně definované (viz. dále). Odděleny jsou nosní přepážkou a kryjí nosní dírky. U velmi malých dětí jsou tím nejviditelnějším prvkem v jejich obličeji. 

E - nosní přepážka, je tvořena chrupavkou. Stejně jako nosní křídla. Pokud mluvíme o zlomenině nosu, pak tím myslíme kosti nosní. Z hlediska modelování/malování  je pak důležité vědět, že nos je poměrně členitý (dochází ke změnám v úhlech v napojení jednotlivých částí). Stát se to však může jen v místech, kde na sebe navazuje kost a chrupavka, případně chrupavka a chrupavka. 

Nos - boční pohled

Poměrně dlouho jsem hledal nějakou fotografii, kde by byl patrný tvar a umístění nosu z boku. Nakonec se mi nepodařilo najít žádnou takovou, kde by byl takový obličej, který by zobrazoval normální umístění částí obličeje (zejména tedy ústa a brada) na lebce. Nakonec jsem si řekl, že to vlastně vůbec nevadí, proto lidé jsou opravdu různí a je dobře, pokud si to vysvětlíme na příkladu. Tím je právě obličej na fotografii. 

Domaloval jsem na ni jak vodorovnou červenou čáru, tak i na ní dvě kolmé. Nebudu zabíhat do detailů, ale pokud by na fotografii byl onen 'normální' obličej, pak by zelené body (horní a dolní ret a brada) ležely takřka na jedné přímce. Protože tomu tak není, tak se díváme na obličej, kde je horní a dolní ret posunut dopředu. Mohlo by to být i opačně, tedy že by jak rty, tak i brada, ležely někde mezi oběma přímkami. Ovšem důvod, proč jsem sem tuto fotografii dal (i s popisem), je ten, že postavené nosu se vzhledem k očím a umístěním na lebce, příliš nezmění. Napsal bych opět, že se nezmění, ale to by mne jistě někdo chytil za slovo :-). 

Úhel, který nos svírá s lebkou je zhruba 30°. Opět jde o povšechný údaj. Jde však o to, že by neměl být tento úhel větší. Nos by pak totiž trčel z tváře. 

Nos vystupuje z tváře asi o 1,5 jednotky (viz níže).

Nos - čelní pohled

Stejně jako z boku, má i nos jasně dané umístění při pohledu zepředu. Nemyslím tím nyní nějaký deformovaný nos, ale takový stav, v jakém se i tento nos nacházel ještě ve chvíli, kdy k deformaci nedošlo.

Použil jsem pro to jednoduchý náčrtek, který jsem namaloval co nejjednodušeji. Dopředu také říkám, že existuje více možností, jak popsat proporce pro lidský obličej. Tento je navíc mužský, byť se tedy ženská a mužská lebka od sebe příliš neliší. 

Na tomto obrázku jsem použil čtvercovou síť souřadnic. Délka hrany jednoho čtverce se rovná jedné šířce oka. Hlava pak má na šířku 'pět očí' a na výšku očí sedm. Všimněte si, že nejširší místo na lebce není v její polovině. V polovině lebky naopak jsou umístěny středy očí a navíc je v místě, kde se tato úsečka  protíná s úsečkou dělící lebku na levou a pravou polovinu, vrchol pomyslného trojúhelníka, jejichž ramen se dotýkají jak nosní křídla, tak i koutky úst. Z toho plyne, že nos je ve svém nejširším místě kratší než ústa (od koutku ke koutku), ale je takřka stejně široký jako oko.. Výška nosu pak je rovna asi 1,5 násobku délky oka 

(= jedna jednotka). Tyto rozměry se dají poměrně snadno kontrolovat během práce a nemělo by se tak stát, vymodelujeme něco, co vypadá v lepším případě jako nos z jiné tváře.

Stejně tak ale na fotografii herce ze seriálu Bones (Sběratelé kostí) vidíte, že záleží na konkrétním nosu, který budete modelovat. Ovšem přesto jsou základy zcela stejné bez ohledu na typ a pohlaví.

Myslím, že pro dnešek bylo údajů až moc. Proto si na příště nechám druhou část, kde si vymodelujeme nos. Tedy modelovat ho budu já a vy na konci řeknete, že jsem ho vymodeloval špatně. :-) 

Zatím se mějte a já se budu těšit, že si přečtete i druhou část. Tam tedy budou spíše fotografie. 

Již brzy na blogu... modelujeme nos

Lebka - využití

Konec tohoto týdne byl pro mne tak trochu ve znamení toho, že kamarád slavil narození dcerky. Já jsem mu pro tu příležitost vyrobil obličejík malého miminka, který jsme pak připevnili na láhev 'skotské sodovky'. 

Ale to není důležité, důležitější bylo to, že jsem se pak mohl vrátit k vlastnímu 'matlání a patlání'. Tedy sculptingu. Navíc aby to nebyl návrat jen tak běžný, tak jsem i na chvilku opustil dvousložkové tmely a z krabice vytáhl SuperSculpey FIRM. 

Ještě předtím jsem si udělal otisk lebky, kterou jsem vám ukazoval minule. Přeci jen to urychlí práci, protože není třeba vše neustále dokola přeměřovat. 

  

Díky tomu se mi podařilo dovést za dva večery práci na jednom obličeji do fáze 'před zapečením'. Jedná se o fantasy a musím se přiznat, že práce s polymerovou hmotou je opravdu luxusní v tom smyslu, že se dá takřka do nekonečna opravovat a upravovat. Ovšem k dvousložkovým hmotám se vrátím jakmile budu dodělávat detaily na zapečené hlavě. Zatím nebudu říkat, co to má být - byť se to tomu již začíná podobat - ale přeci jen je možné, že se to nakonec ještě změní.

Hudba na víkend

1994

2013

Drak aneb Airbrush za 30 minut, žádné cavyky ..

Přesně tohle mi napsal Pavel 'Dittmann' Mazurek, když mi odpovídal na otázku, jestli na blog mohu dát fotografie jeho poslední figurky. Původně se ptal na to, jaké barevné schéma bych zvolil já, kdybych tuhle figurku maloval. Poslal jsem mu nějaké obrázky (ani nevím, jestli se jimi nechal inspirovat)  a ani jsem nečekal, že mi tak rychle pošle fotografie dalšího pokračování. 

Drak po nástřiku primeru (Alclad White Primer). Křídla by si zasloužila začistit, ale to stejně vidět ve vitrínce není...

Sice napsal to, co jsem dal i do názvu příspěvku, tedy že to bylo za slabou půlhodinku hotové a že si s tím nedal moc práce. Tedy tak jsem si vyložil tu poznámku že (...žádné cavyky...). Jenže když to dám do souvislosti s tím, jak rychle to trvalo, tak se mi výsledek vážně líbí. Když to spojím s tím, že můj bratr patří do skupiny modelářů (staví techniku), kteří nejsou schopni postavit model (namalovat figurku, zvolte si, co je vám bližší), bez rozsáhlých úprav a vylepšení modelu - to berte tak, že mu trvá roky, než model dostaví, ale stihne rozestavět mnoho dalších. Já sám sebe řadím někam mezi. Rozhodně bych totiž nedokázal jednoduše vyndat stříkací pistoli a za půl hodinky dovést třeba tohoto draka do stavu, v jakém je.

Pokračování - airbrush.

Nevím jak vám, ale mně se vážně líbí. Navíc mi nasadil brouka do hlavy, protože přesně stejnou figurku mám z jednoho zámku nedaleko od nás (původně jsem myslel, že je to hrad, ale prý zámek). Dostal jsem ji před lety a ani jsem neměl v úmyslu ji namalovat. Dokonce si začínám klást otázku, jak by vypadala busta draka... Uvidím. Na každý pád je to ukázka toho, co se dá stihnout za půl hodinky. Tedy třeba za dobu, než ustane májový deštík. 

Protože Pavel říkal, že si chtěl hlavně vyzkoušet to, jak se mu povede udělat skálu a drak je jen jakýmsi doplňkem, tak bych řekl, že se mu povedlo obojí. Mimochodem u té skály jsem zvědavý na to, jak postupoval. Přeci jen i kdyby dva modeláři vyráběli skálu stejně, nebyla by ve výsledku zcela stejná. Prý postup pošle. Jsem zvědavý, zatím jsem rád, že mi dal svolení s publikováním fotografií draka.

Tak vypadá originál. Jen jsem zatmelil mezery mezi trupem a křídly. To si stejně zaslouží předělání.

Alclad White Primer

 Podle Pavlova vyjádření výtečná věc. Já jsem Alclad White Microfiller & Primer nikdy nepoužil. Protože ale znám leštitelné barvy od této firmy, nemám sebemenší důvod o tom pochybovat. Určitou nevýhodou je nutnost mít stříkací pistoli. Výsledek ovšem rozhodně stojí za to.

Pražské povstání začalo před 68 lety

V dopoledních hodinách 5. května 1945 začalo v Praze povstání proti Nacismu. Vedlo toho, že je třeba tento den připomínat, je potřeba si i připomenout, že Češi nebyli a nejsou žádní zbabělci. Jsem moc rád, že k tomu došlo. Stejně tak jsem i rád, že mezi svými předky mám takové, kteří bojovali v legiích v Rusku, přežili bombardování, poznali, co je to nucené nasazení v Říši... Ale i kdyby byli jiní, neudělal bych s tím nic. Ovšem snad i proto mám mnohem větší radost z toho, že sem dávám připomínku tohoto dne.

Miniatures Andrea na květen ve znamení ohně a fantasy

Krásný drak; 54mm; cena

168,53 €; takže kdyby ho chtěl někdo namalovat... jinak se k němu těžko dostanu :-D

Kniha... spíše sešit, v prodeji od 15.května 2013.

Hudba na víkend

Manta - břicho

Břicho manty pokládám za hotové. Abych předešel případným dotazům, tak ano, manta by měla být osově souměrná. Tato není. Důvod je v tom, že je přichycená na útesu (nemá nožičky po kterých by mohla běžet) a protože vypadala zvláštně, tak jsem si vypomohl právě tím, že jsem ji neudělal přesně tak, jak by měla proporčně být.

Teď přemýšlím nad tím, jak udělat hřbet manty. Zda ho nechat černý - i takové jsou - nebo flekatý. Spíše bych se klonil k jednobarevné variantě.

Lebka 1:10

Původně jsem modelování lebky měl jen za cvičení 'modelování podle obrázku'. V průběhu práce jsem si ale řekl, že by možná stálo za to dát lebku i do měřítka. A protože lebek v měřítku 1/35 a podobných je spousta, tak jsem si vybral jedno z měřítek, ve kterém se vyrábějí busty. 1/10. 

Musel jsem si proto více hrát s pravítkem (což tedy mimochodem skoro nesnáším), ale snad tu jakási podoba již je. 

Všimněte si jemných vláken u hmoty Paperclay - stačí lehké zalakování...

Obličejovou část jsem začal dělat z Milliputu. Na mozkovnu jsem pak použil hmotu Paperclay. Přemýšlím, že udělám již jen horní čelist, spodní pravděpodobně ne, protože pak si udělám otisk a zkusím použít hmotu Sculpey, abych mohl lebku vypálit. V této chvíli to bohužel nejde, protože jsem jako základ (= malá kulička napíchnutá na párátku) použil tvrzený polystyrén. 

Polud se mi lebka v rámci možností povede, budu ji používat pro další práci, jelikož výhoda by byla v tom, že je v měřítku a nemusel bych si ho neustále hlídat. Proto je na fotografii vedle lebky 'kontrolní' busta křižáka 'After the Battle' (Andrea Miniatures) právě v měřítku 1:10.