Nevím, kdy se to stalo, ale stal se ze mě fanoušek polymerových (vypalovacích, jak jim říkám) hmot. Jednak mi to nevadí, navíc si říkám, že vytvořit něco, co se líbí i někomu jinému, má něco do sebe. Asi to v mém případě začalo již někdy na hodinách výtvarky na základní škole, kdy jediný dostupný – navíc ne vždy – materiál byla modelína. Hmota, která hezky vypadala dobře do chvíle, než se vyndala z krabičky a celofánového obalu. Navíc byla mastná, špinila všechno kolem (vyživné to bylo v létě) a když se člověk snažil něco vytvořit z více barev – protože ta jedna konkrétní se nedostávala – tak z toho nakonec vznikl nějaký neidentifikovatelný chrchel.
Jak šel čas, tak jsem si říkal, že by se něco jiného hodilo. A tak jsem to zkusil s moduritem, jenže ten byl jednak těžký, navíc se musel vařit a lepil se a drolil. Obyčejná hrnčířská hlína potřebovala vypálit. A více jak tisíc stupňů jsem nedostal ani když jsem si chtěl upéct na výletě na Kokořín buřta.
Někdy v té době jsem se zakoukal do figurek, takže jsem si dal na chvilku pokoj. Ale jen na chvilku, protože sehnat figurky mi přišlo kolikrát těžké stejně jako sehnat nějaký tmel, ze kterého bych si mohl nějakou figurku udělat.
To se časem změnilo, jenže uplácat si něco z dvousložkového tmelu mi přišlo jednak poměrně drahé – jak se jednou obě složky promíchají, tmel prostě vytvrdne a konec. No a navíc doplácat danou věc do ‚koukatelného‘ stadia, to také není samo sebou (ale to není již problém tmelu).
Velkým vykoupením v dobrém smyslu slova se pro mě staly hmoty od firmy Sculpey. Jejich výhoda je totiž v tom, že se mi jimi podařilo zabít obě mouchy jednou ranou. Totiž je to hmota, která neztrácí své vlastnosti – navíc takové, po jakých jsem v duchu volal roky – dokud se nedá zapéct, navíc se dá zpracovávat opakovaně. A když začne vysychat, tak stačí přidat kapku Sculpey Softeneru a lze pokračovat dál. Právě hmoty Sculpey (FIMO apod.) se dají koupit v různobarevných odstínech, takže si na své přijde i ten, kdo je nechce barvit. Jenže o tom se teď zmiňovat nebudu, protože předpokládám, že když už dovedeme nabarvit figurku, letadlo, tank… prostě model, nabarvíme barvou i hmotu, kterou necháme zapéct. A přece plave…
Z mého pohledu člověka, kterého baví figurkařina a snaží se, aby pajďuláček nebyl infantilní hračkou, ale figurkou, se tak nějak automaticky stal někdo, kdo se dívá kolem sebe a pak se snaží věci ze svého okolí převést s větším či menším úspěchem převést na podstavce figurek. Tedy danou věc nějak vymodelovat. Pro to se hodí všelijaké experimentování, poznávání různých technik.
Mezi – pro mne zajímavou - snad proto, že k ní mám blízko – oblast patří také drátkování (to tedy sám nepraktikuji, na to bych neměl trpělivost) a výroba šperků obecně. Ne šperků ze zlata, ale třeba právě z polymerových hmot. A nejen šperků. Stačí prohledat internet a možností a námětů se dá nalézt opravdu nepřeberně. Já však zůstanu u těch šperků.
Před poměrně dlouhou dobou jsem viděl korále vyrobené právě z polymerové hmoty, které vypadaly jako kdyby byly vyrobeny z kamene. Nějakého druhu mramoru. Hned mě napadlo, že by například dlaždice pod nějakou figurkou vypadaly velmi dobře, kdyby byly vyrobeny také tak. Vím, dají se udělat pomocí stříkací pistole a notné dávky trpělivosti. Jenže výsledek není vždy zaručen. Navíc mít po ruce kvalitní stříkací pistoli také není právě samozřejmost. Takže když jsem viděl ty korále, hned jsem si řekl, že to by mohla být snadno upotřebitelná technika ve figurkařině. 
Je zbytečné, abych se tu rozepisoval o tom, jak jsem přivítal, když se mě majitel firmy Decodance, která hmoty Sculpey prodává, zeptal, jestli bych nechtěl vyzkoušet hmotu Sculpey UltraLight. Protože jsem si již této hmoty všiml na stránkách Sculpey.com, tak jsem to uvítal. Viděl jsem v tom příležitost, jak si vyzkoušet výrobu nějakého toho mramoru, či jak to nazvat. Navíc rád zkouším nové věci, tak jsem to s radostí přivítal. 
Hmota Sculpey UltraLight je – alespoň se tak dohaduji – primárně určena pro ani ne tak kutily, jako spíše právě pro ty, kteří vyrábějí šperky a různou podobnou domácí tvorbu. Samozřejmě i pro děti. Tedy vlastní zapékání by měly nechat na rodičích! Ona totiž hmota Sculpey je tak lehká, že plave, tedy se z ní dají vyrábět různé plovoucí svíčky, plovoucí hračky dětem do vany apod.. Vedle toho však také dovoluje to, že díky své nízké hmotnosti je přímo ideální na výrobu šperků. A kdo by neměl nikoho, kdo by mohl něco podobného jako šperky dělat, může vyzkoušet z této hmoty vyrobit například nějaké pěkné fantasy listí (takové ty obrovské listy) na nějaké fantasy dioráma. Nebo i do diorámy z jungle. Hmota se dá jednak brousit, tak i barvit. Kdo by ji nechtěl barvit – prodává se jen a pouze v bílé barvě – může ji obarvit tak, že do ní vhněte jinou hmotu. Například FIMO, Sculpey III apod.. Poměr je 60/40 ve prospěch hmoty UltraLight. Na jednom fóru věnovanému této hmotě, jsem se dočetl, že je možné i na základ (tedy lehký) z hmoty UltraLight nanést jinou barevnou polymerovou hmotu, avšak s tím, že nejprve se musí upéct, protože lehce mění během pečení svůj objem (zvětší se), tedy by mohlo dojít k roztržení vrchní vrstvy. Po zapečení je již stálá a nemění se.
Příště se budu věnovat hmotě Sculpey Granitex. Chtěl bych také poděkovat mamce za pomoc s konečným dotvořením šperku, proto pro mě to skončilo ve chvíli, kdy jsem si vyzkoušel, že vytvoření efektu, o který jsem se pokoušel, je opravdu snadnější, než to vypadá. Pokud hmoty – v mém případě černá (Sculpey III) a bílá (UltraLight) – neprohněteme, zůstane černá a bílá. Pokud obě dvě prohněteme do sebe, dostaneme barvu jedinou – šedou. PS: Myslím, že by nemuselo být k zahození, přitáhnout své protějšky k modelování. Přeci jen každý si může ‚patlat‘ to své. Navíc třeba Marion Ball a Alan Ball to dotáhli takřka k dokonalosti, ne? Takže blíží se Vánoce a jak se říká, tak kdo nemodeluje a nefigurkaří s námi, modeluje a figurkaři proti nám. No nebo je to nějak podobně.
