Panthers Cup 2013 - druhá část

Panthers Cup 2013

Dnešní sobotu 16. března 2013 proběhl poslední ročník modelářské soutěže Panthers Cup 2013. Sám za sebe jsem rád, že jsem se tam setkal s těmi, které jsem potkat chtěl. Také jsem si koupil jak figurku, tak barvy a retardér (zpomalovač schnutí akrylových barev od firmy Vallejo). Vzhledem k tomu, že mám již jeden od české firmy Koh-i-noor Hardtmuth, který je v českých obchodech běžně k dostání, protože je určen také pro akrylové barvy, tak se můžete těšit na srovnání obou těchto přípravků. Pro tuto chvíli snad nepohrdnete několika fotografiemi z výstavy. Kde jsem věděl, že model získal ocenění, označil jsem tak i fotografii. Seznam výherců jednotlivých kategorií (i s fotografiemi) bude na stránkách soutěže. Já se k soutěži ještě vrátím, protože fotografií mám rozhodně více, než jen těchto několik.

Takto vypadala část jedné z několika místností. Soutěž probíhala v místní střední škole...

...zajímavější ale přeci jen byly soutěžní modely...

...přesněji řečeno figurky...

...kterých sice nebylo tolik jako letadel, aut, tanků...

...ale rozhodně stály za to.

K dalším modelům se ještě dostanu. Zatím jen toto zákopové hlubidlo.

Hudba na víkend

Milliput Silver Grey aneb Tmelení a rozmývání

Jak jsem již dříve řekl, tak své povídání o dvousložkovém tmelu Milliput chci pojmout trochu ze širšího - avšak stále mého (!) - pohledu. Nebudu tu však tvrdit, že Milliput je nejlepší dvousložkový tmel na trhu - to totiž opravdu není - ovšem stejně tak nebudu tvrdit, že je to ten nejhorší dvousložkový tmel na světě. To totiž také není. Jde totiž o to, jak a pro co Milliput budeme využívat. Stejně tak platí i to, že je-li někdo zvyklý na nějaký jiný tmel, je to každého volba a pevně věřím, že i tak jsou tyto příspěvky chápány. Vše budu samozřejmě doprovázet i ilustračními fotografiemi. Konečný soud tak bude na vás. Praktické (= dlouholeté) zkušenosti s dvousložkovými tmely mám pak konkrétně s Milliputem Standard (Yellow - Grey); Milliputem Silver Grey; tmelem Magic Sculp a Duro/Greenstuff. Pokud to bude možné, ukážu, případně jen popíši, jak dosáhnout jedné a té stejné věci s použitím různých druhů tmelů. 

Právě to bude i tématem dnešního příspěvku. 

Pigment je opravdu velmi jemný...

Nejprve si neodpustím jednu poznámku, spíše tedy postřeh. Na jednom internetovém fóru, kde se debatovalo o tom, jaký je a není Milliput, byl jeden příspěvek, kdy jeho autor práci s Milliput shrnul tak, že řekl, že nelze říci, zda Milliput je či není lepší než jiné tmely. Je prý zkrátka jiný a proto vyžaduje jiný přístup. Sám za sebe pak dodávám, že trošku jiný přístup. Základ dvousložkových tmelů je totiž stejný - tedy resin (plnidlo) a tvrdidlo. Ovšem o tom až příště.

Zbytek tohoto příspěvku budu věnovat tmelení s tmelem Milliput, konkrétně se pak zaměřím na Milliput Silver Grey. A aby to nebylo tak jednoduché, tak konkrétně na 'rozmývání' tohoto tmelu. 

Dokud totiž Milliput zcela nezatvrdne  (nejlépe do druhého dne) dá se ještě změkčit vodou. V případě Milliputu Silver Grey/white to pak znamená, že ten tmel se změní na až velmi jemné blátíčko, které připomíná rozmíchané vápno. Je to díky velmi jemnému (bílému) pigmentu,  který je opravdu jemný a  musím se přiznat, že ze samého počátku jsem proto nejprve Milliput Silver Grey zavrhl. Pokud se totiž podíváte na první fotografii, tak již jen při samotném promíchávání obou dvou složek v ruce (bílo-šedý resin - obsahuje právě tento pigment) s druhou složkou (bílo-stříbrné tvrdidlo)  Milliputu začne tak neuvěřitelně 'špinit' ruce, že jsem si opravdu řekl, že tento konkrétní Milliput byl pro mne krokem vedle. Pokud totiž toto 'bělení' znásobíte stokrát, získáte zhruba představu, jak vypadá tento Milliput, pokud ho navlhčíte (nebo čtěte dále). Stejně jako špiní prsty, špiní i nástroje, špiní vše, čeho se dotknete. A jelikož jsem zvyklý pracovat s tmelem třeba několik hodin v kuse, tak mi to velmi vadilo.

... dokonce tak jemný, že jím lze snadno zakrýt škrábance, rýhy...

Naštěstí jsem se nevzdal a místo abych tento Milliput třeba někomu dal, nebo ho nechal někde v hloubi skříně vyschnout, tak jsem začal přemýšlet, co s tím. Ono totiž právě tento Milliput je díky tomuto jemnému pigmentu  vhodný pro sochařství, modelování, zkrátka jemnou práci.

Milliput (platí pro všechny druhy) se dá vodou rozmýt/naředit do té doby, dokud nezatvrdne. Tedy asi do dvou - tří hodin. Hodně totiž záleží na množství použitého tmelu a teplotě okolí. Když jsem to vyzkoušel, tak musím říci, že ze všech dalších dvousložkových tmelů (Magic Sculp, greenstuff) jsem byl právě s tímto Milliputem nejvíce spokojen. Pro demonstraci jsem použil rozpracovanou mantu, u které jsem přemýšlel nad tím, jak se zbavit nechtěných vrypů a přechodů...

 

Rozmývání Milliputu Silver Grey prakticky

 Na místa, která chceme zatmelit, přiložíme odpovídající kousky promíchaného tmelu Milliput Silver Grey. Vzhledem k tomu, obě složky jsou si navzájem barevně podobné (Milliputu White je to ještě horší), jen nejlepší dvě stejně velké části obou složek (resin-tvrdidlo) hníst mezi prsty raději alespoň tři minuty. Platí zde, že čím více hmoty najednou, tím je delší doba lepší. (K tomu ale také až příště.)

V dalším kroku pak tyto kousky tmelu na jejich místě zafixujeme tak, že je lehce přimáčkneme. Můžeme použít nějaký základní sochařský nástroj. Je důležité si pamatovat, že ten je třeba navlhčit, protože Milliput je v tuto dhvíli lepkavý. Jde jen o to, abychom je nesmyli pryč, takže nemusíme být příliš pečliví.

Ihned poté si totiž navlhčíme prsty (tento nástroj se mi osvědčil lépe než štětec) a krouživými pohyby (pak totiž nebudou patrné otisky prstů tmel na jejich místě rozmyjeme a necháme chvilku zavadnout (cca 5 minut, opět záleží na velikosti plochy).

Nakonec totiž je potřeba celý povrch omýt tak, abychom se zbavili tmelu na místech, kde ho nechceme. Osvědčilo se mi, když jsem celou mantu dal pod slabý (!) proud vody a opět krouživými pohyby prsty omyl. Výhodou toho celého je totiž to, že se tak vyhneme broušení a dalšímu podobném agresivnímu doteku s povrchem. Díky jen trošku pečlivější práci tak vytmelíme i místa, kterých jsme si třeba ani nevšimli a hlavně je vytmelíme tak, jak by se nám to jinak podařilo jen po opakovaném a pracném broušení jemným brusným papírem.

Aby bílá nebyla tak moc bílá

Pokud bychom chtěli potlačit ono nepříjemné (pro mne to tak je) bělení, stačí Milliput Silver Grey smíchat s Milliputem Standard a zbavíme se toho. Ne tedy zcela, ale rozhodně si pak přestaneme připadat jako učedník z válenky, který se nestihl schovat před náhlým deštěm.

 
Poznámka na závěr: Na posledním snímku můžete vidět i to, že rozmýt lze i Magic Sculp, ovšem výsledek nebude tak dobrý jako v případě kdy použijeme Milliput. V případě hmoty greenstuff se mi to na větší (!) ploše nepodařilo. Proto se fotografie ani nedávám. Nevím, zda to bylo mou nešikovností, či samotným tmelem greenstuff.

Broušení

Milliput lze jinak po vytvrzení (nejlépe přes noc) brousit, vrtat, řezat.... V tomto směru se mi zdá jako nejlepší ze všech. Magic Sculp se mi brousil hůře. Zvláště pokud základem byl nějaký měkčí podklad. Ten se pak totiž odbrušoval mnohem více a bylo proto potřeba dbát velké opatrnosti. Greenstuff má i po vytvrzení stále trochu žvýkačce podobnou konzistenci a brousil se mi proto špatně.  Spíše bych to příliš nedoporučoval.

Dostupnost - Milliput Silver Grey 

- vybraní prodejci, jedná se o aktivní odkazy, další komentář snad netřeba ;-)
- platí ke dni 15.3.2013
- ceny jsou bez poštovného

• Historex Agents  (Velká Británie)    125,- Kč
• DecoDance     (ČR)                          127,- Kč
• ModelBox       (ČR)                          150,- Kč
• Bílek Modely  (ČR)                          150,- Kč

 

Stáří Milliputu a jeho skladování

Milliput jsem si objednal u DecoDance a nemohu proto hodnotit další prodejce. Milliput sám o sobě vydrží dlouho - výrobce udává dva roky, ale já můj předchozí Milliput mi vydržel roky. Navíc když jsem ho tenkrát koupil, tak nový rozhodně nebyl. Má poslední (již zmíněná) objednávka však obsahovala zcela nový Milliput a musím říci, že se s ním pracuji o dost lépe. Je totiž měkčí a mnohem snadněji se prohněte. Proto vůbec nemám obavy o to, že bych zásoby, které nyní mám, nestihl zpracovat. Nikdo se tedy nemusí příliš bát toho, že by Milliput nevydržel a musel si ho kupovat třeba každý půlrok/roku zase znovu. Důležité jen je, aby Milliput nezmrzl. Já ho skladuji v krabici pod pracovním stolem.

Zdraví a bezpečnost

Protože Milliput (stejně jako další dvousložkové tmely) obsahuje pigment a další složky, na které někdo může být alergický, doporučuji opatrnost. Na webových stránkách výrobce doporučují použít latexové rukavice a brýle na oči. Já naštěstí alergický podle všeho nejsem (a ani o nikom takovém nevím), ovšem než bych začal lovit smítko v oku, rozhodně bych si umyl ruce vlažnou vodou a mýdlem. Což ostatně doporučuji nejen před touto akcí.



To by pro dnešek stačilo. I tak to byl příspěvek velmi dlouhý. Proto díky za trpělivost. Příště se pak více podíváme i na Milliput Standard.

offo v Norimberku

Není to žádná aktualita, ale určitě stojí za pozornost. Pravidelný 'Mezinárodní veletrh hraček' se konal v německém Norimberku mezi třicátým lednem a čtvrtým únorem tohoto roku. Během tohoto veletrhu časopis ModellFan uděluje ceny za model roku (Modell Des Jahres 2013) v různých kategoriích. A v kategorii figurek velikosti 75mm a větších (včetně bust) obsadila první místo busta, kterou jsem na tomto blogu již ukazoval. Totiž busta od Pavola 'offo' Ovečky. Jsem rád, že se jeho busty líbí nejen mé osobě, ale také i jinde ve světě. 

Někdo by mohl namítnout, že je to cena nějakého regionálního časopisu. Já bych naopak řekl, že to až tak neznámý časopis není, navíc je poměrně dobře známý. A když se v této zemi může chlubit cenou od (opravdu) regionálního časopisu někde z USA ministr financí, tak podle mého je toto ocenění významnější.  Navíc když se podívám, kdo skončil na dalších místech... 

Ještě jednou veliká gratulace a také omluva za zpoždění...

 

Co tedy bylo na obrázku?

Musím se vám přiznat, že jsem se chvíli rozmýšlel nad tím, jestli vůbec dodělat takovou - tenkrát to byl výplod čirého fandovství - hloupost. Původně to měl být squig - kdo nezná, tak ať si ještě jednou pustí trailer na hru Warhammer Online, který jsem sem dával jakožto ilustraci k čarodějce Temných elfů. Jenže celé to tenkrát skončilo na tom, že mi došel tmel. Tím tmelem byl Milliput a protože jsem jako základ použil polystyrenovou kouli, na kterou jsem namačkal jednu vrstvu Milliputu, nemohl jsem použít vypalovací polymerové hmoty, protože hořící polystyren se rozkládá na zdraví škodlivý styren. A něco podobného zkrátka do trouby, kde se jinak peče jídlo, nedám - mimochodem opatrnost doporučuji v tomto směru všem. Zkrátka jsem figurku odložil a dalo by se říci, že jen shodou okolností nevyhodil jako zcela zbytečný krám, který jen zabírá místo.

Naštěstí jsem to neudělal a když se pak po letech ozval Jakub Vyplel z DecoDance, jestli nemám nějaké zkušenosti právě s Milliputem, případně jestli bych si ho nechtěl vyzkoušet, tak jsem si vzpomenul právě na již zmíněnou kdysi dávno rozpracovanou figurkou. 

Ještě ten samý den jsem si objednal Milliput s tím, že v hlavě jsem měl poměrně jasný plán na recenzi na tuto hmotu. Protže jsem Milliput již znal, tak jsem to pokládal za rychlou věc, kterou nebudu muset příliš pracně zkoušet. Jen tak trochu, abych vás neodbyl tím, že jen napíšu příspěvek o tom, že Milliput mám rád (což tedy opravdu mám) a někde na internetu k tomu vyškrábnu nějakou fotografii obalu Milliputu. 

Plán zněl velmi jasně a prostě. Jenže jak už to (v mém případě takřka vždy) bývá, tak člověk míní, příroda mění. Ještě než zásilka s Milliputem dorazila, tak se mi to celé nějak rozleželo v hlavě. Jednak jsem se tak trochu zastyděl při představě, že mi ten příspěvek někdo omlátí o hlavu s tím, že jsem to odflákl a jen píšu to, co jsem někde vyhrabal a sprostě opsal bez kapky vlastní invence. 

Původní sculpt někdy kolem roku 2005. Možná ještě dříve, nevím. Jako základ použít šel, ale jinak....

Již při téhle představě jsem se docela vyděsil. Přeci jen tenhle blog již nějaký ten pátek píšu s tím, že jsem všechny hmoty, nástroje, barvy... nejprve vyzkoušel. A až pak jsem teprve něco napsal. No nebo jsem hned uvedl, že se nejedná o mou práci a jen jsem ji předal dále. Proto jsem si řekl, že squiga musím nejprve dokončit, nebo alespoň dovést do takového stádia, abych mohl napsat více vět než je tu, že 'Milliput je dobrá hmota'.

Takže jsem squiga vyštrachal z krabice a začal přemýšlet nad tím, jak ho udělat. Vzal jsem si do ruky tužku a papír a po chvilce mi bylo jasné, že nemohu ani okopírovat squiga, ale naopak budu muset udělat nějakou trošku jinou obludu. Výhodou bude i to, že dostanu hmotu do ruky a - doufám - článek o Milliputu bude působit důvěryhodněji. Takže ještě než zásilka dorazila, tak jsem popadl pilku a poupravil 'úsměv'. Bylo zkrátka vidět, že jsem ho začal modelovat z čirého nadšení. Se zbytkem jsem pak musel počkat. 

Jakmile Milliput dorazil, tak jsem se nadšeně vrhl do modelování. Z původního sqiga se stalo něco, co má sice dvě nohy, bude mít i maličké pazoury, ocásek a doširoka otevřenou hubu. Ovšem to bylo vše. Takže se stalo to, že jsem zjistil, že se jednak práce protáhne a navíc teď i zjišťuji, že vlastně nevím sám, co na fotografii je. Proto raději uveřejním fotografie z dnešního dne, kdy již ona příšerka nabírá své tvary a co je vlastně zač, to uvidíme. Práce mi sice ubíhá pomalu - navíc musím i malovat Anubise - ovšem navzdory tomu je pokrok pak večer patrný. Takže zachovejte tomuto blogu přízeň, protože další kroky si nenechám pro sebe. Jo a pokud jsem to ještě neřekl, tak Milliput je vážně dobrá hmota.... ;:-)

Stav v březnu 2013... snad vypadá poněkud lépe již teď...

offo v zákopech

Bitva u města Verdun probíhala takřka celý rok 1916. Stala se jedním ze smutných symbolů naprosté marnosti a zmaru. Náčelník německého generálního štábu Erich von Falkenhayn se domníval, že pokud německé vojenské síly prorazí francouzskou obranu, podaří se mu jednak ulevit německým silám a navíc by se Němcům i mohlo povést zničit francouzskou armádu jejím fyzickým i materiálním vyčerpáním. Stalo se však to, že Němci zjistili, že sice mohou způsobit Francouzům vysoké ztráty (asi 400.000 padlých). To vše však i za takřka stejně vysokých vlastních ztrát (asi 350.000 padlých).  Z vojáků obou stran se stalo to, čemu vevojenském žargonu říkalo Kanonenfutter.

A do této bitvy Pavol‘ offo‘ Ovečka zasadil i svou bustu. Francouzský poddůstojník již na sobě nemá uniformu, se kterou francouzská armáda v roce 1914 vstoupila do války – tedy poměrně jasná šedozelená barva uniformy (blůza a kabát) byla doplněna jasně červenými  kalhotami a stejně jasně červeným proužkem na každém rukávu, který označoval hodnost – pokud ji voják měl. To celé ještě bylo doplněné číslem označujícím pluk (případně prapor). Toto číslo bylo sice tmavé, ale zato jeho podklad byla již několikrát zmíněná červená. Stejně jako nešel voják přehlédnout na přehlídce, nešel ani přehlédnout v zákopech první světové války. Vrcholem všeho pak byla čepice, která byla součástí uniformy. Snad představovala jakýsi módní doplněk, ale v zákopové válce, ve kterou se tento konflikt přeměnil, nebyla vůbec nic platná. Pokud vzpomenete na teorii barev, tak doplňkové barvou, která zvýrazní její jas, červené barvy, je barva zelená.

Samotní vojáci si toho byli vědomi a alespoň již krátce po začátku války používali modré hadrové návleky, kterými se snažil rudě červené kalhoty zakrýt. Aniž bych chtěl trousit laciné vtípky, tak je pravda, že jim to bylo platné jako mrtvému zimník. Není sice doloženo, za kolik mrtvých bylo právě toto nulové maskování vojáků odpovědně, ale skutečností zůstává, že v prvních francouzské ztráty dosahovaly statisícových počtů.

Adrienova ocelová přilba (a).

V následujícím roce pak došlo k zavedení nových uniforem.  Barva uniformy byla změněna na šedomodrou a byla zavedena ocelová přilba (a) M1915. Tuto ocelovou přilbu navrhl August-Luis Adrian. Číselné označení pluků (případně praporů) již nebylo na červeném pozadí. Ne vždy také bylo na límci kabátu – kompletní označení měl voják na límci blůzy, kterou měl pod kabátem (na jedné z fotografií je to dobře vidět). Vedle nášivky na rukávu (b) měl voják na každém rukávu i stejný odznak podle své hodnosti (d). Musím se přiznat, že mi není  zcela jasný smysl pásky, kterou má busta na spodní části každého rukávu. Nepodařilo se mi nalézt žádnou fotografii, kde by bylo něco podobného viditelné. Pokud to není zesílení konce rukávu, případně špatná fotografie?!? Nevím. Na každý pád se nejedná o nic, co by nešlo opravit. Na bustě dále může najít používané řemeny, sumky a polní láhev.

Revolver M1892 (e)

Revolver, který má voják v ruce, pak bude revolver (e) St. Etienne M1892 ráže 8 mm. Tyto revolvery se osvědčily, ovšem díky problémům s nábojnicemi ráže 8 mm a z toho plynoucími problémy s plynulostí dodávek, došlo v průběhu války k návratu ke staršímu typu revolveru. Konkrétně pak k modelu M1873 ráže 11 mm.

Tyto části můžete vidět na fotografiích označené ve shodě s textem. Důležité je také upozornění, že se nejedná o recenzi zcela hotové a prodávané busty, ale pouze o takřka hotový projekt busty francouzského vojáka. Z mého pohledu se pak jedná o nejlepší bustu od Pavola ‚offo‘ Ovečky, která si – nejen díky tomu, že se vlastně nejedná o klasickou bustu, tedy hlavu a část trupu bez rukou – v ničem moc nezadá s bustami Carla Reida.

Co je na obrázku?

Vedle tak trochu povinného malování se musím potýkat i tak trochu potýkat i se sculptingem. I když ono slovo musím je relativní. Navíc je to více než volná věc. Tedy prvopočátek, tedy vzor, byl jasný. Jenže v průběhu samotného modelování se z toho začalo stávat něco trošku jiného - taková obrněná verze svého vzoru. Stejně tak i původní motivace - tedy udělat test na Milliput - se trošku změnila. Zatím to můžete zkusit uhodnout, protože to ještě zdaleka není ve fázi, kdy bych to mohl publikovat na blogu. Malá nápověda: drak to není.

offo na horách

Byť se opravdu nejedná o žádného vrcholového sportovce, hory k horským myslivcům přeci jen trochu patří. K Palovi 'offo' Ovečkovi rozhodně, protože již podruhé se mi stalo, že když jsem ho na přelomu února a března sháněl, tak jsem ho zastihl na horách. Jestli to byly přímo Alpy a místo lyžování tam vyhrabával pod sněhem Alpskou protěž, to nevím, neptal jsem se ho. Nedal bych moc ani za to, kdyby se nakonec ukázalo, že z ledu vykutal i nějakého toho druhoválečného Ötziho. Podobu se mu totiž podařilo vystihnout opět velmi dobře. Ostatně díky malbě Diega Ruiny, jehož La Meridiana Miniatures, figurku vydává, se o tom můžete přesvědčit opět sami.

Název Skijäger - 1944
Scale 1/10
počet dílů: 10
Producent: La Meridiana miniatures

PS: Protože je offo velmi plodný autor, tak příště se vydáme do zákopů francouzského Verdunu.