Když dvě koule jsou více než jedna

Než jsem začal psát tento příspěvek, ptal jsem se sám sebe, jaký úvodní titulek použít. Věděl jsem, co chci napsat, ale jak? Takže jsem napsání příspěvku odložil a raději jsem se pustil do praktického testu. Tedy nejednalo se již ani o test, protože od jisté doby s hmotou Sculpey ani jinak nepracuji, a doufal jsem, že během focení postupu mě napadne, jak dát příspěvek dohromady.

Samotná práce s hmotou Sculpey je tak jednoduchá, jak jen může být. Jednoduše si uřízneme, utrhneme (já dávám přednost noži) kousek hmoty Sculpey, kterou zpracujeme, případné zbytky vrátíme do krabičky, případně si ještě uškubneme další kousek. Kdo s hmotou Sculpey pracoval, jistě tohle ví. Kdo však s hmotou Sculpey pracuje teprve chvilku, případně jen jednou za čas, neví možná, že dvě koule jsou opravdu více než jedna.Nemyslím to opravdu jinak, než že hmota Super Sculpey Firm Grey (šedá) se chová opravdu mnohem lépe, když ji smísíme s hmotou  Super Sculpey (růžová).  

Pokud se tyto dvě hmoty smísí dohromady, získáme opět šedou hmotu, ovšem vedle toho, že bude světlejší, bude mít výrazně lepší pracovní vlastnosti.  Samotná Sculpey Firm je opravdu velmi dobrá hmota. Ovšem v porovnání s ‚novou‘ hmotou se s ní tak dobře nepracuje. Sculpey Firm má – a toho jste si jistě všimli – snahu se třepit, pokud ji budeme chtít vyválet na velmi tenkou vrstvu. Stejně tak se někdy může (snad je to i mou neopatrností) roztrhnout, pokud se budeme snažit o drobný detail. Drobný ale dlouhý – například vypáranou nit. Hmota je také poměrně tvrdá a musíme ji velmi dobře zpracovat. Navíc nesmí zatuhnout, to ji nedělá dobře. Sice se tím nezničí, ale není již tak tvárná.

Super Sculpey (růžová) je naopak v mnoha ohledech opakem Sculpey Firm – je tvárná a měkká. Bohužel za to zaplatíme tím, že již nedrží detail tak dobře, jak by se nám při modelování líbilo. A navíc mi přijde i trošičku lepivá.

Bylo by krásné, kdybychom měli hmotu, která by měla všechny zmíněné výborné vlastnosti, ale již neměla ty špatné. Řešení je velmi prosté – z hmoty Sculpey Firm si uválíme kuličku. Z hmoty Super Sculpey uválíme druhou trošku menší (záleží na tom, jaké vlastnosti požadujeme, zda měkčí hmotu – pak více růžové – či naopak nám jde o detail – pak více šedé. Tyto dvě kuličky pak důkladně promícháme a... můžeme tvořit. Výsledná hmota se dá krásně rozválet do plochy, věrně kopíruje povrch (pokud přidáme i Sculpey Ultra Light, bude i plavat :-) )… prostě a jednoduše získáme perfektní hmotu, která se musí jen zapéct. Výhodou je, že dobře drží detail, takže při troše snahy si můžeme klidně vymodelovat i různé plachty, vlajky… cokoli.

Jinak samozřejmě můžeme Sculpey Firm míchat navzájem i s jakoukoli jinou polymerovou hmotou, která se zapeče při +/- 130°C.

PS: K tomu nadpisu – jednak se hmota ve formě vyválené koule nejlépe odměřuje, navíc nadpis ‚Když dvě placky jsou více než jedna,‘ mi přišel takový divný. Ovšem pokud chcete, klidně si uplácejte třeba krychličky. Hlavně to zkuste… ;-)

T-1000 was sent to terminate ...

Někdo bere svou práci jako poslání. Druhý bere poslání jako svou práci. A pro třetího je to navíc zábava. 

Diorámy II

Posledním počinem společnosti Aeromedia na poli modelářském je speciál časopisu Modelář s názvem Diorámy II. Na devadesáti stranách nalezneme více než patnáct článků věnovaných tvorbě diorám. Ovšem nejen těm. Takřka naprostá většina článků je pěkně a srozumitelně napsána. V některých článcích je podrobně rozepsána tvorba vody, malování figurky sovětského pěšáka, něco o rzi, prachu, cihlách... Vše navíc na kvalitním papíře a spoustou fotografií.

Cena 199,. Kč mi nepřijde nijak nízká. Řekl bych, že cizojazyčné tituly se vedle této publikace v tomto ohledu pojednou nezdají již tak příliš drahé. Publikace je však v češtině. Také zde budeme marně hledat více či méně vtipné sloupky, které tak nějak jen zabíraly místo v časopise Modelář a byly pro mne důvodem ho přestat kupovat. To rozhodně v tomto případě neplatí a byť se svým způsobem jedná o raritu, protože publikace byla - alespoň v naší místní modelářské prodejně - na objednávku, je to opravdu záslužný počin. Prolistovat by ji měli nejen modeláři. Dovolím si zakončit malou poznámkou - v článcích sice naleznete způsoby, jak se dobrat k vysněnému cíli, ovšem cest existuje velmi často několik. Navíc nic nevyrovná to, že si každý bude hledat tu svou. Na každý pád šéfredaktor (Jezevčík) odvedl velmi dobrou práci.

+ kvalita fotografií

+ je to i o figurkách malovaných akrylem :-D

+ 95% přínosných článků

+ diorámy s vodou

+ dá se prohlížet opakovaně

+/- cena

- některé články by mohly být kratší (je to ovšem možná jen můj subjektivní dojem)

9,5 / 10

M*A*S*H - Sherman Potter odešel

Ve věku 96 let zemřel Harry Morgan - známější jako plukovník Sherman T. Potter ze seriálu M*A*S*H. Požehnaný věk, ale myslím, že díky seriálu M*A*S*H tu bude stále. Zní to pateticky, jenže já myslím, že v tomhle případě je to na místě. Navíc jestli se dá říci o nějakém seriálu, kde takřka všichni hrají v uniformách, létají tam vojenské vrtulníky, střílí se, že je to přitom silně protiválečný seriál, je to právě M*A*S*H.

Vytlačovací formy

Vytlačovací formy nejsou vůbec vynález poslední doby. Minulý víkend jsem se byl podívat na výstavu zbraní v našem muzeu a jedna z přidružených výstav, kterou tam měli, byla i výstava věnovaná perníkům a vánočnímu cukroví. Mluvím o tom proto, že mimo jiného tam byly vystaveny i pryžové formy na želé z minulého století. Ve své podstatě jsou vytlačovací formy obdobou těchto forem.

Co nám ale přinesou tyto formy za výhody při práci s modelovacími hmotami? Jedna nesmím zapomenout na to, že jsou vhodné nejen pro polymerové hmoty, ale i pro ostatní hmoty a vosky na výrobu svíček. Jde o to, aby to, co bude chtít ve formě otisknout, nebylo nijak agresivní a formu nezničilo. Forma je však vyrobena z nějakého druhu gumy, tedy by měla i poměrně dost vydržet. Určitě je však dobré to vyzkoušet na kousku formy.

K polymerovým hmotám Sculpey se však chová skvěle. Ještě lépe se s ní však pracuje. Práce je jednoduchá a rychlá. Musím se přiznat, že jsem zkusil, jak dlouho bude trvat, než s pomocí této formy udělám figuru. Zhruba třetinu prvního poločasu zápasu Plzně s AC Milán.

Rozhodně je dobré nejprve vnitřek formy poprášit dětským zásypem. Nemusí se jednat o nějakou silnější vrstvu – ta by spíše uškodila – ale naopak bohatě stačí poprášit vnitřek formy  pomocí starého štětce. Pokud i přesto trocha prášku zůstane na vyjmutém dílu z formy, pomocí štětce se snadno odstraní. Raději jsem opět místo popisu přiložil fotografie. Vyjímat otisknutý díl je dobré od strany, kde je nejmenší počet detailů. Neponičíme je tak. Pokud se to přesto nepodaří, nevadí – formu můžeme opakovaně použít a díl otisknout znovu. Výrobek musíme z formy vyndat, teprve pak zapéct. Forma se nezapéká!

Detaily a vyhlazování

Otisknutý díl můžeme i z rubu domodelovat ještě ve formě, případně díl vyhladit, vypálit a zbývající část domodelovat potom. Sculpey můžeme opakovaně zapékat a pokud si pohlídáme teplotu, hmota nepraská.  

Pokud se s tím spokojíme, nemusíme výsledný kus vyhlazovat. Ovšem přeci jen to vidět jen (opět odkazuji na obrázek). Vyhlazovat můžeme s použitím nástrojů, nebo s použitím chemie, tedy prostředků jako je White Spirit, či Sculpey Clay Softener. Je to opravdu na každém. Nakonec jsem se pokusil jednu ruku zpracovat v poněkud delším čase (asi 20 minut). Vyšla mi z toho poklona ve stylu ‚Mirku, jsi jednička‘. Je. Snad to nikoho nepohoršilo, ale prostě nešlo jinak. Je to totiž i šikovná věc na ukázku toho, že prsty jdou snadno ohnout v kloubcích - tedy místech, kde kloubky jinak jsou. Pokud se rozhodneme pro zapečení, není třeba vše vyhlazovat před samotným zapečením. Hmota se po zapečení dobře brousí a řeže. Navíc nehrozí poškození nevypečené (a tedy měkké) hmoty.

Pokud budeme chtít ohnout ruku, nohu… je dobré vyříznout trojúhelníkovou část ve vnitřní části kloubu (pozor! – nezapomeňte na základy anatomie), končetinu ohnout a případně dotmelit.

Vytlačovací formy jsou dobré pro všechny ty, kteří si chtějí vyzkoušet práci s polymerovou hmotou. Jsou anatomicky dost věrné na to, aby stálo za to s nimi pracovat a zkoušet si různé postupy a techniky.  

Lopeeho pozdní páteční odpoledne.

V rámci mé soukromé osvěty polymerových hmot v blízkém i vzdálenějším okolí, jsem si objednal vytlačovací formy na polymerové hmoty. Pro sebe jsem v nich viděl užitek v tom, že si tak nějak pořád říkám, že praxe je právě oboru takového toho domácího patlání je potřebná a mohu si vyzkoušet nové techniky, navíc je vtlačovací forma ideální v tom, že takřka bez práce lze získat něco, co by někdo možná ani nikdy nevymodeloval. Navíc velmi rychle.

Stejně tak tomu bylo i v případě vtlačovací formy Sculpey Push Mold – Infant (tedy malé miminko). Nejprve je třeba říci, že malá miminka mají hlavu větší, než dospělý člověk. Je to díky tomu, že lebka již tak nějak moc neroste. Ale to je jen malá výtka. Rozhodně se z formy dá vymodelovat realisticky vypadající miminko -  někteří lidé nesbírají nic jiného. Ostatně na přiloženém videu můžete posoudit sami.

Něco podobného lze vymodelovat i s pomocí této formy. Ovšem nejen to. Když jsem totiž formu rozbalil, tak jsem stačil jen říci, že je to vytlačovací forma a… dál jsem se již nedostal. Sám za sebe mohu říci, že první zkouška nakonec zkouškou nezůstala. A navíc ani nevzniklo mimino. Ačkoli možná je to tak trochu mlaďas. Ale ne lidský. Jestli to bylo způsobeno tím, že se blíží doba, kdy bude v álejích zase nab… tedy plno Mikulášů a čertů s anděly… těžko říci. Na každý pád jsem řekl, že výsledného tvora ještě doupravím. 

A když jsem to udělal, tak mi bylo líto ho přeměnit zpět na neforemnou kouli polymerové hmoty. Takže se teď peče. V blízké budoucnosti napíši článek o tom, jak jsem vymodeloval chlupatou kůži a řetěz. Mohlo by se to někomu hodit. Mně určitě, protože tak naplním cíl tohoto blogu – tedy vytýčit cesty, které k cíli vedou, případně nevedou. To již ponechám na každém. Já se již začínám těšit, až co si udělám 'Atomové dítě'. Přeci jen cyberpunk se mi líbí poslední dobou víc a víc...

White Lions - elf, busta

Levá ruka je jen úplný základ. Teď se snažím udělat toho lva. Zatím není zapečený - jednak čekám na to, až přijedou zapojit troubu, navíc dokud se to nezapeče, dá se to snadno upravovat - právě v tom mi Super Sculpey přijde jako naprosto neocenitelný. Hřívu budu dělat až pak. Teď je to tedy spíše lvice. Snad tam ta podoba je.

Sculpey Granitex

Hmota Sculpey Granitex  je opět polymerová hmota, která se musí zapéct při 130°C stejně jako hmota Super Sculpey. Oproti této hmotě je však tvrdší a díky tomu se s ním dá pracovat za použití mnohem větší síly s tím, že nechtěné otisky prstů na vymodelovaném objektu neuděláme. A pokud přesto, můžeme je vyhladit modelovacím nástrojem, nebo chemie v podobě Sculpey Clay Softeneru, případně White Spiritu.

Já jsem ještě k vymodelované sošce domodeloval oči z hmoty Sculpey Glow in the Dark (zapéká se stejně).

Samotná hmota Sculpey Granitex se prodává v balení, kde nalezneme osm různobarevných bloků hmoty Granitex. Má jediná výtka je v tom, že by bylo lepší, kdyby byly bloky prodejné zvlášť o větším obsahu hmoty. Přeci jen by se hodilo mít po ruce větší množství jedné barvy.

Hmotu můžeme jinak míchat s jinými hmotami Sculpey. Předpokládám, že i s hmotami FIMO (nakonec se zapékají stejně), ale to jsem v praxi nezkoušel.

Na hmotě Sculpey Granitex je dobré to, že barva povrchu je poměrně věrná. a vypadá jako zrnitý kámen. Tato zrna navíc nejsou nijak veliká a hmotu můžeme použít i tam, kde by jejich výrazná velikost působila rušivě. Pomocí barev a washů můžeme barvu dále doladit. Základní barvu povrchu - jinak velmi obtížně dosažitelnou - však neztratíme. Kvalitní hmota, která nabízí to, co její název Granitex slibuje.

Barvy Citadel a jejich obaly

Obecně se dá říci, že k tomu, abychom získali do vitrínky povedenou figurku, potřebujeme hezkou figurku (zajímavý a povedený sculpt), dále dobrý štětec, kvalitní barvy a klidnou ruku. Dnes bych se rád zaměřil ne jen na barvy samotné, ale i jejich vlastní obal. A protože se tento blog zabývá akrylem, nebudu se od tohoto tématu odklánět (no tedy poslední dobou zní toto slovo vážně divně) ani nyní.

Zatímco u barev jako je Vallejo se jejich obal příliš nemění, u barev Citadel se za posledních pár let změnil několikrát. A ne vždy to byla změna k lepšímu.

První – alespoň v mém případě – barvy Citadel byly v šestiboké lahvičce. Do jedné lahvičky se vešlo 17,5 ml netoxické barvy.

Samotné barvy jsou kvalitní, někdy obsahují méně pigmentu – nekryjí tolik, vyžadují více vrstev, jenže to já osobně nepovažuji za chybu. Jen pozor na to, že u malování akrylem platí, že raději čtyři tenké vrstvy, než jednu tlustou. Barvu samotnou míchám s kapkou vody až na paletce.

Lahvičky měly problém v tom, že se časem nepříliš dobře otevíraly. V jednom případě mi víčko dokonce při otevírání prasklo a barvu jsem musel přelít do náhradního obalu. Na to je ideální obal od kinofilmu. Barvu v něm mám přelitou již asi pět let a stále je stejná, nevyschla. Ono vůbec tyto barvy, pokud byly v uzavřeném obalu, nevysychaly a nevysychají. Pokud budete mít možnost je od někoho koupit, či jinak získat, neváhejte. Jsou to opravdu dobré barvy. Jen tedy samotnou bílou (skull white) snad raději ani ne. Ta příliš dobře nekryje.

Pak firma Games Workshop přišla s jiným obalem a víčkem na závit. Barva samotná obsahovala více pigmentu, ale musela se více naředit. Opět ale žádný problém. Co bylo výrazně (!) horší, byla skutečnost, že k samotnému otevření barvy byla zapotřebí velká síla – řešil jsem to kleštěmi, v tomto případě ale opatrně. Je to na vlastní riziko. Jenže stejně si zkuste namalovat tenkou linku, když jste předtím bojoval s víčkem od barvy. Při rozmíchání protřepáním totiž barva zatekla do závitu, který pak takřka nešel otevřít. A nepomohlo důkladné vytření víčka i závitu. Navíc bohužel tyto barvy velmi vysychají. Zda je to špatnou konstrukcí obalu… Asi ano. Proto pokud je někde uvidíte, ruce pryč!

Sama firma GW tento fakt poměrně rychle uznala a konstrukci víčka změnila tak, nebylo třeba víčko odšroubovat, ale jen odklapnout. Sice zůstal – pro mne divný - černý plast, jenže konečně šlo s barvami pracovat.

Zatím poslední verze obalu je lahvička z průhledného plastu kónického tvaru s víčkem taktéž z průhledného plastu. Víčko je opět odklapávací.  Lahvička se dobře drží v ruce – případně (a to doporučuji) v držáku na stole. Co je na tomto obalu z mého pohledu takřka geniální, je samotný fakt, že díky průhlednému plastu je dobře vidět samotná barva, tedy obsah lahvičky. Opravdu šikovný detail. Nevím, jak se budou barvy chovat po letech, ale zatím na mne působí velmi dobře. Obsah 12 ml by mohl být větší (Vallejo jsou stále 17 ml), jenže na druhou stranu za všechny ty roky se mi podařilo zcela vypotřebovat opravdu jen pár barev. Lepší je koupit si po letech novou.

Barvy Citadel Foundation mají skvělou kryvost. Ta je však vykoupena tím, že barvu musíme více naředit vodou a barvy samotné mají tendenci vysychat. Alespoň u prvních to tak bylo. Předejít tomu lze občasným protřepáním a naředěním. Já používám obyčejnou vodu, zatím se mi žádná barva nesrazila. Barvy jsou - k dnešnímu dni - v obalu z průhledného plastu s bílým odklapávacím víčkem.

Citadel Washes je poslední z barev Citadel. Jedná se o výborné washe, ředitelné vodou, se kterými se opravdu velmi dobře pracuje. Snad jen ve výběru odstínu mi chybí nějaký ten světlý odstín.