Vlnitý plech

Člověk míní, technika mění, dalo by se říci jako parafráze na známé úsloví o úmyslech a přírodě... uplynulý týden jsem trávil tím, že jsem dával dohromady nové PC. Zejména tedy pak tím, že jsem se snažil zachránit a obnovit všechna uložená data. Snad se to povedlo. Proto je toto příspěvek po delší době. 

Jak již název napovídá, týká se toho, jak ztvárnit vlnitý plech. Přesněji tedy rezavý vlnitý plech. Pokud se to povede, je to vhodný doplněk na podstavec. Případně na stavbu nějaké budovy do diorám. 

Vlnitý plech si můžeme koupit v modelářských potřebách. Jenže pokud pomineme to, že ne vždy v nejbližší modelářské prodejně vlnitý plech mají, tak stojíme před problémem měřítka. Vzhledem k měřítku je často zakoupený vlnitý plech poměrně tlustý. A to je přesně chvíle, kdy zatoužíme po nějakém tenčím vlnitém plechu. Nejsnadnější způsob pak je si plech udělat doma. 

Pokud se pro to rozhodneme, tak narazíme na další problémy. Tím hlavním je pak to, jaký materiál zvolit pro vlastní výrobu. Přeci jen vlnitý plech je to (stejně jako třeba lidská postava, pokud bude modelovat), co každý zná. A tedy zjevné chyby nám nikdo neodpustí. 

Z tohoto důvodu jsem zavrhl plastovou destičku. Navíc se musím přiznat i k tomu, že pravidelně naohýbat, přesněji tedy zvlnit, plastovou destičku neumím.

Papír jsem se nakonec rozhodl nepužít z toho důvodu, že mi přišel poměrně tenký a opět se příliš dobře neohýbal. Pro výrobu rovných plechových desek je naopak ideální. Ovšem pro výrobu vlnitého plechu jsem ho nepoužil. Navíc jsem si nebyl jistý, jak by se mi podařilo udělat zreznutí plechu.

Nakonec jsem se rozhodl pro použití silnějšího alobalu. Z toho se totiž dá vytvarovat poměrně věrná napodobenina vlnitého plechu. Navíc je dostatečně tenký a výsledný vlnitý plech bude oboustranný. A - byť se to na první pohled může zdát jako nepodstatný detail - jedná se vlastně také o plech.

Vlnitý plech po nástřiku jednou vrstvou primeru ve spreji.

Díky tomu budeme moci vytvořit velmi věrně vypadající proreznutí (viz obrázek výše). Pokud totiž alobal položíme na desku z vlnitého papíru, který se běžně používá jako krycí materiál například pro kusy nábytku a jiné výrobky, máme přesně to, co potřebujeme. Totiž kopyto, podle kterého můžeme vlnitý plech vyrobit. Díky tomu, že vlnitý papír je také měkký, může za použití tupého (!) konce štětce vytlačit alobal do podoby vlnitého plechu. Pokud navíc budeme opakovaně tlačit na štětec v jednom směru, začne se alobal bortit a praskat. Získáme tak přesně to, potřebujeme: tedy prorezlý vlnitý plech, který stačí již jen nabarvit.

Pro barvy rzi jsem použil barvy ze setu Lifecolor 'Dust and Rust'. Již jsem se tu o nich zmínil. Jsou opravdu velmi věrné. Alespoň tedy z mého pohledu zcela dostačující.

Pokud by se nám stále ještě nepozdávalo výsledné zbarvení, můžeme použit třeba washe....

Washe (na obrázku jsem konkrétně použil washe Citadel, jmenovitě pak Devlan Mud a Badab Black) konečný odstín poměrně ztmaví. To je však u prorezlého plechu věc žádoucí. 

Nakonec můžeme ještě použít pigmenty. Těmi naopak můžeme plech zesvětlit. Záleží samozřejmě na tonm, jaký pigment použijeme. Já jsem je zatím nepoužil, protože ještě nemám hotový podstavec, kde plech použiji. 

Aloboal - poznámka:

Alobal je dobrý materiál, který se dá využít mnoha způsoby. Před vlastním použití doporučuji alobal lehce přebrousit jemným brusným papírem. Dobře pak na něm bude držet primer, resp. samotná barva. 

Zkuste to sami, uvidíete. Já si musím nechat ještě chvilku na modelařinu zajít chuť a dokončit instalaci počítače. Mějte se mnou ještě chvilku strpení.... Díky.

Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky

Kemper Tools podruhé

V jednom z příspěvků ze začátku roku jsem si pochvaloval sadu nástrojů Kemper Mini Ribbon Tools Set. Pravdou zůstává, že před jejich pořízením jsem si nebyl příliš jistý, zda se opravdu jejich nákup vyplatí. Do značné míry jsem si je také pořídil i proto, abych o nich mohl napsat na tomto blogu.

Pak jsem si je tedy koupil a celá situace se změnila tak, že jsem začal být zvědavý na to, zda stejně dobrý pocit budu mít i z dalších nástrojů firmy Kemper. Díky rychlé rychlé reakci firmy Decodance dělil okamžik, kdy jsem si začal obnovovat zapomenuté heslo ve firemním e-shopu, vlastní objednání, uhrazení faktury a dodání zásilky poštou smrskl na několik hodin. Zkrátka včera odpoledne jsem si nástroje objednal a dnes dopoledne jsem měl zásilku na stole. Píši o tom hlavně proto, že je na místě zdůraznit, že nástroje byly dobře zabaleny a celou 'svou' poštovní cestu cestu přežily ve skvělé kondici. 

To pokládám právě u nástrojů, od kterých je požadována přesná práce, za důležité. S poničeným nástrojem toho totiž příliš nelze udělat. 

S tím souvisí i další věc. Totiž kvalita zpracování. Není to tak, že bych již dopředu zavrhoval věci, které na sobě mají nápis 'Made in P.R.C./China', ovšem nejlepší odlamovací nůž, který mám, na sobě nese nápis 'Made in UK' a nejkvalitnější  modelářské nástroje pak mají na sobě vyraženo (Made in) U.S.A.. Snad je to shoda okolností, možná to o něčem vypovídá. Nevím. 

V případě modelářských nástrojů Kemper si však můžete být jisti tím, že máte v rukách kvalitu. Pokud totiž započítám i již zmíněný Mini Ribbon set, tak jsem již mohl vyzkoušet (a mám je doma) celkem pět různých nástrojů, jejichž kvalita je na stejně vysoké úrovni.

Dřevěné násadky (pokud jsou) těchto nástrojů jsou z kvalitního dřeva. Velkou výhodou je u nich pak také to, že se nejedná o žádné droboučké násadky, které připomínají špejli, ale naopak o poměrně masivní násadky, díky kterým se nástroje velmi dobře drží a ani po delší době používání nástroj nemá tendenci vyklouznout z ruky. Na fotografii vidíte, jak se nástroj drží v základním úchopu. Jde o to, že je položen na prostředníčku ruky. Ukazováčkem a palcem pak zabraňujeme tomu, aby nám nástroj z ruky vypadl. Správný úchop nástroje pak usnadňuje i zkosení na konci násadky. Tento výraz, tedy 'násadka' používám zíměrně proto, že základní držení nástroje je takřka identické s držením tužky. Samozřejmostí pak je, že nástroj uchopíme rukou tak, jak potřebujeme v dané situaci. Nástroje Kemper však jsou ergonomicky promyšlené tak, jak to nebývá u celé nástrojů jiných výrobců. Pokud má být tento příspěvek jakousi recenzí, nebylo by dobré, pokud bych se o tom zapomenul zmínit.

Dalším společným znakem mnou testovaných nástrojů Kemper byl jejich vlastní obal. Tedy jakási uzavíratelná nádobka. Díky tomu pak nástroje uchováváme v bezpečí. Nástroje jsou totiž všechny vyrobeny z kvalitní tenké, avšak tvrdé oceli, takže stejně jako by nebylo ani trochu dobré, pokud bychom si vrazili nástroj do ruky (zejména šídlo), tak by ani nebylo dobré, pokud bychom nástroj ohnuli, případně zlomili. Upozornit pak samozřejmě musím na to, že ani jeden mnou testovaných nástrojů není hračka a dětem rozhodně bez dozoru dospělého do ruky nepatří. Naopak se jedná o nástroje, které jsou vyrobeny k jasně daným účelům. Tedy skulptingu. Podívejme se tedy na ně:

KEMPER Děrovací jehla větší - šídlo

Právě tento nástroj má největší možnost využití nejen v modelářské dílně, ale i v celé domácnosti. Protože je vyroben z tvrdé oceli, dá se používat nejen na polymerové hmoty. Není však nezničitelný, proto pozor! Při správném zacházení však vydrží roky a roky. Pokud nepraskne, dá se narovnat (například vyklepat), brusným papírem obnovíme jeho špičku... To mám vyzkoušeno. Ocelový hrot má však délku lehce přes tři centimetry, proto při práci s ním pozor! Rozhodně nestojí za to, aby někdo zjišťoval na vlastní kůži, zda hrot šídla zabodnutý v dlani opravdu bolí. Věřte však tomu, že bolí docela dost... ;-) Ale nechme vzpomínky na minulost minulostí a shrňme si raději vlastnosti tohoto nástroje:

 Výhody

•  kvalitní dílenské zpracování
• použité materiály
• padne do ruky
• uzavíratelný obal
• cena; poměr cena/výkon

Nevýhody

•  žádné jsem zatím nenašel

__________________________________

KEMPER - Drátkové rydlo

Tento nástroj patří mezi ty, které - ale alespoň jak to vidím já - lepší koupit, než se je pokoušet vyrobit doma. Tedy ten první určitě. Nic nám nebrání si vzít tento jako vzor.  Pokud se však pozorně podíváte na použitý drátek, tak si jistě všimnete, že se nejedná o běžný drátek. Umožní nám pracovat s polymerovou hmotou přesně tak, jak potřebujeme. Navíc nepotřebný materiál nzatlačujeme do zpracovávané hmoty, ale vlastně ho odřezáváme ho pryč.

Za jedinou nevýhodu tohoto nástroje považuji to, že je dodáván v blisteru a nikoli v plastové tubičce. Pokud mu tedy budeme chtít prodloužit životnost, doporučuji na hrot nástroje nasadit kryt, který se používá na štětcích. Já použil kousek teplem smršťované bužírky.   

 Výhody

• kvalitní dílenské zpracování
• použité materiály
• padne do ruky
• poměr cena/výkon

Nevýhody

•  doporučuji dodat transportní ochranu hrotu - pro vlastní práci s nástrojem to však není důležité

  

______________________________________________

KEMPER Nástroj na prstíky - Finger tool

 Český překlad tohoto nástroje jsem si vypůjčil na stránkách prodejce. Jedná se opět o jemný nástroj vyrobený z kvalitní oceli, který se výtečně hodí pro práci na detailech a případně samotné zakončování práce na konkrétním projektu. 

Za povšimnutí opět stojí samotný tvar hrotu nástroje. Jak můžete sami vidět, tak se nejedná jen o zahnutý drát kulatého průměru. Hrot nástroje naopak umožňuje vymodelovat ostré úhly, díky délce hrotu navíc i vzdálenějších místech. Tedy přesně to, co nebylo bez použití tohoto nástroje možné udělat. Zní to možná až příliš jako chvála, ovšem je to konkrétní věc, které si na tomto nástroji cením ze všeho nejvíce.

Abych však jen nechválil, tak bych délku kovového hrotu zkrátil o necelý centimetr. To však může být tím, že mi nástroj ještě 'nepadl do ruky' a ještě jsem si tedy nezvykl na to, že se lehce prohne, pokud bych s ním chtěl opracovat samotný Super Sculpey FIRM. Pokud do něj přimíchám FIMO, hmota je měkčí a tento jev nenastane. Opět však říkám, že se může jednat jen o můj subjektivní dojem. 

 Výhody

• kvalitní dílenské zpracování
• použité materiály
• padne do ruky
• poměr cena/výkon

Nevýhody

• subjektivní pocit příliš dlouhého hrotu nástroje, který mi vadí, pokud pracuji s tvrdou hmotou

____________________________________________

 Na samotný konec (ne však poslední v řadě) mi zbyla

KEMPER Sada vykrajovátek různých tvarů Klay Kutters Basic Set

Pokud pamatujete, tak ve svých příspěvcích se snažím psát i o tom, že práce s polymerovými hmotami není určená jen pro modeláře, ale je dobrá i pro ty nejmladší z nás, případně pak pro ty, kteří si chtějí nějak vylepšit byt. Sada obsahuje celkem čtyři vykrajovátka ve tvaru kroužku, srdce, kytičky a kapky. Je tedy spíše určena pro ty, kteří si chtějí s hmotou jen hrát. Tedy přesně to, jak s ní začalo pracovat 99% ze sta.

Vykrajovátka jsou opět řemeslně kvalitně udělána. Navíc jsou vyrobena z kovů, takže opravdu nehrozí scénář 'jednou použít - podruhé použít - křup - vyhodit, protože pružinka praskla'. 

Za poněkud vyšší cenu zkrátka získáme nástroje, které nějakou dobu určitě vydrží. A když se blíží Vánoce, tak se cena nezdá nijak vysoká. Rozhodně bych řekl, že je lepší si za kvalitu připlatit. Navíc cena není nijak přemrštěná ani tak.

Výhody

•  kvalitní dílenské zpracování
• použité materiály
• padne do ruky
• uzavíratelný obal
• poměr cena/výkon

Nevýhody

•  žádné jsem zatím nenašel

Alex Oliver

Dalším umělcem, jehož práce se mi velmi líbí, je Alex Oliver. Tvoří hlavně ve velikosti 1:1, ovšem to vůbec není na závadu. Naopak. V této velikosti - při vysoké kvalitě jeho děl - je vidět každý detail. Tedy jako názorná pomůcka více než dobré.

To, jak přes igelit vytlačuje hmotu a tvoří tak strukturu například kůže na zádech, je inspirující. Je to běžný způsob, který se používá při vyhlazování hmoty, pokud nelze vyhladit vodou apod.. Jsem rád, že jsem nalezl video, kde to je dobře vidět.

Hudba na víkend

Jelikož si v České republice zítra (17.11.) připomínáme výročí událostí ze 17. listopadu 1989, kdy padl komunistický režim, tak jsem přemýšlel, zda bych na blog nemohl přidat nějaké vhodné video. Zda je vhodné to, které jsem nalezl, to již nechám opět na vás. Já se však nemohu ubránit tomu, že se celý ten vývoj (nejen) v České republice tak nějak zvrtl spousta lidí by řekla, že se tu nikdy žádná listopadová Sametová revoluce nekonala, ale jen Sametová půlotočka.... 

Přesto si myslím, že je dobré nezapomínat na to, že vláda jedné strany je špatná. A je jedno, zda je to 'ta levé', nebo 'ta pravá'. 

Čínský disident Ai Weiwei (* 18. května 1957) však na tomto videu dokazuje, že bychom neměli vše brát smrtelně vážně. Zejména pak sami sebe. 

(Gangnam, respektive Gangnam-gu, je čtvrť v Soulu, píseň je pak povedená parodie na životní styl frikulínů (Free-Cool-Ins) celého světa od jihokorejského komika a zpěváka PSY).

A originál si neodpustím. Na první poslech šílená muzika. Na druhý pak neskutečná sranda... 

Britové od Airfixu aneb 'British Patrol 1/48'

V nedávném příspěvku jsem psal o figurkách z plastu. Můj závěr byl, že v současné době jsou na takové úrovni, že již rozhodně má smysl je malovat. Sice nedosahují (většinou) svou kvalitou figurek z resinu, případně bílého kovu, ovšem to z přesto nich nečiní něco, co bychom měli přejít bez povšimnutí. Bohužel jsem ještě neměl možnost si prohlédnout nové figurky od firmy Airfix v měřítku 1/48. Dílem proto, že ČR je menší trh a novinky se sem dostanou se zpožděním, dílem proto, že jsem odkázaný na to, až si budu moci figurky koupit. Dnes se mi je již podařilo zakoupit. Jak tedy dopadly?

Nijak špatně. Začneme ovšem od začátku. Pokud totiž pominu skutečnost, že figurky vojáků ze současnosti v měřítku 1/48 nejsou ničím běžným - například firma Tamiya se zaměřuje hlavně na figurky vojáků z druhé světové války, dominují zde němečtí vojáci. To by se dalo vysvětlit tím, že Tamiya většina produkce této firmy představuje právě německá vozidla. Případně i sovětská, respektive britská, ovšem z období druhé světové války. 

Ze součné doby sice nabízí ve svém katalogu americké hummery. Jenže figurky ne. Proto jsem uvítal právy o tom, že firma Airfix chystá celou řadu modelů ztvárňující britské síly v Afghánistánu. Tuto řadu nazvali 'Operation Herrick - Afghanistán'. Vedle pozemní techniky a helikoptéry měly být vydány i figurky. Britská pěší patrola.

Jak firma řekla, tak i udělala.  V krabičce s názvem 'British Forces - Infantry Patrol' najdeme osm figurek. Potěšující je, že se nejedná o figurky, které mají 'vše v jednom'. Figurky jsou naopak rozděleny na tělo, ruce (případně nohy), hlavy, výzbroj a výstroj. Pokud by tomu tak nebylo, obával bych se, že figurky nelze ani pořádně namalovat. Takto máme více možností, jak figurku sestavit. Můžeme i kombinovat jednotlivé díly mezi sebou. Pokud se pro to rozhodneme, tak pozor na to, aby výsledek byl uvěřitelný. 

Figurky jsou v uvěřitelných pózách bojové jednotky. Poměrně věrně mají udělanou drapérii uniforem. Kde si mohl autor předlohy více vyhrát, jsou pak hlavy jednotlivých figurek. Nemyslím tím to, že máme v rukou plastové figurky, ale to, že v přímém porovnání s hlavami již zmíněných plastových figurek Tamiya britové od Airfixu prohrávají. I tak je lze namalovat. Zjednodušení by nemuselo být tak velké. 

Za velký plus považuji pak to, že v plánku nalezneme i srozumitelného barevného průvodce zbarvení uniforem, které používají současné briské jednotky.

Výzbroj

Naopak se mi líbí výzbroj figurek. Pokud ji porovnáme s fotografiemi skutečný zbraní, vedou si velmi dobře. Jen je třeba dávat pozor při vyřezávání figurek a jejich částí z rámečku. Jelikož se však nejedná o nic složitého, navíc kdo někdy slepil nějaký plastový model, jistě ví, nač se má připravit. 

Doplnění určitých detailů by si zbraně možná zaslouřily, ovšem pokud vám bude stačit figurka ve vitrínce, pak to není potřeba.

 Nedostatky

Za největší nedostatek, který je navíc patrný na první pohled, považuji viditelnou dělící rovinu. Uvážím-li, že se jedná o novou formu, tak bych řekl, že v tomto bodě by měla firma svou práci zlepšit. Naštěstí dělící rovina není na takových místech, která by šla špatně, případně vůbec, začistit. Musíme se však připravit na práci se skalpelem a brusným papírem. Tedy nic jednoduchého pro úplné začátečníky.  

Místo dalších slov si raději prohlédněte fotografie, které jsem pořídil po rozbalení krabičky. Při hodnocení figurek váhám mezi sedmi, resp. osmi body z deseti. Pokud však dokážete opravit zmíněné nedostatky, pak není třeba nad těmito figurkami příliš přemýšlet. Stejně britským vojáků na pultech prodejen příliš není. Navíc konečné rozhodnutí je na každém. Osobně se mi figurky líbí a jsou tím, co jsem očekával. Tedy Brity z Afghánistánu. Těším se, až si k nim přikoupín ještě nějakou britskou techniku.

   

Hellboy

Tak další Hellboy je takřka hotový. Samozřejmě podstavec, respektive nabarvení podstavce černou barvou a vytvoření nápisu nepočítám. Ve vitrínce nebude patřit mezi nejhorší. Do značné míry je to díky skulptu od Polarisu. Již jsem to říkal, říkám to znovu. Myslím tím zejména Hellboyův plášť. Figurka mě během malování přímo sama vedla. A to nebývá rozhodně pravidlem.

Hudba na víkend

 

Nejprve skladba, kterou sem velmi pravděpodobně ještě několikrát dám.
Zato tu další neberte tak, že bych vás chtěl před začátkem víkendu strašit pondělkem. Jenže kdo z nás má pondělí doopravdy rád?

Huron Magua

To bylo tak... 

V roce 1947 bylo abnormální počasí. Zima byla velmi tuhá a napadalo mnoho sněhu. Koně rolníků v Československu zapadaly při svážení dříví v lese až po břicha do sněhu. Tato sněhová kalamita postihla celou Evropu a snad nejvíce Anglii, kde byly celé vesnice odříznuty od světa a musely býti zásobovány letadly.

Není důvod pochybovat o tom, že by jinde ve světě byla situace jiná. Stejně jako počasí se ochlazovaly i politické vztahy mezi jednotlivými zeměmi nejen v Evropě. Nikdo neměl příliš důvodů k radosti.

Radost však určitě měli v jedné čerokézské rodině v Oklahomě, kde se sedmnáctého prosince narodil chlapeček Wesley Studi. Anglicky začal mluvit až když začal navštěvovat školu. Doma totiž mluvili jen jazykem svého kmene. Štěstí bylo, že nyní tak mravokárné Spojené státy, nedotáhly svou tejdejší doktrínu o jiných etnikách do konce. Stejně tak je štěstím, že vojín Wesley nepadl ve Vietnamu, kam narukoval. Uznávám, že to je stejně zajímavé jako informace o tom, že v zimě padá sníh. Takže se vraťme k tomu pro nás zajímavějšímu.

Pokud totiž přeskočíme pár let, tak zjistíme, že poté, co se Wesleymu rozpadlo manželství, dal se na radu kamaráda na hereckou dráhu. A protože byl indián, našel uplatnění ve filmech - opět překvapivě - jako představitel indiánů. Otázkou také zůstává, zda měl jeho výrazný vzhled nějaký vliv na jeho rozvod. Pokud ano, tak můžeme být jen rádi. Ne tedy, že bych mu přál něco špatného, ovšem kdyby se nebyl rozvedl a nezatoužil poznat nezadané ženy v bohatých lovištích prostředí filmu (nejen indiánská filozofie), nedošlo by k tomu, že by v roce 1992 natočil film Poslední Mohykán. To již ovšem pod uměleckým jménem Wes Studi. 

A právě tuto postavu si vybral jako předlohu své poslední busty i Paľo 'offo' Ovečka.

Zachytit konkrétní podobu libovolné osoby není nijak snadná věc. O to více si cením těch, kdo to dokáží. Musím zopakovat, že v případě indiána Maguy, je to o to složitější, že jeho herecký představitel má ve tváři opravdu velmi výrazné rysy a divák nemusí být nijak zkušený pozorovatel, aby na první pohled odhalil případné chyby. U této konkrétní busty jsem žádnou nenašel. Navíc je v Paľově práci jasně patrný 'genius loci' velého filmu. Tedy já ho jasně vidím. A to přesto, že indiány opravdu nemám rád. Nedokážu říci proč. Ovšem Magua posouvá laťku, kterou offo nasadil s opičím generálem Thadeem opět o další příčku výše. Stále však trvám na tom, že za srdce mě žádný indián nechytil. Vinnetou k tomu měl sice zatraceně blízko, ovšem nepodařilo se mu to. Magua má - uznávm - poněkud jinou techniku, jak chytit někoho za srdce. Ovšem i tak. 

 

Busta, kterou  vymodeloval Paľo, má na mne však účinky mnohem silnější, než měl Vinnetou v mých jedenácti letech... Jak působí na vás?

Galerie:

použitý materiál:  Super Sculpey FIRM + FIMO

měřítko: 1/9

Vybráno z webu GW

Firma Games Workshop se v pravidelných intervalech vždy zaměřuje na jednu z ras svých stolních her. Ať již ze světa Warhammeru, případně tedy Warhammer 40,000. Vždy nabídku již existujících  figurek rozšíří o nějaké nové. Nechci tu zbytečně kopírovat obsah jejich webu. Pokud chcete, podívejte se na něj sami na notoricky známé adrese. 

Tento měsíc mě však velmi zaujala figurka Krvavé Valkýry (pozn.: tedy volně bych tento název tak přeložil, v originálu je to 'Valkia the Bloody', tedy ne doslova 'Valkyrie'.). Byť se jedná o figurku vyrobenou mým oblíbeným procesem Citadel Finecast, tak musím říci, že možná by mohla být tou figurkou, kterou si pořídím bez ohledu na to, jak byla vyrobena.

Přímo v sekci 'White Dwarf Daily' na hlavní stránce pak je jako upoutávka zvolen výřez obrázku namalované figurky čaroděje Chaosu od Tomáše Pekaře. Opravdu velmi pěkně namalovaná figurka. Jak se říká, tak klobouk dolů. A to ani nemluvím o tom, že je v textu napsáno, že to byl první Tomášův pokus o NMM.   

JEDEDIAH SMITH (1799-1831); 75mm; SCALE75