Již brzy aneb Saša snad promine...

Nedopatřením se stalo, že - byť jsem to měl stále na stole - jsem zanedbal práce na mém dalším projektu. Nebudu ho nijak blíže specifikovat, stejně ho poznáte, již jsem tu o něm psal. Začínám mít nepříjemný pocit, že konkuruji doktoru Chocholouškovi (postava z filmu) a tento případ se stává maximálně jednou za deset let. Jej, Medúza, tak dvakrát....

Generál Thade - kov - tentokrát nikoli NMM

Abyste si mohli udělat přímé srovnání, namaloval jsem kovy metalickými barvami. Použil jsem barvy Citadel. Konkrétně zlatou Burnish Gold a stříbrnou Chainmail na největší světla. 

Nejprve jsem si však zamaloval černo-šedou barvou původní NMM. 

Dále jsem namaloval základ smícháním hnědé (Vallejo) a zlaté v poměru 1:1. V dalším kroku jsem pak maloval světla. Nejprve samotnou zlatou, v poslední části jsem do zlaté přidal stříbrnou. Opět v poměru 1:1.

Stíny jsem pak nejprve namaloval zředěnou hnědou. Nejtemnější stíny jsem pak namaloval tak, že jsem do hnědé přidal černou.

 Pokud výsledek porovnám s tím, jak jsem zlaté ozdoby namaloval technikou NMM, tak musím říci, že rozdíl není příliš velký. Navíc se domnívám, že je to i díky tomu, že techniku NMM nemám zvládnutou tak, jak bych chtěl. Určitě má však smysl v tom pokračovat a nevzdat to. Co myslíte?

 

Generál Thade - Oči

Pro zvýraznění očí jsem použil místo běžně používaného laku přípravek Glue'n'Glaze od firmy Deluxe Materials. Tak je známější v naši krajích spíše svým umělým sněhem na dirámy. 

Lak je dostačující, ovšem tímto přípravkem vytvoříme vrstvu s věrnější hloubkou. Vypadá jako disperzní lepidlo. Tedy bílá hmota připomínající mléko, která po vyschnutí zcela zprůhlední. Oproti disperznímu lepidlu se však po zaschnutí nepropadá a nemění svůj objem. Používám ho často. Vlastně vždy, když to jde.

Po nanesení na namalované (!) oko toto skoro 'zmizí'...

... není však třeba se bát, za pár minut se začne objevovat ...

... po vytvrzení přípravku je oko jasně vidět.

Lhamaean - postup

Další pokračování práce na Lhamaean. Součástí bude podstavec, který bude vymodelovaný ze SuperSculpey. Nejprve však samotná Lhamaean.

Vedra

Když jsou velká vedra, je dobré všeho nechat a jít k vodě, nebo se nějak osvěžit. Pokud to nejde, může být osvěžující i to, že se jdeme podívat na někoho, kdo může. Nemyslím teď tedy nějaké slečny na nuda plážích - to by snad mohlo být i trestné, určitě však divné - ale spíše menší výlet někam do přírody. Nebo pár kroků k nejbližšímu jezírku, louži...

Podstavce z odpadu - povrchová úprava

Někdy je víčko, ze kterého chceme vyrobit podstavec, vyrobeno z takového plastu, že by na něm barva nedržela, loupala by se. Bez ohledu na to, jak moc bychom povrch zdrsnili brusným papírem. Případně se i rozhodneme, že chceme povrch podstavce ještě nějak upravit. V každém případě budeme potřebovat nějaký základ, na kterém by držela nejen barva. Jenže jak na to?

Já používám poměrně jednoduchý postup, kdy si nejprve nastříhám z obyčejných tenkých ubrousků proužky dlouhé tak, aby jeden jejich konec šlo založit pod spodní část víčka, druhý aby naopak přečníval. Je to proto, že tak omezíme místa, kde by se případně mohl vytvořit schod - tedy přechod mezi jednotlivými proužky. To je i tak omezené tím, že používáme tenký papír. Pokud bychom naopak použil například toaletní papír, pak bychom vytvořili na povrchu silnější vrstvu, kterou bychom mohli dále brousit a tím vyhladit. To by však již bylo časově náročnější a je lepší požít něco jiného než jen samotný papír.

Pro nalepení proužků papíru použijeme řídké disperzní lepidlo. Buď přímo velmi řídké lepidlo - vypadá jako mléko - od Woodland Scenics/Noch, případně do lepidla přidáme vodu a 'naředíme' ho tak. Papírové proužky pak rychle nasáknou a okopírují plastový základ.

Pak musíme nechat nalepený papír řádně proschnout. Dokud je mokrý, tak se ho nedotýkáme, trhal by se. Pokud bychom ho přesto roztrhli, je lepší ho neopravovat, ale odstranit a použít nový. Chceme-li papír posunout, použijeme štětec namočený v lepidle. Stejně tak lepidlo nanášíme. Na podstavci tak vytvoříme jednak vrstvu se zvláštním zkrabatělým povrchem. Ten sám o sobě již barvu drží a můžeme podstavec nabarvit libovolnou barvou. 

Stejným způsobem upravuji i povrchy podstavců.  Jednak tím povrch sjednotím a navíc i zpevním. Pak na něj jen nalepím kamínky...

Pokud by se nám však i tak nezdálo, že je povrch podstavce odolný (věřte však, že je), použijeme další způsob vhodný pro úpravu všemi barvami.

Kdo se věnuje malbě zejména pláten malovaných olejem, ví, že si takové plátno musí nejprve připravit. K tomu se používá (mimo jiné, ale to není teď předmětem článku) akrylátový (někde se mu říká i akrylový) šeps. Ten můžeme aplikovat jak na dřevo, plátno, kameny... Tedy na vše z čeho vytváříme podstavec. Šeps je bílá kašovitá hmota, nezapáchá a ředí se vodou. Důležité však je nenechat ho na nástrojích - já ho nanáším štětcem - zaschnout. Jakmile by se to stalo, zatvrdne a můžeme ho je olámat a vybrousit. Tedy štětec by byl zničen. Zbytečně. 

Tato metoda je vhodná i pokud nevyrábíme podstavce pod figurky, ale třeba i pro každého, kdo si chce něco vyrobit a bojí se, že by pak nemohl použít barvy, bojí se, že by mu třeba rozpraskala sádra pod malbou... Pokud třeba šeps naneseme na polystyrén, můžeme ho bez obav namalovat klidně i syntetickými barvami. S povrchem se nestane nic. Zkuste to však bez něj... (OK, máte pravdu, nezkoušejte to.)

Jak stále říkám, stačí to jen vyzkoušet. Určitě i najdete vlastní postupy a úpravy. Ovšem tak jako vždy, když sem něco píši, je to vyzkoušené a já podstavce ani jinak nemaluji.

Místo šepsu však můžeme pracovat i s něčím jiným, upravit podstavec i jinak. O to však zase příště.

Ze života jednoho figurkáře...

Podstavce z odpadu

Měl bych asi použít lepší název příspěvku, ale dovolte mi ho vysvětlit. 

Na některých (většinou menších, 28 mm figurkách) se mi vždy líbily mimo figurky samotné i podstavečky. Ty byly nejčastěji leskle černé. Vypadaly opravdu zajímavě. Přemýšlel jsem, z čeho jsou udělány. Pak jsem jednoho dne viděl jejich výrobu. Základ podstavce byl vytočený z hliníku na soustruhu. Efektní, ale protože nemá k soustruhu - jak soustruhu na kov, tak i na dřevo - přístup, tak jsem si podobný podstavec nechal vytočit jen jednou. Dopadlo to přesně tak, jak jsem očekával, ale nelíbilo se mi, že samotnou výrobu podstavce nemám pod kontrolou.

Takže jsem pátral dále. Pak jsem před lety viděl v jednom časopisu plastové podstavce. Nevypadaly špatně, ale jejich dostupnost v ČR byla omezená jen na aukční portál ebay. A to se mi kupovat moc nechtělo. Tak jsem to nechal být a zůstal u dřevěných podstavců. 

Jenže nedávno jsem odnášel pytel s plasty do tříděného odpadu a všiml jsem si v něm prázdné lahve od  ústní vody Listerine. Měla velmi zajímavý uzávěr. Nebýt dvou plošek, měl uzávěr i zajímavý povrch. Jenže protože mám na modelářském stole i SuperSculpey, tak nebylo nic složitého tato dvě místa zakrýt.

Udělal jsem si prstenec, který jsem pak nechal zapéct. Bez plastového uzávěru. Přeci jen by teplo rozpálené trouby určitě nevydržel. 

Vypálený prstenec jsem pak na víčko, ze kterého jsem předtím odřízl na jeho spodní části dva malé výstupky, navlékl. Snad jsem při sundavání ještě nevypečeného prstence tento trochu zmáčkl, možná jsem se jen netrefil na stejné místo, nevím. Když jsem však prstenec dotlačil tak, aby byl v jedné rovině s deskou stolu, praskl. To mi však vůbec nevadilo, protože jsem stejně ještě chtěl vytmelit místo, kde se horní část prstence dotýká víčka. Použil jsem green stuff (Duro).

Nakonec jsem nerovnosti dotmelil hmotou liquid green stuff od GW. Tato kaše se opravdu perfektně hodila na tuto práci. Po zaschnutí jsem celý podstavec přebrousil a spodní část zabrousil do roviny brusnou mřížkou určenou na broušení sádrokartonu. Nic lepšího neznám, protože máme na 100% zajištěnu rovinu. Broušení provádíme krouživým pohybem. Odebereme tak materiál rovnoměrně na všech stranách. 

Na samotný závěr můžeme do vnitřku podstavce vlepit tavnou pistolí závaží. Například matici. Zajistíme tak, že se podstavec nebude převracet. Byť i bez toho je stabilní.

Příště ještě vyrobíme další podstavec, kdy víčko z lahve použijeme jen jako základ. A samozřejmě si podstavce i nabarvíme. Ale to až příště. Zatím si zkuste podstavec udělat sami. Není to žádný můj vynález, ale až teprve nedávno jsem si ho sám vyrobil. Vypadá rozhodně mnohem lépe než dřevěné. Navíc má i správnou velikost pro malé figurky.

Ze života jednoho figurkáře...

Modelář V/2012

Uvažoval jsem, jestli sem tento příspěvek dát. Nakonec jsem se rozhodl, že ano. Tedy minulý rozruch rozpoutaný panem 'Jezevčíkem' Šterbáčkem o tom, jak se časopis odkloní od současné podoby a stane se z něj časopis 'Modelář a Modelářka', se ukázaly jako aprílový žertík. Byť se to nestalo prvního dubna, kdy (a jen tehdy) se apríl slaví. 

Za sebe říkám bohužel, protože jsem se docela těšil na to, že se dočkám nějakého dalšího materiálu o tom, jak pracovat s hmotami typu FIMO, Magic Sculp... Místo toho pan Štěrbáček věnoval celou stranu 66 tomu, aby tento svůj vtip vysvětlil. Jednak si o vtipech, které musí jejich autor vysvětlovat, myslím, že jsou vše možné, jen ne podařené, navíc mi teď přijde, že Modelář se bez pana Šterbáčka obejde a že nemá smysl si časopis předplácet. Škoda peněz. A tech není, zvláště v této mizerné době, dost.

Abych však i našel na tomto čísle něco dobrého, tak musím vyzdvihnout článek na straně 34.: Cribbs příbytky slavných. Je zde zajímavý postup, jak udělat cihlovou zeď ze Styroporu. Ovšem kupovat si proto celé jedno číslo časopisu? Ne, prvního dubna není, takže ode mne souhlasné doporučení nečekejte. Snad pokud budou v Modeláři vyhlášeny Vánoce na srpen. Pak snad... Byl by to vhodný dárek pod srpnový stromeček.

Mladoboleslavský lev

Lev je dokončený - cena pro zářijovou (ještě upřesním) velkou cenu plastikových modelářů v Mladé Boleslavi. Tedy ještě nezapečený. Pak bude potřeba ho vyvést i v barvách. Materiál: Magic Sculp FIRM + FIMO. Šedá část Magic Sculp FIRM, růžová pak výše uvedená směs v poměru 75:25 ve prospěch Magic Sculpu. 

Jak vznikají figurky

Koho zajímá, jak vznikají figurky, určitě by neměl přehlédnout toto video od autora rhyflermaerch. 

NMM - prakticky

První a druhá fáze

Již připravený základ jsem nejprve natřel hnědou barvou Snakebite Leather (světlá hnědá) smíchanou s barvou Calthan Brown (tmavá hnědá).  V následujícím kroku jsem použil již jen samotnou Snakebite Leather. Na fotografii je již tento druhý krok. Jde o to, že jsem nenatřel všechna místa. Začal jsem vytvářet světlejší místa. Samozřejmě jsem maloval bustu jak zepředu, tak i zezadu a neopomenul jsem ani další zlaté zdobení na zbroji.

Třetí fáze a čtvrtá fáze

Po zaschnutí jsem pokračoval ve zvýraznění odlesků směsí barvy Snakebite Leather a Bleached Bone v poměru 3:1 ve prospěch hnědé barvy. Opět jsem tímto namíchaným odstínem namaloval opět menší části - slušelo by se již říci spíše body - na zbroji. 

Pátá fáze a šestá fáze

Nyní jsem přešel ke stínům. Nejprve jsem naředěnou barvou Dark Flesh zvýraznil všechny prohlubně. Práci jsem si ulehčil dopředu tím, že jsem ty největší z nich nechal tmavé (= nenamalované) již od počátku. 

V šesté fázi jsem pak ta nejtmavší místa namaloval naředěnou černou Chaos Black. Jde samozřejmě o to, že si sám určuji, kde bude odlesk a kde bude stín. To je však potřeba si pečlivě rozvážit již před začátkem malování! Pak není možné tento záměr měnit.

Sedmá fáze a osmá fáze

Protože jsem maloval zlaté ozdoby, chyběla mi na namalované zbroji žlutá. Přeci jen ozdoby se spíše blížily bronzu. Ne však zlatu. Na žlutou se mi velmi hodila nová barva Lamenters Yellow z řady nových odstínů Citadel Glaze. Je to poměrně agresivní barva a je lepší ji buď naředit (= zesvětlit, protože malujeme akrylem), případně pak světla zvýraznit již popsaným způsobem.

V závěrečné, osmé fázi, jsem pak naředěnou bílou (Skull White) zvýraznil jen vybrané body nejvyššího lesku.

Lakovat. Nebo ne?!

Používání laků obecně příliš nedoporučuji. U techniky NMM to platí dvojnásob. Sami totiž určujeme, kde se bude co lesknout a kde naopak ne. Tedy zalakování bychom celý tento dojem velmi pravděpodobně zničili. Co je však, možné, tak použití laku jako určité mezivrstvy. Pomůže to oddělit kovy od sebe. Jako například zde pancíř a jeho zdobení. Vždy je však potřeba konečné odlesky domalovat. Pak totiž nebude tolik záležet na tom, zda světlo svítí shora, či odspodu. Pokud to však půjde, laku se vyhněte. Lesklému určitě! 

Závěr

• technika NMM je opět - pro mne - něco nového. Její zvládnutí vyžaduje čas, tedy praxi. Není však tak obtížná, jak jsem si původně myslel.
• Řekl bych, že se hodí spíše na menší figurky a modely. Na větší pak až po jejím zvládnutí, protože každý nedostatek je vidět. To se ostatně můžete přesvědčit sami. Bylo by však chybou to proto nezkoušet.
• Pro malování touto technikou je takřka nezbytné mít alespoň základní znalosti z teorie barev. Tedy jaká barvy vznikne, když smícháme jednu barvu s druhou.
• Docela by mě zajímalo, co na to řekne autor busty, tedy Palo 'offo' Ovečka :-).

Chyby a nedostatky

Samozřejmě budu mluvit o svých vlastních chybách a nedostatcích. Věc první je výběr figury. 

Jak jsem již zmínil, tak technika NMM mi přijde vhodnější na figurky menších velikostí. U takto velké bych spíše zůstal u klasických barev s 'kovovým' pigmentem.

Dále bych řekl, že je dobré si vytvořit určitou představu o tom, jak budu figurku barvit ještě dříve, než ji začnu očišťovat. V mém případě tomu tak nebylo. Ovšem to berte jen jako takovou drobnou poznámku.

Chyby a nedostatky určitě naleznete na fotografiích sami. Jde opravdu o to, že kdo maloval se mnou, namaloval si stejně jako já svůj první povrch technikou NMM. Věřím, že ten další bude lepší. Váhám mezi kapitánem Cato Sicariusem (opět zlatá) a Zkázonošem C'tanem od Necronů, resp. také z vesmíru Warhammer 40,000.

NMM - hotovo

Ještě dnes jsem opravoval to, co se mi nelíbilo. Jenže když jsem to dělal potřetí, tak jsem si řekl, že je lepší toho nechat. Stejně to nikdy nebude takové, jaké si to představuji. Na druhou stranu však musím říci, že z toho nemám nijak špatný pocit. Než jsem NMM začal malovat, tak jsem měl obavy mnohem větší. Na první pokus to docela jde. V článku vše popíši i s tím, co se mi nepovedlo (a já si toho všiml) včetně toho, co se mi špatně dělalo. Přesto si říkám, že technika NMM je dobrá věc. Vhodnější na menší věci. Ačkoli i zde (u busty) jsem rád, že jsem se rozhodl ji vyzkoušet.

Protože jsem si během malování dělal i fotografie, tak mám sice z čeho vybírat, ovšem bere to více času, než bych myslel. Proto ještě prosím o chvilku strpení. Přikládám fotografii, abyste nemysleli, že to stále ještě nemám. Dopředu říkám, že u toho nezůstane, ovšem příště to bude jiná figurka. Nějaká od GW.

Realistické oko - lesk v očích

Byť se jedná o malování tužkou a černou pastelkou (tipuji), tak na tom, jak maluje tohle oko je však vidět, o co vlastně při malování NMM jde. Totiž o dosažení maximálního kontrastu. Je třeba si to prakticky osvojit, vím ale, že to funguje. Malování zlatých ozdob na opičákovi mám již skoro hotové, proto vím, že to funguje. Hned jak to bude hotové, najdete to zde.

Další využití SuperSculpey

Další možnost využití hmoty SuperSculpey se nabízí v modelařině a vlastnosti této hmoty, kterou jsem již zmínil. Mám na mysli konkrétně tu, že hmota je perfektně tvárná, dokud se nezapeče při 130°C. Díky tomu, že není mastná, si můžeme nejprve vymodelovat úpravy, které v případě, že se nám nebudou líbit, prostě a jednoduše sloupneme, případně můžeme změnit. Na povrchu modelu nezůstane ani stopa. Můžeme si také naznačit jednotlivé vodící linky, které nám pak pomohou, až budeme konečnou verzi modelovat z dvousložkového tmelu. Díky dřívějšímu použití hmoty Sculpey budeme mít také naprosto jasnou představu, kolik dvousložkového tmelu (tmelu obecně) budeme potřebovat. Nehrozí tak, že by nám zbyl a zbytečně zatvrdl.

Na fotografii je plastový model StuG III Ausf. G v měřítku 1/48 od firmy Tamiya. Protože se jedná o kořistní vozidlo, navíc verze G, kde byla použita pasivní ochrana z betonu, úpravy to nebudou nejmenší, ovšem díky použití SuperSculpey snadné. Proto také zatím tvary výsledné tvary berte jen jako hrubě orientační.

Barva Sculpey Firm je taková, jaké je, protože jednak jsem upravoval u fotografie kontrast, navíc jsem šedý Sculpey FIRM smíchal s červenou hmotou FIMO.

Na modelu dále použiji kovové pásy (což bude má premiéra), které jsem získal díky kamarádovi Pavlovi Mazurkovi, který mě ostatně nepřímo navedl ke stavbě dalšího StuGu, tedy bojové techniky. Výsledný vzhled modelu kovové pásy výrazně změní k lepšímu - to vím již po počátečních zkouškách. Dále se také chystám udělat podobnou scénu, jaké je na fotografii. Skoro jistě sice bez paňáců, ale zato s rozbořenou cihlovou zdí a zabahněnou cestou.

 

Trocha muziky