Nedílnou součástí modelu bývá i podstavec. Ne vždy tomu tak musí být, někdy je to dokonce kontraproduktivní - v bodovací soutěži skvěle postavený model jeepu, který projíždí hlubokým bahnem, nikdy neporazí model stejného vozidla, který sice není postavený až tak bezchybně, ovšem nakonec zvítězí díky tomu, že si rozhodčí mohou prohlédnout (a řádně obodovat) i podvozek a kola.
U figurek je situace poněkud jiná. Navíc ve chvíli, kdy si stavíme model pro vlastní potěšení, je správně zvolené prostředí, do kterého figurku umístíme, kolikrát stejně důležité jako figurka sama.
Právě to jsem měl na paměti, když jsem maloval figurku Inuity (o babče již nemohla být řeč) od firmy Polaris. Již jsem tu o samotné figurce psal, takže nyní se budu soustředit na podstavec.
Samotný dřevěný podstavec jsem koupil na výstavě e-day. Vždy jsem figurky umisťoval na podstavce pravidelných tvarů. Tedy nejčastěji kvádry. Jenže již poměrně dlouhou dobu jsem si chtěl postavit figurku na nějaký podstavec s kazem. Úmyslným kazem. Jenže se mi nelíbila příliš variace na téma 'skála stokrát jinak'. To mi již přišlo okoukané. Když jsem se ovšem u prodejce přehraboval v bedýnce s podstavci, tak mě upoutal podstavec, který měl čtvrtinu části doslova utrženou. A přiznám se, že mi bylo jedno, že to podle všeho bude stá a první variace na výše zmíněné téma. Podstavec jsem si koupil a doma přemýšlel, jakou figurku na něj dám. Nic mě nenapadlo, takže jsem podstavec odložil mezi další podstavce a skoro na něj zapomenul.
Netrvalo však nijak dlouho a na stůl se mi dostala velmi šťastnou náhodou figurka od Polarisu. Ještě předtím mi Saša (ve své podstatě pan Polaris osobně :-) ) zaslal dvě rozpracované (tak z 99% hotové) figurky babiček (ty na blogu zveřejním také). A já si k nim vybudoval vztah. Nevím tedy, jak přesněji to říci. Viděl jsem v nich to, čím podle Mythwooda (autor) být mají - lovci, kteří loví lidi pro maso. Morbidní, ovšem na druhou stranu velmi originální. Tedy pro mne jako figurkáře určitě.
Když jsem figurku vybalil z doručeného balíčku, viděl jsem ihned postavu lovce, který pátrá po své další oběti, která se krčí někde schovaná. Jenže jak vpašovat na malý podstavec poměrně velkou figuru lovce a další figuru jeho oběti? Přeci jen nějak figurku upravovat, to jsem ihned zavrhl. Stejně tak i nějaký zbytečně velký podstavec... kouzlo okamžiku by vyprchalo. Vzpomenul jsem si však takřka ihned na onen poškozený podstavec. Jak jsem ho v krabici našel, vůbec jsem nepochyboval, jak bude celá scéna vypadat. Dominantní lovec, který pečlivě vyhlíží oběť, která se mu ztratila někde ve skalách. A samozřejmě oběť, která je svému konci blíže, než by chtěla být. Samotný příběh ať si vypráví každý sám. Já byl spokojený s tím, že jsem měl nějaký nápad (to nebývá tak často, jak bych si přál :-) ). Pověstnou třešničkou na dortu pak bylo to, že byť jsem musel oběť vymodelovat, tak jsem šťastnou shodou náhod vybral takovou předlohu, která ve své podstatě neobsahuje žádné detaily a ani nijak složitou anatomii. Méně je prostě v tomto případě opravdu více. Vlastní vymodelování pak bylo otázkou pár minut. 
Ze Super Sculpey jsem si vymodeloval základ. V tomto případě tedy tělo, hlavu a nohy. Do žádných detailů jsem se nechtěl pouštět. Hlavní částí měla být figurka lovce. Pak jsem z dvousložkového tmelu domodeloval zbytek. Z greenstuffu jsem také udělal některé skály, vlastně takový přirozený úkryt. Velké kameny jsem pak doplnil z vlastní (nyní již velké, psal jsem o tom) zásobárny. Když jsem začal dotvářet vlastní podstavec, řekl jsem si, že by nebylo špatné nahradit suché mlází starým stromem. Jednak rozruší přílišnou dominanci figurky lovce, pak mi i dovolí provést další úpravy.
Zbývalo totiž jediné - vytvořit zdání zimy a ledu. Nezáleželo mi na tom, zda právě sníh začal padat, čí právě roztává. Chtěl jsem ovšem podstavec oživit rampouchy. Jak ale na ně, jak na sníh?
Sníh
Pro výrobu sněhové pokrývky je nejlepší volbou umělý sníh. Já jsem použil sníh Woodland Scenics. Je v podstatě jedno, jaký sníh užijete. Stačí vzít takřka libovolný z nejbližšího (dobrá, někdy je pekelně vzdálený) obchodu pro stavitele modelové železnice. Jako další je pak potřeba disperzní lepidlo (Herkules, PVA glue Citadel...), je to jedno. S trochou vody rozmícháme lepidlo se sněhem v poměru asi tak 1:5 ve prospěch sněhu. Získáme tak hustou kaši, kterou párátkem, druhým koncem štětce, naneseme na místa, kde chceme, aby sníh byl. Přijde mi důležité podstavec předtím namalovat základními barvami a je dobré umístit drny statické trávy, kusy dřeva... Výsledek pak nebude působit tolik monotónně. Je dobré také pamatovat na to, že stojící předmět (osoba) v bílém sněhu, má kolem sebe stín. Jen kolem nohou stačí. Já jsem stín příliš nepřidával, protože do začátku soutěže zbývalo již jen několik hodin. Nezapomenul jsem však 'zasněžit' i strom. Přesto jsem však nebyl příliš spokojený. Něco tomu stále chybělo.Rampouchy
Rampouchy byly přesně tím, co bylo ještě třeba dodělat. Jejich výroba je jednoduchá - stačí tavná pistole a vteřinové lepidlo, kterým pak rampouchy přilepíme. Pokud máme tavnou pistoli zapnutou již moc dlouho, příliš se rozehřeje a rampouchy nevyrobíme. Stačí však jen pistoli vypnout, až se ochladí dostatečně na to, abychom v práci mohli pokračovat. Doporučuji si rampouchů připravit více a až při jejich vlastním nalepování si vybrat ten, který se nám hodí nejvíc. Opět se jedná o velmi rychlou práci, která navíc přináší překvapivé výsledky. Upravené (seříznuté) rampouchy pak nalepíme lepidlem a trochou sněhu, který nám zbyl, zamaskujeme místo přilepení.
Závěr
S figurkou jsem spokojen. Zejména tedy s atmosférou, která se mi prý povedla. To ostatně můžete posoudit sami. Bohužel mám jen tyto fotografie, které jsem pořídil během stavby. Figurku jsem totiž takřka ihned po jejím dokončení odeslal na soutěž Minimax do Děčína a já sám ulehl s nachlazením. Přesto jsem rád, že mohu říci, že se figura líbila a vyhrála ve své kategorii. A to i v době, kdy venku jsou teploty kolem -20°C. Snad se líbí i vám.
Líbí :)
OdpovědětVymazat