Tento článek měl být původně krátkým přiblížením toho, jak je to vlastně s velikostí figurek, která se uvádí v milimetrech a velikostí modelů, které se uvádějí poměrem jedna ku deseti apod.. Nakonec se z krátkého příspěvku stal příspěvek poněkud delší.
Troufnu si říci, že v současné době vedle sebe stojí jak svět figurek, tak svět (nejen plastikových) modelů. Nebylo tomu tak vždy. Figurky nalezneme již v dobách Starého Egypta, ve středověku i novověku.
Figurky sloužily původně buď jako hračka, věc určená k výuce, případně nějaký symbol. Přeci jen pohřbívat společně se zemřelým vládcem celou armádu, případně vybranou jednotku, nebylo vždy tak snadné. Ovšem ne tedy, že by se to nikdy nestalo.
Ovšem o figurkách ve smyslu, jak je známe dnes, můžeme začít mluvit až od poloviny devatenáctého století, kdy – konkrétně v roce 1839 – založil jistý Němec Ernst Heindrichsen firmu, která na trh dodávala nic menšího, než dětské hračky. Tedy konkrétně figurky. Do této doby se figurky vyráběly ručně. Vedle toho, že se jednalo o poměrně zdlouhavou práci, se pro figurky používaly materiály jako dřevo, kůže, papír, lepenka… Cena figurek navíc byla vysoká. Figurky tedy nebyly masovou záležitostí. Ovšem právě to pan Heindrichsen změnil. Průmyslová revoluce mu totiž umožnila vyrábět figurky hromadně, hlavně i z nových materiálů – v této době podle všeho vzniklo pojmenování ‚cínový vojáček‘. Další věc, kterou Heindrichsen světu figurek dal, byla velikost 30 mm. Ať již byl opravdu tím první, faktem zůstává, že do té doby to bylo tak nějak jedno, protože figurky byl jen hračkami a šlo o to, aby danou část výzbroje i výstroje každý snadno rozpoznal. Každá figurka byla tedy svým způsobem originál.
Zavedení měřítka umožnilo sjednocení – v rámci daných možností – na typizovaném předobrazu. Ačkoli se tehdejší figurky nedají s těmi současnými srovnávat – jsou však ceněný sběratelský artikl – byl to významný krok kupředu.
Teď přeskočím pár let až do roku 1934, kdy se na trh dostaly kovová autíčka Dinky Toys vyrobená strojovou technologií vstřikování do formy. Snad vám jejich pojmenování Dinky nic neříká, ale když pro celou takto vzniklou skupinu použiji Die-Cast (což je další možné označení dané technologie), bude to každému jistě známé. Tato autíčka – a nejen ta, svět spatřily i elektrické plechové vláčky – byla vyrobena ve ‚vláčkařské‘ velikosti ‚0‘. Tedy zhruba 1:43-1:48. Tyto hračky byly přeci jen poměrně velké a drahé, takže netrvalo dlouho a svět spatřila jejich konkurence v menším měřítku. A protože úplně první takový model byl pro vlastní ochranu vložen do krabičky od zápalek (anglicky matchbox), výrobce autíčka začal pod stejnou značkou i prodávat.
Tyto modely měly zasloužený úspěch – ačkoli třeba právě u Matchboxů to ze samého začátku nikdo moc nepředpokládal – že logickým pokračováním bylo, že výrobci začali vedle samotných modelů dodávat i doplňky. A ty byly se stejném měřítku. Měřítko tedy znamená, že daná věc je oproti originálu tolikrát a tolikrát zmenšená. Tedy měřítko 1:20 znamená, že dvacet centimetrů na skutečném autě představuje jeden centimetr na zmenšeném modelu.
Stejně jako se rozvíjelo modelářství jako takové, rozvíjely se i figurky. A protože ne vždy se jednalo o doplňky k modelům autíček a vláčků, lišily se i jejich velikosti, které se až časem staly doslova klasikou. V této souvislosti je třeba připomenout Angličana Charles C Staddena (1919-2002). Tento velmi talentovaný člověk se zasloužil o to, že zejména velikost 54mm se stala doslova klasikou v plném slova smyslu. Vyráběl figurky nejen v této velikosti, ale i v dalších velikostech: 25mm, 30mm, 54mm, 85mm, 90mm plus figury větších měřítek. 
Velikost těchto figur se neudávala v poměru – přeci jen lidé se nerodí jako nějaký typizovaný výrobek jako třeba auta, velikost (size) jen udává velikost daného modelu. Přeci jen aby bylo možné udržet určitý standard, došlo i v této souvislosti k určitému zevšeobecnění. Většinou totiž dostaneme do rukou jakousi ‚no-name‘ figurku, která představuje zdravého člověka středního vysokého kolem 175 cm. Pokud bychom malovali figurku někoho konkrétní, u koho by bylo známé, jak byl vysoký, dělá se to tak, že – k tomu se dostanu ve zvláštním článku – zatímco velikost ono ‚průměrného‘ člověka by se jako měřítko vzala velikost 7,5 hlav, u vysokého člověka je možné jeho velikost ‚protáhnout‘ až na velikost osmi až devíti hlav (výška hlavy je jedna jednotka). Ovšem nejedná se o výšku nějaké typické hlavy, ale hlavy konkrétní postavy. Naopak malý člověk by byl o velikosti šesti až sedmi hlav. Důležité je to, že velikost dané hlavy je vždy v daném měřítku. Pokud se budeme řídit tímto pravidlem, je snadné v měřítku 54mm udělat jak vysokého člověka, tak i člověka malého. V následující tabulce uvádím přibližné (!) srovnání velikostí a těm odpovídajícím měřítkům. Zejména u velikosti 54 mm se můžeme setkat s tím, že některé 'čtyřiapadesátky' měří 54 mm přímo od chodidel k očím, jiné měří 54 mm od chodidel k temeni hlavy. Nejedná se o chybu, jen si daný autor vykládá velikost 54 mm po svém. Obě možnosti jsou však správné!
Tabulka
- 25 mm (velikost) = 1/72 (měřítko)
- 30 mm = 1/60
- 35 mm = 1/48
- 49 mm = 1/35
- 54 mm = 1/32
- 60 mm = 1/30
- 70 mm = 1/25
- 80 mm = 1/22
- 90 mm = 1/20
- 120 mm = 1/15
===============================================
Doufám, že se mi povedlo tento článek napsat srozumitelně. Rád bych v tomto tématu pokračoval. Například i ve vlastní tvorbě figurek. Protože jsem neutrpěl medicínské vzdělání, snad se mi to podaří napsat srozumitelně. Ovšem tak, aby vystudovaní odborníci nepadali do mdlob. Ovšem oči v sloup ať si případně dávají :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat