Rez s pomocí setu LIFECOLOR

V příspěvku o barvách Lifecolor (LC) jsem vám slíbil, že popíši, jak se mi s barvami LC pracovalo. Konkrétně jsem se chystal vyzkoušet LC set Dust and Rust. Opět musím zopakovat, že jsem ho - nutno podotknout že tak trochu díky své vlastní hlouposti - nakonec sháněl více než rok. Měl jsem štěstí, že mi majitel modelboxu vyšel vstříc a jen díky tomu jsem ten set mohl nakonec vyzkoušet. Jenže jak šel čas, tak jsem si začal říkat, že by nakonec mohlo docela divně vypadat, kdybych tu pěl nějaké ódy na zmíněný set. Takže jsem recenzi nakonec pojal tak, že jsem se rozhodl nafotit postup mé snahy ztvárnit rez. Jak se mi to nakonec podařilo, to si již každý zvažte sám. Já za sebe musím říci, že jsem spokojený.

Jako 'tréninkový' materiál jsem si vybral lopatku lidojeda od firmy Polaris. Možná by lopatce více slušelo, kdyby byla dřevěná, ale to berte jen jako nápad. Navíc kdyby dřevěná opravdu byla, musel bych sáhnout po setu Weathered Wood (také LC). Jenže já chtěl zkusit rez. A byť se jedná o fantasy figurku, tak se obávám, že dřevo nerezaví ani ve světě fantazie. Ačkoli Vikingové prý vyráběli železo z rašeliny...

Nejprve jsem list lopatky začistil a nasprejoval základní černou a bílou barvu. O zenithal lightingu třeba ale jindy. V dalším kroku jsem použil barvu Boltgun Metal od Citadel / Games Workshop. Tato stříbrná má tmavší odstín než Mthril Silver a podle mého názoru zcela dostačuje. Navíc v tomto konkrétním případě jsem nechtěl udělat kov tak, aby příliš svítil. V dalším kroku jsem začal nanášet barvy ze setu LC. Postupoval jsem podle návodu, který je na spodní straně krabičky. Jen tedy, protože se jedná o akrylové barvy, jsem si sám pro sebe každý jednotlivý krok rozdělil na jednotlivé části - prostě jsem nanášel větší množství tenkých vrstev.

U malování rzi se postupuje poněkud odlišně než jindy. Totiž tak, že největší plocha bude nejsvětlejší odstín, druhé světlo (je tmavší, pokud se pozorně podíváte) aplikujeme tak, že danou barvou vyplníme menší část. Kov totiž rezne od středu a ke krajům se v ploše zesvětluje.

V dalším kroku přidáme - opět od středu - první stín, v závěrečném kroku pak použijeme směs prvního a druhého stínu. Je dobré také experimentovat a rozhodně se neřídit nějakou pravidelností. Osobně jsem nikdy příliš pravidelnosti v rezavění železa neviděl. Je rozohdně dobré do barvy přimíchat tu trochu modré, černé... Rez pak vypadá poměrně reálně. Ovšem opět pozor! - méně je více. Pokud tedy napracujeme podle konkrétního podkladu/fotografie.

Jakmile jsem měl tuto část hotovou, opět jsem se vrátil ke stříbrné barvě Boltgun Metal. Také jsem použil grafitovou tuhu - tento postup je dostatečně popsán v modelářských časopisech.

Když jsem se v tuto chvíli na orezlou lopatku podíval, vypadala již jako orezlá lopatka, ovšem bylo potřeba sjednotit jednotlivé přechody. K tomu jsem použil wash od Citadel. Konkrétně Devlan Mud. Chtěl jsem použít původně ještě další odstíny, ale myslím, že je to dostačující. Tedy přijde mi to tak. Posouzení nechám na vás. Navíc - jak říkám - zkuste si to sami. Určitě se vám povede lepší rez. Klidně se vsadím ;-).

Zhodnocení:

• kvalitní barvy - velmi věrná iluze rzi
• kvalitní matný povrch
• velmi dobrý výběr odstínů
• dají se koupit i jednotlivě

PS: Nejedná se ve skutečnosti o lopatku, ale o pořádnou lopatu :-).

Vyrábíme vlastní nástroje (nejen) na modelování

Každý, kdo se snaží cokoli vytvořit z nějaké polymerové hmoty, tmelu, dříve či později zjistí, že prodávané nástroje nejsou přesně to, co by pro svou práci potřeboval. Nebo je možné, že daný nástroj jsme někde viděli, ale nemůžeme ho sehnat. V některý případech je lepší si nástroj koupit. Jenže ve velkém počtu případů to tak není, navíc se může stát, že přesně ten nástroj, který by se nám hodil, se jednoduše ani neprodává. V tom případě si budeme muset svůj vlastní nástroj vyrobit. Ano, můžeme (a také se to dělá) použít jako nástroj i například zmačkaný alobal a tím vytvářet povrch skály… případně cokoli jiného. Ovšem pokud budeme chtít opravdu kvalitní nástroj, dá nám to trochu práce.

Nástroj si můžeme pro zjednodušení rozdělit na dvě části – násadku a hrot nástroje. Hrot nástroj si vytvoříme takový, jaký potřebujeme. Je jen třeba dbát na to, že by měl být pevný a odolný. Není to však podmínkou, záležet bude na tom, jak se k nástroji budeme chovat. Pokud například zvolíme měděný drát, je dobré pamatovat, že se při častém, ohýbání (zatlačení na nástroj) může snadno zlomit. Na hrot nástroje však můžeme použít plast, dřevo… prostě cokoli měkčího než vlastní hmota.

Jako násadku nástroje je dobré použít něco, co má alespoň trochu ergonomický tvar. Na tuto věc bychom měli pamatovat, protože pokud budeme s nástrojem pracovat delší dobu, rozhodně poznáme, že jsme zvolili špatnou/dobrou násadku. Někdo jako násadku používá násadku starého štětce. Já bych ovšem toto příliš nedoporučoval, resp. násadky štětců s malým průměrem nejsou příliš dobré. Modelovací nástroj se drží trošku jinak než štětec při malování. Někdy je třeba použít i větší sílu, tedy nástroj dobře uchopit. Mně se před lety – a byla to vlastně náhoda – osvědčily obyčejné náhradní dřevěné kolíky do hrábí. Vyrábějí se i plastové, ale když jsem v ruce chviličku v obchodě zkoušel, jak by se mi plastový kolíček držel v ruce, začala se mi ruka potit. Nijak moc, ovšem neměl jsem v ruce potřebnou jistotu. Když jsem si pak představil, že bych takto držel v ruce nějaký nástroj – nebo upevněnou figurku při malování – třeba několik desítek minut, raději jsem koupil dřevěné. Jsou i levnější (můžeme jich tedy koupit více) a lépe se s nimi pracuje. To mi přijde jako to hlavní. Navíc kolíček do hrábí má kónický tvar a věřte, nebo ne, perfektně se drží v ruce. Vzhledem k tomu, že je vysoustružený z tvrdého dřeva, v ruce se nijak nekroutí. Já pro sebe našel ideální nástroj pro výrobu všelijakých násadek a držáčků do své modelářské dílny.  Zkuste to taky. Dvě koruny i s DPH za to jistě stojí.

Upevnění hrotu do násadky

Kolíček/násadku na užší straně seříznu, abych získal větší plochu. Do násadky pak vyvrtám ruční vrtačkou otvor, případně otvory, kam vlepím s použitím sekundového lepidla hrot nástroje. Nakonec (a to není potřeba, ovšem estetika je estetika, že) buď doupravím seříznutou špičku pomocí tmelu, nebo uříznu kus kovové trubičky ze staré propisky, kterou nasadím na hrot. Je to otázka chvilky.

Méďa Béďa

V důsledku instalace nových skříní - věcí bylo moc, dokonce tolik, že jsem i já musel uznat, že je to bordel :-) - jsem sice někam důkladně založil stříkací pistoli, ale zato jsem objevil dávno zapomenuté věci. Vedle toho, že jsem si připomenul, že se časem třeba právě v té práci s tmely i trochu zlepšuji, jsem si řekl, že by nebylo od věci se chytnout starého nápadu a zcela ho předělat. Zkrátka uvést v život.
Hračku za pár korun jsem kdysi začal předělávat na dopravní prostředek pro figurky barbarů ze světa Warhammeru. Teď si budu muset celý projekt znovu rozkreslit a Méďu Béďu více zakout do brnění. Docela se na to těším. Zajímavá práce, navíc soutěž Děčínský Minimax se blíží. A tam bych rád představil když ne tohle, tak lidojedy od Polarisu. Jenže ty teď fotit stejně nesmím (dal jsem si zákaz). Jinak bych rád řekl, že použitý greenstuff se chová stále tak, jak se choval, když jsem ho před lety (odhadem tak šest let zpět) vymodeloval.  Prostě drží tvar. Tedy alespoň něco. Navíc se mi podařilo objevit i další věci. Tedy jen tu zatracenou stříkací pistoli ne.

Štětce

Přemýšlel jsem, jak bych měl začít s blogem v novém roce. Nakonec jsem se rozhodl pro článek, který jsem kdysi napsal pro stránky našeho mladoboleslavského modelářského klubu KPM Mladá Boleslav. Dal jsem si s ním poměrně dost práce. A protože nemyslím, že jste ho četli, tak jsem ho jen lehce upravil a dávám ho sem jako první příspěvek v roce 2012. Mimochodem vše nejlepší v novém roce. Asi si ještě užijeme...

O důležitosti štětců a jejich údržbě snad ani není potřeba příliš dlouho dumat. Bez správného štětce se prostě neobejde nikdo, kdo to s modelařinou myslí vážně. Přesto jsem si všiml, že ne každý má ohledně něčeho tak zdánlivě obyčejného jasno.

Štětce jsou v převažující většině vyráběny z přírodních a syntetických vláken. To, z čeho je štětec vyroben, se také odrazí na celkové ceně. Na rozdíl od stříkacích pistolí zde rozhodně neplatí, že čím dražší, tím lepší. Při koupi drahého štětce si zejména kupujete právě tu značku.

Štětiny jsou spojeny přírodním provázkem, popř. provázkem z nylonu, následně vloženy do kovové objímky a zalepeny lepidlem na bázi vosku. Poté se do objímky zalisuje plastové či dřevěné držátko. Postup každého výrobce se může lišit, nám však toto zcela postačuje. Ač se to může někomu zdát zbytečné, je NUTNÉ znát to, jak je štětec vyroben, abychom poté o něj mohli správně pečovat.
Právě proto, že štětinky jsou spojeny lepidlem na voskovém základu, DŮRAZNĚ se NEDOPORUČUJE štětce vymývat horkou vodou. Dojde tím právě k porušení tohoto lepidla a štětec se jednoduše rozpadne. Většinou se to nestane hned, ale postupně. Poznáte to jednoduše tak, že štětinky ve štětci nedrží tvar a namalování tenké čárky se stává nemožným. Navíc může dojít k zatečení vody mezi držátko štětce a kovovou část. Protože tato místa nejsou vodotěsná, dojde k nabobtnání dřeva a následnému odpadnutí držátka a objímky.

Vlas štětce

Štětce se původně vyráběly z lidských vlasů, které se pro výrobu štětců používají stále. V dnešní době však můžeme zakoupit štětce, jejichž štětinky jsou vyrobeny z umělých vláken (syntetický nylon). Tyto štětce se nejlépe hodí pro malování akrylovými barvami.

Přírodní štětce

Sobolí štětinky jsou obecně považovány za nejlepší přírodní materiál. Poznáte je podle označení SABLE na štětci. Red sable je typ štětců, jejichž materiál se získává z chloupků lasiček. Tyto štětce se vyznačují snadnou údržbou a jsou oblíbené zejména mezi mezi začínajícími uživateli. Štětce Kolinsky (Kolinsky Sable) patří mezi ty dražší. Jsou vyráběny ze štětiček z ocásků lasiček žijících v severovýchodní Asii. Tyto štětce vynikají tím, že mají schopnost si udržet typický tvar kužele. Štětce vyrobené ze štětin dobytka, jezevců, koz, koňů nejsou vhodné na modelařinu (zejména na malování figurek), protože tyto štětce nejsou schopny udržet ostrou špičku.

Syntetické štětce

Syntetické štětce jsou relativní novinkou. Vyrábějí se zejména z vláken nylonu a polyesteru. Výhodou těchto štětců je, že jsou vyráběny v různých tvarech (i kulatých jako štětce přírodní) a jejich vlastnosti jsou také přírodním štětcům velmi podobné. Z hlediska modeláře je důležité to, že jsou odolnější vůči poškození různými ředidly. Také nevypelichají tak snadno. Nekvalitní syntetické štětce však velmi často vytvoří ve špičce kudrlinku, která je velmi nepříjemná a prakticky se nedá odstranit jinak než zastřižením. Někdy také ve špičce vytvoří tzv. rybí ocásek.
Z výše uvedeného platí jediné – ať už používáte štětec libovolného druhu (syntetický či přírodní), je více než vhodné si vybrat štětec kvalitní. Z tohoto pohledu jsou vhodné prodejny výtvarných potřeb, kde vám i poradí. Je tedy dobré vědět, jaký druh barev budete používat a jakým ředidlem budete tyto barvy ředit. Budete-li mít možnost si štětec před koupí i vyzkoušet (před prvním nákupem rozhodně doporučuji), pak vám bude stačit trocha vody a papír, na který namalujete několik tahů. Snadno pak poznáte jednak to, zda štětec dobře drží stopu, pak také to, zda se štětec nepoškozuje, zachovává svůj tvar.

Na připojené fotografii vidíte (zleva):
správný tvar štětce, rybí ocásek, štětec s polámanými štětinkami a štětec s kudrlinkou.


Vybíráme štětec

Kupujete-li štětec, je důležité aby štětec neměl žádné viditelné vady. Mezi ně patří zejména to, že štětec má polámané jednotlivé štětinky. Mezi vadu štětce však rozhodně nepatří rovnoměrné roztřepení štětce. Podobnou „vadu“ odstraníte jednoduše tak, že vlákna štětce namočíte do vody a plynulým pohybem po papíru směrem k sobě štětec osušíte. Nakonec ještě jemně prsty vytvarujte špičku štětce. Někdy stačí, když mokrý štětec jednoduše oklepete tak, že štětec držíte v jedné ruce špičkou k zemi a udeříte rukou o druhou ruku (nikoli do štětce!). Voda na štětci nezůstane a velmi často se štětec vytvaruje do špičky sám. Nebudete-li již štětec potřebovat, nezapomeňte ho ochránit tak, že na špičku štětce navléknete trubičku z umělé hmoty. Většina lepších štětců se prodává již s touto ochranou. Nemáte-li některé ze svých štětců takto chráněny, stačí jednoduše ustřihnout několik centimetrů obyčejného brčka.


POZN.: Jako nejlepší a nejrychlejší způsob se mi v posledních letech osvědčilo to, že špičku namočeného štětce si vložím do dlaně, dlaň lehce přivřu – štětec mi zapadne do rýhy v dlani – a štětec vytáhnu rovnoměrným pohybem k sobě. Špička zaručena!

Péče o štětce

Chcete-li prodloužit „aktivní život“ svým štětcům, musíte dodržet několik pravidel: NIKDY štětcem nemíchejte barvy, NIKDY neponořujte štětec do barvy tak hluboko, abyste ponořili i kovovou objímku, protože v těchto místech dojde k usazení barvy, jejímu vytvrdnutí a následnému rozpadnutí tvaru štětce. Používáte-li štětec tak dlouho, že si všimnete, jak se barva postupně dostává blíže a blíže k objímce, ihned přestaňte štětec používat a vyčistěte ho (viz dále). Neuděláte-li to, dojde k výše zmíněnému poškození štětce. Používáme-li silně naředěné barvy (to je vlastně podstata malování akrylem), pak stačí průběžně štětec vymývat. Namáčíte-li štětec velmi málo, přesto jeho vyčištění doporučuji, protože dochází ve štětci ke vzlínání barvy a není v lidských silách tomu zabránit.

Čištění štětce

Nejlépe se na čištění hodí vlažná voda (pracujete-li s barvou ředitelnou jiným ředidlem, štětec jím nejprve vyčistěte) a mýdlo. Tekuté mýdlo je také vhodné, vždy dejte však pozor, aby na štětci nezůstaly zbytky mýdla. Štětec položte na mýdlo a táhněte směrem k sobě. NIKDY štětcem nepohybujte směrem proti štětinkám, „proti srsti“. Uděláte-li to, jednak dojde k tomu, že se vám štětec začne do mýdla bořit a také dojde k polámání štětinek a tudíž ke zničení štětce. Štětec vymývejte pravidelně během samotné práce s barvami. Budete-li se o štětec starat, vydrží vám mnoho let. Neuděláte-li ti, štětec velmi rychle zničíte. Máte-li tu možnost, můžete k čištění štětců používat i speciální mýdla k tomuto účelu vyvinutá. Nemáte-li podobné přípravky, je zbytečné je kupovat.

Vyčištěný štětec postavte tak, aby stál špičkou nahoru. Stačí nějaký kelímek. Nejlepší však jsou nějaké těžší nádoby (kameninové hrnky apod.). Umístíte-li štětce do podobné nádoby, nestane se vám, že byste nádobu překotili a náhodou štětce poškodili. Je-li to také možné, skladujte tuto nádobu se štětci na nějakém uzavřeném místě, protože prach štětcům škodí. Při samotném malování také. Nemáte-li tuto možnost, pak štětec před použitím otřete do vlhkého hadříku, popř. vyčistěte.

Jaký štětec tedy koupit?

Platí to, že si každý modelář vybere dle své potřeby. Proto je nejlepší koupit jen jeden druh štětce na vyzkoušení a osvědčí-li se, můžeme koupit další. Koupíme-li značkový štětec, kupujeme určitou kvalitu, ale otázkou zůstává, zda se vyplatí. V současné době můžeme vybírat z velkého množství různých druhů štětců a není příliš velkým problémem najít ty, které se od ostatních neliší kvalitou, ale jen cenou.

Štětce vyráběné modelářskými firmami (například Tamiya, Humbrol atd.) se mi příliš neosvědčily. Myslím, že jsou předražené (kupujme značku, pamatujete?!). Štětce je nejlepší (!) kupovat v obchodech pro výtvarníky. Firma MPM prodává kvalitní štětce daVinci – u nich mi přijde vynikající poměr výkon/cena. Také bych doporučil mít relativně velkou zásobu (10 a více kusů) štětců. Tato rada se týká zejména figurkářů, protože je potřeba, aby při používání (zejména) olejových barev štětec pořádně před dalším používáním, a po jeho vyčištění, dobře oschl. Například Natalie Melnik na svém DVD říká, že co figurka, to nový štětec.Ona se malováním figurek živí. Při správném zacházení nám štětce vydrží dlouho. Ovšem jakmile neudrží špičku, je čas se jich zbavit.

Jinak je to však opravdu tak, že si každý musí najít ten svůj štětec. Přeji vám hodně modelářských úspěchů a vašim štětcům dlouhý život. Snad vás tento článek zaujal a u dalších článků nashledanou.

Pomocné prameny: internet 

Barvy Lifecolor

V minulém článku věnovaném akrylovým barvám jsem psal o barvách Citadel společnosti Games Workshop.
Další na řadě jsou barvy Lifecolor. Ozkoušet jsem mohl je barvy ze setů Lifecolor (LC). Lifecolor sety představují jak kamuflážní sety, tedy barvy pokrývající základní kamuflážní odstíny wehrmachtu, sovětské, britské, americké, finské, italské…, tak i sety určené pro malování figurek – například americké uniformy (vlastně dva sety), německé uniformy… Dále pak samostatný set určený na malování lidských obličejů. Poslední novinkou pak byl set na barvu kovu nejen zbraní, který byl následován setem věnovaným černé barvě, resp. barvě černé gumy.

Výhody setů Lifecolor

Pokud pominu to, že se jedná o akrylové barvy – tedy bez zápachu – tak hlavní výhodou dobře sestavených setů je, že doslova provedou uživatele malováním dané barvy. Z druhé strany krabičky s (většinou) šesti lahvičkami barev sestavených do trojice Základ-Stín-Světlo pak najdeme názornou ukázku, jak a co vypadá. Rozhodně si nemusíme lámat hlavu s tím, kolik procent toho či onoho. Odstín máme namíchaný. Platí zde více než jinde, že je třeba experimentovat. Napsané to však vypadá výrazně obtížněji než při práci se samotnou barvou – v dohledné době na tomto blogu naleznete článek o rzi, tedy využití těchto barev v praxi. 

Postřehy při práci s barvami Lifecolor
-    Malujeme-li štětcem, barvy je zcela dostačující ředění barev vodou.
-    Používáme-li stříkací pistoli, je lepší používat originální ředidlo. Získáme pak mnohem hezčí povrch.
-    Barvu je lepší míchat na paletce. Tato rada je však univerzální a platí pro barvy obecně.
-    Pokud jsme si namíchali větší množství barvy, je nejlepší si přebytečnou namíchanou barvu přelít do prázdné lahvičky. Pro barvy Lifecolor je k dostání tzv. Master Mixer. Je to krabička velikosti běžné krabičky od LC setů, obsahuje však prázdné lahvičky, kam můžeme nalít nevyužitou namíchanou barvu.

Dostupnost barev Lifecolor

V současné době dostupnost barev Lifecolor je v ČR obtížnější. Ovšem doufám, že se jedná o přechodný stav. V každém případě mohu potvrdit, že jednotlivé barvy ze setů (i jednotlivé sety) jsou dostupné v internetovém obchodě modelbox. Na každý pád se vyplatí přímo oslovit pracovníky tohoto e-shopu. V mém případě se to vyplatilo, set mám doma. Přístup ze strany e-shopu byl velmi dobrý, na objednávku jsem nemusel příliš čekat. V porovnání s jiným internetovým obchodem je to opravdu jako ono pověstné 'nebe a dudy'.

Přímém pokračování tohoto článku se budu věnovat názorné ukázce práce se setem Rust and Dust, tedy rez a prach.

Nástroje na modelování

Pro vážnější práci s jakoukoli modelovací hmotou bude vedle vlastních rukou – což je mimochodem ten hlavní modelovací nástroj – potřebovat i další modelovací nástroje.

Výběr máme již naštěstí veliký a ani po stránce cenové nebudeme zklamáni.

Já budu na následujících řádcích psát o nástrojích, které mám doma a které jsem si pořídil v průběhu let. Na rozdíl od štětců je to tak, že při správném používání nás nástroje přežijí. Není to snad proto, že si pletu délku lidského života s délkou života jepice, ten důvod je v tom, že pokud budeme nástroj používat jen pro účel, pro který byl vyroben, zničit se nedá. Je však třeba to mít na paměti zejména před samotným nákupem.

**************

01 – tyto nástroje v Čechách koupíme v každém lepší papírnictví. Slovo lepší používám proto, že v tom opravdu lepším si budete moci vybrat. Jsou určeny pro modelování z hmot jako jsou vypalovací hlíny. Proto jsou poněkud větší, než by bylo potřeba pro práci s polymerovou hmotou, ovšem při práci například na podstavci, diorámátku… jsou naprosto ideální. Stojí okolo 30,- Kč (2011, před zvýšením DPH). Jsou vyrobeny z tvrdého dřeva. Této skutečnosti si osobně velmi cením, protože se s nimi velmi dobře pracuje v tom směru, že nezanechávají nechtěnou stopu na rozpracované hmotě. Navíc jejich tvar není samoúčelný, prodávají se v různých tvarech. A pokud by se přeci jen poničil, je lepší koupit nový. Můžeme si je vyrobit sami doma – dostačující je například dřívko o nanuku, které opracujeme. Jenže přeci jen je dobré mít doma i originál. Z mého pohledu je to dobrá investice, navíc právě v tom lepším papírnictví si budeme moci nástroj i prohlédnou, zjistit, jak ‚sedí v ruce‘. Což i doporučuji.

02 – Tyto nástroje jsou ‚doma vyrobené‘. Dříve či později si každý vyrobí svůj vlastní nástroj. Stejně jako si každý z nabídky prodávaných nástrojů vybere ten/ty svůj nej, každý si vyrobí i ty, které potřebuje. Někdy se i vyplatí jen pečlivě pozorovat okolí a na modelování použít i věc, kterou by ostatní na něco podobného nikdy nepoužili. Výsledky jsou však mnohokrát překvapující. Výrobní cena podobného nástroje je v řádu korun.

03 a 04 – Šídla a jehly řadím spíše do kategorie doma vyrobených nástrojů. Přesto se mi velmi osvědčily, navíc se dají využít i na jinou práci – například začišťování figurek a modelů obecně. Ty lepší jsou dražší, ovšem mám je doma již řadu let a pokud je neztratím, nezničím, určitě mě přežijí.

05 – Tato umělecká jsou opět z nabídky firmy koh-i-noor (dělal jsem větší nákup). Opět jsou navržena pro potřeby spíše sochařů a slouží – proto ostatně i onen tvar – zejména k vydlabávání obrobků před samotným vypálením. Tedy nejen tak. Jejich výhodou je opět to, že jsou kvalitně vyrobeny, hezky sedí v ruce a použitý kov je opravdu odolný. Platí opět to, co jsem napsal u bodu 01.

06 – Tyto nástroje patří k výtvarné technice zvané embossing. Tuto techniku tu teď nebudu vysvětlovat. Snad jen řeknu, že se jedná o vymačkávání a vytlačování papíru vhodnými nástroji. Kdo by se chtěl s touto technikou více seznámit, stačí v libovolném vyhledávači zadat ‚embossing‘. Protože je tento blog zaměřený spíše směrem k obci modelářské, tak řeknu ‚suchý obtisk‘, případně ‚propisot‘. A k tomu je právě potřeba podobný nástroj – místo špičatého hrotu kulička. Při práci s polymerovými hmotami se ale hodí také. Spíše teda větší kulička na konci – nástroje můžeme koupit různé, proto si na to dejte pozor.

07 – Štětce s pryžovým hrotem jsou ideální pro samotný závěr práce. Pokud nechceme (bylo by to obtížné, ne však nemožné), neuděláme s jejich pomocí ostrý zásek. Navíc s jejich pomocí můžeme vyhladit výrobek před samotným zapečením, pokud se vlastními prsty nedostaneme na požadovaná místa. Rozhodně užitečná věc. Navíc připomínám i možnost udělat si podobný nástroj/hrot doma při použití Sculpey Mold Makeru, který pak jen zasadíme do násadky.

08 – Zubařské nástroje/nástroje na modelování  . Byť používám jen některé (asi tak tři, čtyři), je jich na fotografii tolik, protože se prodávají většinou v sadách. Opět vynikající věc. Jejich cena není příliš vysoká, ovšem dejte si velký pozor na to, pokud budete kupovat jednotlivý – a předražený – nástroj. Přeci je skutečnost, kdy za jednotlivý nástroj  s logem známé modelářské firmy, dáte kolikrát více než za ten stejný nástroj v sadě se čtyřmi dalšími… no kdo chce kam, pomozme mu tam. Navíc pokud si pořizujeme sadu nástrojů určenou pro práci s modelářskou hmotou, jsou v sadě takové nástroje, které využijeme.

09 – Šroubováky jsem dal při fotografování na podložku proto, že na ně bylo místo. Používám je poměrně často, ovšem spíše bych měl tuto část nazval ‚co dům dal‘. Navíc jsou zadarmo. Stejně jako různé kamínky, zmačkaný alobal… to ostatně nechám na každém, Za chvilku přiletí Ježíšek a třeba přinese i nějakou tu polymerovou hmotu. Takže nebudu zdržovat a rychle pod stromeček. Já tedy žádnou polymerovou hmotu nedostanu. Nechtělo se mi na Ježíška čekat. 

Vánoce, Vánoce přicházejí...

Přeji všem vše nejlepší do roku 2012 a hodně dárků pod stromeček. Zachovejte přízeň tomuto blogu - to zase udělá radost mně. Díky, Martin 'lopee'

Driftujeme, driftujeme...

Je to sice reklamní video, jenže dost povedené. Já navíc konečně  viděl, jak se má správně jezdit smykem. Musí to mít ale sakra velkou spotřebu nových pneumatik. Pro rohlíky budu jezdit raději pořád stejně...

Má rád svou práci

Snad je to náhoda, ale i o dalším terminátorovi se dá bez uzardění říci, že má rád svou práci. Je to sice morbidní, ale podle mého nejlepší scéna z celého (a nepříliš povedeného) seriálu Terminátor: Příběh Sáry Connorové. Jinak hudba Johnny Cash a skladba 'The Man Comes Around'. Když nad tím tak přemýšlím, tak i čtyři jezdci Apokalypsy svou práci dělali s radostí a potěšením. Poslední sloka hovoří za vše:


And I heard as it were the noise of thunder
One of the four beasts saying, "Come and see",
And I saw and behold a white horse

...

And I heard a voice in the midst of the four beasts
And I looked and behold, a pale horse
And his name that sat on it was Death
And Hell followed with him.


Snad si tito čtyři jezdci dají ještě pokoj a budeme si moci v klidu dělat figurky.  Kdyby však režisér seriálu věnoval své práci tolik času a píle jako Johnny Cash svým písničkám, tak seriál nemusel končit po dvou sezónách. Tahle scéna se ale rozhodně povedla, nemyslíte?