Ahoj všem
Rád bych popřál všem čtenářům Martinova blogu všechno nejlepší do nového roku. Pro mne byl minulý rok dlouhou stagnací (ne úplně chtěnou, pravda), a tak jsem rád, že se u mě projasňuje a věřím, že v příštím roce přinesu hodně nových projektů, čímž Vám trochu vynahradím tu letošní nepřítomnost. Chci také poděkovat Martinovi, že mohu tady na "akrylem" postovat výdsledky své práce a podělit se o ně s více lidmi. Díky Martine :)
Za Borek Sculpts Atelier vám všem přeji super start do roku 2019, který snad bude pro nás všechny lepším, než ten minulý. To platí pokud jste měli výborný rok, a ještě více, pokud Váš rok stál za prd, tak jako ten můj :P
Cheers Borek
pondělí 31. prosince 2018
sobota 29. prosince 2018
Pip-bomb z Falloutu
Hezký konec roku všem. Nejprve je tedy třeba říci, že se nejedná o žádnou bombu - teď mě asi blokla spousta robotů ve vyhledávačích - ale o obyčejný budík. Ovšem jelikož to měl být vánoční dárek, tak jsem to sem nemohl dát hned.
pondělí 24. prosince 2018
sobota 22. prosince 2018
Kroužková zbroj - chainmail
Díky mým velmi dobrým vztahům s firmou MJmodely, resp. s jejím majitelem panem Michalem Jonákem, se mi podařilo získat razítko určené pro velmi věrné ztvárnění kroužkové zbroje na modelech figurek. Použití kroužkové zbroje bylo zcela běžné až do první světové války. Tento typ ochrany se však používá až do dnešních dnů. Nejen ve vojenství, ale i jako ochrana rukou proti pořezání v dílně apod.. Ovšem vzhledem k technologii výroby - spojování jednotlivých kroužků - je však zároveň i poměrně složitě její věrné zobrazení. Mnohokrát jsem se o to pokoušel, dokonce jsem si vyrobil i vlastní razítka, ale přiznávám, že jsem se žádným nebyl spokojený tak, jako s tímto od firmy GreenStuffWorld. Skutečný postup výroby si můžete prohlédnout na následujícím videu:
Thanks to my very good relationship with the MJmodely company and its owner, Mr. Michal Jonák, I managed to obtain a stamp designed for the very faithful representation of chainmail on figure models. The use of this protection was quite common until the First World War. However, this type of protection is used until today. Not only in the military but also as a hand protection against cutting in workshop, etc. However, due to the technology of production - joining of individual rings - it is fairly complicated to its faithful representation. I have tried it many times, I even made my own stamps, but I was not as happy as with this one by the GreenStuffWorld. You can see the actual production process in the following video:
Protože se na tomto blogu snažím sanou věc nejprve vyzkoušet, než o ní více napíši, vyrpbil jsem si nejprve manekýna pro bustu, kterého obléknu do kroužkové zbroje.
You know I'm trying to test anything before I write more about it on the blog, so I first made a mannequin for a bust before I put on it a ring armor.
Pozor, pokud budete razítko používat s dvousložkovou hmotou, musíte počkat, než přestane lepit. Pokud to neuděláte, riskujete, že si razítko zničíte.
Note: if you use two-part putty such as milliput, wait till stop being sticky. Otherwise, you may damage the stamp.
Kde koupit / where to buy
Green Stuff World
Vybrat si můžete ze tří velikostí - 1 mm; 1,5 mm a 2 mm
You can choose from three sizes - 1 mm; 1.5 mm and 2 mm
sobota 15. prosince 2018
sobota 8. prosince 2018
Figure Painter Mgazine 51
Figure Painter Magazine 51
cena / price: Ł1.50
Formát / data format: *.pdf
Kde stáhnout / Where to download: FPM51
neděle 2. prosince 2018
3DeVIL
Skutečně vám nevím, jak to dělám, ale každý rok mě potká nějaká figurka, kterou zkrátka ne a ne namalovat. A to tedy počítám od začátku spuštění tohoto blogu. Tedy od roku 2011. Tím mi dovolte vám všem poděkovat, že sem chodíte. Přeci jen úplně původně jsem si chtěl něco jen tak psát pro sebe. Pak i pro vás, mé čtenáře. Ovšem i tak jsem měl za to, že to skončí někde u čísla 30.000 návštěvníků. Vlastně jen díky Vám to tu stále je. Přijde mi to neuvěřitelné.
I really do not know how I do it, but every year there is a miniature I am not not able to paint. Well, I count this from the start of this blog. That means the year 2011. Let me thank you all for coming here. When I started, I just wanted to write something for me. Then for you, my dear readers. I still thought it would end up with some 30,000 visitors. Actually, thanks to you, it's still there. It is amazing, don't you think?
Ovšem zpět k té mé každoroční Nemesis. Tentokráte to byl mimozemšťan (snad ano, protože tohlesnad na Zemi nežije). Šlo vlastně jen o to, abych ho jakkoli namaloval. Tedy takový jsem měl z toho pocit. Odměnou mělo být, že budu mít fotografie na blog. Nakonec se z něj stala taková menší noční můra. Tedy ne že bych na něj musel neustále myslet, či tak něco. To ne, jenže stále mě strašil. Stručně se to dá shrnout následovně: takřka kompletní namalování: 3x. Rozmalované: 4x. Je to zlrátka rukama. Jenže díky tomu, že sem chodíte, je to i hotové. Jinak bych to asi vzdal. Pro mne je to ale skutečně ďábel. Proto nakonec i to jméno....
OK, back to my annual Nemesis. This time it was an alien (it maust be an alien because I hope it is not from the Earth). Well, it was just about painting it anyway. The reward for it should be simple - photos for my blog. Eventually it became such a lesser nightmare. So not that I have to keep thinking about it or something crazy like that. No, but it was still on my mind. Unfinished work. It can be briefly summarized as follows: almost complete painting: 3-times. Started painting : about 4-times. You're right - it in my hands. The trouble :-). Just because you keep coming here, it's done. Otherwise I would probably give it up. So it's my personal devil. Not Jesus. That's why I named it so...
čtvrtek 22. listopadu 2018
I Believe I Can Fly
Velká zábava, odbočka od běžných věcí. Pro mne osobně nejzábavnější soutěž na massivevoodoo. Jim patří velký dík za to, že podobnou soutěž zorganizovali! Všechny soutěžní kousky najdete na jejich stránce.
This was really great fun for me. This competition is the best MassiveVooDoo ever done! Many thanks for it. You cn see the whole gallery (all atendants) here. Great pieces, I think. Everyone is a winner because I believe you win by trying (and you cannot win without trying 😉).
sobota 17. listopadu 2018
neděle 28. října 2018
pondělí 22. října 2018
43. Velká cena Mladé Boleslavi
V sobotu se uskutečnila v pořadí již 43. Velká cena Mladé Boleslavi v plastikovém modelářství. K vidění zde byly nejen modely. Ovšem k tomu podrobněji až příště. Nejprve modely...
František Josef I. WIP
Po delší odmlce způsobené do značné míry vlastní trudomyslností z toho, že se mi to faktm ale jako fakt, nedaří, sem dávám to, co jsem zde již ukazoval, ale nejmenoval. Jedná se o bustu posledního R-U císaře Františka Josefa I.. Měřítko je cca 1/10. Úmyslně uvádím ono cca, tedy cicrca, asi... Ono totiž hlava v tomto měřítku je, stejně tak i tělo, jenže u metálů to tak nebude. Přeci jen - a proto o tom píšu, berte to jako dobrou radu - je dobré si opatřit rozměry právě i takovýchto detailů. Tedy ono jedna medaile sem, druhá tam, jenže u Franty Pepy Jedničky to s uniformamy a metály bylo skoro jako u Hermana Göringa, který si na uniromy potrpěl snad ještě o trošku více. No a jelikož se FJI. dožil požehnaného věku, odpovídá tomu i počet řádů a medailí, které získal. Tedy to, co vidíte na obrázku ještě není všechno, ke všemu ani na uniformě nenosil vše, co měl. Snad 'Strýček Brady' jich dostal více, ale ruku do ohně bych za to nedal.
Ovšem u Františka Josefa I. to bylo opravdu něco. Jelikož to však je busta na zakázku, nemohl jsem si dost dobře dovolit to nějak ošidit. Sice jsem dost často narazil na vlastní limity, čas od času jsem musel vymyslet nějaký způsob, jak co nejlépe vyrobit to, co potřebuji... jenže o tom se raději zmaňovat momentálně nebudu. Pokud byste totiž Františka řízli v pase, napočítali byste letokruhů jako na stoletém dubu. Dobře, tolik zase ne, ale s čistým savědomím mohu prohlásit, že jsem hodně věcí předělával opravdu hodněkrát. Doklad toho můžete vidět třeba na knírech, které jsou (opět) uříznuté, jelikož se mi stále ne a ne líbit. Na jednu stranu je to sice již spousta let, co František Josef I. vládl, jenže fotografie již tenkrát byla. V mém případě to bylo tak, že když už jsem nějakou část měl hodotvou, našel jsem fotografii, kde bylo vidět, že to je trošku jinak, respektive fotografie, na které byla daná věc (detail) vidět lépe. Tedy jak se říká, tak zpět ke strojům a znovu a radostněji. Busta hotová ještě není, ale takřka již ano. Vedle Řádu zlatého rouna, šňůrek na ramenou, límce, dvou hvězd (to říkám hovorově, nejsem znalec) a opasku, chybí šerpa. A samozřejmě začištění. No a jelikož to budu i barvit, musím si dát záležet, protože je dost divné, abych si pak nadával za to, že jsem to tak mizerně vymodeloval. Ovšem abyste neměli špatný dojem.... byť mi to sebralo docela hodně času, nemohu říci, že bych se u toho nudil, nic nového se nenaučil. Naopak. Jen tedy znovu bych do toho jen tak nešel. 😃 Tedy ne hned, snad tak za týden. Vím totiž, co bych udělal jinak, snad i lépe, co bych už nedělal vůbec.
Jsem docela i zvědav, jestli to nakonec dopadne tak, že si zákazník bustu převezme. Ale to uvidíme.
PS: Jestli vám bude někdy někdo říkat, že má smysl dodělat to, co jste začali, tak je to pravda! Sice jsem měl během toho skutečně čas od času chuť to hodit do koše, někde sehnat bustu Františka Josefa I., jenže jednak jsem žádnou pořádnou nikde nenašel, navíc jsem si řekl, že minimálně takovou (byla to nějaká hlavička prodávaná ve Vídni) udělám taky. Levou zadní to sice nebylo, jenže tahle rozhodně lepší je.
PS: Tohle berte tak, že jsem se z toho musel 'vykecat'. S články o téhle bustě rozhodně nekončím. Mám za to, i pro Vás budou přínosné, protože jak s oblibou říkám, uvidíte, kudy cesta nevede. No nebo možná i vede.
středa 12. září 2018
čtvrtek 30. srpna 2018
Anycubic Photon - cenově přijatelná 3D tiskárna se špičkovou kvalitou tisku a vysokým rozlišením
Ahoj Ještě jednou, a ještě jednou v souvislosti s 3D sculptingem.
V minulém článku
jsem mluvil mimo jiné o tom, že pořízení pevné kopie 3D sculptu
není zrovna levnou záležitostí. Mluvil jsem také o tom, že
pokud si budete chtít pořídit 3D tiskárnu s dobrým rozlišením,
budete si muset připravit 100.000,- a víc. Jak jsem ale zjistil, není to tak úplně
pravda. Existuje totiž tiskárna s vynikajícím rozlišením,
kterou seženete pod hranicí 20.000,- Kč. Jmenuje se Anycubic
Photon.
DLP/LCD technologie
Už nějakou dobu
jsou na trhu k dispozici menší tiskárny, většinou založené na
DLP nebo LCD 3D tisku. Tento tisk je založený na principu DLP
projektoru nebo lcd matrice, která na fotocitlivou pryskyřici
promítá jednotlivé průřezy modelu. Každý průřez představuje
vrstvu s určenou tloušťkou a zdroj světla ozařuje vždy jen
oblast, kterou ve stavební komoře zaujímá plocha vrstvy modelu.
Ve stavební komoře je obvykle nádržka na fotoreaktivní (UV světlem vytvrzovaný) tekutý resin, která má
průhledné dno. Na ně je v resinu ponořena stavební platforma,
plocha, na níž přilnou první vrstvy vytvrzené pryskyřice a
staví se na ní model. Tato platforma je umístěna na pozicovacím
zařízení (většinou šroub s nízkým stoupáním závitů),
které zajišťuje přesný pohyb platformy v ose Z (nahoru a dolů).
Stavební platforma se ponoří do pryskyřice až k průhlednému
dnu nádržky, respektive je ode dna vzdáleno o nastavenou hodnotu
šířky vrstvy(první vrstvy mívají delší dobu osvitu, aby se
pojistila pevnost základů modelu). DLP nebo LCD matrice osvětlí
zespodu přes průhledné dno nádržky plochu první vrstvy. Po
vytvrzení, které obvykle trvá 3-20 sekund (první vrstvy až 50 sekund), se platforma zvedne ven
z nádržky , aby "odloupla" model od jejího dna a samozřejmě také umožnila pryskyřici natéct zpět na průhledné
dno v místech, kde vznikla první vrstva, a pak se opět do nádržky
ponoří. Poslední vytvrzená vrstva se zastaví těsně nad průhledným dnem, na vzdálenost
určené šířky další vrstvy. Na průhledné dno nádržky je
znovu promítnuta maska další vrstvy modelu a celý proces se
opakuje.
Model tedy vzniká
hlavou dolů, a jak vznikají další a další vrstvy, model se
jakoby vynořuje z nádržky ven. Zatímco tisková plocha v osách
XY (ve vodorovné rovině) je limitovaná rozlišením a velikostí
DLP / LCD matrice, v ose Z může být velikost tisku mnohonásobně
větší, než je hloubka nádrže (ta bývá zpravidla vysoká jen
několik centimetrů).
Tímto způsobem
vznikají poměrně kvalitní modely s vysokým rozlišením. Při
použití HD obrazového čipu a rozlišení 50 mikronů (0,05 mm) v
rovině XY je maximální objem stavebního prostoru (tedy rozměr,
do nějž se váš model musí vejít) něco kolem 12x6x16 cm.
Stavební plocha může být i větší, ale souběžně s tím se
mění i rozlišení. Pokud zvětšíte vzdálenost mezi čipem/matricí a
dnem nádržky, případně zvětšíte velikost LCD maskovacího displeje pode dnem nádržky tak, aby výsledný promítaný obraz/maska a tím i
velikost modelu byli 2x větší, sníží se tím i rozlišení,
protože místo 50 mikronů, tedy dvacetina milimetru, bude mít
každý pixel dopadající na fotoreaktivní pryskyřici 100 mikronů,
tedy desetinu milimetru. To samozřejmě znamená, že zatímco v
prvním případě každý detail na modelu bude stavěn z dvaceti
bodů na milimetr, ve druhém případě to už bude jen z deseti
bodů. Za zvětšení stavebního prostoru se tak platí snížením
rozlišení.
Poznámka -
většina strojů na trhu má stabilně
nastavenou vzdálenost světelného zdroje, respektive velikost promítaného obrazu/masky, a v
osách XY nabízejí jen jedno rozlišení,
existují ovšem i tiskárny, které dokáží v určitém (malém)
rozsahu vzdálenost měnit a je možné nastavit i rozlišení v
osách XY, samozřejmě s tím, že u většího rozlišení se
zmenšuje stavební prostor tiskárny.
Netrpělivě se čeká na tiskárnu, která při zachování
stávající obvyklé velikosti stavebního
prostoru nabídne vyšší rozlišení. K tomu je třeba zapojit
místo fullHD čipů 4K technologii. A zdá se, že první vlaštovkou
bude tiskárna Fab od společnosti KUDO 3D, která si ve formě
prototypu už odbyla první představení
. A tato tiskárna jistě nebude patřit k těm levnějším.
Mnoho projektů
malých, stolních 3D tiskáren vybavených DLP nebo LCD technologií,
začínalo svou pouť na komunitních crowdfundoingových portálech
jako je Kickstarter nebo Indiegogo. Skutečně dnes existuje mnoho
malých firem, které nabízí podobné tiskárny v cenové relaci do
500 dolarů, tedy zhruba do 12.000,- . Kvalita a hlavně
spolehlivost je však mnohdy pochybná. Mnoho projektů zkrachovalo,
jiné se potýkají s technickými problémy svých zařízení, a
kvalita výtisků není nijak oslnivá i při vysokém rozlišení.
Minimálně jeden
typ tiskárny v tomto segmentu se však odlišuje. Je technologicky
velmi jednoduchý = uživatelsky velmi přívětivý, jeho cena jen
mírně překračuje 500 dolarů a kvalita výtisků z této tiskárny
je prostě ohromující.
Je to
Anycubic Photon 3D
tiskárna
Především je
třeba říci, že celé jméno společnosti zní Shenzhen Anycubic Technology Co, Ltd . Je
tedy zřejmé, že se jedná
o čínského výrobce. To ale není důvod k obavám. Doba, kdy jsme
vše dovezené z Číny automaticky považovali
za šmejd, je nenávratně pryč. Čína
je dnes rostoucím technologickým gigantem, a i když můžeme mít
lecjaké výhrady k tamějšímu režimu, v oblasti technologií míří
Čína
na špičku.
Anycubic
Photon je toho důkazem. Podle všech dostupných informací se jedná
o velmi kvalitní, byť velmi jednoduchý stroj, který ve svém
segmentu nemá konkurenci (pokud je to jinak, napište do komentářů,
rád rozšířím svůj obzor)
Tiskárna
disponuje 2K LCD matricí,
tedy rozlišením 2560 x 1440 obrazových bodů. To
je více než HD. To v praxi
znamená, že horizontální
rozlišení v osách XY je
47 mikronů (0,047mm).
Každý milimetr tak pokrývá něco
přes 21 tiskových bodů.
V ose Z je rozlišení ještě vyšší, nejnižší doporučená
vrstva je 25 mikronů
(0,025 mm), to znamená že
do jednoho milimetru se vejde až 40 vrstev. To už je na hranici
profesionálního tisku. Zajímavé je, že v ose Z může být
rozlišení ještě zvýšeno. Teoreticky je možné nastavit sílu
vrstvy na 10 mikronů (0,01 mm), tedy
100 vrstev na mm. To
už je šílené. Je třeba si uvědomit, že průměr lidského
vlasu je cca 80 – 100 mikronů. Nicméně
nastavení této vrstvy je
problematické. Už proto, že horizontální rozlišení je 47 míikronů. Nastavení nejnižší 10ti mikronové vrstvy tak má smyl hlavně ve chvíli, kdy je na modelu hodně jemných detatilů orientovaných přes osy XY, například jemné, převážně horizontální linie. Pak může ultra nízké rozlišení 10 mikronů v ose Z viniknout. Jenže tak nízké rozlišení naráží i na limity většiny pryskyřic, kterté už nejsou schopny v tak tenké vrstvě správně vytvrzovat ani při relevantní změně parametrů osvitu. Vrstvy jsou prozařovány a dochází k dpodatečnému tvrzení další vrstvy nad tou aktuální. Tomu se říká křížové vytvrzování a v konečném důsledku to degraduje detaily modelu. Povrch je pak velmi hladký, ale platí se za to ztrátou detailu. Pokud už se tiskař rozhodně pro tak radikální zvýšení rozlišení, je třeba provést hodně testů, a dost možná vyzkoušet i prysklyřice jiných výrobců, aby se našla ta nejlepší pro danou sílu vrstvy, která dokáže udržet detail i hladký povrch modelu Každopádně firma doporučuje u svých pryskyřic jako nejnižší
výšku vrstvy určovat 25 mikronů, což je ale podle mého soudu
více než dostatečné rozlišení.
Modelovací
prostor, a tedy maximální rozměr modelu, je 115x65x155 mm. Pro
miniatury tedy naprosto dostačující, a větší modely je možné
tisknout po dílech.
Rychlost
tisku je také velmi slušná – v závislosti na rozlišení se
podle výrobce i testů nezávislých spotřebitelů pohybuje mezi 10
– 20 mm za jednu hodinu. Takže například 54mm vysoká figurka
tištěná nastojato v nejvyšším rozlišení se bude teoreticky
tisknout cca 6 hodin. To je výborná hodnota. Pokud ji položíte,
máte za dvě hodiny hotovo. Nemluvě o tom, že můžete tisknout
více modelů, jejich množství je limitováno pouze stavebním
prostorem tiskárny. Ovšem s tiskovou orientací je to
komplikovanější, ale k tomu se ještě vrátím.
To
jsou tedy důležité specifikace tiskárny, které zásadně
ovlivňují kvalitu výsledných tisků.
Pak
jsou tu samozřejmě některé další aspekty, které už jsou méně
povzbudivé. Především je to cena pryskyřice, která je poměrně
vysoká (u českého dodavatele necelé dva tisíce za půl litru. To
opravdu není málo, ale je zřejmé, že se nijak výrazně neliší
od ceny konkurenčních pryskyřic. Tato tiskárna může tisknout
dokonce i pryskyřicemi od jiných výrobců (některé jsou o něco
levnější), vždy je ale testováním třeba najít správné časy
osvitu a optimální tloušťku vrstev. Mnozí nadšenci v komunitě
kolem této 3D tiskárny sestavili tuto
tabulku vyzkoušených alternativ pro tiskaře, kteří na testování nemají čas nebo žaludek. V ní
případní zájemci najdou
alternativní pryskyřice pro
tuto tiskárnu a doporučené
nastavení a časy
pro tvrzení materiálů.
Na rozdíl od profesionálních strojů je třeba hlídat hladinu resinu v nádržce a doplňovat jej v průběhu tisku. U drahých tiskáren je tato funce automatická, ale cena profi strojů je násobně a někdy i řádově vyšší.
Poznámka: při tiskové přípravě je dobré předem odhadnout množství pryskyřice, které bude třeba k vytištění modelu a do nádržky nalít o něco víc. U velkých objemných modelů to není možné a musí se resin doplňovat za běhu, pokud to ale jde, je dobré se snažit mít v nádržce dost resinu na celý tisk. Je třeba si uvědomit, že tiskárna tiskne ve velikém rozlišení a jakákoli manipulace s ní a tím vzniklý otřes, byť i nepatrný, může mít za následek drobné nepřesnosti nad rámec limitu rozlišení!
Na rozdíl od profesionálních strojů je třeba hlídat hladinu resinu v nádržce a doplňovat jej v průběhu tisku. U drahých tiskáren je tato funce automatická, ale cena profi strojů je násobně a někdy i řádově vyšší.
Poznámka: při tiskové přípravě je dobré předem odhadnout množství pryskyřice, které bude třeba k vytištění modelu a do nádržky nalít o něco víc. U velkých objemných modelů to není možné a musí se resin doplňovat za běhu, pokud to ale jde, je dobré se snažit mít v nádržce dost resinu na celý tisk. Je třeba si uvědomit, že tiskárna tiskne ve velikém rozlišení a jakákoli manipulace s ní a tím vzniklý otřes, byť i nepatrný, může mít za následek drobné nepřesnosti nad rámec limitu rozlišení!
Dalším
méně povzbudivým aspektem jsou tiskové podpory. To je obecný
problém u tisku DLP/LCD (podobně jako u SLA). Modely
totiž není možné tisknout bez podpor. Tedy přesněji, většinu
modelů. Jakmile je na modelu některá část přečnívající, je
třeba ji podepřít podpůrným lešením, kterému se prostě říká
podpory. Ty vedou od základny modelu a každá z podpor se jej
dotýká. Bod doteku je sice drobný (jeho průměr lze nastavit),
ale po odlomení zanechává stopu, kterou je potřeba začistit.
Když je podpor hodně, je třeba věnovat finální úpravě modelu
mnohem více
času. Někdy to může být opravdu náročné a vyčerpávající.
Proto je dobré dávat podpor co nejméně to jde, avšak dostatek,
aby se model nedeformoval. To vše je otázka zkoušení a praxe, při
níž získáte zkušenosti.
Program Anycubic
Photon Slicer
S
tiskárnou Anycubic
Photon je dodáván i jejich vlastní slicer, zjednodušeně řezač,
který rozřeže model na vrstvy. Vzniklé vrstvy jsou poté
uloženy do souboru pracovního prostředí tiskárny
(soubory.photon), který
je
nahrán do přístroje a v něm (po zahájení tisku) jsou
vrstvy jedna po druhé
odesílány na zobrazovací jednotku. Rozdělení modelu ale není
všechno, co Anycubic Photon Slicer
dokáže. V tomto jednoduchém prográmku umístíme model na
pracovní plochu, která je
znázorněna drátovým kvádrem. Pro
názornost jsem do něj načetl nedokončený model hlavy Khabragského válečníka z minulého článku.
Pokud
model přesáhne tisknutelnou hranici, příslušná stěna kvádru
zčervená a upozorní vás
tím, že model je mimo povolenou zónu.
V
této zóně si také model napolohujete, a vytvoříte
tiskové podpory.
Samotná orientace modelu na tiskové ploše je malou vědou. Poloha tisku je důležitá, už kvůli rozdílným rozlišením v osách XY a Z. Obecně se dopručuje, aby model byl nakloněn zhruba v úhlu 30 -45 stupňů. Viděl jsem ale krásné výtisky, kdy figurka byla postavena prostě na podstavci. Zřejmě to chce vyzkoušet jeden model vytisknout více způsoby, a pak zhodnotit, který tisk je povrchově kvalitnější z té či oné strany a pak tento způsob orientace modelu používat i u jiných modelů.
Naklonění modelu (obzvláště u velkých modelů, které mají v jedné ose velkou plochu a svádějí tím tiskaře k tomu, aby byl model na tuto plochu položen) se doporučuje i prtoto, že se tím sníží plocha jednotlivých vrstev. Při odlupování vytvrzené vrsty od průhledného dna nádržky musí být vyvinuta určitá síla. V případě příliš velké plochy přilepené ke dnu nádržky by tato síla nemusela stačit a tisk by mohl selhat nebo by se model místo ode dna nádržky mohl odloupnout od stavební platformy (pokud nesedí přímo na ní ale je podepřen podporami). Když se tedy tiskne nějaký objemný ale plochý díl, rozhodně se doporučuje nepokládat jej na plochu, ale postavit jej na šikmo. Tím se průřez jednotlivými vrstvami o dost zmenší a riziko selhání tisku je odstraněno, nebo přinejmenším minimalizováno.
Naklonění modelu (obzvláště u velkých modelů, které mají v jedné ose velkou plochu a svádějí tím tiskaře k tomu, aby byl model na tuto plochu položen) se doporučuje i prtoto, že se tím sníží plocha jednotlivých vrstev. Při odlupování vytvrzené vrsty od průhledného dna nádržky musí být vyvinuta určitá síla. V případě příliš velké plochy přilepené ke dnu nádržky by tato síla nemusela stačit a tisk by mohl selhat nebo by se model místo ode dna nádržky mohl odloupnout od stavební platformy (pokud nesedí přímo na ní ale je podepřen podporami). Když se tedy tiskne nějaký objemný ale plochý díl, rozhodně se doporučuje nepokládat jej na plochu, ale postavit jej na šikmo. Tím se průřez jednotlivými vrstvami o dost zmenší a riziko selhání tisku je odstraněno, nebo přinejmenším minimalizováno.
Pokud jde o podpory, slider dokáže jednak vytvořit podpory
automaticky, ty mají však tu nevýhodu, že nemusí být na všech
potřebných místech, nebo naopak mohou být i tam, kde to nebude
nezbytně třeba. To však začnete poznávat až zkušenostmi se
samotným tiskem. Každopádně podpory můžete vytvořit i ručně,
to je však doporučováno jen zkušeným tiskařům, kteří mají
perfektní přehled o možnostech tiskárny a pryskyřic. Ideální
je nechat vytvořit podpory automaticky, a pro jistotu ručně přidat
podpory tam, kde se vám zdá, že by případně mohly chybět.
Pokud jde o podporu, mohu doporučit také Meshmixer
od Autodesku, který umožňuje o něco pokročilejší práci s
podporami, a navíc také dokáže opravit stl. soubor, který má
chyby nepřípustné ve 3D tisku (například neuzavřený povrch,
špatně orientované trojúhelníky povrchu atd.)
Slicer
od Anycubicu podporuje stl
formát, což je nejrozšířenější formát pro 3D tisk, a měl by
zvládnout i formát obj,
což je obecnější 3D formát. Obj
se mi ale do Sliceru načíst nepodařilo, Meshmixer od Autodesku to
nicméně zvládl
bez potíží. V něm jsem
si převedl obj formát do stl
a ten už Anycubic Slider
bez potíží načetl.
Na
fotografiích výtisků, které jsou pořízeny přímo výrobcem, si
můžete udělat představu o vysoké kvalitě tisku této tiskárny.
Jsou to hromující výsledky, které je možné bez problémů srovnávat s výtisky strojů vyšší cenové třídy. A je třeba dodat, že povrch modelu je možné ještě zjemnit leštěním speciálními hadrovými leštícimi kotoučky, které dokážou jakoby zbrousit mikroskopické nerovnosti povrchu (typicky pixelové hrany na vrstvách modelu) aniž by setřeli jemné detaily. Také se povrch leští korkem. Další možností je aplikovat na model speciální lak, který nezaleje tisknuté detaily, ale zaplní mikroskopickou strukturu tištěných pixelů a/nebo vrstev. Podtrženo a sečteno, z této tiskárny můžete v konečném důsledku vydolovat výtisky povrchem srovnatelné s reálnými skulpty, ale lepšími detaily, než by kterýkoli mistr zvládnul vymodelovat i s tou nejsilnější lupou v reálném světě.
Pokud jde o to, kde tiskárnu používat, je sice pravda, že
pryskyřice do tiskárny jsou toxické a stejně jako u klasických
dvousložkových resinů je třeba chránit se před potřísněním
nebo vdechnutím (gumové lékařské rukavice, zdravotnická
rouška), ale tiskárna sama je vybavena filtrem s aktivním
karbonem, který by měl odfiltrovat zápach a toxické prvky.
Nedaří se to prý úplně, takže je dobré často větrat, nebo
ideálně vyvést vzduch z filtru rourou mimo pracovní místnost,
ale jinak myslím že tiskárna je opravdu bez problémů použitelná
v kancelářském/domácím/dílenském prostředí.
Jsou to hromující výsledky, které je možné bez problémů srovnávat s výtisky strojů vyšší cenové třídy. A je třeba dodat, že povrch modelu je možné ještě zjemnit leštěním speciálními hadrovými leštícimi kotoučky, které dokážou jakoby zbrousit mikroskopické nerovnosti povrchu (typicky pixelové hrany na vrstvách modelu) aniž by setřeli jemné detaily. Také se povrch leští korkem. Další možností je aplikovat na model speciální lak, který nezaleje tisknuté detaily, ale zaplní mikroskopickou strukturu tištěných pixelů a/nebo vrstev. Podtrženo a sečteno, z této tiskárny můžete v konečném důsledku vydolovat výtisky povrchem srovnatelné s reálnými skulpty, ale lepšími detaily, než by kterýkoli mistr zvládnul vymodelovat i s tou nejsilnější lupou v reálném světě.
Tiskárna má vpravdě stolní rozměry – 22x20x40 cm.
Výborné výsledky, kterých tiskárna dosahuje, můžete posoudit třeba v následujících videích dohledaných na Youtube. A stojí to za shlédnutí :).
U
nás je prodejcem pan Ing. Jan Ludvík, web
na adrese https://www.shop3d.cz/.
Cena je o něco vyšší než na Amazonu, což je samozřejmě
pochopitelné a když vezmete v úvahu clo, DPH a poštovné, je cena
pořád velmi přijatelná.
Navíc zde můžete zakoupit i půllitrové balení pryskyřic.
Tato tiskárna mne maximálně zaujala. Je to další krok k etablování 3D tisku v segmentu pro soukromé a domácí využití. To vidím v mnoha oblastech, profi i hobby - klasickou modelařinou počínaje, přes figurkařinu, tvorbu a výrobu šperků, až po designérské práce s miniaturnímy výstupy. A může se hodit třeba i jako výrobní prostředek při tvorbě loutek a rekvizit pro loutkové animované filmy :). Je pravda, že cena není nejnižší, ale ve srovnání s jinými profesionálními stroji (a mnoha z nich se Anycubic Photon prakticky vyrovná) je cena opravdu minimální a velmi přijatelná.
Tato tiskárna mne maximálně zaujala. Je to další krok k etablování 3D tisku v segmentu pro soukromé a domácí využití. To vidím v mnoha oblastech, profi i hobby - klasickou modelařinou počínaje, přes figurkařinu, tvorbu a výrobu šperků, až po designérské práce s miniaturnímy výstupy. A může se hodit třeba i jako výrobní prostředek při tvorbě loutek a rekvizit pro loutkové animované filmy :). Je pravda, že cena není nejnižší, ale ve srovnání s jinými profesionálními stroji (a mnoha z nich se Anycubic Photon prakticky vyrovná) je cena opravdu minimální a velmi přijatelná.
Jakmile
dokončím bustu Khabragského válečníka (což asi bude ještě
nějaký ten čas trvat), nechám ji vytisknout na této tiskárně a
samozřejmě budu fotky prezentovat i tady. Jsem velmi zvědavý, jak
bude reálný model vypadat.
Prozatím
přeji hezký zbyteček prázdnin a v září se sejdeme už u nových
figurek vytvořených klasickou modelářsko-sochařskou
cestou – tedy rukama
:).
Hezký
den všem
Borek
Kde
zakoupit Anycubic Photon –
čtvrtek 23. srpna 2018
3D modelování se SCULPTRISem
Ahoj :)
Zdravím po delší
době.
Než se v příštím
postu pustím do prezentace svých posledních výtvorů, rád bych
dnes něco napsal o problematice velmi úzce propojené s mou
profesí, a sice o 3D modelování. A také o jednom vynikajícím
programu pro sochaře, který má neskutečný potenciál a je ke
stažení zcela zdarma.
Ten program se
jmenuje Sculptris. Možná (určitě) znáte nebo jste slyšeli něco
o jeho starším a vyspělém bráškovi, který se jmenuje Zbrush.
Ten je samozřejmě již komerční, ale jeho nemalá cena (24 055,-
Kč , studenti zaplatí něco přes polovinu této částky)
rozhodně odpovídá jeho robustním možnostem. O tom ale třeba
někdy jindy. Dnes chci napsat pár slov o jeho menším free
bratříčkovi, kterého mateřská firma Pixologic vyslala do světa
zdarma jako (velmi účinnou) návnadu na zakoupení Zbrushe. Ale
pozor. Nejde o ořezanou verzi toho většího programu. Ostatně
Sculptris vznikl jako samostatný projekt, v roce 2010 jej ale
zakoupila firma Pixologic, která jej i nadále vyvíjí a nabízí
jej zdarma. Jde o jakýsi jednoduchý nástroj pro vytváření
organických modelů, který ovšem i přes svoji jednoduchost v sobě
skrývá neskutečnou sílu a potenciál.
Dnešní povídání
ale nebude podrobná recenze a výčet vlastností programu. NaYoutube najdete spoustu videí, která nádherně demonstrují schopnosti programu, a pokud máte hlubší zájem, stáhněte si tento program přímo z webu tvůrců (PIXOLOGIC) a samozřejmě také uživatelskou příručku . Chtěl bych se s vámi spíš podělit o své dojmy z
prvních krůčků v tomto programu.
Moje zdravotní
potíže totiž do velké míry ovlivňují mou práci. Mám (mimo
jiné) problémy s levým okem, a i když prognóza nevypadá
nejhůře, mám trochu obavy. S jedním okem klasická sochařina
prostě dělat nejde, na tu potřebujete mít obě oči v naprostém
pořádku. Naproti tomu pro práci ve 3D programu vám jedno oko
stačí. 3D vjem je převeden do dvou rozměrů monitoru (pominu li
možnost práce na 3D monitorech s 3D brýlemi) a není tak potřeba
prostorová orientace. I proto jsem se ve volných chvílích,
kterých pravda moc není, začal učit pracovat ve 3D. A právě
Sculptris se stal mou vstupní bránou do světa trojrozměrného
počítačového sochařství. A nutno říct, že vstupní bránou
opravdu honosnou a nečekaně velkolepou.
Kdysi jsem pracoval
ve 3D, ale to se jednalo o klasický modelovací a animační
systém, jaký naleznete ve většině programů na 3D grafiku.
Program se jmenoval Cinema4D. Patří dodnes ve svém segmentu ke
špičce, ale jeho modelářská část tehdy využívala při tvorbě
práci s parametrickými tělesy, polygony, povrchy a křivkami. Šlo
tedy spíše o technickou stavbu modelu, než o sochařskou práci.
V době, kdy jsem tento program používal, jsem v něm vytvářel
především zbraně – meče, halapartny, sekyry atd.
Sculptris, to je ale
něco naprosto odlišného. Jedná se o silný intuitivní modelovací
program, v němž pracujete velmi podobně, jako v reálné
sochařině. Přidáváte nebo odebíráte hmotu, tvarujete,
vyhlazujete nebo zplošťujete.
Program má velmi
omezený počet nástrojů, například pro samotnou úpravu hmoty
disponuje program šesti štětci a třemi modifikátory (přesněji je to devět modifikátorů, z nichž 6 je více či méně podobných štětcům). Zdá se vám
to málo? Nenechte se mýlit. Je to silná paleta
nástrojů pro organické modelování, která plně dokáže zastat
všechny možné reálné techniky skutečného skulptingu. Navíc
toto omezené rozhraní má tu kouzelnou vlastnost, že činí
program velice srozumitelným a poměrně rychle naučitelným.
Vyzkoušejte si jej a zjistíte, že velmi brzy po prvních zkouškách
se budete orientovat v základních možnostech programu a budete
schopni v něm vytvářet zajímavé kreace.
S kombinací různých
nástrojů a jejich nastavení (které je také jednoduché) lze
dosáhnout opravdového mistrovství a vytvářet profesionální
výtvory. Já sám jsem teprve na začátku objevování možností
tohoto programu, a musím říct, že jsem nadšený stejně tak,
jako když jsem svého času objevil úžasnou hmotu Bees Putty.
Ale pozor! Nástroj
je vhodný především pro modelování organických tvarů. Nehodí
se k modelování pevných struktur a povrchů, jako jsou třeba
stavby, zbroje a zbraně. Ne, že by to nešlo. Jak už jsem říkal,
Sculptris má nástroje, které dokážou simulovat jakýkoli reálný
sochařský postup, ale vytvářet v tomto programu například
zbroje je velmi nepohodlné, zdlouhavé, a s nějakou přesností se
prostě rozlučte.
3D skica přilby
vytvořená ve Sculptrisu
Pro takovou práci
už jsou vhodnější pokročilé nástroje, které obsahuje třeba
právě Zbrush. Ale o to ani nejde. Sculpris je nesmírně silný
právě v práci s organickými tvary. V tomto směru je prostě výborný.
Navíc je velmi jednoduchý a intuitivní. Během krátké
chvíle můžete v programu vytvořit základní tvar jakékoli
bytosti, který posléze můžete dál cizelovat a propracovávat.
Velmi rychle pochopíte principy práce s jednotlivými štětci a
deformátory (včetně jejich nastavení) a budete schopni velmi
rychle zlepšovat své schopnoosti. Chce to trochu zkoušení a
trpělivosti, ve srovnání s jinými programy je to ale brnkačka.
Samozřejmě je potřeba mít nějaké předpoklady, ale i bez nich
je možné vytvořit v tomto prográmku velmi zajímavé věci. Pokud
však máte předpoklady nebo rovnou talent, a pokud máte za sebou
už nějaký ten rok praxe v oboru modelování nebo sculptingu,
půjde vám práce jako po másle.
Základní tvar mořské želvy. Vytvoření tohoto základního tvaru
trvalo pár desítek sekund.
Navíc Sculptris
podporuje možnost importu vlastních štětců, kterými můžete
deformovat povrch modelu a vytvářet na něm různé textury. Na
internetu lze dohledat a stáhnout různé typy štětců (třeba zde) a ti zkušenější grafici mezi vámi si mohou vytvořit i
štětce vlastní. Štětce jsou tvořeny bitmapou v černobílém
provedením, přičemž přechody mezi oběma barvami tvoří rozdíl
ve výšce tvarovaného povrchu. S jejich pomocí pak lze vytvářet
různé povrchové efekty a textury.
Co mi na tomto
programu přijde opravdu geniální, je fakt, že je postaven na
propočtech cpu. K tomu, aby jste v něm pracovali, vám tak stačí
stroj s integrovanou grafikou. Není třeba mít drahou grafickou
kartu (i když s ní je to samozřejmě lepší). Bez čeho se ale
neobejdete, je slušná operační paměť. Nejméně 1 GB, ideální
je ale 4- 8 GB ramky.
Hlava fantasy
charakteru, na níž se učím různým postupům, a kterou můžete
vidět v úvodu článku a na následujících fotkách, má v tuto
chvíli něco kolem 900 000 polygonů. Bez slušné operační
paměti by na takovém modelu nešlo pracovat. Pokud máte starší
stroj, rezignujete na detailní povrch a stačí vám prosté
základní křivky, bude vám stačit i 512 MB RAM, ale v opačném
případě budete muset operační paměť navýšit. To by ale neměl
být problém, dnes i malá kancelářská PC disponují poměrně
velkou RAMkou.
A nyní k modelu,
kterým jsem začal objevovat možnosti tohoto programu. Jde o hlavu
bytosti z mého světa Realms of Kenakarra Rose. Konkrétně se jedná
o Khabragy, lesní stvoření, která se živí temnou vodou
vyvěrající ze země v některých částech říší Illady(tak se
jmenuje svět Kenakarrské růže)
Prozatím jsem ještě
nevyzkoušel úplně všechny možnosti a postupy, které program
nabízí, základní funkce jsem ale využil naplno. Potěšilo mne,
jak je práce podobná reálnému skulptingu, i když některé
postupy jsou z principu lehce odlišné. Hlavní podstata je ale v
tom, že stejně jako v reálu ovládáte hmotu, kterou tvarujete do
finální podoby. Hlava Khabragského válečníka není samozřejmě
ještě zdaleka hotová, ale pomalu postupuji vpřed.
Na následujících
obrázcích pak můžete vidět WIP, postup vzniku tohoto skulptu,
jakousi evoluci vznikajícího modelu. Od základních tvarů, které
vycházejí z koule, jsem postupoval k přesnějším tvarům,
přidával hmotu, upravoval rysy a cizeloval skulpt až do současné
podoby, která samozřejmě není ještě zdaleka finální.
Rozhodně doporučuji
si program vyzkoušet, i proto, že je nabízen zcela zdarma.
Sculptris samozřejmě není jediný, který dokáže modelovat tímto
sochařským způsobem, existují i jiné programy, které jsou ovšem
zpoplatněny (výjimkou je Blender, který je zdarma a obsahuje v nových verzích
i podobný systém sochařského skulptingu, i když prý ne tak
propracovaný, jako Sculptris).
Pro pohodlné ovládání programu je doporučován grafický tablet. Dobrá zpráva ovšem je, že pokud ho nemáte , vůbec to nevadí. Moje výtvory počínaje základem želvy a konče hlavou Khabraga jsou vytvářeny myší. Mám sice tablet, ale nejdříve se mi ho nechtělo vybalovat po stěhování a po pár zkouškách jsem zjistil, že myš je dostačující. Pro serióznější práci je samozřejmě tablet s perem lepší, nemluvě o tom, že můžete využívat změny tlaku hrotu pera a nemusíte některé atributy štětců neustále ručně přenastavovat. Vyzkoušel jsem to a je to opravdu jiný level pracovní produktivity a pohodlí. Nicméně i myší lze pracovat v relativní pohodě, takže ty z vás, kteří tablet nemají, to nemusí až tak moc trápit :).
Pro pohodlné ovládání programu je doporučován grafický tablet. Dobrá zpráva ovšem je, že pokud ho nemáte , vůbec to nevadí. Moje výtvory počínaje základem želvy a konče hlavou Khabraga jsou vytvářeny myší. Mám sice tablet, ale nejdříve se mi ho nechtělo vybalovat po stěhování a po pár zkouškách jsem zjistil, že myš je dostačující. Pro serióznější práci je samozřejmě tablet s perem lepší, nemluvě o tom, že můžete využívat změny tlaku hrotu pera a nemusíte některé atributy štětců neustále ručně přenastavovat. Vyzkoušel jsem to a je to opravdu jiný level pracovní produktivity a pohodlí. Nicméně i myší lze pracovat v relativní pohodě, takže ty z vás, kteří tablet nemají, to nemusí až tak moc trápit :).
A jakmile si se
Sculptrisem vyhrajete, dost možná dostanete po tomto předkrmu chuť
na plnohodnotné jídlo. V tom případě, pokud jste ochotni
obětovat necelých dvacet pět tisíc, sáhněte po Zbrushi. V nové
verzi Zbrushe 2018 je dokonce zakomponován Sculptris pro, což je
zjednodušeně řečeno Sculptris na steroidech, který je navíc
plně propojen s jádrem ZBrushe a může tak využívat všech jeho
výhod. Prostě paráda, kterou nejlépe demonstruje video, v němž
Sculptris Pro využívá známý sochař miniatur, můj oblíbený
Raúl Garcia Latorre.
Pokud pracujete v
profesionální sféře, bude Zbrush zřejmě nutnost. Ale i pro
amatéra může být 3D sochařství velmi zajímavou alternativou k
reálnému sculptingu. Jen je třeba myslet na to, že pokud budete
chtít své výtvory držet v ruce, musíte si buď pořídit 3D
tiskárnu s vysokým rozlišením (Ideálně Form 2 nebo Envisiontec
Micro), nebo si model nechat vytisknout. Dnes už i u nás existuje
řada firem, které se zabývají 3D tiskem na zakázku, není to ale
nejlevnější záležitost.
3D modeling je velká výzva pro každého sochaře, a pokud jste schopni obětovat určité pocitové vjemy spojené s klasickým skulptingem, nabídne vám nekonečné možnosti. Zatímco reálné sochařství je (obzvláště v odvětví miniaturního skulptingu) do jisté míry limitované, digitální sochaření limity postrádá. Samozřejmě, pokud chcete výsledek tisknout na 3D tiskárně, pak i tady narazíte na limity, ale jsou to omezení jiného typu.
3D modeling je velká výzva pro každého sochaře, a pokud jste schopni obětovat určité pocitové vjemy spojené s klasickým skulptingem, nabídne vám nekonečné možnosti. Zatímco reálné sochařství je (obzvláště v odvětví miniaturního skulptingu) do jisté míry limitované, digitální sochaření limity postrádá. Samozřejmě, pokud chcete výsledek tisknout na 3D tiskárně, pak i tady narazíte na limity, ale jsou to omezení jiného typu.
A zde je mistrovská ukázka toho, co je možné dosáhnout,
pokud ovládnete program ZBrush - scéna vytvořená podle
známého Frazettova obrazu Connan the Destroyer, kterou
vytvořil uživatel ZBrushe s nickem Komododragon
Mnoho dalších úhlů pohledu na tuto krásnou práci (včetně mnoha detailních fotografií) si můžete prohlédnout přímo na fóru ZBrushe zde.
Závěrem mi dovolte srovnání obou technik, tedy reálného skuptingu a 3D modelování. Nikoli ovšem srovnání technické, spíše pocitové. A samozřejmě jde čistě o moje pocity a můj úhel pohledu.
Reálný skulpting
Pozitiva
- absolutní kontrola nad tvarem i velikostí
- možnost volby různých materiálu
- relativně levný materiál a nástroje (obzvláště při miniaturním skulptingu)
- Jisté kouzlo - pocit reálného vzniku vašeho výtvoru přímo pod vašima rukama
- Hotový model máte fyzicky v ruce
Negativa
- Ne až tak dokonalá kontrola nad hmotou - někdy nedrží na kostře, odlepuje se, trhá...
- Můžete si zničit už vymodelovaný detail
- Limit měřítka – některé hodně jemné detaily prostě není možné vymodelovat ani pod lupou
- Druhý limit měřítka – figurku máme jako fyzický model pouze v jedné velikosti
- Pracujete s více či méně agresivními chemickými látkami (modelářské tmely, polyuretany)
- Při rozřezávání modelu pro potřeby odlévání je třeba postupovat velmi opatrně, je to náročná práce a může dojít i k poškození modelu, který je pak potřeba pracně opravit
3D sculpting
Pozitiva
- Absolutní kontrola nad hmotou, žádné starosti s odlupující se nebo nedržící vrstvou
- Nezničíte si to, co jste už vymodelovali
- Možnost vrácení kroků (undo) (ve Sculptrisu 13 kroků, v ZBrushi nastavitelné)
- Žádný limit měřítka – pokud potřebujete velejemné detaily (a má li to smysl), prostě zvětšíte model a vytvoříte je
- Nemáte „zašpiněné“ ruce, tedy přesněji nepracujete s chemickými látkami
- Neexistence měřítka je výhodou – můžete si svou miniaturu nechat vytisknout v jakékoli velikosti, kterou vám dovolí daná 3D tiskárna
- rozřezávání modelu je mnohem jednodušší a v podstatě bezproblémové
Negativa
- Ne úplně dokonalá kontrola tvaru. I přes možnost otáčení modelu ve všech osách se o skutečných proporcích přesvědčíte až u vytištěného skulptu
- Práce je virtuální, pro fyzickou kopii je nutno nechat model vytisknout na 3D tiskárně
- Relativní finanční náročnost vstupní investice - počítač, program (pokud vám nestačí sculptris) a finanční náročnost pořízení každého fyzického modelu
- Kouzlo je pryč… I přes zajímavé možnosti a jisté okouzlení prací ve 3D to postrádá něco, co je při fyzickém sculptingu vždy přítomno – jisté je ne sais quoi. Pocit, že vám v rukách vzniká něco nového, vůně (nebo i smrad) materiálu, tlak, který se přenáší na nástroj při vnoření do modelovací hmoty, to vše vytváří mix ne úplně přesně identifikovatelných a popsatelných pocitů, který u 3D modelování prostě chybí.
Jak vidíte, obě metody mají silnější i slabší stránky a pokud jsou mezi vámi sochaři či modeláři, je jen na vás, jestli se vydáte i touto novou, digitální cestou. Fakt je, že vývoj se nezastaví a všechno spěje k digitální době. I výrobci miniatur čím dál více upřednostňují digitální skulpty a tento trend bude nabývat na síle. Už brzy bude i výroba digitalizovaná.
Nemyslím ale, že
by tradiční sochařství vymizelo. Možná jen získá na
atraktivitě a ručně modelované skulpty budou mít časem mnohem
větší hodnotu, než ty digitální. Každopádně, pokud jde o
mě, rád bych následoval příklad Raúla Latorra. Střídat reálný
skulpting s tím digitálním. Tak snad obě mé oči zůstanou
zdravé a budu moci tento záměr realizovat.
Krásný den Vám
všem přeje
Borek
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)