3D modelování se SCULPTRISem

 

Ahoj :)

Zdravím po delší době.

Než se v příštím postu pustím do prezentace svých posledních výtvorů, rád bych dnes něco napsal o problematice velmi úzce propojené s mou profesí, a sice o 3D modelování. A také o jednom vynikajícím programu pro sochaře, který má neskutečný potenciál a je ke stažení zcela zdarma.

Ten program se jmenuje Sculptris. Možná (určitě) znáte nebo jste slyšeli něco o jeho starším a vyspělém bráškovi, který se jmenuje Zbrush. Ten je samozřejmě již komerční, ale jeho nemalá cena (24 055,- Kč , studenti zaplatí něco přes polovinu této částky) rozhodně odpovídá jeho robustním možnostem. O tom ale třeba někdy jindy. Dnes chci napsat pár slov o jeho menším free bratříčkovi, kterého mateřská firma Pixologic vyslala do světa zdarma jako (velmi účinnou) návnadu na zakoupení Zbrushe. Ale pozor. Nejde o ořezanou verzi toho většího programu. Ostatně Sculptris vznikl jako samostatný projekt, v roce 2010 jej ale zakoupila firma Pixologic, která jej i nadále vyvíjí a nabízí jej zdarma. Jde o jakýsi jednoduchý nástroj pro vytváření organických modelů, který ovšem i přes svoji jednoduchost v sobě skrývá neskutečnou sílu a potenciál. 

Dnešní povídání ale nebude podrobná recenze a výčet vlastností programu. NaYoutube najdete spoustu videí, která nádherně demonstrují schopnosti programu, a pokud máte hlubší zájem, stáhněte si tento program přímo z webu tvůrců (PIXOLOGIC) a samozřejmě také uživatelskou příručku . Chtěl bych se s vámi spíš podělit o své dojmy z prvních krůčků v tomto programu.

Moje zdravotní potíže totiž do velké míry ovlivňují mou práci. Mám (mimo jiné) problémy s levým okem, a i když prognóza nevypadá nejhůře, mám trochu obavy. S jedním okem klasická sochařina prostě dělat nejde, na tu potřebujete mít obě oči v naprostém pořádku. Naproti tomu pro práci ve 3D programu vám jedno oko stačí. 3D vjem je převeden do dvou rozměrů monitoru (pominu li možnost práce na 3D monitorech s 3D brýlemi) a není tak potřeba prostorová orientace. I proto jsem se ve volných chvílích, kterých pravda moc není, začal učit pracovat ve 3D. A právě Sculptris se stal mou vstupní bránou do světa trojrozměrného počítačového sochařství. A nutno říct, že vstupní bránou opravdu honosnou a nečekaně velkolepou.

Kdysi jsem pracoval ve 3D, ale to se jednalo o klasický modelovací a animační systém, jaký naleznete ve většině programů na 3D grafiku. Program se jmenoval Cinema4D. Patří dodnes ve svém segmentu ke špičce, ale jeho modelářská část tehdy využívala při tvorbě práci s parametrickými tělesy, polygony, povrchy a křivkami. Šlo tedy spíše o technickou stavbu modelu, než o sochařskou práci. V době, kdy jsem tento program používal, jsem v něm vytvářel především zbraně – meče, halapartny, sekyry atd.

Sculptris, to je ale něco naprosto odlišného. Jedná se o silný intuitivní modelovací program, v němž pracujete velmi podobně, jako v reálné sochařině. Přidáváte nebo odebíráte hmotu, tvarujete, vyhlazujete nebo zplošťujete.

Program má velmi omezený počet nástrojů, například pro samotnou úpravu hmoty disponuje program šesti štětci a třemi modifikátory (přesněji je to devět modifikátorů, z nichž 6 je více či méně podobných štětcům). Zdá se vám to málo? Nenechte se mýlit. Je to silná paleta nástrojů pro organické modelování, která plně dokáže zastat všechny možné reálné techniky skutečného skulptingu. Navíc toto omezené rozhraní má tu kouzelnou vlastnost, že činí program velice srozumitelným a poměrně rychle naučitelným. Vyzkoušejte si jej a zjistíte, že velmi brzy po prvních zkouškách se budete orientovat v základních možnostech programu a budete schopni v něm vytvářet zajímavé kreace.

S kombinací různých nástrojů a jejich nastavení (které je také jednoduché) lze dosáhnout opravdového mistrovství a vytvářet profesionální výtvory. Já sám jsem teprve na začátku objevování možností tohoto programu, a musím říct, že jsem nadšený stejně tak, jako když jsem svého času objevil úžasnou hmotu Bees Putty.

Ale pozor! Nástroj je vhodný především pro modelování organických tvarů. Nehodí se k modelování pevných struktur a povrchů, jako jsou třeba stavby, zbroje a zbraně. Ne, že by to nešlo. Jak už jsem říkal, Sculptris má nástroje, které dokážou simulovat jakýkoli reálný sochařský postup, ale vytvářet v tomto programu například zbroje je velmi nepohodlné, zdlouhavé, a s nějakou přesností se prostě rozlučte.

3D skica přilby vytvořená ve Sculptrisu

Pro takovou práci už jsou vhodnější pokročilé nástroje, které obsahuje třeba právě Zbrush. Ale o to ani nejde. Sculpris je nesmírně silný právě v práci s organickými tvary. V tomto směru je prostě výborný.

Navíc je velmi jednoduchý a intuitivní. Během krátké chvíle můžete v programu vytvořit základní tvar jakékoli bytosti, který posléze můžete dál cizelovat a propracovávat. Velmi rychle pochopíte principy práce s jednotlivými štětci a deformátory (včetně jejich nastavení) a budete schopni velmi rychle zlepšovat své schopnoosti. Chce to trochu zkoušení a trpělivosti, ve srovnání s jinými programy je to ale brnkačka. Samozřejmě je potřeba mít nějaké předpoklady, ale i bez nich je možné vytvořit v tomto prográmku velmi zajímavé věci. Pokud však máte předpoklady nebo rovnou talent, a pokud máte za sebou už nějaký ten rok praxe v oboru modelování nebo sculptingu, půjde vám práce jako po másle.

Základní tvar mořské želvy. Vytvoření tohoto základního tvaru trvalo pár desítek sekund.

Navíc Sculptris podporuje možnost importu vlastních štětců, kterými můžete deformovat povrch modelu a vytvářet na něm různé textury. Na internetu lze dohledat a stáhnout různé typy štětců (třeba zde) a ti zkušenější grafici mezi vámi si mohou vytvořit i štětce vlastní. Štětce jsou tvořeny bitmapou v černobílém provedením, přičemž přechody mezi oběma barvami tvoří rozdíl ve výšce tvarovaného povrchu. S jejich pomocí pak lze vytvářet různé povrchové efekty a textury.

Co mi na tomto programu přijde opravdu geniální, je fakt, že je postaven na propočtech cpu. K tomu, aby jste v něm pracovali, vám tak stačí stroj s integrovanou grafikou. Není třeba mít drahou grafickou kartu (i když s ní je to samozřejmě lepší). Bez čeho se ale neobejdete, je slušná operační paměť. Nejméně 1 GB, ideální je ale 4- 8 GB ramky.

Hlava fantasy charakteru, na níž se učím různým postupům, a kterou můžete vidět v úvodu článku a na následujících fotkách, má v tuto chvíli něco kolem 900 000 polygonů. Bez slušné operační paměti by na takovém modelu nešlo pracovat. Pokud máte starší stroj, rezignujete na detailní povrch a stačí vám prosté základní křivky, bude vám stačit i 512 MB RAM, ale v opačném případě budete muset operační paměť navýšit. To by ale neměl být problém, dnes i malá kancelářská PC disponují poměrně velkou RAMkou.

A nyní k modelu, kterým jsem začal objevovat možnosti tohoto programu. Jde o hlavu bytosti z mého světa Realms of Kenakarra Rose. Konkrétně se jedná o Khabragy, lesní stvoření, která se živí temnou vodou vyvěrající ze země v některých částech říší Illady(tak se jmenuje svět Kenakarrské růže)

Prozatím jsem ještě nevyzkoušel úplně všechny možnosti a postupy, které program nabízí, základní funkce jsem ale využil naplno. Potěšilo mne, jak je práce podobná reálnému skulptingu, i když některé postupy jsou z principu lehce odlišné. Hlavní podstata je ale v tom, že stejně jako v reálu ovládáte hmotu, kterou tvarujete do finální podoby. Hlava Khabragského válečníka není samozřejmě ještě zdaleka hotová, ale pomalu postupuji vpřed.

Na následujících obrázcích pak můžete vidět WIP, postup vzniku tohoto skulptu, jakousi evoluci vznikajícího modelu. Od základních tvarů, které vycházejí z koule, jsem postupoval k přesnějším tvarům, přidával hmotu, upravoval rysy a cizeloval skulpt až do současné podoby, která samozřejmě není ještě zdaleka finální.

Rozhodně doporučuji si program vyzkoušet, i proto, že je nabízen zcela zdarma. Sculptris samozřejmě není jediný, který dokáže modelovat tímto sochařským způsobem, existují i jiné programy, které jsou ovšem zpoplatněny (výjimkou je Blender, který je zdarma a obsahuje v nových verzích i podobný systém sochařského skulptingu, i když prý ne tak propracovaný, jako Sculptris).

Pro pohodlné ovládání programu je doporučován grafický tablet. Dobrá zpráva ovšem je, že pokud ho nemáte , vůbec to nevadí. Moje výtvory počínaje základem želvy a konče hlavou Khabraga jsou vytvářeny myší. Mám sice tablet, ale nejdříve se mi ho nechtělo vybalovat po stěhování a po pár zkouškách  jsem zjistil, že myš je dostačující. Pro serióznější práci je samozřejmě tablet s perem lepší, nemluvě o tom, že můžete využívat změny tlaku hrotu pera a nemusíte některé atributy štětců neustále ručně přenastavovat. Vyzkoušel jsem to a je to opravdu jiný level pracovní produktivity a pohodlí. Nicméně i myší lze pracovat v relativní pohodě, takže ty z vás, kteří tablet nemají, to nemusí až tak moc trápit :).

A jakmile si se Sculptrisem vyhrajete, dost možná dostanete po tomto předkrmu chuť na plnohodnotné jídlo. V tom případě, pokud jste ochotni obětovat necelých dvacet pět tisíc, sáhněte po Zbrushi. V nové verzi Zbrushe 2018 je dokonce zakomponován Sculptris pro, což je zjednodušeně řečeno Sculptris na steroidech, který je navíc plně propojen s jádrem ZBrushe a může tak využívat všech jeho výhod. Prostě paráda, kterou nejlépe demonstruje video, v němž Sculptris Pro využívá známý sochař miniatur, můj oblíbený Raúl Garcia Latorre.

Pokud pracujete v profesionální sféře, bude Zbrush zřejmě nutnost. Ale i pro amatéra může být 3D sochařství velmi zajímavou alternativou k reálnému sculptingu. Jen je třeba myslet na to, že pokud budete chtít své výtvory držet v ruce, musíte si buď pořídit 3D tiskárnu s vysokým rozlišením (Ideálně Form 2 nebo Envisiontec Micro), nebo si model nechat vytisknout. Dnes už i u nás existuje řada firem, které se zabývají 3D tiskem na zakázku, není to ale nejlevnější záležitost.

3D modeling je velká výzva pro každého sochaře, a pokud jste schopni obětovat určité pocitové vjemy spojené s klasickým skulptingem, nabídne vám nekonečné možnosti. Zatímco reálné sochařství je (obzvláště v odvětví miniaturního skulptingu) do jisté míry limitované, digitální sochaření limity postrádá. Samozřejmě, pokud chcete výsledek tisknout na 3D tiskárně, pak i tady narazíte na limity, ale jsou to omezení  jiného typu.

A zde je mistrovská ukázka toho, co je možné dosáhnout,

pokud ovládnete program ZBrush - scéna vytvořená podle 

známého Frazettova obrazu Connan the Destroyer, kterou 

vytvořil uživatel ZBrushe s nickem Komododragon

Mnoho dalších úhlů pohledu na tuto krásnou práci (včetně mnoha detailních fotografií) si můžete prohlédnout přímo na fóru ZBrushe zde.

Závěrem mi dovolte srovnání obou technik, tedy reálného skuptingu a 3D modelování. Nikoli ovšem srovnání technické, spíše pocitové. A samozřejmě jde čistě o moje pocity a můj úhel pohledu.

Reálný skulpting

Pozitiva

• absolutní kontrola nad tvarem i velikostí
• možnost volby různých materiálu
• relativně levný materiál a nástroje (obzvláště při miniaturním skulptingu)
• Jisté kouzlo - pocit reálného vzniku vašeho výtvoru přímo pod vašima rukama
• Hotový model máte fyzicky v ruce

Negativa

• Ne až tak dokonalá kontrola nad hmotou - někdy nedrží na kostře, odlepuje se, trhá...
• Můžete si zničit už vymodelovaný detail
• Limit měřítka – některé hodně jemné detaily prostě není možné vymodelovat ani pod lupou
• Druhý limit měřítka – figurku máme jako fyzický model pouze v jedné velikosti
• Pracujete s více či méně agresivními chemickými látkami (modelářské tmely, polyuretany)
• Při rozřezávání modelu pro potřeby odlévání je třeba postupovat velmi opatrně, je to náročná práce a může dojít i k poškození modelu, který je pak potřeba pracně opravit

3D sculpting

Pozitiva

• Absolutní kontrola nad hmotou, žádné starosti s odlupující se nebo nedržící vrstvou
• Nezničíte si to, co jste už vymodelovali
• Možnost vrácení kroků (undo) (ve Sculptrisu 13 kroků, v ZBrushi nastavitelné)
• Žádný limit měřítka – pokud potřebujete velejemné detaily (a má li to smysl), prostě zvětšíte model a vytvoříte je
• Nemáte „zašpiněné“ ruce, tedy přesněji nepracujete s chemickými látkami
• Neexistence měřítka je výhodou – můžete si svou miniaturu nechat vytisknout v jakékoli velikosti, kterou vám dovolí daná 3D tiskárna
• rozřezávání modelu je mnohem jednodušší a v podstatě bezproblémové

Negativa

• Ne úplně dokonalá kontrola tvaru. I přes možnost otáčení modelu ve všech osách se o skutečných proporcích přesvědčíte až u vytištěného skulptu
• Práce je virtuální, pro fyzickou kopii je nutno nechat model vytisknout na 3D tiskárně
• Relativní finanční náročnost vstupní investice - počítač, program (pokud vám nestačí sculptris) a finanční náročnost pořízení každého fyzického modelu
• Kouzlo je pryč… I přes zajímavé možnosti a jisté okouzlení prací ve 3D to postrádá něco, co je při fyzickém sculptingu vždy přítomno – jisté je ne sais quoi. Pocit, že vám v rukách vzniká něco nového, vůně (nebo i smrad) materiálu, tlak, který se přenáší na nástroj při vnoření do modelovací hmoty, to vše vytváří mix ne úplně přesně identifikovatelných a popsatelných pocitů, který u 3D modelování prostě chybí.

Jak vidíte, obě metody mají silnější i slabší stránky a pokud jsou mezi vámi sochaři či modeláři, je jen na vás, jestli se vydáte i touto novou, digitální cestou. Fakt je, že vývoj se nezastaví a všechno spěje k digitální době. I výrobci miniatur čím dál více upřednostňují digitální skulpty a tento trend bude nabývat na síle. Už brzy bude i výroba digitalizovaná.

Nemyslím ale, že by tradiční sochařství vymizelo. Možná jen získá na atraktivitě a ručně modelované skulpty budou mít časem mnohem větší hodnotu, než ty digitální. Každopádně, pokud jde o mě, rád bych následoval příklad Raúla Latorra. Střídat reálný skulpting s tím digitálním. Tak snad obě mé oči zůstanou zdravé a budu moci tento záměr realizovat.

Krásný den Vám všem přeje

                                                    Borek