Vlastní práce s dvousložkovými tmely

Při práci s dvousložkovými tmely zjistíme, že nějakou dobu - většinou v řádu hodin - trvá, než tmel vytvrdne a my můžeme pokračovat v práci na figurce. Pokud bychom to nedodrželi, velmi pravděpodobně si již vymodelovanou, avšak nevytvrzenou, část poničíme a musí ji udělat znovu. Tmel se většinou připravuje v poměru 50:50, kdy polovinu představuje tvrdidlo a druhou polovinu resinová složka. Pokud přidáme více tvrdidla, výsledný tmel bude sice odolnější hrubšímu zacházení (ať žijí otisky prstů, chtělo by se zvolat, jenže nejsme v soudní laboratoři), ovšem nebude také tak dlouhou dobu opracovatelný.
I bez toho si musíme uvědomit, že asi tak do půl hodiny připravený tmel ztrácí své vlastnosti - přestane se 'lepit' k podkladu - a i proto je lepší připravit raději menší množství tmelu v několka dávkách, než velké množství tmelu v množství, které nestihneme zpracovat.

Jakmile však vymodelujeme to, co jsme vymodelovat chtěli, nastává jiný problém - tmel musí řásně vytvrdnout. Jak jsem psal v úvodu, trvá to několik hodin. Jenže ty než uplynou, je to nepříjemné zpomalení práce. Někdo to řeší tak, že má rozpracováno několik částí a proto nějaké 'prostoje' vyrazně nepocítí. Někdo jiný pak umístí zpracovanou část pod zapnutou lampičku, které vedle toho, že krásně svítí, také krásně hřeje. U malých částí je to postačující řešení. Přesto musíme chvíli počkat. Navíc lampička není tak dobrý tepelný zdroj, aby správně prohřála celou vymodelovanou část. Je dobré se podívat po jiném zdroji tepla.


Na pečící troubu můžeme rovnou zapomenout (o zapékacích hlínách a nebo tedy přesněji 'Polymerových hmotách' - díky HB :) až jindy). Dvousložkový tmel zapéct můžeme, ale tyto tmely k tomu nejsou určeny, navíc je to neekonomické. Co mi napoak přijde jako naprosto geniální pomůcka, kterou můžeme mít na stole vedle sebe, navíc se dá plynule regulovat - pokud si tedy nějakou takovou koupíme - a hlavně dovolí takřka plynulou práci na stále stejné části modelu, je ohřívač depilačních vosků. Wax heater. Na jednu stranu se jedná o vyšší investici - pokud si tedy ohřívač kupujeme v ČR, přes kamarádku jsem ho v Anglii sehnal za méně než poloviční cenu - která ovšem více než vynahradí trampoty s opravdu unavným čekáním do druhého dne, kdy je tmel správně vytvrzený. Samozřejmě někdo, kdo si čas od času zatmelí škvíru mezi dvěma špatně přiléhajícími díly jedné figurky, by jen zbytečně utrácel. Tam lampička postačí. Ovšem jinak... Pokud se pro koupi ohřvače depilačních vosků rozhodneme, musíme si dát pozor na to, aby přístroj umožňoval regulaci teploty. Nemusí být nutně plynulá.


Míchání jednotlivých druhů dvousložkových tmelů
 

Navzájem promíchat jednotlivé druhy tmelů můžeme. Mírně tím i změníme vlastnosti výsledného mixu. Jen je dobré si pamatovat, že nejprve smícháme dohramady dvě složky stejného tmelu a terve výsledvou směs promícháme se stejně připravenou směsí tmelu druhého. Pokud to děláme poprvé, důrazně doporučuji si to na malém množství vyzkoušet.Tmel nanášíme nejlépe kovovými nástroji. To rozhodně není podmínkou, je však důležité, aby použitý nástroj byl tvrdý tak, abychom na něj mohli přitlačit. Použít můžeme buď nástroje k tomuto účelu prodávané (ty jsou vpodstatě shodné se zubařskými nástroji), nebo si může potřebný nástroj samo vyrobit. Může použít špendlíky, děrovače, drátky... je to jen na nás. Pro vyhlazení pak použijeme štětec. Podrobnější článek o modelářských nástrojích můžete očekávat.

Aby se tmel nelepil k nástroji - což je věc jednoznačně nežádoucí -  nástroj navlhčíme vodou, White Spiritem, lihem, případně ho můžeme jen naslinit. S množstvím vody to  nepřeháníme! Pokud použijeme velké množství vody, tmel se začne rozpadat, případně se změní v bláto. Chceme-li vyválet větší část - například plachtu na nákladní auto - použijeme prášek z krejčovské křídy.

Polaris (s) Akrylem

Protože dobrých zpráv není nikdy dost, tak když se nějaká podobná někde vylíhne, bylo by chybou si ji nechat pro sebe. Navíc mi to přijde i teprve chvilku po začátku mého blogu i jako důvod k pochlubení se. S hellknightem občanským jménem Oleksandr Bilibov, čím dál tím více známý jako skulptor firmy  Polaris Minor, jsem se dohodl na tom, že mi pomůže - což bude doufám zahrnovat i to, že tu a tam napíše nějaký článek - s psaním článků. A protože se řadí mezi šikovné skulptory, tak fakt, že mi kontroluje mé články o skulptění, napomůže větší důvěryhodnosti toho, co sem píšu. Sice vše vychází hlavně z toho, že to sám vyzkouším, navíc na jednu věc deset názorů, ovšem i tak.

Modelovací hlíny a tmely - část první

Když jsem se před lety začínal zajímat o figurky, tak vedle krásně namalovaných figurek mi jako něco naprosto nedostižného přišla práce těch, kteří dokázali vymodelovat tu první figurku, ze které pak vznikly její kopie.
Z jakého materiálu vlastně ale byly vyrobeny? Časem (internet tak nějak nebyl) jsem zjistil, že té úplně první figurce se říká ‚master‘, což se dá přeložit do češtiny jako ‚matrice‘. Naštěstí se to příliš neujalo a master zůstal masterem. Jenže z čeho tedy je?
Když pominu skutečnost, že první figurky byly vyřezané z mamutích klů, případně byly vymodelované z vosku apod., tak v současné době se na výrobu masterů používají modelářské hlíny a tmely.
Musím zdůraznit, že nelze jednoznačně nějakou materii doporučit, jinou zavrhnout. Je to rozhodnutí každého. Nejlepší je vyzkoušet více různých hmot a pak si vybrat.


Dvousložkové tmely

Mám-li začít, tak by se slušelo začít podle abecedy. A první písmenko v abecedě je ‚A‘, pak následuje ‚B‘. Spojíme-li je dohromady, máme A+B.

A+B EPO PUTTY je epoxidový tmel. Je vyráběn více výrobci. Skládá ze dvou složek. Tvrdidlo (hardener) a vlastní resin – ostatně proto také mluvíme o dvousložkovém tmelu. Původní – a dalo by se říci hlavní – funkce tohoto tmelu je jeho použití v dílně, při opravách v domácnosti, lepení… jen ne pro tvorbu masteru. Vytvrdí se i pod vodou. Dobu zpracovatelnosti má asi třicet minut. Zcela se vytvrdí asi po 2,5 hodinách. Výhodou je jeho cena. V porovnání se svými mladšími následovníky je přeci jen znát, že se jedná o druhou ligu. Ovšem například nejen pro vymodelování základní kostry se použít rozhodně dá. Konečně i pro tvorbu detailů ho někdo používá. Máme k dispozici ovšem další…

Milliput

Milliput – vyrábí se v různých druzích – Milliput  Standard yellow-grey; Milliput Superfine White; Milliput Silver Grey, Milliput Terracotta a poslední Milliput Black. O tomto dvousložkovém tmelu je možné říci to samé co o tmelu ‚A+B‘. Tedy že se nejedná o tmel vyráběný primárně pro modeláře a umělce. Z této skutečnosti vyplývá sice jednak skutečnost, že tmel seženeme relativně snadno a za nižší cenu, ovšem vlastnosti Milliputu nejsou v současné době ty nejlepší, jaké bychom mohli mít. Na druhou stranu mnoho skvělých masterů bylo vyrobeno právě z Milliputu a rozhodně se nejedná o špatný tmel. Například pro modelování podstavců je vhodný více než dobře. Navíc když už si někdo připravil více tmelu, než potřeboval v danou chvíli, proč zbytek vyhazovat, když se dá použít na cokoli jiného?


My však děláme master. Tak proč se neporozhlédnout ještě po nějakém lepším tmelu. Existuje vůbec? Samozřejmě že ano, A zdaleka ne jen jeden. 

Pro mě osobně jeden z nezbytných je Magic Sculp. Ten vyrábí více výrobců, proto se můžeme setkat s Magic Sculpem s logem firmy sylmasta, Grey Funnel Line, případně i s logem prodejce. Zda se vše vyrábí v jedné továrně jako některé LCD monitory, je možné, ovšem pro naší potřebu nepodstatné. Co však podstatné je, to jsou pracovní vlastnosti. A ty jsou skvělé. Z Magic Sculpu můžeme vyrobit krásnou plachtu na model nákladního auta, nebo celou figurku. Je to jen na nás. Sice jak roste kvalita, roste i cena, ovšem v tomto případě si můžeme být jistí tím, že kupujeme opravdovou kvalitu. Snad jen pokud chceme udělat master nějaké menší figurky (menší než 1:48, tedy 35mm a méně), možná sáhneme po ‚zelené žvejce‘.

Po smíchání modré a žluté složky tmelu Duro (= Green Stuff od firmy Games Workshop) získáme zelený tmel. Právě z tohoto zeleného se totiž dobře dělají detaily, v porovnání s dříve zmíněným tmelem Magic Sculp je lepší na jemnější detaily a právě mastery menších měřítek. Velmi často se tak můžeme setkat s tím, že třeba kabát figurky je vymodelován z Magic Sculpu, zatímco knoflíky stejného kabátu jsou ze tmelu Duro.


Pokud bych se z nějakého důvodu nechtěli patlat se zelenou žvejkou, můžeme si pořídit tmel ProCreate. Ten má ještě lepší vlastnosti než Duro a s klidným svědomím o tomto tmelu můžeme prohlásit, že vznikl právě pro tvůrce masterů. Dají se s ním vytvářet jemné detaily, má jemnou strukturu… Opravdu kvalitní tmel. Jeho mladší – a levnější - bráška ProCreate STICK Putty se pak hodí pro tvorbu základů figurek, opravu nechtěných otvorů při formování terénu z jednotlivých částí… Sám za sebe musím však prohlásit,  že žvejka je žvejka. Navíc se dá lépe sehnat.

Andrea Sculp – tento dvousložkový tmel hezky voní. To je to první, co mě napadlo, když jsem otevřel krabičku. Po promíchání obou složek má světle hnědá zbarvení. Svými vlastnostmi mi přišel o trošku horší než Magic Sculp, u kterého jsem nakonec zůstal.



<příště: Hlíny zapékané v troubě>

Ejhle člověk.

Musím se přiznat, že když jsem si někdy kolem Vánoc sestavoval objednávku z masq-mini, přidal jsem navrch anatomickou figurku. Zpětně musím říci, že je to jedna z nejužitečnějších pomůcek, které k vlastnímu skulptění používám. Na jednu stranu vím, že dostat se k tomu, že budu schopný udělat nějakou vlastní figurku, bude trvat dlouho, navíc se mi to třeba nikdy nepovede. Ovšem bez toho, abych studoval například anatomii nejen člověka, se mi to nepovede nikdy.
V dobách relativně rychlého internetu se dá snadno takřka vše najít, jenže vedle knih (kniha je kniha, to mi nikdo nevymluví, ovšem třeba i takový blog má něco do sebe) je dobré si představit i třetí rozměr. Nějaké rádoby moderní 3D zobrazení sloužící jen k vytažení peněz z kapes konzumentů považuji za zbytečnost. Ovšem dokázat si představit objem a vzájemné postavení jednotlivých svalů je více než potřeba. A právě k tomu slouží tato figurka. Od chodil k očím měří 90 mm. Vyrobena je ze světle šedého resinu. Můžeme si ji nabarvit, nemusíme. Cena €10 (+ poštovné) je více než dobrá. Vedle knih o anatomii (ty rozhodně nezahazovat !!!!) se jedná opravdu o velmi šikovnou pomůcku.

zde koupíme

Panting figures with acrylics (recenze knihy)

Mezi srpnové novinky firmy Andrea Miniatures roku 2011 patří kniha Painting Figures with Acrylics (PFwA) od Julia Cabose. Tento dvorní figurkář této firmy patří mezi úspěšné autory. A to i přímo jako autor podobných průvodců. Jak se ale liší, liší-li se vůbec, tato knihy třeba od knihy Painting with Julio Cabos - http://www.andrea-miniatures.com/descargas/e-mail.html , což je soubor *.pdf, navíc zdarma.

Pomineme-li skutečnost, že PFwA je kniha tištěná (na kvalitním křídovém papíře), zatímco její starší sestra je ‚jen‘ soubor o dvaceti čtyřech stranách.  PFwA naproti tomu čítá 42 stran – tedy spíše než kniha je to slabší časopis.

V podtitulu knihy se můžeme dočíst, že máme v rukách ‚The complete guide for basic to advanced figure painters‘ – tedy kompletního průvodce pro začátečníky i pokročilé po světě malování figurek.

Protože se jedná o knihu od firmy vyrábějící nejen figurky, ale i barvy a další pomůcky, musíme počítat s tím, že se v knize nesetkáme s výrobky od kohokoli jiného. Ani to tak nevadí. Je však třeba zmínit, že v ukázkách autor používá vedle ‚obyčejných‘ barev i barvy z jednotlivých setů barev . Osobně si však myslím, že to vůbec není na škodu. Právě tyto sety barev mi přijdou jako opravdové požehnání pro každého, kdo se bojí malovat Krylem, ale bojí se začít.

V jednotlivých kapitolách se dozvíme o tom (to mi přijde jako snad povinný začátek, ale pro absolutní začátečníky je to věc nezbytná), jak figurku začistit a připravit na vlastní malování. Stejně tak zjistíme, jak pracovat s barvami – tedy jak je rozmíchat, ředit…

V dalších kapitolách (kapitola 5.1 – 5.7) je vysvětleno, jak malovat oči (54 mm a 90 mm), tvář, látku, kovy, kůži, dřevo a další detaily.

V šesté a sedmé kapitole je pak vysvětlen airbrush – práce se stříkací pistolí. Na závěrečných jedenácti stranách je pak metodou krok za krokem ukázána malba figurky bojovníka z doby bronzové http://www.andrea-miniatures.com/images/andrea/SG/detallegran/SG-F124-05.jpg

Má tedy smysl si tuto publikaci koupit? Podle mého ano. Nejedná se kopii nějaké již vydané knihy. Pokud někdo s figurkami chce začít, dozví se vše podstatné. Obrázky (kniha je jinak v angličtině, případně jiných jazycích – nikoli však v češtině J )  v knize jsou srozumitelné, součástí knihy je i přehled barev (včetně vlastního odstínu), které se v knize používají. Není tedy nutnost používat jen a pouze barvy Andrea. Pokročilejší figurkáři najdou v knize také něco, co dříve nemuseli vědět, používat.

Neobjednával bych si ji však extra zvlášť. Ovšem proč ji nepřidat k nějaké objednávce figurek? :-)  

Máma a ... máma? III.

Hrubý nástřel podstavce je hotový. Ještě pořád nevím, jestli místo klece na otroky/ňamku nedat třetí mámu - možná se vejde i tak. Rád bych, aby z toho bylo vidět, že se sešla na pořádnou party celá ves. A ta je pořádný čurbes - neuklizená. Naštěstí se k lidojedům úplně perfektně - přijde mi to tak - hodí plasťáci od Games Worshopu. A těch mám...

Šlehaný tmel Onetime

Šlehaný tmel Onetime - existuje více druhů, předpokládám, že vlastnosti budou mít podobné - se používá ve stavebnictví k opravám prasklin ve zdech, na omítku, dřevo... Právě pro tyto své funkce je ideálním pro využití v modelářství. V našem oboru - figurkařina - pak konkrétně při stavbě podstavců, tvorbě krajiny.
Mám-li tento svůj příspěvek vzít jako jakousi recenzi, začnu klady šlehaného tmelu. Protože se svým blogem začínám, píši ze o věcech, které se mi nějakým způsobem osvědčily. Záporů tedy mnoho nebude. Ale zpět k těm kladům:
Zápach budeme hledat marně, protože tmel je bez zápachu. Navíc je to tmel ředitelný vodou - v tomto směru se mi nejvíce osvědčilo vlastní povrch tmelu v déle otevřené krabičce, lehce poprášit vodou z rozprašovače. Tmel přeci jen pozvolna vysychá a poprášením vodou tomu zabráníme. Já mám tmel již asi pět let a stále se chová stejně. Snad jen mírně zežloutl. Původní barva je jasně bílá. Připomíná šlehačku. Snad to je ta jediná špatná vlastnost - malé dítě by si tmel mohlo snadno splést právě s tou šlehačkou.
Po vytvrdnutí se dá barvit - na obalu je napsáno, že po dvou hodinách se dá přetřít vodou ředitelnou barvou, po 24 hodinách jakoukoli. Dá se snadno brousit (pozor na prach, ale kdo brousil někdy resin...). Jakmile vytvrdne, je opravdu tvrdý, jen nevím, jak moc velkou má nosnost. Přesto si myslím, že při troše opatrnosti by z něj šla vymodelovat třeba celá skála. Já jsem pomocí tohoto tmelu vyspároval jednotlivé kusy skal (viz. fotografie), dvě části zadní strany domu (všimněte si zajímavé struktury)... Je to na každém, řekl bych.
Z mého pohledu tedy šikovná věc. Koupil jsem ho kdysi za asi 105,- Kč / 240 ml. Rozhodně je to mnohem levnější, než dělat to samé třeba Magic Sculpem. Ale o tomto tmelu až někdy příště.

Hellboy aneb malá vzpomínka...

Sculpt: Hell_knight (Polaris Minor)
Kamenné bloky na podstavci jsou ze hmoty Do & Dry (na vzduchu samotvrdnoucí). Maloval jsem ho tak, aby byl co nejvíce podobný (zdánlivě jednoduché) malbě z komiksu.
Zvuk nic moc (Come with Me (Puff Daddy song), ale je to daň za velikost souboru.

Painting Secrets with Natalya ... Teclis

Něco tedy pro milovníky podzimu... :)

Léto 2.0.11

#
#
# PROBÍHÁ INSTALACE LÉTA 2011 ....
#
# █ █ █ █ █ █ █ █ █ █ █ █ █ █ █ ░ ░ ░ ░ ░ ░ ░ ░ ░ ░ ░ ░ ░ ░
# Průběh instalace: 44%
#
# ... instalace se nezdařila .....
#
# Chyba 404: Chyba databáze; roční období nenalezeno.
#
# Roční období, které hledáte, mohlo být vymazáno, přejmenováno nebo je dočasně
# nedostupné.
# Zkuste to znovu za rok. .... V žádném případě nerestartujte systém.
# Za vzniklé potíže se vám omlouváme.
# Alespoň máte čas na figurky. ))))))))))))))))))))))))))
#
#
#

Malujeme oči... video od Davea Youngquista.

Namalovat na figuře či je velký problém. Ačkoli namalovat jedno ještě jde. Problém je v tom, že za normálních okolností má člověk oči dvě. Ve videu od Davea Youngquista je to názorně vysvětleno. Není třeba umět ani jedno slovo anglicky.

 Je to tu chvilku a hned jsem dostal vynadáno, proč jsem to nepřeložil. Jednak asi proto, že zase tak dobře anglicky neumím, navíc mi to přijde edukativní dost samo o sobě. Ale přeci jen ty hlavní body, pokud na něco zapomenu, špatně přeložím, řeknete mi (prostě si to opravte sami :-))).
Tedy:
1. Bělmo namalované čistě bílou není ani trošku realistické!!!! Byť k tomu to slovo doslova vybízí, tak čím větší měřítko (zejména busty), tím to vypadá hůře. Já třeba na bělmo používám barvu Ivory (Vallejo). Dave ještě přimíchává trošku tělovky (Flesh Color).
2. Duhovku (iris) u velmi malých figur děláme párátkem, u větších měřítek a bust tenkým štětcem. Ve videu používá štětec 2/0.
3. Kdo je pravák, namaluje nejprve levé oko, hlavu (celou bustu) pak otočí vzhůru nohama a namaluje oko pravé. Neudělat to, překážel by mu nos = každé oko by pravděpodobně bylo jiné.
4. Pak malujeme horní oční víčko (upper eyelid) a následně - po zaschnutí - dolní oční víčko (lower eyelid). Pozor na to, abychom neměli ve štětci mnoho vody (ředidla), protže pak by se mohlo stát (= stane se to, pozn. překl.), že se oko zalije barvou. Dolní oční víčko je vlastně světlejší, protože představuje za normálních světelných okolností světlo (pokud tedy maluje klasicky: vrstvy Základ - Světlo - Stín).
5. U velkých figur poměrně nutný krok. Totiž filtr (u očí nejčastěji světlá červená - nikoli 'teplá' růžová :) ) do koutků očí. Takřka wash.  
6. Nakonec pomocí lesklým lakem (Gloss varnish) přetřeme celé oko.

Je třeba si to opakovaně vyzkoušet, držet se tohoto postupu a další oko bude určitě vypadat lépe než to předešlé.

Máma a ... máma? II.

Ještě se rozhoduji, zda z nich nakonec neudělám  'severské trio,' případně je nechám ve dvojici. Skály jsou použity právě ty z dentální sádry, nařezány pilkou (vůbec se nelámaly, snadná manipulace) a přilepeny tavnou pistolí.

Inspirace...

Že je třeba studovat podklady, to je jasné snad každému. A jedním z podkladů může být i klip. Takže třeba teď někdo dělá nějakou pin-pku (nebo čarodějku, cokoli), tak by tenhle někdo neměl minout tohle video. Konečně je to přece inspirace a učíme se z toho, ne? (Toho křivohubého maníka ve slunečních brýlích tím nemyslím, ta hudba případně není ani potřeba :-) ):

Máma a ... máma?

Není nad to malovat figurku, která je krásně vyskulptěná (hnusné slovo, ale psát o figurce s duší... takže vyskulptěná), je radost. A to figurky od hell_knighta jsou.
Nejprve jsem si figurky nahrubo postavil tak, jak by měly nakonec i být. Základ kotle jsem vymodeloval z hmoty SuperSculpey Firm - ale to si zaslouží samostatný příspěvek. Ne tedy ten kotel, ale ta hmota :),

Zajímavé fotografie - Oprýskaná barva

Protože mám poměrně hodně zajímavých fotografií, které by bylo škoda si nechávat pro sebe, občas sem nějakou dám.
Ta první je z fotoreportáže v Pripjati (Černobyl). Velmi zajímavě oloupaná barva.

Není sádra jako sádra

Poměrně velmi dlouhou dobu jsem pro odlévání sádrových odlitků využíval obyčejnou (bílou) sádru, kterou lze koupit za pár korun. Svou funkci vždy splnila. Jenže pak jsem kdysi narazil na jeden článek, kde si jeden člověk nemohl vynachválit sádru dentální. Popisoval, že má dobré zkušenosti s firmou Intervent. http://obchod.interdent.cz (Laboratoř > Zhotovení modelu > Dentální sádry) Pravdou také je, že prodejců dentální sádry není těžké najít na internetu poměrně dost. Jenže proč hledat, když někdo něco doporučí…

Jaká tedy dentální sádra je? Nejsem odborníkem na dentální sádry, takže jsem si objednal nejlevnější pětikilogramové vědro za necelých 380,- Kč. I tak se na první pohled zdá cena poměrně vysoká. Zvláště když zjistíme, že tři kilogramy obyčejné bílé sádra stojí méně než padesát korun. Proč tedy tak drahou dentální sádru?

Nehledíme-li na každou korunu – navíc kolik času zabere spotřebovat 5 kg (případně 25 kg) – tak veškeré plusy jsem našel jen na straně dentální sádry.

Zatékavost

Dejme tomu, že máme doma například formu na odlévání skal, případně jsme si formu udělali sami. Po vylití formy sádrou se mohou objevit nepřesnosti, případně bublinky. Bublinky můžeme i odstranit, ale špatnou zatékavost použité sádry neodstraníme. Dentální sádra v tomto směru na celé čáře tu běžnou jasně poráží.

Čistota práce

Na práci s běžnou sádrou je nepříjemný fakt, že pokud odlitek nezafixujeme, neustále špiní – jemný prášek je dost otravný, když netrpíme přímo alergií na prach. U dentální sádry se ničeho podobného bát nemusíme. Další bod.

Lámavost

Na posledním místě uvádím vlastnost, která by si asi zasloužila být na prvním místě. Běžná sádra se totiž velmi snadno láme. Dentální nikoli. Pokud s ní tedy nepraštíme o zem. Pak neodolá také. Opracovávat se ale dá velmi dobře. Dá se řezat pilkou, brousit…  Pracuje se s ní zkrátka velmi příjemně.

Pomineme-li relativně vyšší cenu, vyplatí se dentální sádra oproti té běžné. Pracuje se s ní mnohem lépe.

Den první

Každá cesta začíná prvním krokem. Netuším, zda se dá tenhle blog nazvat cestou, navíc ani netuším, jak dlouhá bude, ale prvním krokem by to snad nazvat šlo. Chci psát o figurkách, mých figurkách, o akrylu a v neposlední řadě také o skulptění, či jak to nejlépe nazvat. Zatím česky, časem přidám i angličtinu.