Vášnivý lovec od Polarisu - fotografie

Největší výhoda nekomerčního vlastního blogu je bezpochyby v tom, že si zde mohu psát o čem chci. A naopak nepíši o tom, o čem psát nechci. Čas od času se pak třeba najde i příležitost namalovat si pěkně zpracovanou figurku, která je navíc vše možné, jen ne nudná a okoukaná. 

Právě do této kategorie řadím figurky od firmy Polaris. Zatím jsem tedy namaloval jen dvě. První byla figurka Hellboye, druhou pak Medvědí člověk. Na pracovním stole mám ještě další dvě figurky, které však jsou pokrevní sestry lovce na fotografiích. Tedy sestry... podle mého to sestry jsou. Když jsem se o tom bavil s autorem, tak to jsou možná i bratři.

Nic to však nemění na skutečnosti, že figurka, kterou firma Polaris nakonec uvedla na trh, je velmi (!) pěkně odlitá - osobně bych ji zařadil těsně za resinové figurky JMD - a představuje doopravdy neotřelou figurka. Jedinou nevýhodu jsem tak nalezl v tom, že jsem figurku musel namalovat podle předlohy. A malovat podle předlohy je přesně to, co nemám na vlastní figurkařině příliš rád. I proto jsem k figurce přidal nebohého človíčka, který ještě neví, zda bude jíst, či bude sněden. Osobně na něj příliš nesázím, jenže já ve všem vidím to horší. Snad se vám bude figurka líbit tak, jak se líbí mně.

Opičí planeta Sculpey se nezadržitelně blíží...

Černá poprvé... (Lifecolor Set)

K napsání článků o setech barev jsem se rozhodl již poměrně dávno. Tenkrát šlo konkrétně o Flesh Paint Set od firmy Andrea. Něco málo jsem k tomu i napsal, jenže to bylo v době, kdy jsem neměl vlastní blog a uvažoval jsem spíše o webové stránce. Jenže jak šel čas, tak jsem začal místo článku o setu barev psát tento blog. Navíc jsem objevil i modelovací hmotu Sculpey...

Nějaký příspěvek o samotných akrylových barvách jsem ale napsat přesto stále chtěl. Navíc již samotný název blogu, že?! :) Co ale napsat? Plácnout na blog odkaz na daný set na stránkách výrobce a napsat, že ho používám? Hezké, jenže krátké a nic moc nevypovídající.

Protože jsem si postupem doby dokoupil i nějaký další set, který jsem začal používat častěji než samotné barvy, myšlenky na nějaký ten příspěvek se mi vrátily. Začal jsem ovšem pozvolna. Totiž tím, že jsem něco málo napsal o teorii barev. Je to opravdu krátké pojednání. Důležité ovšem proto, aby nezůstalo jen u ono 'set mám, používám'. Otázkou je totiž proč vlastně.

Black Rubber Shades & Co Set (TS27)

První setem barev, který teď chci představit, není set Andrea, ale set od firmy LifeColor. Nejedná se klasický set. Klasickým setem chápu takový soubor barev, který je rozdělený na základ (Base),  první a druhé světlo (First a Second Light) a první a druhý stín (First a Second Shade).

Toto rozdělení je klasické proto, že vystihuje, jak se vlastně s akrylovými barvami pracuje. Akrylové barvy totiž zesvětlujeme jejich naředěním. Nikoli tak, že do barvy přidáme pigmentovou bílou. To sice udělat můžeme, ovšem pak již nebudeme mít světlejší odstín, ale barvu zcela jinou, než jsme chtěli. Kdo by tomu nevěřil, stačí, když si do červené přidá bílou pigmentovou barvu. K samotné práci s akrylovými barvami se ještě dostanu v samostatném článku. 

Nyní zpět k černé a setu Lifecolor.

V tomto setu nalezneme šest barev, s jejich pomocí budeme malovat černou. Barvy v tohoto setu jsou pojmenovány poněkud poetičtěji. Snad je to i tím, že nejsou určeny přímo pro figurkáře. Tomu napovídá již samotný název - tedy Diorama Set. Skutečností však zůstává, že s pomocí tohoto setu lze namalovat poměrně věrně gumu a další podobné součásti modelů tanku, letadel... ale i figurek.

Tyto barvy jsem zkušebně použil na plastikovém modelu vozidla Austin (Tamiya; 1/48). S výsledkem jsem spokojený. Malování bylo rychlé, práce s barvami LC pohodová, ředil jsem je vodou. Pokud by je chtěl někdo stříkat pomocí stříkací pistole, doporučuji ředidlo výrobce. Barvy lépe kryjí a hlavně mají mnohem věrnější povrch. Ovšem i pokud použijete vodu, je výsledek dobrý. Chce to trochu praxe.

Možná se teď ptáte, jak ale barvy vlastně vypadají. Zda by nestačila jedna černá barva a barvu si namíchat. Neodpovím asi příliš stručně. Vždy je zde nějaké ALE. Tedy ano, jedna černá by stačila, ale namíchat konkrétní barevný odstín je opravdu těžké. Další ale je pak to, že trefit - například pro případ nějaké pozdější opravy - stejný odstín je takřka nemožné. Sám se jen pousměji nad tím, jak jsou v časopisech uváděny procentuální poměry jednotlivých barev, případně počet kapek. To je užitečné pro určení vzájemného poměru. Kdo však s barvami nepracuje často a neví, co se mu podaří namíchat za barvu... Navíc některé barvy vypadají jinak, pokud jsou vlhké, jinak vypadají, když zaschnou. Proto jsem na samotný závěr tohoto příspěvku připravil náhled na to, jak vypadají zaschlé barvy. Všimněte si, jak se barvy mění jen tím, jak moc jsou naředěné.

Doufám, že se vám tento článek bude hodit. Nezůstane jen u něj. Jako další v řadě je černý set Andrea.

Tak za co?

V přípravě...

Příprava na bustu.

Příprava na zimní kamufláž.

Kemper Mini Ribbon Tools Set

Své modelovací nástroje jsem si rozdělil jako 'doma vyrobené' a 'kupované'. Protože jsem postupem času začal mít nástrojů více, tak jsem si je dále rozdělil ještě na ty, kterými hmotu uhladím, zamačknu tlakem. A na ty, kterými přebytečnou hmotu odříznu. Nástroje Kemper Mini Ribbon Sculpting Set pak právě patří do této kategorie. Jejich hlavním účelem je šetrně odstranit přebytečnou hmotu. 

V sadě nalezneme šest nástrojů s násadkou z (hádám) hliníku a vlastním hrotem nástroje z kvalitní listové oceli (i proto jsem v předchozím příspěvku publikoval video hrotu jednoho nástroje). To je velmi důležité. Právě díky tomuto kvalitnímu hrotu nástroje můžeme velmi snadno odstraňovat (snad slovo seškrabovat by bylo přesnější) přebytečnou hmotu. Abych demonstroval tuto vlastnost, pořídil jsem několik fotografií během názorné ukázky práce s těmito nástroji. 

Pokud se na nástroje pozorně podíváte, možná vám jejich tvar přijde povědomý. Nejedná se o nějaké vymyšlené tvary, ale o osvědčené tvary uměleckých tvořítek. Vtip je však v tom, že rozměry nástrojů Kemper jsou v milimetrech. Velmi dobře proto poslouží při modelování malých tvarů. 

Odebírání přebytečné hmoty...

Záměrně nepíší, že slouží pro tvůrce figurek a bust. Jejich využití je mnohem větší. Namátkou mě napadají tvůrci diorám, podstavců pod figurky, všelijaké domácí hobby koníčky. Osobně jsem za tyto nástroje rád, jsem opravdu velmi rád, že je mám. Urychlí mi totiž práci s hmotou Sculpey a dvousložkovými tmely...  A ono slovo urychlí, které rád používám, neberte tak, že když je tato doba naprosto vymknutá z kloubů a vše se řídí jen pokynem 'rychle, rychle...', že i já po něčem podobném volám. To rozhodně ne. 'Urychlí' myslím tak, že se správnými nástroji, technologií, ..., zkrátka postupem, mohu danou věc vymodelovat rychleji. Tedy dokud mám v hlavě to, jak má nakonec vypadat. 

A proč jsem si sám něco podobného nevyrobil, ptáte se? Zvláště když jsem v jednom z minulých příspěvků ukázal, že vyrobit si vlastní nástroj je jednoduché? Je to právě díky té listové oceli na nástrojích Kemper. Když jsem se pokoušel něco podobného vyrobit, použitý materiál byl buď příliš měkký (měděný plech), praskal (plech z mosazné nábojnice), případně se mi ho nepodařilo do požadovaného tvaru naohýbat (ocelový plech). Navíc je hodně pravdy na rčení, že je mnohem lépe chodit ke kováři, než ke kováříčkovi.  

...a hotovo.

Již brzy... Kemper Tools

Austin 1/48, aneb Vytrhávat to už nebudu

Tak jsem jsem konečně hodil na kola čtvrtkového Austina od firmy Tamiya. Za to proklaté přední sklo bych si nafackoval. Vytrhávat ho už ale nebudu. A ani se nebudu hájit tím, že jsem si hlavně chtěl vyzkoušet postupy malování techniky. A také patinu. Jenže ta mě ještě čeká, protože jsem pneumatiky maloval pomocí Lifecolor setu 'Black - Rubber Shades & co'. Tak alespoň něco z něj vytěžím. Také jsem se utvrdil v tom, že takhle stupidně nalepené okno vypadá opravdu mizerně. Tedy vlastně dvě dobré zprávy, ne?

F.A.Q. aneb Nad dopisy diváků

V roce 2005 vydalo nakladatelství Andrea Press knihu FAQ od Miga Jiméneze. Kniha byla věnovaná plastikovým modelům pozemní techniky. Kniha čtenáře provedla stavbou modelu včetně konečné úpravy, tedy vše od uspořádání modelářského stolu až po závěrečnou patinu. Stručný, avšak výstižný text, doprovázelo velké množství fotografií. Vše bylo vytištěno na křídovém papíru. Tomu odpovídala i cena, avšak byla rozhodně vyvážena kvalitě obsahu. Komu se podařilo knihu koupit, získal v ní kvalitního průvodce. Kniha byla užitečná i v případě, že jste nestavěli modely bojové techniky, ale malovali figurky. Také dlužno podotknout, že kniha FAQ od Miga Jiméneze byla první, ne však poslední. V dalších letech vyšly knihy věnované figurkám, letadlům a civilním dopravním prostředkům, tedy motocyklům a autům. Přesto si troufám tvrdit, že nejlepší zůstal právě první díl, mezi jehož největším nedostatkem bylo, že se vyprodal velmi rychle.

Na začátku roku 2012 se do prodeje dostala kniha s originálním názvem F.A.Q.2 od stejného autora. Změnilo se však vydavatelství a vydavatelství Andrea Press vystřídalo vydavatelství AK interactive. 

To mě právě zarazilo, když jsem se o knize na podzim minulého roku dozvěděl. Bál jsem se, že se bude pouze jednat o recyklaci prvního dílu, navíc s použitím produktů AK interactive. Přeci jen se na českém trhu neustále přesvědčujeme o tom, že za novinku je vydáváno to, je ve své podstatě stále stejné, jen jiné v nejmenším detailu. Z tohoto důvodu jsem váhal nad tím, zda má vůbec smysl si knihu, navíc za takřka 1.600,- Kč pořizovat.

Jenže jak šel čas, tak jsem se setkával s nadšenými reakcemi těch, kteří si knihu pořídili. A když odhlédnu od výkřiků 'it's a must have book', o kterých si mohu myslet své, tak přeci jen zůstaly i další pozitivní reakce. Nakonec se stalo to, že jsem potřeboval objednat sadu barev od Lifecolor. A protože jsem nechtěl opakovat chybu, kterou jsem udělal, když jsem si nekoupil - a pak více než rok marně sháněl - jinou sadu Lifecolor, tak jsem si v náhlém hnutí mysli knihu nakonec přiobjednal také s tím, že mám utracený takřka polovinu rozpočtu na figurky a barvy pro rok 2012. Než kniha přišla, tak jsem si za to chvílemi i nadával.

Pošťák zvonil jen jednou

 Jenže pak najednou zazvonil domovní zvonek - jen jednou, snad proto, že to nebyl pošťák, ale poštovní doručovatelka - a já měl v rukou balík s knihou. Naštěstí jsem měl ještě chvíli na to, abych obal balíku roztrhl a začal knihou listovat. Po chvíli jsem si s potěšením uvědomil, že jsem své peníze nevyhodil do kanálu.

Večer jsem měl více času na pořádný rozbor knihy. Mohu tak s klidem říci, že se nejedná o reedici prvního dílu. Ano, je samozřejmé, že základy jsou stále stejné, stejně jako některé techniky. Ono když vám budu říkat, jak se maluje akrylem, budu vám to samé říkat i za rok, stejně jako bych to řekl i před rokem. Rozdíl by byl 'jen' v tom, že bych měl více zkušeností a vysvětloval bych to na jiných figurkách.

To samé najdete i v knize FAQ2. Navíc tedy to, že k technikám popsaným v prvním dílu - pokud knihu FAQ tak mohu nazvat - autor přidal i techniky, které nezmínil, případně jsou to techniky nové. Navíc kniha i poněkud ztloustla a zejména více než třicet stran věnovaných tomu, jak udělat správnou kompozici v diorámatu. To osobně považuji za nejlepší část knihy. Knihy, která nemá příliš slabých míst. Za to považuji jen čtyři strany fotografií věnovaných tomu, kde všude autor byl. V dobách internetu, navíc blogu - odkaz na Migův blog můžete nalézt i mezi mými oblíbenými blogy - mi to přijde jako zbytečné. Navíc na těch čtyřech stranách kvalitního křídového papíru mohl být (měl) nějaký postavený model. Galerii postavených modelů však v knize nalezneme i tak. Nejedná se navíc o žádnou zbytečnost a 'Chlubítko', naopak. Další velmi užitečná část knihy. 

Zápory

Cena za knihu je vysoká, ovšem za zápor ji nepovažuji. Za hodně peněz získáme hodně muziky. Kniha je, stejně jako první díl, udělaná tak, že se k ní neustále musíme vracet. Za ten jediný nedostatek považuji to, že jsem v knize nenašel část věnovanou malování pneumatik. Snad proto, že set LC (barvy LC se v knize jinak hojně používají) je poměrně horká novinka. Zda to je ten důvod však nevím, jen se dohaduji. Mně navíc set Black Rubber Shades & co. přišel spolu s knihou. Tak mi však to tak moc nevadí, navíc jeho recenzi a porovnání se setem Black od firmy Andrea umístím na svůj blog.  Nezbývá než se těšit na FAQ Sci.fi & Fantasy. To mi osobně chybí a rozhodně by si podobná publikace kupující našla. Není však fér vytýkat knize FAQ2 něco, co v ní není. Navíc kdyby bylo, nechtěl bych vidět tu cenu.

Knize bych vytkl jen to, že obsah by měla mít mnohem podrobnější. Jinak nic.

Závěr

Nebudu nikomu říkat, ať si knihu koupí. Zvláště tak drahou. Ovšem pokud tak uděláte, litovat nebudete. A kdyby se někdo zeptal, zda bych si knihu koupil, kdybych ji neměl? Ano, určitě ano!

9,5/10
Název:            F.A.Q. 2 
Vydavatel:      AK interactive
Počet stran:   304 
Rok vydání:   2012
Jazyk:        angličtina (k dostání jsou i další jazykové mutace, i bez znalosti angličtiny je však kniha výtečně srozumitelná, na fotografiích jsou zachyceny i použité barvy a další přípravky)