Třetí část fotografie modelů z mladoboleslavské soutěže je sice poslední, jenže modelů bylo skutečně hodně. Navíc i velmi povedených, takže vážně uvažuji, že se k soutěži ještě vrátím. Třeba z bodovačky jsem zde neuveřejnil ještě nic. Nebylo by vůbec od věci si i vysvětlit, co že to ta bodovačka vlastně je a proč se u ní (nejen soutěžící modeláři tak rozčilují). Také jsem si s foťáčkem prošel po delší době letecké muzeum a i to si zaslouží pár fotografií na blogu. Jinak modelaření osobně pokládám třeba za něco velmi podobného kulinářským soutěžím. A to míním zcela vážně, protože i tam se dají vykouzlit doslova umělecké kousky. Jenže to už bych se zase dostával ke zmíněné bodovačce. A o tom skutečně až jindy. Platí ovšem to, co říkám u sculptingu (tedy já tomu říkám sochání, jenže se obávám, že automatický překlad by tento výraz nepřeložil). Tedy že když něco děláte vlastníma rukama, má to neocenitelnou hodnotu. A to bez ohledu na to, jestli vůbec půjdete na soutěž, někomu to ukážete.... Již v tuto chvíli totiž jste o nespočetně úrovní výše než někdo, kdo nic nedělá. Tedy nejhorší jsou ti, co do toho ještě mluví. Jak říká Murphy, tak kdo to umí, ten to dělá, kdo to neumí dělat, ten to učí. A kdo to neumí učit, ten to řídí. Tohle tedy rozhodně neplatí pro každou životní situaci. Ovšem u koníčků naopak nepochybně. Přestanu již rozumovat a vy se mrkněte na ne/závěrečnou část fotografií. Hezký den.
Máme tu podzim a protože mi bylo řečeno, že mám více publikovat na blogu, tak jsem si řekl, že je třeba si neschovávat (no právě rozmalované věci publikovat bohužel nesmím, ale alespoň v tom jedno případě výsledek pak ano), tak jsem si připravil figurky na malování. Zkrátka podzim plný barev je tu!
We have this autumn and because I was told that I should publish more on the blog, so I thought that it is necessary not to hide (but unfortunately I am not allowed to publish it. Well, just painted miniature in - at least - one case), so I prepared miniatures for painting. In short, autumn full of colors is here! Not only mine so grab your brushes and go for it!
Čtyřicátý šestý ročník Velké ceny Mladé Boleslavi je minulostí. K vidění bylo celkem rekordních 224ks modelů od 98 modelářů. Navíc jste se mohli podívat i do muzea, dát si kafíčko v kavárně. Hezká akce. Nu a protože bylo modelů tolik, zatím přináším první část z galerie. Bylo zkrátka znát, že během covidu museli být lidé doma, tak modelovali. Ale jak to šlo, přišli soutěžit, nebo se podívat. Díky proto nejen organizátorům.
The forty-sixth year of the Grand Prix Mladá Boleslav is over. A total of a record of 224 models by 98 modellers were on display. In addition, you could take a look at the aircraft museum, have a coffee in a cafe. Very nice action. Well, because there were so many models, we bring you the first part of taken pictures. You could clearly see that people who had to be at home during the covid had enough time to build plastic kits. As soon as they could, they came to compete or see, though. Many thanks not only to the organizers.
KPM Mladá Boleslav “ ve spolupráci s Leteckým muzeem Metoděje Vlacha.
Datum a místo konání : 18.září 2021, letecké muzeum Metoděje Vlacha v Mladé Boleslavi
Vstup pro veřejnost z d a r m a
Vyhlášení výsledků 15,00 hod.
I.a, I.b, I.c, I.d, II.a, II.b, II.c, lodě, diorámy, figury, civilní silniční technika
Věkové kategorie : bez rozlišení – statut senior
Podmínky účasti : přihlášení modelů osobně, nebo kurýrním způsobem. Zaslání poštou nebo
doručovací službou není možné!
Pozn: Je to tam vždycky příjemné. Vstup do muzea se řídí pravidly Leteckého muzea Metoděje Vlacha. Fotogalerii naleznete zde, jakmile budu mít fotografie k dispozici.
Legiovlak patří mezi výborné počiny současnosti. Hlavně tedy proto, že je to výborné připomenutí anabáze československých legionářů v Rusku. Nesmíme tedy zapomenout ani na Československé legie ve Francii a Itálii. Ač tedy legionáři v Rusku se - alespoň tedy z mého pohledu - přeci jen odlišují. Třeba i tím, že ze svých obrněných vlaků (v povědomí široké veřejnosti je asi nejznámější vlak Orlík) ovládli Transsibiřskou magistrálu a probojovali se až do Vladivostoku, odkud se na lodích dopravili do Evropy a pak až do Československa. Právě jeden podobný vlak - byť se samozřejmě jedná o repliku - představuje Legiovlak, což je takové muzeum na železnici. Poprvé (a snad se nepletu, případně mě nechytejte za slovo) byl Legiovlak vypraven k připomenutí sta let od vypravení poslední lodi z Vladivostoku s československými legionáři.
V Legiovlaku se můžete seznámit s historií legií v posledním (no nebo prvním, pokud začnete s prohlídkou na konci vlaku) vagónu. Velmi jsem pak musel ocenit, že přímo ve vlaku (nebo vedle vagónů) natrefíte na ochotné průvodce, kteří vám poradí, odpoví na otázky... Zkrátka legie jsou důležitou součástí naší historie. A vlastně i přítomnosti. Pokud se Legiovlak zastaví ve vaší blízkosti, určitě si najděte chvilku k jeho návštěvě. Vstupné je navíc dobrovolné, ale jelikož si tam můžete zakoupit i zajímavé upomínkové předměty, knihy, ale třeba i magnetky a pohlednice, nepočítejte s tím, že to bude zdarma. Navíc když víte, že takto vybrané peníze poslouží pro financování Československé obce legionářském, resp. projektů, které díky ní nejsou jen dávnou minulostí.
PS: V roce 2021 si Československá obec legionářská připomenula sto let od svého založení. Já jen doufám, že Legiovlak ještě na našich železničních tratích uvidíme.
Legiovlak pohledem Turistiky.cz
Československá obec legionářská
Cvičení jednoho odpoledne, 200 mm, nezapečené a nevyhlazené. Bude sloužit jako základ.
An exercise of one afternoon, 200mm skull, unbaked and not smoothed, yet. It's just one step - the first one.
Kde koupit / sehnat /// Where to buy/get
