Třetí část fotografie modelů z mladoboleslavské soutěže je sice poslední, jenže modelů bylo skutečně hodně. Navíc i velmi povedených, takže vážně uvažuji, že se k soutěži ještě vrátím. Třeba z bodovačky jsem zde neuveřejnil ještě nic. Nebylo by vůbec od věci si i vysvětlit, co že to ta bodovačka vlastně je a proč se u ní (nejen soutěžící modeláři tak rozčilují). Také jsem si s foťáčkem prošel po delší době letecké muzeum a i to si zaslouží pár fotografií na blogu. Jinak modelaření osobně pokládám třeba za něco velmi podobného kulinářským soutěžím. A to míním zcela vážně, protože i tam se dají vykouzlit doslova umělecké kousky. Jenže to už bych se zase dostával ke zmíněné bodovačce. A o tom skutečně až jindy. Platí ovšem to, co říkám u sculptingu (tedy já tomu říkám sochání, jenže se obávám, že automatický překlad by tento výraz nepřeložil). Tedy že když něco děláte vlastníma rukama, má to neocenitelnou hodnotu. A to bez ohledu na to, jestli vůbec půjdete na soutěž, někomu to ukážete.... Již v tuto chvíli totiž jste o nespočetně úrovní výše než někdo, kdo nic nedělá. Tedy nejhorší jsou ti, co do toho ještě mluví. Jak říká Murphy, tak kdo to umí, ten to dělá, kdo to neumí dělat, ten to učí. A kdo to neumí učit, ten to řídí. Tohle tedy rozhodně neplatí pro každou životní situaci. Ovšem u koníčků naopak nepochybně. Přestanu již rozumovat a vy se mrkněte na ne/závěrečnou část fotografií. Hezký den.
Žádné komentáře:
Okomentovat