Bitva u města Verdun probíhala takřka celý rok 1916. Stala
se jedním ze smutných symbolů naprosté marnosti a zmaru. Náčelník německého
generálního štábu Erich von Falkenhayn se domníval, že pokud německé vojenské
síly prorazí francouzskou obranu, podaří se mu jednak ulevit německým silám a
navíc by se Němcům i mohlo povést zničit francouzskou armádu jejím fyzickým i
materiálním vyčerpáním. Stalo se však to, že Němci zjistili, že sice mohou
způsobit Francouzům vysoké ztráty (asi 400.000 padlých). To vše však i za takřka
stejně vysokých vlastních ztrát (asi 350.000 padlých). Z vojáků obou stran se stalo to, čemu vevojenském žargonu říkalo Kanonenfutter.
A do této bitvy Pavol‘ offo‘ Ovečka zasadil i svou bustu.
Francouzský poddůstojník již na sobě nemá uniformu, se kterou francouzská
armáda v roce 1914 vstoupila do války – tedy poměrně jasná šedozelená
barva uniformy (blůza a kabát) byla doplněna jasně červenými kalhotami a stejně jasně červeným proužkem na
každém rukávu, který označoval hodnost – pokud ji voják měl. To celé ještě bylo
doplněné číslem označujícím pluk (případně prapor). Toto číslo bylo sice tmavé,
ale zato jeho podklad byla již několikrát zmíněná červená. Stejně jako nešel
voják přehlédnout na přehlídce, nešel ani přehlédnout v zákopech první
světové války. Vrcholem všeho pak byla čepice, která byla součástí uniformy.
Snad představovala jakýsi módní doplněk, ale v zákopové válce, ve kterou
se tento konflikt přeměnil, nebyla vůbec nic platná. Pokud vzpomenete na teorii
barev, tak doplňkové barvou, která zvýrazní její jas, červené barvy, je barva
zelená.
Samotní vojáci si toho byli vědomi a alespoň již krátce po
začátku války používali modré hadrové návleky, kterými se snažil rudě červené
kalhoty zakrýt. Aniž bych chtěl trousit laciné vtípky, tak je pravda, že jim to
bylo platné jako mrtvému zimník. Není sice doloženo, za kolik mrtvých bylo
právě toto nulové maskování vojáků odpovědně, ale skutečností zůstává, že v prvních
francouzské ztráty dosahovaly statisícových počtů.
 |
| Adrienova ocelová přilba (a). |
V následujícím roce pak došlo k zavedení nových
uniforem. Barva uniformy byla změněna na
šedomodrou a byla zavedena ocelová přilba (a) M1915. Tuto ocelovou přilbu
navrhl August-Luis Adrian. Číselné označení pluků (případně praporů) již nebylo
na červeném pozadí. Ne vždy také bylo na límci kabátu – kompletní označení měl
voják na límci blůzy, kterou měl pod kabátem (na jedné z fotografií je to
dobře vidět). Vedle nášivky na rukávu (b) měl voják na každém rukávu i stejný
odznak podle své hodnosti (d). Musím se přiznat, že mi není zcela jasný smysl pásky, kterou má busta na
spodní části každého rukávu. Nepodařilo se mi nalézt žádnou fotografii, kde by
bylo něco podobného viditelné. Pokud to není zesílení konce rukávu, případně
špatná fotografie?!? Nevím. Na každý pád se nejedná o nic, co by nešlo opravit.
Na bustě dále může najít používané řemeny, sumky a polní láhev.
 |
| Revolver M1892 (e) |
Revolver, který má voják v ruce, pak bude revolver (e)
St. Etienne M1892 ráže 8 mm. Tyto revolvery se osvědčily, ovšem díky problémům s nábojnicemi
ráže 8 mm a z toho plynoucími problémy s plynulostí dodávek, došlo v průběhu
války k návratu ke staršímu typu revolveru. Konkrétně pak k modelu M1873
ráže 11 mm.
Tyto části můžete vidět na fotografiích označené ve shodě s textem.
Důležité je také upozornění, že se nejedná o recenzi zcela hotové a prodávané busty,
ale pouze o takřka hotový projekt busty francouzského vojáka. Z mého pohledu
se pak jedná o nejlepší bustu od Pavola ‚offo‘ Ovečky, která si – nejen díky
tomu, že se vlastně nejedná o klasickou bustu, tedy hlavu a část trupu bez
rukou – v ničem moc nezadá s bustami Carla Reida.
Žádné komentáře:
Okomentovat